Měli bychom Foltýnovi postavit pomník. Nikdo neudělal pro diskreditaci pravdy a lásky tolik jako on

Politický komentátor a bloger Daniel Sterzik (Vidlák) ve svém tradičním přehledu událostí týdne promluvil o vášních kolem předvolební kampaně SPD, nepokojích v Británii a nevybíravém slovníku nového vládního koordinátora strategické komunikace.

Předvolební kampaň SPD, Trikolory a PRO, vyobrazující zahraničního „chirurga“ s krvavým nožem, pobouřila koaliční politiky. Co si o tomto plakátu myslíte? Odráží podle Vás realitu některých evropských států?

Upřímně… nevím. Jestli bylo účelem kampaně, aby se o SPD mluvilo, tak se to podařilo dokonale, ale nejsem si jistý, že africký chirurg s nožem přinese SPD hlasy do krajských voleb. Pokud něco vím o marketingu, tak by mnohem lépe zafungovaly záběry z nějaké propalestinské demonstrace z Británie nebo Francie. Náš problém není jeden černoch, náš problém jsou statisíce černochů. Náš problém není jeden islamista, ale statisíce islamistů.

Jeden černoch s krvavou kudlou je expresívní kampaň a ta ve volbách nikdy nefunguje. Sdělení musí být pozitivní. Plakát neříká, že sem SPD takové inženýry a chirurgy nepustí, že bdí a že stojí na stráži. Plakát jen ukazuje krvavé drama, a to se málokdy přetransformuje ve volební hlasy. Platí to i přesto, že realita v leckterých zemích na západ od nás se už tomu plakátu začíná podobat.

Ve Velké Británii vypukly nepokoje po odhalení identity nezletilého vraha, který zabil několik dětí. Veřejnoprávní média označila protestující za ultrapravicovou skupinu, v řadě případů i za rasistickou. Mohou podle Vás podobné nepokoje jednou vzniknout i v České republice?

Pamatujete na toho Ukrajince, který znásilnil a pak se pokusil zabít onu dívčinu z Plzně? To už málem na nepokoje bylo. Dívčina naštěstí přežila a tak se to obešlo bez pogromů a bez demonstrací. Ale není všem dnům konec. Kriminalita migrantů je vždycky rozbuška. Host se musí chovat vybraněji než domácí, už jen proto, že je na návštěvě. Pokud takový nebude, koleduje si dříve nebo později o malér.

Dokud se u nás nepíchá nožem do malých dětí, dokud nenajíždějí vánoční kamiony do lidí na trhu, dokud nevybuchují sebevražední atentátníci, dokud se hezké mladé slečny nepřimotávají k přestřelce mezi gangy, nepokoje nebudou. Měli bychom se snažit, aby nám to vydrželo co nejdéle. Prvním krokem ke klidu by mělo být odvolání ministra Rakušana a zároveň odvolání podpisu pod migračním paktem.

Vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn v diskuzi o svobodě slova uvedl, že počet „úplně ztracených zombíků“, kteří nesdílí vládní politiku, je 4,5 %. Bohumil Kartous dodal, že podle výzkumu agentury STEM těch „ztracených“ občanů je až 15 procent. Čím vysvětlujete skutečnost, že je vláda ochotna odepsat téměř pětinu obyvatel jako zoufalou?

Protože jí nic jiného nezbývá. Za tři roky vládnutí si vyrobila dvacet procent odpůrců a nedokázala s tím nic udělat. Nepomohl Klíma, nepomohl Pojar a Foltýn se už ani o nic nepokouší a rovnou si hraje na Himlera s Ježovem dohromady. Za rok to nebude dvacet, ale třicet procent. A jestli Foltýna nechají dál mluvit, bude tuto vládu před volbami nenávidět osmdesát procent populace. A Foltýna úplně všichni bez rozdílu. I Kartous ho bude nenávidět.

Může podobná rétorika vést k růstu násilí ve společnosti? Labilnější člověk může nabýt pocit, že je v pořádku vzít zbraň a učinit ze sebe hrdinu, když zabije politického oponenta, jako se tomu stalo například na Slovensku.

Ano, podobná rétorika přispívá k názoru, že demokracie selhala a je zapotřebí to vyřešit pomocí pistole. Na Slovensku se našel jeden šílený střelec, ale na Ukrajině už to stačilo na Majdan. V Sýrii to stačilo na občanskou válku a v Libyi to stačilo na zničenou zemi. V USA položili červený koberec pro střelce na Trumpa. Dříve nebo později někdo udělá i něco podobného tady u nás.

Ale my dezoláti bychom měli Foltýnovi postavit pomník. Nikdo neudělal pro diskreditaci “pravdy a lásky” tolik jako právě TZLD. Otakar Foltýn.

*

Zdroj: naČT24, na snímku TZLD. Otakar Foltýn