Co týden dal

Další týdenní sled událostí začněme „záhadnými“ požáry na území zemí podporujících vojensky Ukrajinu.

V noci na 20. srpna vypukla série požárů na vojenských objektech v Evropě, které se podílely na vojenských dodávkách na Ukrajinu.

Velký požár vypukl ve skladech na okraji města Brašov v Rumunsku. Zařízení patří společnosti Eurotex. Ve skladech se skladovala různá vojenská technika, včetně UAV, a léky připravené k předání ozbrojeným silám Ukrajiny. Požár se rozšířil na plochu více než 10 000 metrů čtverečních. Na jeho hašení se podílelo 12 hasičských jednotek.

Další incident se odehrál v noci v Polsku. Cestou z vojenských skladů na letiště shořely tři kamiony plné vojenské techniky pro ukrajinskou armádu. Náklad zahrnoval vojenské vybavení, pláště, neprůstřelné vesty a munici. V důsledku požáru byla v blízkých vesnicích slyšet hlasitá sekundární detonace.

To jsou jen dva z několika incidentů, které se odehráli v zemích dodávajících vojenskou pomoc Ukrajině. A já marně hledám Čuka a Geka, kteří byli spatřeni v okolí incidentů. Vždyť to by přeci byla propagandistická bomba jako hrom. Inu pravděpodobně Rusové mají i jiné spolupracovníky, kteří nebudou asi úplně takoví idioti, jak nám je vykresloval Koudelka a Rakušan.

*

Čína, která dlouhodobě hraje klíčovou roli na trhu s antimonem, oznámila drastický krok, který může mít dalekosáhlé dopady nejen na americký vojenský průmysl a západní solární sektor, ale i na globální ekonomiku a bezpečnost.

Podle nového nařízení čínské vlády je od dnešního dne zakázán vývoz antimonu, kovu nezbytného pro několik klíčových průmyslových odvětví, včetně vojenského a solárního sektoru. Tento krok přichází v době rostoucího napětí mezi Čínou a Západem a může výrazně ovlivnit nejen Spojené státy, ale i další západní země, uvádí německý Der Spiegel.

Antimon je materiál s mimořádným významem pro vojenský průmysl. Používá se při výrobě vysoce výbušných látek, raketových pohonných hmot a infračervených naváděcích systémů, které jsou klíčové pro moderní zbrojní systémy. Spojené státy, které jsou silně závislé na dovozu antimonu z Číny, mohou nyní čelit vážným problémům při udržování a modernizaci svých vojenských kapacit. Vzhledem k tomu, že Čína kontroluje 32 % světových zásob antimonu, ale dominuje 80 % jeho produkce, je jasné, že tento krok bude mít značný dopad na globální trhy. Viz  dva  roky stará Kosa

Úvodník Kosy – velmocenská arogance versus surovinová slabost a závislost na úhlavních nepřátelích

Na tento krok přichází z USA žádost, aby Čína nepodnikala „nepřátelské kroky“ vůči USA a Evropě. A člověk si říká, zda si USA dělají srandu nebo myslí vážně. USA uvalují jednu sankci za druhou na Čínu a její firmy, následně jsou pak znepokojeni čínskou odvetou. Znovu se ukazuje skutečnost, na kterou upozorňují významní odborníci ve světě už léta. Sankce jsou pěkná věc, ale kolektivní Západ by si měl uvědomit, kdo disponuje surovinami.I když  – on  si to uvědomuje. Tedy někdy viz

USA jsou ve svém dodavatelském řetězci munice silně závislé na Číně a Rusku.

Nenažranost západního kapitálu vede k čím dál většímu odporu zemí globálního jihu proti západu. Dokud se USA „vytahovali“ silou proti rozvojovým zemím, bylo to poměrně úspěšné. Jenže nyní vytáhli proti jaderným mocnostem, které rozhodně nepatří k rozvojovému světu.

Rusko je největší zásobárnou celé Mendělejevovi tabulky prvků a Čína vstupovala do Afriky a Jižní a střední Ameriky pomocí investic a vzájemně prospěšného obchodu, nikoliv prostřednictvím převratů a vojenské síly. To se setkalo s nepochybně větším úspěchem než silová řešení Západu pomocí organizovaných převratů nebo přímo vojenskou invazí. A kolektivní Západ dokázal nemožné – dokázal spojit Rusko, Čínu a Indii s Íránem a KLDR. A co víc, přidávají se k nim dlouholetí američtí spojenci z Blízkého východu. To už představuje takovou demografickou a ekonomickou sílu, se kterou nemůže Západ vyhrát. Ano, zatím jsou to spojenectví rozumu a prospěchu, to se však může v blízké budoucnosti velmi rychle změnit.

