I český čtenář má zpozornět, když se objeví něco, co znervózňuje mainstream:
Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó poskytl ve středu Rogeru Köppelovi, šéfredaktorovi Weltwoche, rozhovor, který lidi přiměl lidi sednout si a poslouchat. Pod názvem „V EU jako ve školce“ informuje o posledním jednání ministrů zahraničí EU. Název vystihuje aspekt, který Szijjártó popisuje jako zásadní problém EU a který ovlivňuje základy politiky jako celku.
Podle Szijjártóa panuje v celé Evropě v důsledku mírové mise maďarského premiéra velká frustrace. Důvodem je závist vůči Orbánovi, protože je posledním a jediným evropským politikem, který má přístup k mocným tohoto světa. Evropští politici jsou frustrovaní, protože se obávají, že bude stále jasnější, jaké škody jejich politika způsobila Evropě a evropským národům. Podle Szijjártóa se tuto situaci, která se stále více komplikovala, snaží zoufale utajit. Politici jsou necitliví („hluší“) k myšlence vrátit EU zpět na mezinárodní scénu jako nezávislého suverénního aktéra.
V Evropě a transatlantickém regionu je velká bublina, kterou vytvořila „velká většina liberálních mainstreamových médií“. Média naznačují, že euroatlantická pozice je světovou vedoucí pozicí. Ale není tomu tak. Pokud opustíte bublinu, uvědomíte si, že k maďarskému postoji panují celosvětové sympatie, že ho lidé respektují a souhlasí s ním.
Szijjártó otevřeně hovoří o svých zkušenostech v kruhu ministrů zahraničí EU: Když jde o složité otázky, jeho kolegové za ním před nebo po jednání přicházejí a žádají ho, aby bojoval o maďarskou pozici. Jeho žádost, aby se této funkce ujali také, ohledně zájmům vlastních zemí, odpovídají takto: „Nemohu to říct otevřeně, kvůli médiím, kvůli nevládním organizacím, kvůli koaličním partnerům. V soukromých rozhovorech nebo SMS i po jednání ho jeho kolegové prý chválí. Na jednáních a na veřejnosti však mluví úplně jinak. Zástupci volených vlád nejsou dost odvážní, aby řekli, co považují za dobré. Je to výsledek velkého tlaku ze strany „liberálních mainstreamových médií“, nevládních organizací a Washingtonu. Pokud jde o otázku Ukrajiny, řekl Szijjártó, někteří ministři zahraničí maďarskou iniciativu podporují, protože jde správným směrem. Nikdy ale veřejně.
Děsivá představa: I politici jsou pod kontrolou tzv. veřejného mínění, které je nutí popírat své přesvědčení a jít s proudem. Znamená to, že politici jsou vydáni na milost a nemilost nedemokraticky legitimovaným agenturám, neveřejným aktérům, think-tankům a nevládním organizacím, které vytvářejí veřejné mínění. Média je zabalí a prodávají; Jejich dominance na trhu vytváří bublinu, ze které mohou politici uniknout pouze tajně a soukromě.
Szijjártó zastává funkci maďarského ministra zahraničí deset let. Zřejmě to není poprvé, co zažívá své kolegy jako nesvobodné lidi, kteří nemohou říkat, co si myslí. Při hlasování se chovají v souladu s danou linií EU – za zavřenými dveřmi souhlasí s maďarským kolegou, omlouvají se a žádají ho, aby se nevzdával maďarského postoje. Pokud je tento příběh pravdivý, pak je to pro Evropu špatné.
Skutečnost, že se vysocí politici neřídí svými postřehy a přesvědčením, je připomínkou toho, že podle nedávných průzkumů společnosti Allensbach se stále více občanů Německa již neodvažuje vyjadřovat své názory veřejně ani soukromě. To se pak děje pouze v bezpečí volební místnosti, kde lze ventilovat frustraci. Základy demokratické společnosti se otřásají, když „nahoře“ i „dole“ se občané země a jejich politici bojí, když jsou sankcionována nezávislá, odlišná hodnocení a návrhy. Demokracie za zavřenými dveřmi není žádná demokracie. Pokud má mít demokracie konečně šanci, je nutná mediální revoluce.
*
MUDr. Ivan David, CSc., autorův FB 4.8.2024
