O zoufalém boji proti vlastnímu státu. Záhada na Ukrajině sestřeleného letounu F16

Někteří naši kolegové nesnášejí, když se jim říká, že šíří podvrhy a pracují tak pro nepřítele. Oni sami i jejich příznivci začnou okamžitě fňukat, že nejde o podvrhy, ale o horoucí pravdu, kterou lidé nutně potřebují, a že mají spolehlivé zdroje.

Nejsem příznivcem žabomyších válek, které vedou na sociálních sítích různé klany „vlastenců na výplatní pásce“ (výplatní páska nemusí nutně znamenat plat, na „horoucí pravdu“ lze vybírat i dary). Proto raději ukazuji na příkladu nepřítele, jak tyto mechanismy fungují.

Neměli bychom však zapomínat, že všichni lidé (kromě siamských dvojčat, exponátů z muzeí nebo výstav a velmi vzácných vrozených postižení) mají dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. V každé moderní společnosti vznikají za podobných okolností podobné sociální skupiny a každá má své hrdiny a své darebáky. Některým, jako například generálporučíkovi Rudé armády a tehdejšímu ober-kolaborantovi Andreji Vlasovovi, se podařilo být obojím.

Příklad nepřítele je nám předložen ne proto, abychom se radovali a křičeli „my takoví nejsme!“, ale proto, abychom studovali jeho chyby, abychom se jim vyhnuli a neopakovali je, abychom podobné tendence vymýtili sami u sebe.

V každé společnosti existuje vždy několik názorů na varianty nejpříznivějších způsobů jejího rozvoje. V ideálním případě se stoupenci různých názorů zapojují do politického boje. Síla, která ve volbách zvítězila (získala mandát důvěry lidu), realizuje svůj program, zatímco poražení odcházejí do opozice a snaží se přesvědčit lid o své správnosti prostřednictvím konstruktivní kritiky vlády, odhalováním jejích chyb apod.

To je ideál. Ve skutečnosti se politický boj vede ne vždy poctivými metodami. Mnozí politici upřímně věří, že účel vždycky světí prostředky, a protože chtějí „to nejlepší“, drobné podvody jsou v tomto případě odpustitelné.

Malá lež se však rychle mění ve velkou. Pro mocenské orgány to znamená sklouznutí k diktatuře a pro opozici ústup do pozice zrady národních zájmů. Převzetí a/nebo udržení moci se stává cílem samo o sobě a ušlechtilé motivy se odkládají na později a pak navždy.

Diktatura je na Ukrajině zavedena již dlouho. Už dávno předtím však ukrajinská opozice, zorganizovaná do majdanu, přesvědčila své příznivce, že neexistuje žádná podlost, která by nebyla hrdinským činem, pokud je zaměřena na svržení režimu.

Prvním cílem zmíněné technologie byl Kučma, který v letech 2000-2003 tvrdě odolával, ale sesypal se, jakmile si uvědomil, že Američané mu třetí prezidentské období nepovolí a že spoléhat se na Rusko a připojit se k táboru nepřátel Západu je pro něj již nemyslitelné – jeho miliardářský zeť byl neoddělitelně propojen svými finančními zájmy se skupinami kolem Sorose a Clintona.

Dalším byl Janukovyč, který se ani tak moc nebránil, jako spíše se jen vyhýbal konfrontaci, ale přesto byl přes všechny své manévry v roce 2014 svržen a málem zabit, a to i proto, že se nemohl (na základě zájmů svého byznysu a byznysu své skupiny) definitivně rozejít se Západem.

Pokud však v zemi vítězného Majdanu nezůstaly žádné antimajdanské síly, neznamená to, že v ní nezůstala žádná opozice. Různé postmajdanské skupiny se teď navzájem podrážejí a sápou se jedna po druhé. Metoda je stejná – pomluvit, ponížit v očích potenciálních spojenců, zdiskreditovat v očích lidí svého politického protivníka a získat povolení USA k převzetí moci.