V některých západních firmách působících v Rusku se zdá, že zaujetí tzv. morálního stanoviska není vždy samozřejmé. Největší světová společnost poskytující služby v ropných polích, americká firma SLB, údajně rozšiřuje své aktivity v Rusku.

Společnost SLB zveřejnila od prosince 1 000 pracovních inzerátů a minulý měsíc zaregistrovala dvě nové ochranné známky prostřednictvím místních dceřiných společností. Zatímco dva hlavní konkurenti SLB z USA prodali své ruské podniky místním manažerům po invazi na Ukrajinu v roce 2022, SLB se k podobnému kroku nikdy nezavázala – a nyní se zdá, že těží z nedostatku konkurence. Ukrajinská Národní agentura pro prevenci korupce označila SLB za „mezinárodního sponzora války“, ale Kyjevská ekonomická škola zjistila, že pouze 11 % mezinárodních firem opustilo Rusko od začátku války a že ty, které zůstaly, „využívají svého postavení k zisku tržního podílu na úkor těch, kteří odešli,“ uvádí ve svém komentáři server UnHerd.com.

Navzdory politické rétorice USA odsuzující spolupráci s Ruskem (Washington nedávno označil pokračující využívání ruských fosilních paliv v Maďarsku za „nebezpečnou závislost“), stovky velkých amerických podniků v Rusku nadále působí. Generální ředitel amerického potravinářského gigantu Mondelez v letošním roce uvedl, že investory „morálně nezajímá“ setrvání v Rusku a že rozhodování ovlivňuje především riziko ohrožení jejich aktiv.

Sázky jsou obzvláště vysoké v oblasti obchodu s energií a palivy, vzhledem k postavení Ruska jako supervelmoci v oblasti surovin. Odříznutí Moskvy nebylo nikdy tak jednoduché, jak by politici chtěli, abychom věřili. Nevládní organizace Global Witness zjistila, že v roce 2023 Evropská unie dovezla 130 milionů barelů „praných“ produktů v hodnotě 1,1 miliardy eur z rafinerií zpracovávajících ruskou ropu. Evropská unie nyní platí vysoké ceny za ruský plyn po invazi na Kursk, což ohrožuje tok plynu přes Ukrajinu do střední Evropy.

V tomto kontextu mohou investoři, kteří se více zajímají o zisk než o morální stanoviska, zpochybňovat nadšení firem, které opustily Rusko. Šéf švýcarské ropné a plynárenské firmy ABB, která již zemi opustila, litoval „konkurenční výhody“, kterou mají firmy, jež zůstaly. To představuje dilema pro Washington, vzhledem k soustředěnému úsilí USA stát se novým zdrojem fosilních paliv pro Evropu (USA nyní poskytují přibližně polovinu dodávek LNG do EU, což je nárůst z čtvrtiny před válkou). Americké ministerstvo zahraničí přiznává, že ačkoliv je „odhodláno snižovat Putinovy zisky“, pokud jde o činnost firem jako SLB, „jednoduše zastavit tok ruské ropy by mělo vážné důsledky pro globální ekonomiku.“

Nezbývá než se ptát českých politiků, odkud chtějí brát ropu a plyn, když i americké ministerstvo zahraničí přiznává, že bez ruských fosilních paliv nemůže ekonomika fungovat. Jen tak mimochodem, od 8. dubna do 20. srpna (tedy 150 dní) Unipetrol provozoval (v důsledku odstávky a neustálých poruch způsobených nestandartními surovinami) své rafinérské kapacity celých 27 dní (!!!) s využitím 63 %. Ztráta 3 miliardy rozhodně není zanedbatelná. No zřejmě slušnej oddíl.

