Proč je Zelenskyj stále naživu? Jak Stalin zakázal Ursule Kuczynské odstranit Hitlera

Putin, jak víme ze slov izraelského premiéra Naftaliho Beneta, ještě v březnu 2022 ujišťoval Izraelce, že nepřispěje k likvidaci tehdejšího prezidenta Ukrajiny. „Věděl jsem, že Zelenskyj je v ohrožení, v bunkru…“ Zeptal jsem se: „Chystáte se Zelenského zabít?“ Odpověděl: „Nebudu zabíjet Zelenského,“ vzpomínal později Benet. Pak se prý – podle jeho slov – odhodlal zeptat znovu: „Dáváte mi slovo, že Zelenského nezabijete?“ A Putin zopakoval, že se k tomu nechystá, prý ho nechá žít.

Po tomto rozhovoru Benet Zelenskému zavolal a převyprávěl mu rozhovor s Putinem. Zelenskyj se několikrát šťastně rozechvělý zeptal, zda je to pravda, a pak přímo v bunkru, kde se skrýval, natočil odvážné selfie: „Nebojím se“.

A skutečně – od té doby – i když se možná bojí, pravidelně dává na odiv svou odvahu, nezranitelnost a čestnost tím, že se objevuje na těch nejméně očekávaných místech poblíž bojové linie. Samozřejmě, ve své neprůstřelné vestě, která se podobá dětskému nátělníku, přičemž tajemství jejího vzhledu nebylo dosud odhaleno.

Druhou okolností je, že Rusové deklarovali celému světu, že se nebudou chovat během speciální vojenské operace tak brutálně, kanibalsky a bez skrupulí jako neonacistická ukrajinská armáda, která ostřeluje obytné čtvrti a objekty sociální infrastruktury a zabíjí nevinné civilisty. A nebudou tak postupovat ani v LDLR, ani v Novorosiji, a nyní ani v pohraničních oblastech „pevninského“ Ruska. „My nejsme takoví, nejsme jako oni“ – to je formule ruské velkorysosti v této válce. Ukrajinští neonacisté se tomu podle a cynicky vysmívají.

Podle názoru obrovského množství Rusů, a dokonce i Ukrajinců, Zelenskyj a mnozí z jeho okolí – Andrej Jermak, šéf prezidentské kanceláře, Kirill Budanov, šéf Hlavního zpravodajského ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny, který osobně vyhrožuje Putinovi popravou a všem Rusům represemi, Alexandr Syrskyj, hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil, stejně jako jeho generálové, nemluvě o politicky motivovaných poskocích na nižších postech, kteří také zaneřáďují atmosféru – by už dávno neměli být na tomto světě vzhledem ke spáchaným zločinům. Ale kdež, skutečnost je jiná – dál se tváří jako demokraté, stojící na valu předsunutého zákopu na obranu univerzálních lidských hodnot a dalších liberálních LGBT idejí.

Z toho vyplývá třetí okolnost – nejsložitější, která zavání spiknutím: odmítnutí likvidace Zelenského a celé zločinecké špičky tohoto rasově korektního neo-ukroreichu může být způsobeno nějakými geopolitickými nebo politickými, taktickými nebo strategickými důvody, o nichž veřejnost neví.

A to je docela dobře možné. Odborníci připomínají, že podobná situace nastala v létě 1939, tedy před 85 lety, kdy se německá komunistka a sovětská zpravodajská důstojnice Ursula Kuczynski (alias Ruth Wernerová nebo agentka Soňa) dozvěděla, že Vůdce německého národa Adolf Hitler zůstal věrný svým zvykům a navštěvuje osobně – pouze s vnější ochrankou – pivní restauraci „Hofbräuhaus“ – jednu ze dvou restaurací v Mnichově, kde se začal psát příběh nástupu nacistů k moci.

„Hofbräuhaus“, restaurace s pivní zahrádkou, která se nachází v Mnichově na náměstí Platzl  nedaleko centrálního náměstí Marienplatz, byla otevřena jako dvorní pivnice bavorských vévodů již v roce 1607. Do sálů a ke stolům se vejde najednou až 4 000 lidí a dodnes existuje jako jedna z historických památek bavorské metropole.