Tuto metodu úspěšně použil Zelenskyj na Porošenka. Nyní se nová opozice, v níž Porošenko hraje jednu z hlavních rolí, snaží stejnou metodu uplatnit na Zelenského. Zatím bez úspěchu, Američané nechtějí přepřahat během cesty, ale Pjotr Alexejevič (Porošenko) je paličatý muž a nevzdává se. A taky se nevzdá.

Mariana Bezuglaja, známá mediální vražedkyně ukrajinské armády, která původně pracovala na objednávku pro Zelenského, ale již více než půl roku je koupena Porošenkem, uvedla, že podle údajů, které získala z důvěryhodných zdrojů, byl první potvrzený letoun F-16, v němž zahynul pilot Alexej Mes, sestřelen díky „přátelské palbě ze systému Patriot“ a tím pro Ukrajinu nenávratně ztracen.

V předvečer prohlášení Bezuglé list The Wall Street Journal s odvoláním na nejmenovaného amerického představitele uvedl, že letoun byl ztracen s největší pravděpodobností v důsledku chyby pilota. Ruská média spekulovala, že Mes a jeho letoun se mohli stát obětí úderu Iskanderu na leteckou základnu, kde se nacházel.

Máme tedy tři verze.

Pokud jde o tu ruskou, nikdo na ní zpočátku netrval a nikdo se neodvolával na „zdroje v generálním štábu“. Byl to jen předpoklad, že to tak mohlo být. Skutečně to tak mohlo být. Nepřítel vůbec není povinen potvrzovat naše úspěchy tohoto druhu. Pokud to tedy tak bylo, dozvíme se o tom až po kapitulaci Ukrajiny. Do té doby je to hypotéza, na jejíž správnosti nikdo netrvá.

The Wall Street Journal citoval amerického představitele, který uvedl verzi o chybě pilota jako pravděpodobnou, ale zatím definitivně nepotvrzenou. Vzhledem k tomu, že Američané mají možnost získávat informace nejen od ukrajinských úřadů, ale také od vlastního vojenského personálu a agentů speciálních služeb trvale umístěných na Ukrajině, kteří mají oproti místním zpravodajským službám přednostní přístup k informacím citlivým pro USA, lze předpokládat, že USA jsou přesvědčeny, že letadlo nebylo sestřeleno.

Pokud by se Američané snažili zakrýt sestřelení letadla přátelskou palbou, stačilo by jim podpořit verzi o přilétajícím Iskanderu. Tím spíše, že by jim to dalo příležitost k setrvání na požadavku, aby byly Kyjevu předány další systémy protivzdušné obrany/vzdušných sil, které Ukrajina zoufale potřebuje a neustále o ně prosí.

To však neznamená, že havárie byla skutečně způsobena chybou pilota. Pokud by letadlo spadlo v důsledku poruchy a bylo v servisu západních techniků, bylo by pro USA výhodné svalit vinu na pilota – co máme s těmi Ukrajinci dělat? Cvičili jsme je, cvičili – a oni padají. To samozřejmě dává vnitřní americké opozici příležitost zpochybnit účelnost předávání nových sérií F-16 letectvu ukrajinských ozbrojených sil (k čemu potřebují letadla ti, kteří je neumějí řídit?).  Techniku však většinou předávají Evropané a otázka převodu je vyřešena, takže malý skandál tohoto druhu nebude nikoho trápit a americká opozice na něj nebude plýtvat nějakými významnějšími silami – rychle se dopracuje k informačnímu důvodu, a spadla klec.

Zdůrazněme tedy, že Američané, kteří měli přístup k troskám letadla, jasně dospěli k závěru, že havárie bez vnějšího nárazu je natolik zřejmá, že v této věci je lepší nelhat a jednoduše upravit verzi příčin havárie tak, aby nedošlo k diskreditaci jejich techniky.

Verze poslankyně Bezuglé není jen slabá. Má totiž všechny znaky podvrhu. Bezuglaja se odvolává na jistý zdroj z vojenského prostředí. Proboha, v každé zemi (i v letectvu) se snadno najde důstojník ve výslužbě, který na otázku „mohla to být přátelská palba?“ odpoví: „Samozřejmě, že mohla!“. Někteří dokonce budou trvat na tom, že přesně tak to bylo. Jejich závěry jsou však učiněny na základě principu „podlaha – prst – strop“ (nejprve namíříme ukazováček na podlahu, pak jej pomalu zvedáme ke stropu a doprovázíme pohledem, a v okamžiku, kdy bude namířen striktně na strop, nás osvítí pravda).

Pokud – podle verze Bezuglé – unikly informace od lidí, kteří znají skutečná fakta, mohla svou verzi potvrdit, aniž by uvedla zdroj.  Stačilo  uvést alespoň jméno velitele jednotky, k níž patřil SAM, který údajně F-16 sestřelil. Právě velitel jednotky a velitel útvaru by pak měli nést odpovědnost za chybu. Ale Bezuglá požaduje – z nějakého neznámého důvodu –  odstoupení velitele ukrajinského letectva.

Jméno velitele jednotky souřadnice polohy komplexu neprozradí. Kromě toho je Patriot komplex mobilní, tj. mění pozice, aby nebyl rychle odhalen a zničen. Bezuglaja se však raději odvolává na anonymní zdroj. Taková informace samozřejmě nemůže sloužit jako podklad pro vyšetřování. Kdyby se takové nepodložené spekulace braly v úvahu, vládní agentury by nedělaly nic jiného, než vyšetřovaly podvrhy – během několika dní by bylo možné zcela paralyzovat aparát jakéhokoli státu tím, že by ho zaplavily falešné zprávy.

S čím tedy Bezuglá a její zaměstnavatelé počítají?

Snaží se jednoduše zkomplikovat život Zelenskému tím, že využijí vnitropolitické konfrontace ve Spojených státech. Dávají americké opozici záminku k tomu, aby vyvolala v Kongresu rozruch na téma „proč dáváme Ukrajině F-16 a systémy Patriot? Aby se mohli navzájem ničit?“ Pokud Zelenskyj nedostane potřebnou techniku, odpor ukrajinské armády ještě více zeslábne a Porošenkův návrh Američanům: „Nevyměníte Zelenského za mě? Já uzavřu mír s Ruskem za podmínek výhodných pro USA.“- bude znít tím přesvědčivěji.

Porošenko si to tak představuje. Američané – na rozdíl od něj – dobře vědí, že Moskva nebude s žádným ukrajinským představitelem jednat o ničem jiném než o přijetí svých vlastních podmínek. A teď možná nebude vyjednávat vůbec, protože – proč vyjednávat s těmi, kdo jsou odsouzeni v brzké době ke kapitulaci? Proto se USA snaží všemi prostředky prodlužovat agónii Ukrajiny, aby měly čas vyvinout nový mechanismus silového nátlaku na Rusko, až bude s Ukrajinou naprostý konec.

A tak Bezuglaja a její zaměstnavatelé, bojující o moc na Ukrajině (je to pro ně skutečně hrůza, když vidí, jak proudí do kapes bývalého týmu „Studio Kvartal 95“* nebývalé finanční toky), zasazují úder strategickým zájmům Spojených států. Navíc – celá tato záležitost se odehrává v době předvolebního boje v USA a je v Trumpově zájmu.

Porošenko kdysi ve volbách vsadil proti Trumpovi a mýlil se. Možná se rozhodl sázku změnit, možná se to stalo samo od sebe, ale měli bychom mít na paměti, že na rozdíl od Bidena, který volby jednoznačně prohrál, má Harris šanci vyhrát. Samozřejmě, člověk se může znovu mýlit. Navíc – Ukrajina se musí dočkat inaugurace nového amerického prezidenta. Pokud se nedožije, bude muset Petro Alexejevič spolu se Zelenským prchnout před soudem do Spojených států. A Američané je nemusí přijmout.

Prohlášení Bezuglé je pro nás takticky výhodné. Je jasné, že se nám na jeho základě nepodaří přesvědčit Američany, aby přestali dodávat zbraně na Ukrajinu. Mají své vlastní zdroje informací a při rozhodování se neřídí ukrajinskými problémy, ale svými zájmy. Ale pro nás je užitečné, dokonce příjemné, že můžeme diskutovat k tématu: „Ukrajinci se sami sestřelují“.

Chtěla nám Bezuglaja a její nadřízení pomoci? Ne, samozřejmě, že ne. Prostě se to tak stalo. Ve svém malicherném boji pavouků v baňce, kteří se snaží alespoň na poslední chvíli prorazit, aby ovládli finanční toky a ukradli alespoň zbytek, se ukrajinské úřady ani ukrajinská opozice nestarají o zájmy státu, který všichni údajně hájí. I zájmy USA a Západu obecně jsou pro ně důležité jen do té doby, dokud se jim za ně platí.

Pracují v rámci svých majdanských zvyklostí a rozvíjejí ty nejjednodušší scénáře. Potom si připadají jako vynikající stratégové.

Až budete číst domácí „stratégy“, kteří mají „zdroje“ všude (od Kremlu po generální štáb), vždy si vzpomeňte na Bezuglou. Nezapomeňte, že každý zdroj, který vypouští informace, má možnost nepřímo potvrdit jejich pravdivost, aniž by to na něj někdo hodil. Pokud k potvrzení nedojde a je zde pouze ujištění, že „zdroj je ověřený a je třeba mu věřit“, pak buď zdroj vůbec neexistuje, nebo je tento kanál využíván k úniku dezinformací v osobním zájmu nějakého politika nebo nějaké politické skupiny. V informačním prostoru se snadno najde ambiciózní hlupák, kterého může politik nebo úředník využít pro své cíle jen tak, potají, o penězích nemluvě.

Pokud vás někdo odkáže na konkrétní místo zdroje informací (Kreml, vláda, generální štáb, ministerstvo obrany), pak to znamená, že vám rozhodně lže. Žádný úředník, který neoprávněně vypouští citlivé důvěrné informace, nebude udržovat vztah s nějakým blogerem, který poukáže na místo jeho působení. Bude okamžitě odhalen a vyhozen (v horším případě, pokud je škoda velká, uvězněn).

Existuje velké množství lidí, kteří chtějí vydělávat peníze v informačním prostoru. Proto průměrná úroveň žurnalistiky obecně a veřejných (otevřených) politických analýz prudce klesla. Stále častěji se objevují exempláře, které neumějí pořádně ani psát ani mluvit. Podívejte se blíže na autory, které pravidelně čtete (posloucháte). Pokud nemají nic nebo téměř nic než neustálé „senzace“ („tu ošklivou pravdu“), je stoprocentní, že máte co do činění s informačním podvodníkem, který vydělává na vašem adrenalinu.

Ti nejzkušenější z nich obohacují své zdroje o cizí ukradené materiály. Proto byste se také měli pečlivě podívat, kolik a čeho přesně autor sám napsal a co pouze přetiskl, aby přitáhl pozornost a rozšířil publikum.

Když se sami sebe zeptáte: „Jak na to přišel? Kdo mu to řekl a proč? V čím zájmu je šíření těchto informací?“ nebude to nikdy zbytečné. Pokud budete dodržovat nejjednodušší pravidla informační hygieny, nebudete se bát „syndromu Bezuglá“. Jednoduše nebudete vědět, kdo to je, protože takové zdroje informací vás nebudou zajímat.

*

Rostislav Iščenko, UKRAJINA.ru (06:09 30.08.2024)

Pozn.:

* „Studio Kvartal 95“ vzniklo v roce 1995. V tomto humoristickém projektu se spojilo několik komiků, vystupoval s nimi i Vladimir Zelenskyj.

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*