Netrestnost neplacení televizního poplatku

Charakter televizního poplatku

Televizní poplatek je zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích stanovená nucená platba. Jeho původ je veřejnoprávní a bývá často označován za daň. Na druhou stranu však je spravován jinak než daně. Pokud není placen, musí jej Česká televize vymáhat jako soukromoprávní dluh u soudu v civilním řízení, přičemž může chtít přirážku 10 000 Kč a soukromoprávní sankci ve formě úroků z prodlení. To potvrdil rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 7. 2012, 33 Cdo 3370/2010, i usnesení Ústavního soudu z 19. 5. 2020, IV. ÚS 1039/20.

Naproti tomu daně, místní či správní poplatky, i dlužné sociální či zdravotní pojistné vymáhá orgán veřejné moci (zdravotní pojišťovna) sám, nepotřebuje se obrátit na soud. Ten případně až ve správním soudnictví přezkoumá zákonnost takového vymáhání. Televizní poplatek v sobě spojuje veřejnoprávní i soukromoprávní prvky.

Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Trestní zákoník v § 240 upravuje trestnost zkrácení poplatku a podobné povinné platby. Pro právo není rozhodující název jednotlivých pojmů, ale jejich obsah. Byť se televizní poplatek nazývá poplatek, není poplatkem ve smyslu trestního práva, tím jsou místní a správní poplatky. Otázkou je, zda je zařaditelný pod pojem podobné povinné platby. Jako obvykle v právu na to byly dva protichůdné názory. Rozhodující je pro výklad práva názor orgánu právo aplikujícího. V tomto případě trestní soudy.

Zde se otázka řešila nejprve ve prospěch toho, že televizní poplatek pod trestněprávní represi zařadit nejde právě pro jeho soukromoprávní formu vymáhání. Rozhodl tak Okresní soud v Prachaticích usnesením z 12. 8. 2019, 1 T 165/2018, a Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 22. 7. 2020, 3 To 590/2019. Oba soudy vyjádřily názor, že zkrácení televizního poplatku není trestný čin. S tím se však nespokojil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který v zájmu České televize chtěl prosadit trestní represi i za zkrácení televizního poplatku. Jeho názoru vyhověl usnesením Nejvyšší soud z 15. 12. 2022, 7 Tdo 1229/2020-881. Prvním náměstkem Pavla Zemana byl Igor Stříž, současný nejvyšší státní zástupce.

Nejvyšší soud se v rozporu s názorem okresního i krajského soudu postavil za to, že televizní poplatek je podřaditelný pod pojem podobná povinná platba jako daň a za jeho zkrácení může být uplatněna trestní represe. V právu platí, že vyšší bere. Nemusí mít přitom pravdu, ale má moc a moc rozhoduje. Takže ve věci rozhoduje Nejvyšší soud a ten má moc. Pochybuji, že při současném složení Ústavního soudu by došlo k popření tohoto názoru Nejvyššího soudu. Česká televize je pod ochranou moci.

Zkrácení není neplacení

Přesto však není neplacení televizního poplatku trestné. Trestné je jeho zkrácení. Přeloženo z právničtiny do lidštiny je zkrácení podvodné jednání, kdy zatajíte, že máte platit daň (poplatek, clo) nebo uvedete údaje daň snižující. Když přiznáte povinnost platit daň, ale nezaplatíte ji, nejde o trestný čin a dlužná daň bude jen příslušným orgánem vymáhána. Stejně tak, když podnikatel nezaplatí za sebe zdravotní a sociální pojištění, ale přizná jej, že je má platit. Jiná situace je, když neodvede povinné pojištění za zaměstnance, ale přitom jim jej strhne ze mzdy s tím, že jej odvedl. To je již trestné jednání.

Pokud tedy občané ohlásí České televizi, že jsou poplatníky, nebo již jsou jako poplatníci ohlášeni a jen poplatek nezaplatí, nejde o zkrácení platby, tedy nejde o trestný čin bez ohledu, jakou částku dluží. Hrozí jim jen přirážka k poplatku 10 000 Kč a úroky z prodlení. Dluh může Česká televize vymáhat jen soukromoprávní žalobou okresnímu soudu podle bydliště dlužníka. V případě řešeném u Okresního soudu v Prachaticích šlo o podnikatele – provozovatele hotelu, kteří za televize umístěné na pokojích nesplnili oznamovací povinnost České televizi. Tedy vůbec nepřiznali, že mají platit. Nešlo o pouhé neplacení poplatku po jeho přiznání.

I při zkrácení trestnost jen při dluhu nejméně 100 000 Kč

I při zkrácení televizního poplatku, tedy jeho neohlášení České televizi, vznikne trestní odpovědnost, jen pokud dlužná částka bude většího rozsahu – alespoň 100 000 Kč. Protože má od roku 2025 činit televizní poplatek 150 Kč měsíčně, nastane trestnost u nepodnikajících občanů až za 667 měsíců (asi za 55 a půl roku), i kdyby povinnost platit poplatek zatajili. Ovšem to by nastalo promlčení původně zkrácených poplatků a většina lidí by zemřela. V případě řešeném u Okresního soudu v Prachaticích šlo o hoteliéry, kteří dlužili za televize na pokojích více než 300 000 Kč. Nešlo o nepodnikatele.

Netrestnost iniciátorů akce občanské neposlušnosti Nekrm hydru

Iniciativa Nekrm hydru nevyzývá občany k tajení povinnosti platit televizní poplatky, tedy nevyzývá je k jeho zkrácení. Naopak je vyzývá k tomu, aby otevřeně uváděli, že mají povinnost platit, ale neplatí, protože Česká televize ve svém zpravodajství a publicistice lže, je servilní k vládním stranám a nereprezentuje celé názorové spektrum společnosti. Navíc se obrací na občany, jde o akci občanské neposlušnosti, nikoliv na podnikatele. Z těchto všech důvodu vyzývá k jednání, které není trestné a tedy ani samotná organizace akce trestná není. Mimochodem za neplacení televizních poplatku za lži Československé televize se nezavíralo ani za Zápotockého, ani za Novotného, ani za Husáka. Uvidíme, jak to bude za Fialy.