Fialova tragédie a blížící se jaderná válka. Analýza – I. část.

Polsko:

Včera si Zelenskyj veřejně posteskl, že Polská vláda v současnosti věnuje menší pozornost potřebám obrany Ukrajiny a její pomoc poněkud zeslábla. A začal se dožadovat, aby Polsko, jak slíbil už v květnu náčelník NATO Rasmussen, ihned začalo, sestřelovat ruské drony a rakety létající nad Ukrajinou, stejně jako stíhačky NATO sestřelovaly drony a rakety mířící na Izrael. A požadoval, aby Polsko okamžitě Kyjevu vydalo všechny své stíhače Mig-29, jak už učinilo Slovensko. Z Polska však přišla překvapivě ledová odpověď. Tamní ministr obrany vyhlásil, že sestřelovat se nebude, protože Polsko není tak pošetilé, aby bez souhlasného krytí celé aliance sebevražednou sestřelovací kampaň zahájilo. Stíhačky Mig-29 taky Kyjev nedostane, protože Polsko je nutně potřebuje pro svou obranu. Nejdůležitější si však ministr Kosiniak-Kamysz nechal na konec svého vystoupení. Podle ministra, Polsko už Ukrajině poskytlo vše, co mohlo. A prioritou vší politiky Polska je, i nadále bude, v první řadě zajištovat polskou bezpečnost. A proto další dodávky zbraní nejsou v současné době možné.

Včera potvrzenou prioritou Polska je tak bezpečnost Polska. Toto včerejší polské vyjádření je v přímém protikladu s nejnovějšími hláškami z Pražského hradu: “V zahraniční a bezpečnostní politice České republiky dnes není přednějšího úkolu než pokračující podpora Ukrajiny.”.  Další včera Hradem vytyčené prioritní úkoly Česka jsou mimo zajištění konečného vítězství Ukrajiny nad Ruskem, také soupeření s Ruskem a Čínou v zemích globálního Jihu, aby tamní režimy nepřijaly negativní postoje obou mocností k Západu. A již dříve publikovaný bizardní nápad, aby Ukrajina byla přijata do NATO v jakýchsi prozatímních administrativních hranicích, které se časem přesunou na Východ na úkor současného ruského státního území, tedy bývalého území Ukrajiny, který nemůže skončit jinak než III. světovou válkou.

Pokud už začíná být patrné, že ČR na rozdíl od Polska nadřazuje v zahraniční a bezpečnostní politice více zájmy Ukrajiny a globálního kapitálu nad zájmy svých občanů. Při srovnání současné ekonomické politiky obou zemí je rázem ještě jasněji.

Polsko čekají příští rok prezidentské volby, a vládnoucí koala premiéra Tuska by v nich ráda zvítězila. Jedou z cest jak získat vítězství, je reforma pracovního práva. A tamní vláda ji chystá opravdu velkoryse. Má být dokončena na jaře příštího roku, ještě před prezidentskými volbami, a bude znamenat razantní zkrácení pracovní doby. Polská ministryně práce a sociálních věcí Agnieszka Dziemianowicz-Bąk reformu zatím popsala ve dvou možnostech. Buď se v Polsku zkrátí pracovní týden z 5 dní na 4 dny. A nebo se zkrátí počet pracovních hodin ze 40 na 35. Celkem 70% polských firem preferuje variantu 4 pracovních dní. Nejpřekvapivější na polské debatě o zkrácení pracovní doby je skutečnost, že Poláci jsou přesvědčeni, že výborné ekonomické výsledky země jim zkrácení pracovní doby umožňují. Reálné mzdy už dokonce o pár % překonaly i inflaci!!! (Srovnej s Fialou, reálné mzdy v Česku se propadají 9 čtvrtletí v řadě a aktuálně mají hodnotu roku 2017!)  Ekonomika Polska letos roste velmi slušným tempem + 2.8% HDP letos a 4.9 příští rok. (Srovnej s Fialou, prý + 1.2 letos a 2.8 příští rok.)

V ČR byla debata o možném zkrácení pracovní doby ukončena už v roce 2019, kdy bylo Babišovou vládou ventilováno, že si Česko ekonomicky nemůže dovolit zkrátit pracovní dobu ani ze 40 na 37.5 hodiny, protože by naše firmy ztratily schopnost konkurence. A nyní už Fialova vláda doslova kráčí opačný trendem. Nově, aby české firmy neztratily konkurenceschopnost, musí být prodloužena zkušební doba zaměstnanců, usnadněno vyhazování z práce méně výkonných jedinců, popřípadě lidí nemocných, nebo pečujících o děti. Vrcholem jsou nápady poslance ODS Skopečka, na vyhazování lidí z práce bez udání důvodu.

Proč se polské ekonomice daří a české nikoli, je dáno řadou důvodů. Jedním z naprosto evidentních jsou viditelně značně nižší požadavky polských politický propagandistů, televizích a rádiových, ideových a kulturních hlasatelů a členů různých státem živených neziskovek všeho druhu. Jak polští politici tak další vysocí úředníci státu berou značně méně než jejich čeští kolegové – podrobně v  MAP 1838.  Petr Fiala však opět kráčí opačnou cestou a nyní chystá další zvýhodnění svých věrných. Poplatek televizi slíbil zvýšit na 150 korun a rádiu na 55 korun. Současný součet obou měsíčních poplatků je 180 korun a má být 205 korun. V Polsku nyní činí tento měsíční poplatek jen 136 korun, a to se zvyšoval dvakrát v letech 2021 a 23 z původních cca 110 korun, které se platily od roku 2017. V Polsku jsou ovšem z platy tohoto poplatku vyňaty celé kategorie chudších osob: Důchodci, kteří nedosahují důchodu nejméně 50% průměrné mzdy. (V ČR aktuálně by neplatili ti důchodci, kteří mají důchod méně než 23 000!) Dále: Osoby s invaliditou I stupně. Osoby evidované na úřadu práce. Osoby, kterým jsou vypláceny předdůchodové sociální dávky, a osoby starší 75 let. Polskému státu se nyní ekonomicky daří také proto, že nemilosrdně nesdírá své chudší občany o každou korunu, jen proto aby luxusně vyživoval různé členy Bruselu zaprodané veřejné, kulturní a politické elity, tak jako Fialova vláda. Je přeci logické, že osobám, které ztratily práci a hodnověrně se o ni ucházejí, stejně jako chudším důchodcům se hodí každá koruna, zejména v dnešních časech, kdy už  1/4 českých rodin nevychází se svými příjmy. A je přeci jasné, že je nelogické, a hlavně nemorální, aby je vláda sdírala o dalších 205 korun měsíčně ve prospěch institucí, které mají ze zákona vykonávat veřejnou službu! Veřejná služba se přeci nemůže financovat zvýšeným odíráním chudých a potřebných. Fialova logika podle níž nechává nyní poplatky zvyšovat je logikou čirého asociála.

Poláci zavádějí zkrácení pracovní doby pod odůvodněním, “že  v relativně dobré ekonomické situaci, s celkem nízkou mírou nezaměstnanosti a v souladu s očekáváním mladých lidí je třeba brát vážně požadavek na zkrácení pracovní doby, aby lidé měli více času na rodinu, rozvoj a odpočinek.”! Polská úvaha, že při nízké nezaměstnanosti 4.9%, je třeba zkrácením pracovní doby vylepšit životní podmínky mladým lidem, aby měli více času na rodinu, a měli čas rodit děti, je opakem fialové politiky. Při ní se při nezaměstnanosti pouhých 3.8 % mají lidem utužovat pracovní podmínky, ztěžovat jim život, a mají být ještě více odíráni, aby neměli čas ani peníze na pořízení bydlení, na rodinu, a aby ani nemohli plodit děti. ČR přitom patří mezi premianty Evropy v délce pracovní doby. Český 39.8 hodin strávených průměrně v práci je typických pouze v zemích bývalé východní Evropy, a jestli Polsko se nyní v tomto ukazateli nyní vyrovná západní částí EU, bude to jen dalším důkaz, že se ČR na rozdíl od Slovenska, Polska a Maďarska, pod vládou Fialy, úrovni západní EU vzdaluje ještě rychlejším tempem než bylo zvykem za Babiše.

Můj první profesor historie Tomíček nám v roce 1980 předložil k úvaze svoji teorii, že rozhodující chyba v našich dějinách nastala vyhnáním Poláků, kteří se v ranných časech českých dějin na krátkou dobu několikráte zmocnili Pražského knížecího trůnu. (Vladivoj a Boleslav III.) Podle Tomíčka si v letech kolem roku 1000 nebyli Češi ani Poláci nijak jazykově ani kulturně vzdáleni, abychom nemohli vybudovat společný stát, který by byl evropskou mocností, a zajistil by nerušený vývoj našich národů po celou dobu historie. Jako studenti jsme tehdy na Tomíčka nevěřícně zírali, protože naše osobní zkušenost nám ukazovala Polsko jako chudý zaostalý ekonomicky rozvrácený stát. V Liberci jsme tehdy jako studenti často vídali, jak důstojníci československé armády a policie vodí své polské partnery do našich obchodů a jak jim nakupují velká množství potravin, která se pak nakládají do aut. Tovární ubytovny byly tou dobou plné polských pracovnic, které vykonávaly tu nejhorší práci. Ještě v Plzni před 15 lety bylo běžné, že Poláci hrají v montovnách role dnešních Ukrajinců. Doba se však neuvěřitelně změnila, a Polsko podle všeho brzy překoná upadající Českou prosperitu i míru ekonomického rozvoje, a zřejmě ještě než umřu, dám za pravdu teorii profesora Tomíčka, která mi ještě před 44 lety připadala absolutně popírající realitu. Nevím sice, zda mohl profesor Tomíček tušit, že v Čechách bude jednou vládnout profesor Fiala, ale je jisté, že Fiala významně přispěl, a ještě jistě i přispěje k překvapivému obratu tisíciletého ustáleného poměru ve stupních ekonomického rozvoje obou našich sousedních zemí. A budeme jen rádi, když Fiala tento poměr neotočí dokonce i mezi Ukrajinou a Českem.

Středem politiky polských politiků jsou Poláci a Polsko. Tak je tomu takřka ve všech zemích světa. Jen pražská fialová politika nadřazuje a hájí zájmy jiných národů a zemí, nad zájmy vlastních občanů a České republiky. A to je zřejmě důvodem prudce upadající prosperity celé naší země i většiny jejích občanů.

*

Jsem včera večer přecenil své síly. Analýza proto bude pokračovat druhým dílem věnovaným Rakousku a jaderné válce zítra.  Děkuji za pochopení.

Poslední pořady:  U Petra Hájka na Protiproudu, pořad najdete zde.  Na TV Bureš s Josefem Skálou pořad najdete zde. Záznamy z Příčov na obou kanálech.

*

Michael Svatoš, MaP 2079