Efekt ideologie

Malá ukázka z tak zvané diskuse k článku „Vy proruská špíno!“  Tématem v pořadu CNN Prima News byla maďarská politika premiéra Viktora Orbána, podle níž se od července mohou zaregistrovat v jeho zemi Rusové jako pracující cizinci a dále pokračovat do dalších zemí Evropské unie. Podle pirátské europoslankyně Gregorové je to velké bezpečnostní riziko a Unie by měla uvažovat i o vyloučení Maďarska ze schengenského prostoru, tedy volného pohybu osob bez kontrol.

„Pokud se sem měli dostat nějací neonacisté, banderovci, mafiáni, kriminálníci a podobní, tak se sem dostali už v první ukrajinské migrační vlně, kdy se sem dostaly statisíce lidí,“ opáčil europoslanec Dostál zvolený za Stačilo!

Viditelně rozladěná Gregorová ve studiu zareagovala ostře: „Chtěla bych se jasně vymezit vůči tomu, co tu pan Dostál tak nenápadně naznačil, že Ukrajinci, kteří prchali před dvěma lety před válkou, byli neonacisté. Ukrajinci byli napadená země Ruskem, vy proruská špíno! Vůbec nechápu, co si dovolujete říkat ve vysílání,“ zvýšila hlas.

Radek Brodecký – “To je slovní válka reformního a totalitního křídla KSČM?”

Ludmila Lahodna – pro Radek Brodecký: “Ne ta pirátka to má v té hlavičce vyhulené”

Karel Svoboda – pro Ludmila Lahodna: “Vyhulená bude spíš Ludmila.”

Ludmila Lahodna – pro Karel Svoboda: “To asi těžko”

Vratislav Jedlinský – pro Ludmila Lahodna: “A Vy zase vychlastané. Což je trocha jiný level.”

Pavel Köhler – pro Ludmila Lahodna: “… no ale v tomto měla pravdu, ať se vám to líbí či ne

**

Musím se přiznat, že se články s následnou „diskusí“ bavím, ač bych měl zaplakat.

Neodbytně mě připomínají prastarý hořký vtip z padesátých let minulého století, kdy se Američan a Čech přou o pokroku a na Američanovo tvrzení, že z Chicago Union station odjíždí každou minutu jeden dálkový vlak Čech trumfuje, že z pražského Wilsoňáku odjíždí dálkový vlak každých 50 vteřin. Ohromený Američan navrhuje pozorování a když za minutu, za dvě nic z Wilzoňáku neodjíždí tak dostane odpověď: „Vy zase bijete černochy!“

Tématem byla Orbánova politika a otázka bezpečnosti pro Schengenský prostor. A vzápětí se aktéři pohádali nad Putinem(!) Když Ondřej Dostál řekl, že jestli se nám dostaly ukrajinské kriminální živly, tak s největší pravděpodobností už v prvních dnech války, kdy kontrola ukrajinské imigrace nefungovala a Markéta Gregorová, napadla Dostála emociálním argumentem uprchlíků aniž by si vůbec uvědomila, že Ukrajinci z napadených částí země neměli vůbec šanci se dostat na západní hranice svého státu, natož k nám.

Například Doněck je od Českých hranic vzdálen cca 1500 km vzdušnou čarou! Čili ergo, kladívko, drtivá většina časných uprchlíků k nám dorazila ze západních částí Ukrajiny, kterou Rusové neokupovali a neohrožovali.

A za další – až 3 miliony Ukrajinců (podle iDnes) odešlo do Ruské federace. Dalším bonbonkem pirátky byl výrok: „Vůbec nechápu, co si dovolujete říkat ve vysílání …“ a nazve svého oponenta v debatě „proruskou špínou!“ Vzorový příklad jednání, které zákon nezakazuje a přesto je ve slušné společnosti „fuj.“ Ale ani sám pořad, jeho fauly a „omyly“ nevysvětlují dekadentní poetiku absurdní „diskuse,“ která je ještě malebnější než vlastní projev Markéty Gregorové.

Čím to, že se lidé takto „producírují,“ že dobrovolně a bez nátlaku obnažují nahotu svých myšlenek, že se prezentují výkřiky vytvářející jakési absurdní divadlo? Podle mého názoru za to mohou dva procesy. Personalizace a závislost na ideologiích.

Proces personalizace je strategií, celospolečenskou přeměnou, kdy do popředí je stavěn jedinec. Proces personalizace se objevuje na samém konci společnosti, která byla kdysi založená na disciplíně, se kterou se dodržují pravidla demokracie.

Na pozorném hodnocení argumentů opozice a na základním pravidlu, že opozice není nepřítel.

Být dnes zastáncem demokracie není dnes vůbec samozřejmé. Je stále více otevřených i skrytých nepřátel vlády lidu. Demokracie se stává předmětem pohrdání „elit“, které o ní hlasitě mluví, ale k vládnutí ji nepotřebují a veřejnosti, která se jí marně domáhá.

Od převratu v 1989 jsme vystaveni tlaku individualismu

Zapomenuty jsou sousedské sedánky, společné oslavy, společné starosti, společná práce. Každý je odpovědný jen sám za sebe. Odpovědnost společnosti a nastavených pravidel je v individualismu neznámý pojem. Individualismus je (ne)morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho maximální nezávislost a soběstačnost. Svobodu chápe jenom jako co nejmenší omezování druhými. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle (své štěstí) a starat se především sám o sebe. Zájmy jednotlivce jsou upřednostněny před kolektivními zájmy, hédonistický způsob života je ospravedlňován (omlouvám se za cizí slovo; hédonismus je směr považující za cíl života dosahování slasti a rozkoš za nejvyšší dobro), odlišnost je legitimizována, respektována a  vyzdvihována, fyzická krása se stává kultem.

Pro končící modernitu bylo typické skloubení dvou protichůdných tendencí – jednou z nich je právě odklon od demokratické disciplíny a zároveň stále zjevnější zasahování do nejrůznějších sfér společenského života. Tím se dostáváme do společnosti, která už není demokraticky disciplinovaná. Personalizovaný individualismus (každý po svém) je nyní oprávněný, ve společnosti už nenaráží na odpor.

Modernismus XX. století byly: revoluce, demokratická disciplína, světskost a avantgarda.

To vše bylo opuštěno pro hédonickou personalizaci osobnosti, která se nyní cítí osamělá. Personalizuj si své bydlení, personalisuj si Windows, Chrome, personalizuj si svoji „apku!“

Proces personalizace rozvíjí lidský individualismus do absolutní hodnoty a dává vzniknout člověku, který se stále více zaměřuje na rozvíjení svého soukromého života. Kulturní narcismus vede k úplné atomizaci společnosti. Narcis vyhledává jenom malé specializované kolektivy a sítě kde může mít slovo. Narcismus není v této podobě pouze zahleděním do sebe, ale také touhou scházet se stejnými lidmi. Atomizaci pomáhá, když je každý vybízen, aby se vyjádřil. Pod články jsou typicky „diskuse,“ kde se nediskutuje, ale jenom vykřikují názory. „Čím více se ale lidé vyjadřují, tím méně toho mají co říci a navíc tento přísun informací ani nikoho nezajímá – kromě jejich tvůrce.

Narcistické potěšení vyjadřovat se sám pro sebe, být svým vlastním publikem, sdělovat pro samo sdělování a tedy sdělovat něco bez významu, to jsou charakteristiky narcise. Jenom narcis cítí nutkavou potřebu ostatní urazit, zadupat a sklidit za to potlesk. To je ten první důvod, proč „diskuse“ pod články vypadá tak jak vypadá. Dalším je všude přítomná ideologie.

Podle klasické definice je jakákoliv ideologie jednání, které vytváří falešné vědomí o politickém režimu, ve kterém žijeme. A právě proto, že jsou tyto ideje občany považovány za pravdu, pomáhají v zachovávání legitimnosti stávajícího stavu. Chceme-li posoudit realitu v prostředí jakékoliv ideologie, nemůžeme se vyhnout jejímu mystifikačního vlivu. Výstižným příkladem je současná situace na Ukrajině. Oficiální ideologie nám říká, že Ruská federace se 24. února 2022 dopustila nevyprovokované agrese vůči Ukrajině. Tím je zcela jednoznačně určeno černobílé vnímání konfliktu.

Mocnost zla zákeřně napadla nevinné dobro.

Ideologie se liší od pouhého podvodu, propagandy nebo konspiračních teorií. Protože je strukturálně ukotvena (zažraná) v sociální realitě a hraje funkční roli pro její reprodukci, nelze jej vysvětlit pouze s ohledem na individuální psychiku nebo manipulaci ze strany ostatních. Je zřejmé, že ač prvkem ideologie je falešné vědomí, má také svou praktickou povahu, protože přetváří identitu a je zakotvena ve společenské praxi a funguje prostřednictvím převleků a krátkodobých, silných a prudkých emočních reakcí. Cynizmus současných ideologií je to, že už delší dobu nic nezakrývají. Nově tedy lze rozlišit konkrétní zájmy skryté pod ideologickou rouškou, ale občan přesto nepovažuje za výhodné se jí zbavovat.

Protože ideologie sama sobě připisuje vyšší smysl.

Věříme, že jsme něco víc než stepní (mongoloidní) mužíci, kteří nemají ani evropské záchody. Asi by tyto věty měly být varováním, jak moc jsme se touto ideologií přiblížili nacistickému chápání Němců jako Herrenvolku.

(Západní a transatlantičtí) Evropané jako panská rasa?

Ideologie, která sobě připisuje vyšší smysl je samozřejmě kritizována už od věků. Už jsem na Kose psal, že za kritiku ideologie lze považovat už i starověkou knihu Jób. Jedná se o vyprávění o spravedlivém člověku, který byl Satanem před Bohem nařčen, že je bezúhonný jen proto, že se o něj Bůh osobně stará. Kdyby Bůh od něj svou přízeň odňal, odvrátil by se od Boha. Proto Bůh na Jóba sesílá zkoušky. Jób tak přichází o vše: o majetek, své děti i o zdraví. Opouští jej jeho žena, která s ním odmítá sdílet jeho utrpení a vyzývá jej, aby Bohu požehnal a zemřel. To, že byl ušetřen Jóbův život, se nakonec též ukazuje jako negativum. Právě tuto skutečnost Jób Bohu vytýká hned na začátku rozhovorů.

Dar života v utrpení není darem, ale prokletím a trestem.

Bůh by prokázal Jóbovi milost, kdyby si jeho život vzal. Jób se tak na konci úvodního vyprávění ocitá na skutečném dně, nezbylo mu nic. Z hlediska Jóba se stalo něco nečekaného, nevysvětlitelného, něco, co se vymyká jeho chápání: Jak může spravedlivý a zbožný člověk takto trpět? Za Jóbem přicházejí tři přátelé, aby navštívili a potěšili svého druha, a vykonali tak službu lásky. Za povšimnutí stojí zmínka, že Jóba zdáli spatřili, ale nepoznali jej. Je tím vyjádřena míra jeho utrpení. Jób přes všechny zkoušky zůstává Bohu věrný (a následuje Hollywoodský happy end) a je za to od Boha odměněn několikanásobkem toho, co ztratil, a dlouhým a šťastným životem.

Kniha Jób velmi opatrně ale bez předsudků odhrnuje clonu, která by trestům jinak přikládala vyšší smysl. Vyšším smyslem v Jóbově případu je Víra. Víra v jediného a spravedlivého Boha a bez této ideologie, bez této Víry, dospívá k poznání nesmyslnost svého utrpení.

Tak i my nevnímáme ideologii jako iluzi a svému vnímání přisuzujeme onen vyšší smysl. Budeme-li se držet ideologie nastane Ráj na zemi. V momentě uvědomění si nesmyslnosti našeho strádání, shledáváme, jak je toto strádání tyranizujícím a právě v tento moment, kdy se zbavujeme iluze o vyšším smyslu, jsme schopni začít vnímat působení ideologií a následně je měnit.

Zneužitelná je každá ideologie, a naopak: byli-li by lidé dostatečně moudří a charakterní, ideologické nastavení systému by nebylo důležité, respektive ztratilo by smysl. To zdůrazňuji, protože se stále množí volání po „dohodě spravedlivých.“

Co však dělat, když takoví nejsou? Zbývá, řečeno slovy Milana Valacha, snít o budoucnosti, o jiných možných světech tak, aby byly opravdu jinými, lepšími. Tvůrčí snění vyžaduje ale notnou dávku odvahy k opuštění navyklých představ. Nestačí sundat předepsané brýle a rozhlížet se vlastníma očima. Za dobu, kdy jsme je nosili, jsme si řadu názorů osvojili a utvářejí teď náš postoj. Není jednoduché být najednou jenom sami sebou a dokázat se osvobodit ze zajetí ideologie kapitalistické společnosti, jež svou nynější podobu předvádí jako ráj, který bude trvat věčně.

Předpokládá schopnost rozpoznat starý svět ve všech podobách v nichž se nás snaží obelstít. A přiznat si, že současné ideologie, na kterých stojí kapitalismus ve všech jejich podobách, vycházejí z toho nejhoršího v nás. (Morálka není ekonomická kategorie)

Nejen, že nemají žádnou potřebu měnit cokoliv k lepšímu, ale naopak tu špatnost, která je vydávaná za obvyklou praxi, konzervují. Musíme najít sílu se postavit proti prospěchářskému individualismu. Vždy budu oponovat všem stoupencům svobodného podnikání volajícím po nulovém omezení, coby motivačního ideálu, námitkou, že inteligentní člověk nepotřebuje být k aktivitě motivován možností vlastnit víc. Možnost vlastnit víc než… je chamtivost, objektivizovaná zášť.

Na hloupá slova o závisti nemajetných se dobře roubuje i nálepka o setrvávání v komunistickém myšlení, které neodpouští cizí úspěch. Na to pak plynule navazuje argumentace proti progresivnímu zdanění, jež „trestá úspěšné.

Nic jiného než další sofistikované rozvíjení ideologie individualismu…

*

napsal Leo K. , zdroj Kosa Zostra