Jiří Weigl: Stíny horkého léta

Míra nezaměstnanosti atakuje 4 %. Všeobecná stagnace je evidentní.

Ministra průmyslu propad jemu svěřeného sektoru netrápí. Věrně slouží nadnárodním finančním skupinám, odkud byl do ministerské funkce vytažen, a evidentně se mu to vyplácí. Bude naším eurokomisařem.

Zato čeští občané kvůli němu pláčou. Nejen že nám v době krize zajistil nejvyšší ceny energií v Evropě a tím díky vzedmuté inflaci pomohl připravit o třetinu úspor. Vůbec mu ani nevadí, že není jasné, odkud budeme v příštích letech brát elektřinu poté, co díky zelené politice zavřeme uhelné elektrárny.

A dnes vychází najevo, že ve zjevném konfliktu zájmů koupil od zahraničních akcionářů vysoce zadluženou společnost Net4Gas, která v důsledku protiruských sankcí přišla o byznys v oblasti přepravy plynu z Ruska do Evropy. Ukazuje se, že konečná cena této transakce může být až 8 miliard a zaplatí ji čeští spotřebitelé v cenách plynu. Zahraniční finančníci si ovšem Síkelu pochvalují. Aby také ne. Takového budeme mít eurokomisaře. Máme se na co těšit.

Hitem letošního léta je katastrofická digitalizace stavebního řízení v režii pirátského vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Bohorovná arogance, s jakou namyšlení piráti předstírají, že mají na vše, co souvisí s IT – problematikou patent, narazila na realitu. Starý systém byl zrušen a nový nefunguje.

Týká se to nejen zahlcených samospráv, které nezvládají své agendy. Týká se to tisíců účastníků stavebního řízení, lidí, kteří investují své či vypůjčené milióny, kteří žádají či dostali dotace, týká se to stavebních firem, projektantů, architektů a mnohých dalších. Stavebnictví, které u nás dlouhodobě padá, dostalo další ránu.

Potvrdila se absolutní nekompetence ministra Bartoše a jeho týmu, kteří vůbec nerozumějí problematice stavebního řízení, které mají na starosti, a proto nebyli schopni dát programátorům srozumitelné a komplexní zadání. Lehkomyslně ukončili starý systém, aniž měli odzkoušený ten nový.

Tento debakl však nebrání pirátům sebevědomě předkládat další nesmyslné návrhy, jako je retrospektivně snižovat míru valorizace pro předčasné starobní důchody nebo zavádět prvky alkoholové prohibice při současné legalizaci marihuany.

Za zmínku stojí v souvislosti s touto vládní stranou ještě výrok pirátského senátora Wagenknechta, který jako předseda senátní komise pro dohled nad veřejnými prostředky po seznámení se s fakty prohlásil, že munice dodaná na Ukrajinu v rámci proslulé „české iniciativy“ byla předražená o 1.4 mld. Kč.

Wagenknecht v minulosti proslul jako kverulantský „whistleblower“ a kdysi jako první náměstek ministra financí neváhal udat i svého tehdejšího šéfa Babiše a byl za to vynášen do nebes. Dnes však řekl něco, co bylo jasné každému, kdo má všech pět pohromadě, ale to je prý špatně. Nikdo si na nebohých Ukrajincích kapsy nemastí, pouze je nutné přeplácet zákeřné Rusy, kteří se snaží nám munici vykoupit, začali už před časem někteří zasvěcení říkat v médiích. Kdyby nebylo toho zlého Putina, museli bychom si ho snad vymyslet.

Komu je všechno, co se u nás děje, evidentně absolutně jedno, je premiér Fiala. Ten na trampoty svých spoluobčanů pohlíží s přehlíživou bohorovností, selhání členů své vlády ho vůbec netrápí a s jejich dopady na občany si hlavu nedělá. Jeho úkol je zřejmě jediný – za každou cenu udržet pětikoaliční slepenec pohromadě. Kvůli tomu spolkne cokoliv a cokoliv promine. Ekonomice nerozumí a nezajímá ho, v zahraničí oddaně slouží vyšším zájmům a je za to, tak jako pan Síkela, v cizině chválen.

A tak tento noblesní pan profesor klidně jmenuje na svém úřadě šéfem strategické komunikace zupáckého fanatického hulváta plukovníka Foltýna (jinak to zaměstnance Vojenské kanceláře prezidenta republiky!!!), který v médiích otevřeně sprostě nadává občanům, kteří si dovolí mít odlišné názory.

Na druhé straně je třeba uznat, že to má těžké – přesvědčit někoho, že elektřina je levná a bude jí dostatek, že na transakci s Net4Gas jsme vydělali, že stavební řízení funguje a že obchody s municí jsou křišťálově čisté atd., je asi sisyfovský úkol. Proto nešťastnému panu Foltýnovi nezbývá, než hodně řvát a nadávat. Na vojně se to tak vždycky dělalo, když něco nešlo. Ale strategická komunikace tomu nikdo neříkal.

*

Jiří Weigl, institutvk.cz