Poslední rezerva Ukrajiny

1. Invaze na ruské území s pokusem co nejhlouběji protlačit diverzní průzkumnou skupinu a rozpoutat paniku.
2. Odstřelení dněprovské kaskády hydroelektráren.
3. Jaderná provokace (vyloučena není ani chemická nebo bakteriologická, ale jaderná je nejpravděpodobnější, níže vysvětlím proč).

Invazi Kyjev zorganizoval v Kurské oblasti. S touto variantou provokace se však Ukrajina nestydatě opozdila. Pro rozsáhlou operaci, která je schopná vážně psychologicky ovlivnit masu obyvatelstva a přimět vojenské vedení, aby stahovalo jednotky z jiných směrů, a politicky se odpoutat od zahraničněpolitických problémů k udržení vnitropolitické stability, jsou nezbytné značné rezervy. Ty měly OSU v roce 2023. Teď je nemají.

Aby bylo možné sestavit údernou skupinu, která zaútočila na Kurskou oblast, odebralo velení OSU nejmobilnější, nejpřipravenější a nejmotivovanější jednotky ze tří mechanizovaných a dvou výsadkových a útočných brigád, které držely doněckou frontu. Přičemž samotné brigády zůstaly na místě.

To znamená, že Kyjev neměl v záloze dostatek připravených a vybavených jednotek a nebyl schopen zcela stáhnout z boje brigády zapojené na doněcké frontě. Proto byl nucen jít cestou známou již od Velké vlastenecké války a sestavit seskupení z jednotlivých jednotek, které byly vytrhány z různých svazků. V krizových situacích jsme to dělali my i Němci, ale právě tento přístup svědčí o naprosté absenci rezerv.

Vždy je lepší zapojovat do boje jednotky v plné sestavě (ne jednotlivé útvary různých svazků), protože jsou sladěnější, je lepší bojová spolupráce, velitelé a mužstvo se navzájem znají, nejednou spolu byli v bojích. Proto také fungují efektivněji.

Kyjev nebyl ve výsledku schopen sestavit na kurském směru dostatečně silné seskupení, aby vytvořil vážnou krizi, přičemž jeho pohyblivé rezervy používané k ucpání děr na frontě odešly z pokrovského směru, kde se okamžitě urychlil postup OS RF.

Můžeme konstatovat, že s prvním typem provokace se Kyjev opozdil zhruba o rok a dnes, přes veškerý řev, který spustili panikáři, skutečné nebezpečí (ani z hlediska zajištění strategického informačně-psychologického útoku) jeho operace nepředstavuje.

Druhý typ provokace byl částečně proveden při likvidaci přehrady Kachovské vodní elektrárny. Další čtyři vodní elektrárny v dněprovské kaskádě jsou však zatím nedotčeny. Bylo by logické je odstřelit, když se OS RF dostanou k Dněpru širokou frontou a začnou opevňovat řeku, aby se OSU pokusily odříznout hlavní síly, které zůstaly na levém břehu, rozdrtily přední jednotky, které překročily pravý břeh, a zmařily opevňování Dněpru za pochodu s pokusem stabilizovat frontu podél řeky.

V této fázi zhroucení dněprovské kaskády hydroelektráren odřízne od zásobování a předurčí ke zničení ukrajinské seskupení na levobřeží, které tvoří podstatnou část ukrajinské armády. Proto je velmi sporné, že by se Kyjev v nejbližší době k tomuto typu provokace znovu vrátil. Jedině když ruské jednotky náhle prorazí k Záporoží, pak mohou OSU odstřelit přehradu Záporožské vodní elektrárny (ale ne celou kaskádu).

Zbývá jaderná provokace. Právě jaderná, nikoli chemická či bakteriologická, protože informační potenciál chemických provokací USA prakticky vyčerpaly v Sýrii. Jejich výkřiky o “zvěrstvech” proti civilnímu obyvatelstvu už nikoho zvlášť nezaujmou. Pokud se pokusí použít chemické zbraně proti OS RF, pak lokální použití (na malé ploše) nepřinese výsledek, pouze zkompromituje Ukrajinu a její patrony. A masivní (po celé frontové linii) jednorázové použití nelze zorganizovat, protože příprava bude příliš viditelná a samotných chemických zbraní, které k tomu budou potřebovat, bude příliš mnoho, aby bylo možné skrýt přepravu.

Pokud jde o bakteriologickou provokaci, ta se může snadno vymknout kontrole a zasáhnout samotné provokatéry.

Zbývá jaderná provokace.

Ruská rozvědka opakovaně uvedla, že Ukrajina má s vysokou pravděpodobností “špinavou bombu”. V zásadě není třeba být rozvědkou, abychom se stoprocentní pravděpodobností zjistili, že Ukrajina jako každý stát, který má jaderné elektrárny, má všechny komponenty potřebné k výrobě “špinavé bomby”, a pokud ji ještě nevytvořila, může tak učinit kdykoli.

Jen o jedné věci pochybuji, a sice o tom, že Ukrajina a její američtí patroni, pokud se rozhodnou pro jadernou provokaci, k tomu použijí “špinavou bombu”. Logika je jednoduchá: úder špinavou bombou na ruské území způsobí zamoření malého úseku terénu, který bude relativně rychle deaktivován. Přitom samotný fakt použití jaderného materiálu pro vojenské účely způsobí pokles podpory Ukrajiny ze strany euroamerické veřejnosti, což nezastaví, ale znesnadní její další diplomatickou, finanční a vojensko-technickou podporu vládami USA a zemí EU.