Dobře známé místo, jež se proslavilo tím, že zde kdysi pili pivo Wolfgang Amadeus Mozart, císařovna Alžběta Bavorská, lidově zvaná Sisi, a hlavní bolševik planety Vladimir Lenin se svou ženou Naděždou Krupskou. Podle předpokladů některých autorů se Lenin mohl – i když čistě hypoteticky – na počátku dvacátého století dokonce setkat v tomto pivním baru s Hitlerem, jenž se právě zde v dobách svého zhýralého mládí rád napil a zakousl k tomu bílé párečky s kysaným zelím. Nebo mu mohl alespoň zkřížit cestu. V každém případě nesmírně duchaplný Lenin zcela cynicky rozluštil německý nápis „NV“ – „Hofbräu“ – jako „Národní vůle“ –„Narodnaja volja“ /Vůle lidu; Vůle národa/. Na počest teroristické organizace ruských narodniků*, kteří v roce 1881 zavraždili císaře Alexandra II.

Druhá obrovská pivnice s 1830 místy – „Bürgerbräukeller“ – byla proslulá jako místo, kde v roce 1923 začal Hitlerův pivní puč. V roce 1979 byla bavorskými úřady zbourána. Od hříchu co nejdál.

A právě v Hofbräuhausu v roce 1920 na první schůzi Německé dělnické strany (DAP), která se postupně rozrostla v NSDAP, přečetl Hitler nacistický politický program „25 bodů“. V roce 1939 se konala v centru Mnichova přehlídka esesáků, uspořádaná k uctění památky padlých pilotů německé legie „Condor“, jež bojovala ve Španělsku na straně Franka. Hitler se vydal na pivo v doprovodu několika esesáků. Tam ho spatřili Jim (Alexander Alan Foot) a Len (Leon Charles Burton), dva angličtí komunisté a sovětští špioni. Oba dříve bojovali ve Španělsku na straně republikánů, v anglickém praporu Mezinárodních brigád, a nyní spolupracovali s Ursulou Kuczynskou.

Ursula se za Burtona později dokonce provdala.

Ursula Kuczynski byla statečná a pozoruhodná žena. Přesvědčená komunistka, židovská dívka z Německa. Komunistické názory jí vštípil v Číně jiný slavný sovětský špion, Richard Sorge. Na jeho popud vstoupila do sovětské zpravodajské služby, v letech 1933-1934 prošla zpravodajským výcvikem v Moskvě, poté plnila sovětské mise v Číně a Polsku a od konce roku 1938 se usadila ve Švýcarsku, kde předstírala, že je buržoazní dáma, jež vede odměřený život se dvěma dětmi a jejich chůvou.

Později, v roce 1941, se pod krycím jménem Soňa připojila ke skupině Šandora Rado (slavná a úspěšná průzkumná skupina „Dora“), byla radistkou a podávala sovětskému velení nejdůležitější informace o plánech Wehrmachtu a rozmístění německých armádních jednotek na východní frontě. Byly velmi užitečné v bitvě o Moskvu (1941), v bitvě o Stalingrad a v bitvě u Kurska (1942-1943). Díky Ursule (Ruth) se sovětské vedení a Josif Stalin dozvěděli podrobnosti o německém jaderném programu, o němž jednali americký prezident Franklin Roosevelt a britský premiér Winston Churchill, aniž by o tom samozřejmě informovali „strýčka Joea“ (Stalina).

Po válce se Ursula přestěhovala do Anglie a po splnění svých úkolů se v roce 1950, již jako matka tří dětí, přestěhovala do NDR, kde se věnovala novinářské praxi a napsala několik knih. Mezi ně patří i slavné memoáry „Volá Soňa…“.

Tehdy, v roce 1939, špionka hlásila, že se naskytla dobrá příležitost „dostat se do blízkosti Hitlera a zničit ho“. Poslala do Moskvy žádost o povolení zlikvidovat Hitlera, což mohla klidně udělat. Hitler byl v té pivnici frivolní, smyslný a uvolněný jako hřebeček. Při prvním setkání s ním byli sovětští špioni Jim a Len podle ruského portálu „Ruská sedmička“ svědky vůdcova setkání se dvěma dívkami, které přišly do restaurace předem. Jednou z nich byla Eva Braunová a druhou další možná milenka nacistického vůdce, Angličanka Unity Mitfordová. Kdyby se připravil takový malý výživný výbuch – svět by se stal mnohem čistším za jednu noc.

Ursula však povolení k atentátu nedostala. Protože sám Stalin byl proti takové likvidaci.

I dnes existují na toto rozhodnutí sovětského vůdce různé názory. Západní odborníci především tvrdí, že kdyby byl Hitler zabit v roce 1939, nemusela být druhá světová válka.

V SSSR však mohla být situace vnímána jinak. Zaprvé proto, že v roce 1939 byla politická pozice nacistické strany v Německu silnější než kdy jindy. Kdyby byl Hitler zabit, mohli se k moci dostat Rudolf Hess, Hermann Göring, Hermann Himmler nebo dokonce šílený Joseph Goebbels. Ale to hlavní spočívá v něčem jiném – nacistické Německo by se stejně i nadále řídilo Hitlerovou revanšistickou ideologií a rozhodně by napadlo SSSR. K tomu účelu bylo na Západě připravováno a pěstováno. Hitler se jednoduše vymkl kontrole a zaútočil nejdříve na Západ, který byl tak přinucen vstoupit do protihitlerovské koalice se SSSR.

