II. díl – Operační skupina Střed generála Andreje Mordvičeva

Generál Andrej Mordvičev. Ve 48 letech je mezi všemi nejvyššími veliteli na ukrajinském bojišti naprostý benjamínek. Výsledky má však oslňující. Dobyl Mariupol. Dobyl Avdijivku. S přehledem deklasuje západní technikou vyzbrojené ukrajinské elitní brigády. Neustále překvapuje novými a  inovativními taktickými postupy. Nikdo nedokáže uhodnout, kde udeří. A nikdo ani netuší, kam vlastně postupuje. Mazaný generál, který umně skrývá své válečné plány.

Generál Mordvičev je pověstný inovátor nových překvapivých taktických postupů. Ještě na jaře letošního roku elitní ukrajinská 47. brigáda prováděla velmi úspěšné protizteče proti ruským motostřelcům, které na přední linii postupu rychle vysazovaly na čerstvě dělostřelectvem a drony vyčištěná ukrajinská obranná postavení lehká kolová obrněná vozidla BTR, aby provedli závěrečnou začistku ukrajinských opěrných bodů a rychle se v nich opevnili. Ukrajinci ale tyto ruské prvosledové výsadky okamžitě ze zálohy přepadali nájezdy těžkými obrněnci Bradley a ruská BTR i ruskou nezakopanou pěchotu bez obtíží rozstříleli z 25mm rychlopalných kanonů M242 Bushmaster. V létě už Mordvičev nalezl způsob, jak si s Ukrajinci poradit. Na hroty svých úderných skupin rozptýlil malé jednotky složené z profesionálních diverzantů sibiřské 24. samostatné gardové brigády Specnaz, a ty se skrytě pohybují před ruskou řadovou pěchotou a proti nájezdům Bradley připravují léčky. Jak je tato nová taktika účinná si můžete prohlédnout na tomto videu.

Ruská operační skupina Střed je ze všech Gosudarových bojových uskupení nejsilnější a velí jí současný nejschopnější ruský generál Andrej Mordvičev. Narodil se v roce 1976 a je ze všech šesti velitelů ruských operačních skupin suverénně nejmladší. Ve 48 letech je oproti ostatním (Lapin 60, Sančik 58, Kuzovlev 57, Teplinskij 55, Nikiforov 54, a ukrajinský Olexander Syrskyj 59) jediný na začátku věku, který je letitou historií válek prověřen jako věk pro vojevůdce ideální (50-60). Letité zkušenosti ukázaly, že operační velitelé s blížící se šedesátkou ztrácejí na agresivitě a schopnosti improvizovat a velmi rychle vymýšlet a přijímat nové způsoby válčení. A ztrácejí fyzickou i psychickou odolnost a už nedokáží několik týdnů při krizové situaci nebo ofenzívě velet bez potřeby normálního lidského spánku. Typicky po krachu plánu Barbarossa německý generální štáb rychle nahradil generály 64+ generály 62-, protože průběh zimních bojů krásně ukázal zásadní rozdíl mezi odolností německých jednotek, kterým veleli mladší velitelé, oproti velitelům zestárlým. Mordvičev je na generála velícího největšímu ruskému uskupení na Ukrajině mladík a svou budoucnost má zřejmě teprve před sebou.

Operační skupina Střed generála Mordvičeva je zodpovědná za vedení bojů od města Seversk ležícího uprostřed spojnice dvou velkých dvojměstí Lysyčansk-Dněpropetrovsk a Slavjansk-Kramatorsk, až k předměstí Krasnohorivka na jihozápadním okraji aglomerace Doněck. Skupina Střed tak svádí všechny hlavní letošní bitvy – (1) útok z Bachmutu na Časyv Jar, (2) útok z Horlivky na Toreck (3) útok z Avdijivky na Pokrovsk. Skupina Střed své útoky úzce koordinuje s operační skupinou Jih generála Kuzovleva, která postupuje na široké frontě od jižních okrajů Doněcka směrem na Kurachovo a Vuhledar. Skupina Jih svým  pomalejším postupem na Západ zajišťuje jižní křídlo rychleji postupující skupiny Střed. Severní křídlo skupiny Střed kryje tzv. Podivná operační skupina generála Nikiforova, která je zhruba stejně silná jako skupina Střed, ale má ve strategii nejvyššího ruského generála Gerasimova, který všem 6ti skupinám velí, velmi specifické postavení, (Viz podrobně v MAP 2054).

Mordvičev je pro svůj agresivní ofenzivní styl vedení boje často přirovnáván k maršálu Žukovovi. To srovnání pokulhává. Žukov vedl ofenzívu nejraději v jediném směru útoku, a ten nerad měnil, a snažil se odpor spíše místo změny osy postupu raději brutálně zlomit bez ohledu na vyšší vlastní ztráty. Mordvičev se chová přesně opačně. Postupuje vpřed velmi úzkými údernými vlomy, podél důležitých cest, lesních pruhů, vodních toků nebo železničních tratí. Velmi se vyhýbá bojům v otevřených polích. Jakmile narazí na tvrdý odpor začne hledat jinou osu pro svůj další postup vpřed. Jeho úzké vlomy Ukrajince neustále vystavují hrozbě obklíčení v praporních obranných pevnostech mezi vlomy. A Ukrajinci vždy na poslední chvíli své ruskými vlomy obkličované opěrné polní pevnosti opustí. Mordvičev se nesnaží Ukrajince obklíčit, protože si zřejmě spočítal, že rozstřílení Ukrajinců prchajících otevřenou krajinou z obkličovaného praporního opěrného postavení je ekonomičtější, než náklady na jejich likvidaci, když by jim uzavřel ústupovou trasu, a donutil je tak bojovat zakopané v obklíčení.

Zatímco generál Zalužnyj  loni postupně vrhl 60 000 Ukrajinců do tupých čelních ztečí na Tokmak přes Rabotino na frontě o šířce 12 km, a generál Syrskyj letos nakomandoval velkou část ze 40 000 Ukrajinců, které podle vůdcova rozkazu shromáždil, aby generála Lapina vyhnal od Charkova zpátky do Ruska, ke stejně tupým čelním ztečím proti městu Vovčansk na šířce fronty 14 km, Mordvičev nasazuje na směru své hlavní ofenzívy od Avdijivky na Pokrovsk 50 000 vojáků na šířce fronty 25 až 35 km, (postupně rozšiřuje útočnou šíři), a intenzivně hledá místa nejslabšího odporu, a tam potom prolamuje. Optická kontrola  Mordvičevy letošní ofenzívy je ve srovnání s čelními ztečemi generálů Syrského i Zalužného krásná. Zatímco úzká hrdla ukrajinských ztečí loni i letos zavalily stovky zničených západních tanků a obrněných vozidel a hromady mrtvol, a ruská obrana vydržela. Při ofenzívě generála Mordvičeva Ukrajinci jen sem tam ukáží na videích pár zničených ruských tanků nebo vozidel nebo desítku zabitých Rusů. Hromadné hřbitovy se takřka nekonají. Ovšem  Mordvičev na rozdíl od generálů Zalužného i Syrského už rok trvale postupuje vpřed.

Generál Mordvičev neustále překvapuje směry svých postupů. Nejprve v květnu většina analytiků předpokládala, že hlavní postup po dobytí Očeretina zaměří na sever, aby útokem do týlu donutil Ukrajince opustit pevnosti Toreck, i Časyv Jar, které se severní část jeho operační skupiny zatím neúspěšně snaží dobýt čelními útoky.  (Modrožlutá přerušovaná šipka.) Před třemi dny si zase všichni mysleli, že využije úplné vyčerpání sil 31. ukrajinské brigády, a po dobytí vsi Progress přes ni zaútočí přímo na Pokrovsk a Mirnograd, aby přerušil hlavní zásobovací komunikaci ukrajinského uskupení Toreck – Časyv Jar. (Žlutá přerušovaná šipka) Jenže Mordvičev zase všechny přelstil a nečekaně stočil směr svého postupu více na jihozápad a zamířil si to do týlu ukrajinské skupiny vojsk, která se snaží zastavit postup operační skupiny Jih generála Kuzovleva na Kurachov. ( Nepřerušované šipky – Modrá Mordvičev a Žlutá Kuzovlev.)

Jestli do včerejšího dne při útocích generála Mordvičeva platilo, že hledá nejslabší obranu, aby ji prorazil, a s nejmenšími ztrátami postoupil vpřed. Pak včera začal platit opak. A Mordvičev zaútočil na nejsilnější ukrajinskou formaci 47. brigádu. A pokud zrekapitulujeme celý Mordvičevův letošní postup od Avdijivky dojdeme k překvapivému zjištění. Mordvičev vlastně celou dobu pronásleduje 47. ukrajinskou brigádu. Sice útočí na jednotky na jejím pravém i levém boku, ale vždy se stejným cílem, donutit 47. brigádu vyklidit pevné pozice a ustoupit do postavení k obraně méně vhodných. Mordvičevův postup má hlubokou logiku. 47. brigáda je nejsilnější ukrajinská jednotka. Jediná vyzbrojená obrněnými vozidly Bradley, tanky Abrams a samohybnými houfnicemi Paladin. Pokud bude vyhlazena, Ukrajina přijde o jedinou jednotku, která ještě i letos dokáže provádět úspěšné, a pro Rusy krvavé protiútoky. Jejím vyřazením z boje ztratí Ukrajina na Doněckém bojišti schopnost účinných protiútoků. A ruská pěchota, většinou převážená kolovými transportéry BTR bude moci beze strachu ze smrtících Bradley zahájit svůj postup vpřed. Mordvičevova strategie, vyhladit nejlepší ukrajinskou jednotku, je tak vlastně jen plněním Putinovy strategie, zlikvidovat všechny bojechtivé Ukrajince, aby si ostatní dali pokoj.

Michael Svaroš, MaP 2055, na snímku ruská řiditelná třítunová “klouzavá” bomba FAB-3000 v letu k 50 km vzdálenému cíli