Použití “špinavé bomby” na svém území s cílem obvinit Rusko je absurdní. Proč by země, která disponuje největším jaderným arzenálem na světě, měla použít náhradní zbraň, která není schopna způsobit nepříteli vážné škody, ale která by ji umožnila obvinit z použití štěpného materiálu pro vojenské účely? A potřebný záznam pro televizi je obtížné získat, protože záření je neviditelné a účinky ozáření se neprojevují okamžitě.

Proto předpokládám, že pokud se Ukrajina a USA rozhodnou pro jadernou provokaci, přičemž pravděpodobnost není zdaleka nulová (dosud proti Rusku použili všechno, co mohli), bude to buď jeden (maximálně dva) relativně silný (kolem 10 kilotun) jaderný výbuch, nebo několik slabších (asi o jedné kilotuně).

První variantu je možné využít již nyní. K její realizaci budou Ukrajinci a Američané potřebovat odpálit jednu až dvě nálože o síle 10 kilotun (nebo tak nějak) v jednom až dvou ze tří velkých měst: Kyjevě, Dněpropetrovsku nebo Oděse. Hlavní město, hlavní průmyslové centrum a největší námořní přístav v zemi jsou natolik důležitými cíli, aby obviňování Ruska z úderu na ně vypadalo pro masu Evropanů přesvědčivě. Počet mrtvých a destrukce budou dostatečné k tomu, aby na svět zapůsobil co nejvíce negativně.

Nepozorovaně dodat a rozmístit výbušná zařízení není těžké, USA mají základny v Polsku a Rumunsku, kam mohou dovážet (a vyvážet odtud) vše, co se jim zlíbí. Na jejich vojenský náklad, zejména ten, který se přesouvá na Ukrajinu, nikdo nedohlíží ani jej nekontroluje.

I pro ty, kteří neuvěří účasti Ruska, bude tento druh provokace signálem, že hranice jaderné války bude překročena již v příštím dějství. Respektive tlak na Kreml s požadavky na uzavření míru vzroste nejen ze strany Západu, ale i neutrálů, a možná i spojenců. A samotné ruské vedení bude muset učinit těžké rozhodnutí: zda odpovědět, a pokud ano, tak jak.

Varianta s řadou slabších výbuchů je šetrnější. Jadernými výbuchy o síle 0,5-1 kilotun jsou zničeny přehrady dněprovské kaskády a mosty. Vzhledem k tomu, že většina mostů přes Dněpr se nachází v Kyjevě a Dněpropetrovsku, mělo by stačit 7-10 zařízení. Počet obětí je minimální, ale je tak narušeno na dobu neurčitou opevňování Dněpru OS RF, protože se řeka na území Ukrajiny po celém svém toku mění v radioaktivní bažinu.

Tato varianta je nejpravděpodobnější v případě, že se objeví neodvratná hrozba příchodu ruských vojsk k Dněpru v celém prostoru od Kyjeva po Cherson. Přičemž k tomu, aby se mohlo Rusko obvinit, budou muset kyjevské úřady zanechat značnou část skupiny vojsk na levém břehu, což bude sloužit jako “důkaz”, že Rusko tímto způsobem odřízlo OSU od možnosti přejít na pravý břeh. Rozsah ekologické katastrofy bude stačit k tomu, aby zapůsobil na Evropu. Signál, že hranice jaderné konfrontace je prakticky překročena, bude jasný také všem.

Žádaný výsledek: poziční slepá ulička, tedy nemožnost v dohledné budoucnosti pokračovat v operacích za Dněprem, plus znepokojení přátel a neutrálů, že věc zašla příliš daleko, což by mělo přimět Rusko, aby souhlasilo s americkými mírovými podmínkami, které předpokládají zachování nacistického proamerického režimu na pravobřežní Ukrajině.

O tom, že ukrajinské vedení je již dávno připraveno odpálit bombu v každém svém městě, nelze pochybovat. V zájmu přízraku vítězství nad Ruskem jsou ochotni zničit nejen celou Ukrajinu, ale i celý svět. Odhodlají se na takovou avantýru Američané? Za Trumpa sotva, je zde příliš velké nebezpečí, že se zřítí do jaderné apokalypsy. Za Harrisové klidně, je blízkou přítelkyní Hillary Clintonové a ta se chystala Rusko vydírat jadernou válkou už v roce 2014.

Ale nejnebezpečnější měsíce jsou před námi nyní. Ukrajina se může zhroutit před americkými volbami, což mnohým ve Washingtonu nebude vyhovovat. Formálně je za vše zodpovědný Biden, ale kdo rozhoduje opravdu, to nikdo neví. Je však známo, že boj neprobíhá pouze mezi republikány a demokraty, ale také mezi skupinami uvnitř Demokratické strany, z nichž každá využívá neplnohodnotnosti současného prezidenta k posílení svých vnitrostranických pozic. Přitom v bratrovražedném boji nejsou o nic méně choulostivější než jejich ukrajinští “přátelé”. Když je to výhodné, tak proč něco neodstřelit někde daleko. Tím spíše, že zodpovídat za to stejně bude Biden a/nebo někdo z jeho týmu.

Je třeba samozřejmě doufat v to lepší, ale je třeba si také uvědomit, že všechny možné provokace (kromě jaderné) již ukrajinští Američané provedli. Prostě už nemají žádné rezervy. Jaderná provokace je poslední možnost. Zda ji budou chtít zorganizovat a zda budou s to, to nikdo neví. Na každý pád je lepší být připravený než nepřipravený.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

voennoedelo