Otázku Proč? si pokládá polovina světa

Opotřebovávací válka na Ukrajině trvá a Kyjev vydal příkaz začít co nejvíce škodit. Nejlépe už nejen na vojenských či strategických objektech, nyní se rozhodli pokračovat v zásazích civilních cílů. Tak, jak tomu byli navyklí z dob před začátkem speciální vojenské operace v Luhansku a na Donbasu. Tehdy zabíjeli „ošklivé“ separatisty, teď střílí po všem, co při svém pohybu hovoří rusky. Zasahovat na ruském území, to se musí přeci Západu líbit, vždyť o poškozování Ruska všem dodavatelům zbraní přeci ve skutečnosti jde.

Kdyby byl vrchním velitelem ruských vojsk poněkud méně zdrženlivý Putinův souputník Medveděv, pravděpodobně by už byl ve vzduchu mnohem větší konflikt. Pokud bychom tyto dva poslední prezidenty Ruské federace brali jako hodného a zlého, pak je jasné, že právě Medvěděv je ten, který by váhal rozšířit bojovou linii podstatně na větší část Ukrajiny. A možná už by byla do základů zničena i pražská líheň liberálních nesmyslů Strakova vila. Vladimír Putin zatím sice svolává Radu bezpečnosti státu a pokládá nepříjemné otázky těm, kteří nezabránili ukrajinské armádě překročit hranice Kurské oblasti, ale neodpovídá možným výmazem Kyjeva z mapy. Technologii na to má, ale zatím se snaží držet na uzdě vášně a šetří ukrajinské civilisty. To samé nemůže dělat s vojáky protivníka, z čehož vychází jejich nedostatek na frontě.

Zelenskému je vcelku jedno, kolik zemře jeho lidí. Mezitím, co nakupuje nemovitosti po světě, jeho biřici shání nové odvedence po ulicích a on sám škemrá v zahraničí, aby mu vrátili ty, kteří před ním a před Rusy utekli. Zkouší vše, třeba i jejich vystavení do pozice, kdy jsou všude ilegálně. Zneplatnil jim doklady, obstavil majetky zůstávající v domovské zemi. Opět se ale ukazuje obojakost našich slavných liberálů. Sice fandí diktátorovi Zelenskému, ale zase nechtějí ztratit možné budoucí voliče držící je za jistých podmínek nadále u kormidla a umožňují jim tu tak nějak přežít. Například i tím, že tu mohou používat svá vozidla s propadlými ukrajinskými technickými kontrolami. Ve skutečnosti na Ukrajincích žijících u nás stojí české stavebnictví, část služeb i dalších odvětví. Jen je škoda, že podobně nemůžeme hovořit o průmyslu, ten už tu žádný nezůstal, a díky vládě Pětikoalice za chvíli padnou i další oblasti kdysi produkující národní bohatství.

No otázku „Proč tedy Ukrajinci především nebrání své území“ existuje více odpovědí. Tou nejsprávnější je ego vládnoucí kyjevské kliky. Prostě chtěli seknout do živého a povedlo se. Jiný efekt to nemá. Každý úspěšný zásah na ruském území pouze podporuje propagandu a má za úkol přivábit pozornost zahraničních sponzorů. Jde o efekt v podobě ublížení hrdému ruskému medvědovi. Druhotnou záležitostí je minimálně ukázka evropské důležitosti Ukrajiny, proto se Zelenskyj uchýlil k omezení tranzitu ropy a plynu především na Slovensko a Maďarům. A to i proto, že tyto dvě země jsou momentálně v nemilosti Bruselu a kyjevský diktátor tím podkuřuje Bruselu a všem kritikům Fica a Orbána. Takže mu tleská i naše vládní ekipa, aniž by jí tak nějak vadilo, že to zkomplikuje život i nám. Třeba plyn bude již brzy dost možná velmi nedostatkovou komoditou.

Celosvětová situace je prachbídná. Po ekonomické stránce je Západ na sestupu, burzy se otřásají. Blízký a Střední Východ jsou na pokraji války. V Austrálii rozjeli naplno kreditní systém v přístupu obyvatelů k sociálním sítím. A to s pomocí ID občana. To zavádí Bartoš i u nás, jen hloupým nedochází, k čemu je třeba. V USA se blíží prezidentské volby a vítězství Trumpa, které by přineslo mnoho změn, se stává méně reálným, než je vytouženým u neliberální části osazenstva planety. Tupci uvidí v Harrisové naději, aniž by jim docházel její politický původ i přístup. Přitom patří do skupiny, v níž najdeme Leyenovou, většinu současných liberálních evropských političek včetně Jourové, Pekarové Adamové či Černochové, mílovými kroky se k nim blíží i hloupá Nerudová. Tyto ženy fungující jako dokonale poslušné loutky skutečných elit škodí světu svou reálnou neschopností a nedostatkem přirozené inteligence mnohem více, než si dokážeme připustit.

Myslíme si, že podzim bude tentokrát extrémně důležitým obdobím. U nás to sebestředný Fiala doklepe do korespondenčních voleb, a co bude dále, to je zatím ve hvězdách. Ve světě je tak silné napětí, že se může stát cokoliv. Štěstí sice přeje připraveným, ale na to, co přijde, se asi připravit nelze.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled