Hamletova otázka po ukrajinsku – Dezerce v ozbrojených silách Ukrajiny: trestat nebo odpustit?

Ano, je obecně svatá povinnost hájit SVOU zemi. Klíčové slovo je SVOU. Nikoliv zemi. A zdejší Ukrajinci buď v Česku žijí většinově drahný čas a považují se více za tuzemce než Ukrajince, nota bene, když jejich děti, pokud jsou narozené už zde, jsou českými občany. A ti, co zde jsou noví a došli až v průběhu války? Tak ti UTEKLI z Ukrajiny proto, že nechtějí mít se Zelenskýma jeho režimem NIC SPOLEČNÉHO. Prostě nic. Oba tyhle proudy u nás pojí jedna věc -NEPOVAŽUJÍ SOUČASNOU Ukrajinu za SVOU ZEM! Tu válku za svou válku! A padnout nebo se nechat zmrzačit za Zelenského a jeho klan? Proč??? Plně je chápu. Já bych za Fialu a Obludárium také do žádné války nešel. Kdyby se mne nějaká mobilizace týkala. Do teď jsem popisoval „naše“ Ukrajince. Ovšem co ti, co zůstali na žlutomodré zemi?

*

V „informačních“ senkrovnách typu Foru24.cz čteme a na ČT věčně slyšíme o tom jak ukrajinští hrdinové na frontě pobíjejí neschopné mongoloidní pololidi po tisících denně, div ne čepicemi /samozřejmě, že americkými/ , ale především – nikdy neustoupí ani o milimetr!!!!! Prostě hrdinové, pro něž slovo ústup, nedej Nejvyšší – útěk nebo snad dezerce jsou zcela neznámé pojmy!! Takhle to do nás valí. Ovšem na stránkách takové Deutsche Welle, podotýkám – jejich ruské mutace, lze najít následující text. Který ovšem majitel senkrovny Forum24.cz – Šafr nebo redakce zpravodajství na K/r/kavčích horách nikdy ven nepustí. Nájemný psáč Krupka z Deníku.cz také ne.

Дезертирство в ВСУ: наказывать или прощать

podle překladače

Dezerce v ozbrojených silách Ukrajiny: trestat nebo odpustit

Problém vojenského útěku před ukrajinskou armádou se stal alarmujícím. Neschopné dezertéry potrestat, úřady jsou připraveny je amnestovat, pokud se vrátí do služby.

V první polovině roku 2024 policisté na celé Ukrajině otevřeli téměř 29,8 tisíce nových trestních případů týkajících se útěku vojenského personálu: 18,6 tisíce podle článku o neoprávněném opuštění vojenské jednotky a 11,2 tisíce podle přísnějšího článku – „Dezerce“ Vyplývá to ze statistik Úřadu generálního prokurátora. Toto číslo již přesáhlo údaje za celý rok 2023 – tehdy bylo zahájeno 24,1 tisíce nových vyšetřování – a více než trojnásobek hodnoty za rok 2022 (9,4 tisíce případů).

Obecně od začátku roku 2022 státní zastupitelství napočítalo 63,2 tisíce takových trestních řízení. Porovnáme-li jejich počet s počtem 880 tisíc lidí v ozbrojených silách Ukrajiny oznámeným prezidentem Vladimirem Zelenským , můžeme dojít k závěru: během totální války utekl z armády téměř každý 14. voják.

Vlkovapoznámka:

V procentech dezerce dosáhla podle těch čísel skoro 7,25%. Reálněto bude mnohemvíce. Protože 880 000 lidí v UKArmy je teoretické číslo.Navíc se utíká zejména od bojových jednotek, a tady se bavíme o nějakých 300 -350 tisících lidí. Takže odhadem ta dezerce u bojových útvarů dosahuje přes palec asi tak 15%.. Minimálně. Ale jak se záhy dočtete, situace je mnohem horší. 

Statisticképroblémy

Tyto údaje však zdaleka neodpovídají skutečnému rozsahu problému, ujišťují DW dotazovaní důstojníci – personalisté a právníci obeznámení se situací ohledně útěku vojenského personálu z jejich vlastních jednotek. Někteří tvrdí, že počet skutečných případů převyšuje počet trestních případů třikrát, jiní dokonce čtyřikrát. „Když už v dubnu 2022 nějaký bojovník se dopustil SOCH (neoprávněné opuštění jednotky. – Ed .) pak dodnes neexistuje žádný erdr (evidenční číslo v Jednotném registru přípravných vyšetřování, formální známka zahájení trestního řízení . – Ed personalista 28. mechanizované brigády ozbrojených sil Ukrajiny z Oděské oblasti. .) měl jsem na seznamu pět z devíti jen pro jeden region,“ říká Viktor Ljakh,

Důvodem této disproporce je dlouhá procedura registrace zločinů ve vojenské sféře, které posledních pět let vyšetřuje civilní Státní úřad pro vyšetřování, vysvětluje Alexander Gorovoy, vedoucí partner kyjevské advokátní kanceláře Alias. Od začátku totální invaze až do odchodu do důchodu kvůli věku v roce 2023 vedl právní službu u 115. mechanizované brigády a má bohaté zkušenosti se spoluprací s SBI. „Jejich kanceláře jsou stovky kilometrů od frontové linie a vyšetřovatelé a operativci nemají ani právo vstupovat do míst vojenských jednotek Na začátku invaze neevidovali vůbec nic, jen předávali výpovědi velitelů mezi územními odbory,“ říká právník.

Následně byl sběr všech primárních informací o takových zločinech svěřen na bedra právníků vojenských jednotek – nyní mají 30 dní na to, aby provedli oficiální vyšetřování a předali výsledky Státnímu úřadu pro vyšetřování. Pouze v tomto případě strážci zákona zaevidují trestní řízení. „Ale to není jisté, musíme mít vše pod kontrolou: připomínejte to vyšetřovateli, pohádejte se, stěžujte si na ústředí,“ Sergej Gorbatyuk, bývalý šéf zvláštního vyšetřovacího oddělení „kauz na Majdanu“ a nyní právník. 23. samostatného střeleckého prapor Ozbrojených sil Ukrajiny.

Proč se zarmády utíká?

Velitelé mají také povinnost hlásit útěk podřízených Vojenské pořádkové službě (VSP), speciální pořádkové jednotce v rámci Ozbrojených sil Ukrajiny. Na dotaz DW nechtěli zveřejnit počet takových zpráv ani komentovat statistiky státního zastupitelství s odkazem na utajení údajů.

Existuje však dostatek důvodů, aby vojenský personál „spáchal SOC“, připouští služba. V písemné odpovědi DW její nově jmenovaný šéf, plukovník Vitalij Levčenko, spolu s čistě subjektivními faktory, jako je „touha dočasně se vyhýbat povinnostem kvůli rekreaci“ nebo „nízký morální a psychologický stav vojenského personálu povolaného k mobilizaci “ poukazuje na obecné problémy. V prvé řadě jde o „emocionální přetížení a vyčerpání… spojené s dlouhým pobytem v bojovém prostoru bez rotace“ a „nedostatečná míra pomoci ze strany velení při řešení rodinných a sociálních problémů,“ podotýká voják.

Civilní právníci specializovaní na právní pomoc armádě dodávají: mnoho trestních případů opuštění služebního místa je zahájeno z čistě formálních důvodů: zpoždění na služební cestě, chyba při propuštění z nemocnice nebo dokonce ztráta kontaktu s vojákem. Žádný z velitelů zpravidla neočekává vysvětlení od narušitele, nezjišťuje okolnosti a nesnaží se vyřešit otázku návratu sám,“ argumentovala právnička Marina Lilichenko v loňské zprávě Centra pro lidská práva. Stává se dokonce, že bezohlední velitelé trestají nebo vydírají „ jako SOCH“ ty vojáky, s nimiž mají konflikty nebo jsou proti nim zaujatí, poznamenala studie.

Zločiny bez trestu?

Takové výhrůžky nelze nazvat neškodnými – od okamžiku, kdy bylo vyhlášeno stanné právo, lze bezdůvodné zpoždění příchodu k útvaru z dovolené, byť jen několik hodin, klasifikovat jako závažný trestný čin s trestní sazbou 5–10 let. A zákony se zatím jen zpřísnily.

Už v prvním válečném létě ukrajinský parlament zbavil podezřelých v případech porušení služebního řádu práva čekat na soud v domácím vězení nebo na kauci –to lze pouze za mřížemi. Autor iniciativy Sergej Vlasenko z Batkivshchyny, kdysi zapálený právník expremiérky Julije Tymošenkové, argumentoval pro takové omezení svobod kategoricky: „Válečný zločin spáchaný vojákem během… stanného práva označuje maximální stupně společensky nebezpečného činu“.

Navzdory tomu se skutečná praxe trestání lišila případ od případu a soud od soudu, to uvedli analytici z Kyjevského centra pro obranné strategie na začátku roku 2023 v tematické zprávě. V Černihovské oblasti tak byl mobilizovanému vojákovi udělen pětidenní „AWOL“ jako správní delikt a pokuta 2 400 hřiven. Zatímco jiný voják z Poltavské oblasti zaplatil jen za den nepřítomnosti pokutu 30 tisíc hřiven a navíc byl odsouzen za trestný čin. Další příklady jsou uvedeny ve zprávě.

Uprchlí vojáci byli také odsouzeni k vězení. Častěji však soudci trest zmírnili nebo je úplně propustili kvůli upřímné lítosti, těžkým rodinným poměrům, zdravotním problémům – v Jednotném státním rejstříku soudních rozhodnutí najdete v roce 2022 asi 700 podobných verdiktů ohledně SOV. Stalo se, že takové podmíněné uvěznění se dokonce stalo základem propuštění odsouzeného z řad ozbrojených sil Ukrajiny – „AWOL“ se však nestihl proměnit v demobilizační generální klíč.

Rychlá rozhodnutí kvůli disciplíně

Trpělivost vojenskému velení došla velmi rychle: počátkem prosince 2023 tehdejší vrchní velitel Valerij Zalužnyj a ministr obrany Alexej Reznikov ve společném dopise požádali Radu, aby urychleně zakázala soudcům trestat válečné zločiny mírněji než umožňuje trestní zákoník. Po pouhých čtyřech pracovních dnech poslanci iniciativu schválili téměř bez námitek.

Za zdmi parlamentu to však vyvolalo bouřlivou debatu. Vojáci a právníci nazvali nový zákon „kladivem ozbrojených sil Ukrajiny“, čímž mysleli zbraň používanou k brutálním popravám dezertérů v PMC Wagner . O veto prezidenta požádalo 34 tisíc občanů.

Nepotrestaný útěk části vojenského personálu z fronty zvyšuje ztráty mezi těmi, kteří zůstali, odpověděl nespokojeně Valerij Zalužnyj. „Armáda je založena na disciplíně… Ve válečných podmínkách jsou zapotřebí rychlá a účinná rozhodnutí,“ vyzval ve videozprávě.

Záměry jsou delikátní věc

Vladimir Zelenskyj nakonec generály vyslechl a dokument podepsal. Od února 2023 proto vojákům za nepřítomnost v jednotce delší než tři dny bez vážného důvodu hrozí nejméně pět let za mřížemi . Voják může být obviněn z dezerce i den po zmizení, pokud je zřejmý úmysl uprchlíka navždy opustit službu.

Takto vysvětlil rozdíl mezi těmito dvěma zločiny Nejvyšší soud v lednu 2024 s ohledem na případ národního gardisty Sergeje K. Mobilizovaný v březnu 2022 střežil strategická zařízení v oblasti Záporoží, dokud ho 27. srpna velitel přistihl při pití. Voják na trest nečekal, převlékl se do civilu a odjel na Zakarpatí ke své ženě. O tři týdny později ho místní pohraničníci zadrželi v lese na břehu hraniční řeky Tisy a převezli zpět k jednotce.

Záporožský soud na začátku letošního roku muže poslal na šest let do vězení. Muž se proti rozsudku odvolal a žádal kvalifikovat svůj čin jako neoprávněné opuštění útvaru – chtěl se prý vrátit do služby, ale neměl peníze na lístek, a tak sbíral šípky v lese na prodej. Soud však uprchlíkovi neuvěřil, protože se ani nepokusil kontaktovat svého velitele, neobrátil se s žádostí o pomoc na TCC ani jiné jednotky Národní gardy na Zakarpatí.

Žádné aktivní vyhledávání dezertérů neexistuje

Obecně však platí, že ani Státní úřad pro vyšetřování, ani Vojenská donucovací služba aktivně nechytají uprchlý vojenský personál v celé zemi. Zdálo by se, že pro ty druhé je hledání dezertérů snad hlavním stanoveným úkolem. K tomuto účelu má VSP širokou síť regionálních divizí a značný personál – jeden a půl procenta z počtu Ozbrojených sil Ukrajiny, což by nyní mělo být asi 13 tisíc lidí. Služba dostává od velitelů seznamy pohřešovaných každý den a dokonce čas od času navštěvuje jejich adresy. I při nalezení uprchlíka doma však hlídka většinou sepíše pouze protokol. Důvodem je to, že Nejvyšší soud prostě nemá právo zadržet vojenský personál bez příslušného soudního příkazu – pokud nejsou opilí nebo ohrožují někoho zbraněmi, vysvětlují vojenští právníci.

Státní úřad pro vyšetřování nemá vlastní oddělení pro vyšetřování trestných činů. Jsou to však jeho vyšetřovatelé, kdo musí požádat soud, aby zadržel osobu podezřelou z dezerce nebo SOC. Úřad nezveřejňuje vydaná oznámení na vojenský personál, ale právníci vojenských jednotek ujišťují, že k tomu dochází velmi zřídka. Potvrzují to i statistiky státního zastupitelství: vyšetřovatelé za dva a půl roku oznámili jen 628 podezření z dezerce, což jsou necelá tři procenta všech případů podle tohoto článku.

Další nová policie

Nedostatečná spolupráce mezi Státním úřadem pro vyšetřování a Vojenskou donucovací službou znemožnila pátrání po uprchlících z armády, přiznal předseda parlamentního výboru pro vymáhání práva Sergei Jonushas z frakce Služebník lidu v rozhovoru s DW na konci května. Zároveň výbor navrhl urychleně reformovat VSP na vojenskou policii.

Podle návrhu zákona, přepracovaného z předválečné iniciativy o vojenském soudním systému, by velikost formace měla zůstat na současné úrovni. Pravomoci se ale výrazně rozšíří: chtějí vojenským policistům umožnit zadržovat armádní vojáky, kontrolovat vozidla, provádět šetření a další operativní pátrání. Podle plánu nebude mít nový pořádkový úřad jen vlastní vyšetřování – to zůstane Státnímu úřadu pro vyšetřování, který však bude moci vydávat příkazy k prohlídkám, výslechům či pátrání ve vojenských jednotkách.

Rada 19. června podnět schválila v prvním čtení, k druhému výbor přijímá pozměňovací návrhy. Soudě podle diskuse v zasedací síni jich bude mnoho. Vědecké a expertní oddělení Rady proto varovalo: vojenská policie bude neustále čelit střetu zájmů mezi pokyny Státního zpravodajského úřadu a příkazy Generálního štábu, kterému bude přímo podřízena. Opozičníci varují před vytvořením „represivního orgánu, který bude pro obránce noční můrou“ a pochybují o účinnosti reformy, zatímco civilní zaměstnanci Státního úřadu pro vyšetřování pokračují ve vyšetřování válečných zločinů.

Řešení zločinů není to hlavní

Za posledních dva a půl roku byla SBI schopna přivést k obžalobě pouze sedm procent všech případů vojenských útěků. Bylo by však nespravedlivé vytýkat úřadu nízkou míru zveřejňování. Její představitelé varovali, že organizační a územní struktura neumožňuje účinný boj proti zločinům armády, protože je zdědili od vojenské prokuratury v roce 2020.

Totální válka dovedla situaci do bodu absurdity: z 37 tisíc nových vyšetřování SBI v první polovině roku 2024 tvoří z 80% případy dezerce a neoprávněného opuštění jednotky. Personál úřadu, který musí bojovat i se zločinem mezi úředníky, soudci a bezpečnostními složkami, zůstal beze změny – 1600 míst po celé zemi. Z toho je jen půl tisíce vyšetřovatelů a ne všichni jsou přiděleni k vojenským případům – například na územním ředitelství Chmelnického je vede pouze šest zaměstnanců, jak uvádí zpráva Centra pro obranné strategie.

„Pracovní zátěž je samozřejmě obrovská, ale případy jsou docela jednoduché a stejného typu, navíc se vyšetřovatelé SBI ani nesnaží situaci nějak změnit: získat pro sebe více zdrojů nebo navrhnout nějaké reformy. “ stěžuje si Sergej Gorbatyuk. Ve svých veřejných zprávách za poslední dva roky se úřad dokonce ani nezmiňuje o vyšetřování hromadného porušování v ozbrojených silách Ukrajiny. A zdá se, že už nedoufá, že je všechny dovede do konce. „Naším úkolem je usnadnit návrat bojovníků do bojových pozic, a ne zlepšovat statistiky otevřených trestních řízení,“ řekl koncem května agentuře Interfax-Ukrajina ředitel SBI Alexej Suchačev.

Zpátky na trať

Politika přísné disciplíny, na které velení ukrajinských ozbrojených sil tak trvalo v prvním roce totální války, zjevně selhala, útěk z armády se stal rozšířeným a beztrestným – téměř všichni účastníci rozhovoru DW, s nimiž byl pro tento článek dotazován, se na tom shodují. Nedostatek personálu nutí nové vedení generálního štábu používat mrkev i tyčinky.

Ozbrojené síly Ukrajiny od dubna zavádějí nový systém práce s cílem předcházet trestným činům, říká šéf ukrajinských ozbrojených sil Vitalij Levčenko. Ve výčtu činností není na prvním místě pátrání a postavení před soud, ale „navazování komunikace“ v jednotkách, „tolerantní přístup k podřízeným“ a „individuální přístup ke každému vojákovi“.

Nyní velitelé jednotek, kteří dříve usilovali o rychlé propuštění uprchlíků z jejich pozic, všem volají a ptají se na problémy a důvody, které jim brání v návratu do služby. Personální důstojník Viktor Ljach v květnu cestoval po pěti regionech – a na domovských adresách našel několik desítek vojáků své 28. mechanizované pěší brigády. „Rozkaz zněl: přesvědčit všechny, aby se vrátili, jak mohu já, starý muž, přesvědčit toho mladíka, když za ním stojí jeho žena s dítětem v náručí? Slibují, že případ bude uzavřen, říká, až je zavřou, pak se možná vrátí,“ říká.

Tvrdé sankce, které nezabránily v útěku z armády, ji nyní odstrašují od návratu, potvrzují partneři DW z různých jednotek. „Posledních pár měsíců došlo k nevyřčené dohodě s SBI: pokud velitel oznámí, že se voják vrátil sám, pak se případ nebude dále vyšetřovat,“ říká Sergej Gorbatyuk.

Skupina poslanců z donucovacích a branných výborů Rady navrhuje tuto praxi formalizovat. Návrh zákona, který zaregistrovali v červnu, umožní soudu osvobodit od trestní odpovědnosti vojáka, který se poprvé dopustil SOCH nebo dezerce, pokud před dokončením vyšetřování oznámí Státnímu úřadu pro vyšetřování nebo státnímu zastupitelství svůj úmysl vrátit se k jednotce a velitel souhlasí, že ho vezme zpět.

Sergej Jonushas, ​​který před rokem a půl vyzval k nemilosrdnému potrestání narušitelů kázně, nyní ujišťuje, že mnoho velitelů je připraveno vojákům odpustit. Nezavazuje se však předvídat, kolik uprchlíků se vrátí do služby. Ministerstvo obrany, Generální štáb a Nejvyšší rada iniciativu 16. července podpořily bez námitek, Rada ji podpořila v prvním čtení.

Vědecký a odborný odbor Rady však autorům vytýkal nedůslednou politiku boje proti válečným zločinům. Jeho důsledkem bude ještě nižší pokles motivace vojenského personálu k obraně země, varuje resort v komentářích k návrhu zákona.

***

Tak tady je pravda o tom, jak si stojí ukrajinská armáda. Jak je to s těmi heroji, co nikdy, opravdu nikdy neustoupí, natož aby utekli nebo dokonce dezertovali!!! Všichni prostě touží zemřít za Zelenského, jeho klan, kolektivní Západ, jeho hodnoty a pravidla. Tak, že kdo může, tak prostě zdrhne….

Ale tohle vám Deník,cz, Forum24.cz ani ČT rozhodně nesdělí. Za žádnou cenu. Deutsche Welle kupodivu ano. A to ji spousta Němců řadí k takzvané Luegenpresse – prolhanému tisku! Co bych za to dal, kdyby český mainstream byl až takhle prolhaný….

*

Petr Vlk, Kosa Zostra