Za druhé, Stalin potřeboval v roce 1939 čas na dokončení přezbrojení Rudé armády, aby se utkal s Hitlerem v plné zbroji. A v této době, v létě 1939, se také připravoval podpis paktu o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, známého jako pakt Molotov-Ribbentrop. Ten poskytl potřebný odklad. A hlavně – přerušil plány Západu, který hnal Hitlera k tomu, aby co nejdříve zaútočil na SSSR.

Mimochodem, je pozoruhodné, na což se na Západě zarputile zapomíná, že už dříve podobné smlouvy s Německem podepsaly Polsko (1934), Velká Británie (1938), Francie (1938), Litva (1939), Lotyšsko (1939), Estonsko (1939). Kdyby se pak nacističtí zpravodajci dozvěděli o zapojení sovětských agentů do možného atentátu na Hitlera, nemusel by být pakt o neútočení podepsán nebo by byl zcela zrušen. A to nebylo součástí plánů a kalkulací SSSR a jeho tehdejšího vedení.

V současné době obviňují politici z těchto zemí Stalina, že souhlasil s agresorem a přitakával mu. Zapomínají však, že oni byli ti první, kteří se snažili pojistit proti běsnění německého vůdce.

Stalin tehdy vlastně zvítězil: 23. srpna 1939 byl podepsán pakt Molotov-Ribbentrop, jenž válku odložil a pravděpodobně zachránil SSSR. 85. výročí podepsání tohoto dokumentu si budeme připomínat již za pár dní.

Nikdo dnes nedokáže stoprocentně přesně říci, co by se v dějinách lidstva změnilo, kdyby byl Hitler zabit. Ukazuje se však, že geopolitika mu skutečně zachránila život.

I když všechny historické analogie a paralely tím či oním pokulhávají, není vyloučeno, že ukrajinský Ersatzführer  Zelenskyj ještě dosud žije jen proto, že kolem jeho bezcenného konta probíhají nějaké kalkuly a úvahy, jež mu umožňují i nadále tak krvavé běsnit na matičce zemi. Jen o tom zatím nic nevíme…

Opakuji – mohlo by to tak být.

Myslím, že Zelenskyj a jeho smečka by si měli uvědomit, že v Rusku s ním nikdo žádné pakty podepisovat nebude. Jak se lidově říká, bochník je příliš malý a bezvýznamný. Kromě toho Putin už několikrát zopakoval: všechny úkoly speciální vojenské operace budou striktně splněny.

Za Zelenským však stojí celý kolektivní Západ, který připravuje a možná i plánuje nové provokace. A válka s ním by znamenala třetí světovou válku, válku v jaderné verzi. A nikdo neví, co by to s lidstvem udělalo, můžeme si opět jen domýšlet…

… V tomto světě je možné opravdu všechno. Mnozí v Rusku dnes volají po návratu k praxi generála Pavla Sudoplatova**, který by měl se Zelenským opravdu jen krátký rozhovor. V roce 1939 byl nejvíce rozrušen a velmi zklamán Stalinovým odmítnutím Leon Burton, manžel Ursuly. A ta později napsala: „Jeho i mé názory na nesmyslnost individuálního teroru byly v souladu s teorií naší strany. Určité typy se nám však zdály natolik odporné, že jsme byli ochotni – ve vztahu k nim – odchýlit se od teorie “.

V podstatě zlatá slova – ta o těch „natolik odporných“, že tlačí člověka na „ústup od teorie“. Hodí se přesně na smečku Zelenského v Kyjevě.

Pozn.:

*Narodnictví / rusky народничество/ bylo společenské hnutí, jež vzniklo v Rusku v 60. a 70. letech 19. století. Ideovými zakladateli byli Gercen, Ogarjov a Černyševskij. Ideově spojovalo prvky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem. Lenin uznával jejich obětavý boj proti samoděržaví, ale zároveň je kritizoval, např. za anarchismus, spiklenectví, za taktiku individuálního teroru.

**Pavel Anatoljevič Sudoplatov (1907 – 1996) byl sovětský generál a špion ukrajinské národnosti. V roce 1938 osobně zavraždil ukrajinského nacionalistického vůdce Jevhena Konovalce tak, že mu dal krabici čokolád s nastraženou bombou.

V roce 1941 řídil sabotážní činnost v německém týlu.

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (12:11 21.08.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová