Deviace sexuální, sociální a politická

Od vzniku života na Zemi prošel život dlouhým a složitým vývojem. Ke klíčovým atributům života patří jeho reprodukce, která umožňuje jak stabilitu, tak vývojové změny. Na konci vývojové řady je člověk se svým specifickým způsobem reprodukce, který se připravoval již v předchozích fázích evoluce. Tato reprodukce vychází ze sexuality, která představuje polaritu + a –, muže a ženu a jejich vzájemné přitahování až k vzájemnému splynutí v syntéze. Tímto mechanizmem splývají s vesmírným principem + a -, jing a jang.  Člověk se nemůže nadřazovat nad přírodu a už vůbec ne nad vesmírné (Boží) principy. Pouze se v souladu s těmito principy může evolučně vyvíjet. Odvracení se od těchto principů nepředstavuje žádný progres, jak tvrdí lidé, kteří sami sebe nesmyslně nazývají progresivisté, ale patologické popření přírodních, vesmírných (Božích) zákonů a vede lidstvo ke zničení.

Sexualita umožňující vznik nového života nepředstavuje pouhý biologický akt. V plnohodnotném milostném aktu fyzickou rovinou protíná složka psychická (emoce lásky, hodnoty  .. ), sociální a duchovní. Duchovní složky (+, -) člověka v syntéze vytvářejí novou duchovní kvalitu, která člověku dává možnost překročit individuální osamocenost a prožít stavy podobné stavům v meditaci.

Deviantní progresivisté se sloganem „manželství pro všechny“ buď z nevědomosti nebo ve službách zničení člověka a lidstva prosazují, že není rozdíl ve vztahu mezi mužem a ženou či stejnými pohlavími, nebo mezi kdečím. Již to nejjednodušší srovnání usvědčí tyto devianty z absurdních lží. Dokáží v řiti otěhotnět, dokáží řití porodit? V další rovině je podstatné, že tato sexualita je v rozporu s vesmírným principem syntézy + a -.

Proč je v západních společnostech tak módní destruovat sexualitu vycházející z vesmírných a přírodních zákonů. Obecně by se dalo jednoduše říci, že je to projev nemocné společnosti a vždy, když se nějaká civilizace rozkládá, tak mezi jevy, provázejícími rozklad, je sexuální deviace. Současně je však třeba říci, že sexuální deviace je marginálním jevem v každé sociální entitě, protože příroda se nevyvíjí a nereprodukuje binárně-digitálně, ale kolem nosného hlavního trendu se pohybují marginální deviace. Proto se určité rozložení ve statistice nazývá přirozené rozložení. Analyzujme a rozložme obecný pojem nemocná společnost na konkrétní jevy, které v této oblasti nemocnou společnost tvoří.

Nezvládnuté role muže, ženy, manžela, manželky. Narušení přirozeného sociálního prostředí a digitální život ve virtuální realitě neumožní jedincům osvojit si role potřebné v následných životních fázích. I partnerem a manželem je třeba se naučit I nezvládnutí sociálních kompetencí potřebných ve vztahu je příčinou jednak osamoceného život (single) či neudržení a rozpadu vztahu.

Neschopnost velké části populace kriticky vnímat propagandu médií a vládních politiků a podléhání indoktrinaci sebevětšími nesmysly. Vysoká míry konformity a neschopnost kritického myšlení a autentického života. V důsledku toho považují homosexualitu a další deviantní sexuální jevy za něco progresivního, zatímco přirozená sexualita je něco překonaného, zastaralého, nemoderního.

Destrukce přirozeného sociálního zrání.

Vládní politika vedoucí k sexuální deviaci a k destrukci přirozené rodiny.

Odvracení se církve, kněží a křesťanských politiků od principů sexuality vycházejících z Bible. Viz aktivity Tomáše Halíka, včetně podpory divadelního představení, kde Ježíš znásilňuje muslimku a žena vytahuje vlajku z vagíny. Řada politiků KDÚ – ČSL ve své zbabělosti a konformitě podporuje sexuální deviaci a rozvrat tradiční rodiny.

Cílená politika k zavedení co největšího podílu populace k deviantní sexualitě bez reprodukce života, směřující ke genocidě národa a západní populace. Deviantní sexualita se podílí na propadu porodnosti vedoucí k vymírání českého národa.

Vytvoření zkorumpovaných neziskovek, jejichž živobytím je rozbití přirozeného řádu v sexualitě a reprodukci člověka. Zatímco demokracie je projev vůle lidu, neziskové organizace jsou projevem zájmu kapitálu. V současné společnosti s deficitem mravnosti a mravních a duchovních hodnot není problém zaměstnat mladé absolventy škol k aktivitám vedoucím k jakémukoliv cíli. Agenda LGBT+ je toho příkladem. Jak řekl klasik: „Špinavé peníze neexistují.

Rezignace policie, státního zastupitelství a justice stíhat kriminální jevy, které nejsou odmítány politickou mocí a aktivity vyvíjet na politickou objednávku.

 Úpadek vzdělávacího systému a infiltrace jevů, které vzdělanostně, morálně a sociálně rozkládají systém, děti a mládež. Otevření školství pro nekompetentní a morálně pokleslé organizace a jedince.

 Každý jev má svou historii. Současní sexuální devianti však, tak je dnes obvyklé, historii vztahu společnosti k homosexualitě deformují a tvrdí, že tolerance společnosti vůči homosexuálům museli vybojovat teprve v posledních letech. Ve skutečnosti již v roce 1961 byl v Československu přijat zákon rušící trestnost homosexuality, zatímco v USA ještě v roce 2020 byla homosexualita v 26 státech trestná. Přitom roky vyváží USA celou agendu LGBT+, podobně jako demokracii a lidská práva do celého světa.

Něco odlišného je přístup společnosti k určitému jevu a přístup jednotlivých lidí a sociálních entit. Pochopitelně, že postoj k homosexuálům a homosexualitě byl a je uvnitř společnosti velice diferencovaný. Každý člověk má právo na svůj názor. Je na místě tolerance vůči homosexuálům, ale nutit lidi k názoru, že homosexualita je stejná jako heterosexuální vztah, je jako je nutit k názoru, že gravitace neexistuje.

Na normalitu dětského života a vývoje útočí deviantní fronta řadou způsobů. 30.4.2024 před dětmi zcela nahá umělkyně a pedagožka AVU Kateřina Olivová házela blátem. Nejsem prudérní a normální ženské tělo považuji za krásné a jeho estetiku zřejmě máme v sobě zakódovanou. Ovšem uvedený výjev lze považovat za pokus zatlačit chlapečky do homosexuality, protože nahota umělkyně byla tak nechutná, že by mne nepřekvapilo, kdyby se podvědomě u chlapečků vytvořil odpor k ženskému tělu.

Ve společnosti má dlouhou tradici ochrana dětí, a to dokonce i před jejich rodiči. Tato ochrana je součástí právního řádu a právní norma – zákon je zaměřen na „Ohrožování mravní výchovy mládeže“. Zákon říká:

(1) Kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí, tím, že

1. a) umožní jí vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo
2. b) svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Tento zákon postihuje sociální zrání, osobnost a psychiku dítěte či mladého člověka nebo jeho životní styl. To vše jsou jevy, které mají reverzibilní charakter, to znamená, že je lze zpětně změnit. Proces resocializace je znám i u vězňů. V současnosti je však tendence rozbít tradiční procesy sociálního zrání. Obsahem socializace a sociálního zrání je osvojování si sociálních rolí. Předpokladem našeho sociálního života jsou námi zvnitřněné sociální role, které si od dětství, nejdříve od svých rodičů, osvojujeme. Ženy, ke svým biologickým předpokladům přidávají od dětství také sociální obsah mateřství v podobě role maminky.

Současní genderoví pomatenci útočí i na tuto roli žen. Patří k nim i Vít Klusák, který zaútočil na básničku Jiřího Žáčka věnovanou roli maminky. Vít Klusák je absolventem FAMu a pochybuji, že disponuje znalostmi sociologie dítěte, sociologie mládeže, vývojové psychologie či sociální pedagogiky. Oč menší jsou jeho odborné kompetence, o to větší je jeho sebevědomí a arogance. Jeho výbuch má snad kořeny v jeho problematickém dětství a rodině.  K V. Klusákovi se přidala ministryně školství Kateřina Valachová, profesí právnička, také s nulovými znalostmi z pedagogiky a sociologie.

Škody napáchané „progresivisty“ v oblasti psychiky a osobnosti lze napravit, případně je lze průběžně kompenzovat, pokud dítě vyrůstá v kvalitní rodině. Jsou však škody, které napravit nelze. Součástí agendy LGBT+ je biologická destrukce sexuální identity. Tento módní trend se k nám šíří ze západu se stále se snižujícím věkem dětí, na které deviantní progresivisté útočí. Před genderovými agresory neuniknou ani zdánlivě zabezpečené rodiny. Nejbohatší člověk planety Elon Musk nedokázal ochránit svého syna před kastrací. Od té doby s bývalým synem ztratil vztah a získal odpor k agendě LGBT+.

Dětská psychologie zná specifika dětské psychiky, především vývojovou dynamiku všech složek psychiky. Vynikající obraz vývoje dětské psychiky poskytuje první díl Ontogeneze lidské psychiky Václava Příhody. Pozitivem je vysoká kreativita dětí, ovšem ve spojení s fantazií, která je někdy obtížně odlišitelná od skutečnosti, může být i nebezpečná. Pokud „progresivní“ sexuální devianti začnou zpochybňovat sexuální identitu dítěte a tvrdit, že není chlapeček, ale holčička a je nutné mu amputovat penis, může se stát, že tlaku podlehne. Ministerstvo školství, z něhož se šíří úpadek školství, organizuje vpády progresivních sexuálních deviantů do škol, což znamená masivní útok na sexuální identitu a normalitu dětí.

„Progresivističtí“ devianti argumentují pochybnostmi dětí o své identitě. Ovšem pochybování patří k podstatě člověka. „Pochybuji, proto jsem“, řekl R. Descartes. Bez ohledu na jakoukoliv kastraci, stejně bude tento jedinec dále pochybovat. Co udělají deviantní progresivisté s lidmi, kteří pochybují, zda volili správně Fialovu vládu? Co udělají s dítětem, které si myslí, že je Napoleon? Vybudují mu armádu a potáhnou na Rusko?

Je nezpochybnitelné, že amputace genitálií je daleko brutálnější a nevratný zásah do dítěte a jeho života než ohrožování jeho morálky. Na módním masovém zločinu kastrace dětí se podílejí lékaři, kteří provádějí nejbrutálnější část zničení sexuální identity. Kam se poděla lékařská etika a slib, že nebudou lidem škodit? Vždyť nihil noctere – nikdy neškodit patří k zásadám lékařského působení.

Pokud je povinností policie, státního zastupitelství a soudů stíhat ohrožení mravní výchovy o to silnější je povinnost stíhat ohrožení biologické a sexuální integrity dětí a mládež. To je jejich odpovědnost, kterou z nich nikdo nesejme. To, že je v současnosti politický zájem na kastraci mladé generace neznamená, že se do budoucna této odpovědnosti zbaví. Zatímco tyto odporné zločiny přehlížejí, odsuzují jedince za diskusi k historickým tématům (soudce Hübner, Chaloupková – Skála, Kapal, Václavík) nebo stíhají lidi za to, že nemají stejný názor jako většina (státní zástupce Polák – Bednářová). Možná tento přístup justice souvisí s perverzní tolerancí českých soudců k pachatelům znásilňování dětí. Pokud někdy naše společnost dospěje k právnímu státu, tato odpovědnost se nepochybně otevře. V USA a ve Velké Británii již dochází k soudním procesům, v nichž jedinci, na nichž byla provedena kastrace, vedou žaloby proti jedincům, kteří se na tomto zločinu podíleli.

Pozn. red. ID: Článek je psán z pohledu sociologa, z hlediska sexuologie není zcela akceptovatelný z hlediska konceptů a užitých termínů.