Neměla by se přehlížet důležitá role, kterou v příběhu bombardování Bělehradu sehrála Monika Lewinsky

Všeobecně se ví, že Kamala Harris zdědila politickou síť Hillary Clinton a je její chráněnkyní. Třeba Susie Tompkins Buell, spoluzakladatelka značek Esprit a The North Face, je osobní přítelkyně Hillary a megadonor a fundraiserka Demokratické strany. Susie a její manžel Mark Buell také doprovázejí Harrisovou již mnoho let a Mark byl předsedou finančního výboru při prvních volbách Harrisové, když se v roce 2003 stala okresní prokurátorkou v San Francisku. Na to jí sehnal milion dolarů, což bylo tehdy nepředstavitelné. Nebo sestra Kamaly Maya byla vedle Jaka Sullivana hlavní poradkyní Hillary při kandidatuře na prezidentku v roce 2016. Manžel Mayy Harrisové, Tony West, byl zase nominován prezidentem Obamou jako zástupce generálního prokurátora Spojených států na ministerstvu spravedlnosti. Je to taková úzká rodinka na vrcholu té Demokratické strany.

Proto bychom si měli připomenout jeden z významných životních momentů Hillary. Jak nám připomněl Jeffrey Sachs byla vojenská intervence USA v Srbsku prvním vojenským zásahem Spojených států po druhé světové válce v Evropě. Byla využita k vytvoření enklávy Kosova a postavení největší americké vojenské základny na Balkáně bez ohledu na povolení Rady bezpečnosti.”

Ale neměla by se v této souvislosti přehlížet ani důležitá role, kterou v celém příběhu bombardování Bělehradu a sražení Srbska na kolena sehrála Monika Lewinsky, která dnes na internetu pod značkou “The Real Monica Inc.” prodává sezonní kabelky, které sama navrhla. Existuje totiž geopolitická rovina vzhledem k tajným službám a pak lidská rovina, aneb Srbsko mělo smůlu, že Bill Clinton byl chlípník.

V životopisu Hillary Clintonové, který napsala Gail Sheehyová a který vyšel koncem roku 1999, se uvádí, že Hillary po mediálním zjištění, že Lewinská Clintona volně řečeno pod stolem orálně uspokojovala při televizních projevech, odmítala osm měsíců se svým manželem Billem – tehdy prezidentem – mluvit. Hillary prý byla ostře nepřátelská vůči srbské vládě v Bělehradě a velmi sympatizovala s povstaleckými kosovskými Albánci. Gail Sheehyová podrobně popisuje napjatou atmosféru mezi Clintonovými a uvádí, že první telefonát po osmi měsících byl 21. března 1999 a Hillary v něm telefonicky naléhala na prezidenta Billa, aby bombardoval Bělehrad. Na námitky Billa, že bombardování by mohlo způsobit rozpadnutí aliance NATO Hillary odpověděla: “.. K čemu máme NATO, když ne k obraně našeho způsobu života?” Později přiznala: “Naléhala jsem na něj, aby bombardoval,” a co by muž neudělal, aby odčinil své chlípnictví a ta silná žena se k němu opět vrátila.

Druhý den prezident Clinton prohlásil, že síla je nezbytná a tak 24. března 1999 začal bombardovat Bělehrad.

Alexander Cockburn v Los Angeles Times kdysi poznamenal, že “není překvapivé, že Hillary vyzvala prezidenta Clintona, aby na Srby shodil kazetové bomby a tím bránil ‘náš způsob života’. První dáma byla sociální inženýrka. Válka je pro ní spíše sociálním inženýrstvím, sociální terapie prostřednictvím řízených střel. Jako tvrdý terapeutický policista se nevyhýbá ani nejstručnějšímu projevu terapie: trestu smrti.” Hillary prvky své jestřábí sociální terapie prostřednictvím řízených střel víceméně potvrdila, když se se smíchem v televizním interview na téma humanitárního bombardování v Libyi vyjádřila dnes již světoznámým citátem: “Přišli jsme, viděli jsme, zemřel.“

Tato skvělá humanitární intervence v Srbsku dala impuls i novému a skvělému byznysu. Třeba bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová aneb krvavá Madla, která před třiceti lety křičela na generála Colina Powella, předsedu sboru náčelníka štábu: „Jaký má smysl mít tuhle skvělou armádu, o které pořád mluvíš, když ji neumíš použít?” a které Hillary zajistila, aby se stala ministryní zahraničí ve druhém funkčním období Clintonovy administrativy, se společně se zvláštním vyslancem Jamesem Pardewelem podíleli na nabídkách na koupi kosovské státní telekomunikační společnosti. Nebo bývalý vrchní velitel spojeneckých sil NATO Wesley Clark poté předsedal kanadské energetické společnosti Envidity, které nová kosovská vláda umožnila získat práva na průzkum uhelných ložisek na třetině území země. Nebo bývalý americký velvyslanec v Prištině Christopher Dell zase lobboval za to, aby zakázku na výstavbu “vlastenecké dálnice” do Albánie, jež byla označována jako “kolosálně zbytečná” a stála ca 25 % kosovského HDP, získalo konsorcium vedené americkou firmou Bechtel, aby rok poté do této firmy nastoupil (zdroj BBC 2016).

Je obrovská škoda, že díky ruské cenzuře nevíme, která slečna stála za prvním telefonátem Ljudmily Očeretné Vladimirovi po osmi měsících, aby poslal armádu na Ukrajinu. A ani nevíme, jestli také už prodává kabelky. Nicméně vzhledem k historické úloze, kterou Monica Lewinsky sehrála v novodobé historii, vzhledem k tomu, že po Hillary se jmenují už obchody na hlavní třídě v Prištině a vzhledem k tomu, že s námi Clintonův odkaz může zůstat i po volbě amerického prezidenta, bych navrhoval změnit Billův pomník v Prištině viz návrh, aby se již případně podle toho mohl řídit tvůrce pomníku Putina v Doněcku.

*

Pavel Šik, převzato z FB