Operace v Kursku pokračuje. Nebudu komentovat vojenské akce, protože propaganda běží naplno z obou stran a jakékoliv relevantní informace jsou zatím nedostupné. Vypadá to, že po prvotním překvapení a rychlém postupu se pohyb ukrajinských vojsk zastavil. Ukazuje se, že prostě nemají sílu na to, aby dobili byť jen celou Sudžu. Ale ani Rusové se zatím nedokáží pohnout, protože stojí opravdu proti dobře vycvičeným a vybaveným jednotkám. A tak se jen několik DRG oddílů snaží z jedné i druhé strany prohánět krajinou a sem tam natočit nějaké to propagandistické video o dobytí nějaké bezvýznamné osady. Ukrajinci by zřejmě i měli sílu k dalšímu postupu, problémem je logistika, o které jsem psal v minulém článku. Rozhodující je nadvláda na nebi, která dokáže eliminovat zásobovací trasy. V Timesech si ukrajinský mariňák posteskl, že jim chybí palivo i munice k dalšímu postupu. A tak se soustředí na opevnění dobitých pozic.

Neustále se však propírá selhání ruské armády při opevňování hranic s Ukrajinou. Čím dál více – dle ruských blogerů – sílí podezření, že generální štáb o koncentraci ukrajinských vojsk věděl a nebezpečí si uvědomoval. Dle jejich domněnek se jedná o intriky vojáků vůči novému ministru obrany Belousovi, který si výrazně došlápl na soukromé kšefty armádních činitelů. Berte to s rezervou, protože se jedná spíše o spekulace.

*

Pravdou zůstává, že Ukrajinci šlápli Putinovi na kuří oko, a Putin to rozhodně nebere na lehkou váhu. Dokonce na vyhnání Ukrajinců z Kursku vsadil budoucnost Ruska. Alexej ĎUMIN – nevím nakolik je vám toto jméno známé. Jedná se o člověka Putinovi velice blízkého, kterého si už léta připravuje jako nástupce. Ďumin začínal jako bodyguard Jelcina, po nástupu Putina přešel k jeho ochrance a časem postupoval v hierarchii Putinových oblíbenců do čela. Zajišťoval jeho ochranu doma i v zahraničí. V roce 2012 se stal šéfem bodyguardů, v roce 2014 se stal náměstkem šéfa GRU. Renomé si potvrdil u Putina, když vedl ruské jednotky při anexi Krymu v roce 2014, které proběhlo bez jediného výstřelu. Jeho hvězda stoupala, v roce 2016 ho Putin poslal i pro politické zkušenosti, stal se gubernátorem Tulské oblasti, kde setrval až do letošního května. Poté se stal Putinovým bezpečnostním poradcem a zároveň šéfem Státní rady, poradního orgánu ruského prezidenta.

„Jmenování Alexeje Ďumina vysokým úředníkem s plnými pravomocemi k odstranění operační krize v Kurské oblasti je známkou toho, že bezpečnostní síly prokázaly, že nejsou schopny vyřešit koordinační problémy samy a bez zásahu Moskvy,“ napsal v úterý prominentní ruský vojenský bloger Rybar s tím, že nyní „lze jen žasnout nad tím, jak velký je rozsah katastrofy v kontextu meziresortní spolupráce“.

Nyní 51letý Ďumin má tak tak možnost nasadit si aureolu vítěze v Kursku a tím si vybudovat renomé „vítěze“. Pokud se mu nepodaří situaci zvládnout, bude to Putinova velká prohra.

Á propos, apeluji na čtenáře KOSY, kteří vlkovi vyjadřují nelibost k jeho článku o Kursku. Víte, i když mám jeden příspěvek za týden, znamená to hodiny hledání na serverech po celém světě. A vlk připravuje blog den co den. Vkládá do toho až nemístné úsilí, a to i na úkor svého zdraví a blízkých lidí. I spolu jsme měli několik (i ostrých) polemik.

To však neznamená, že se čemukoliv zpronevěřil a někomu fandí. Málo lidí si dnes uvědomuje, o čem psaní je. Kdokoliv publikuje, dává vám informace a právě vy, jedině VY jako čtenáři si musíte udělat vlastní názor, nikoliv bezmyšlenkovitě přebírat jakýkoliv jiný. Máte na výběr. Můžete (ale nemusíte) si materiály přečíst a hledat pravdu. A já velice často sleduji minimálně 8 kanálu ruských blogerů a upozorňuji, že vlkův článek je proti kritikám z Ruska velice slabým odvarem. Je potřeba si uvědomit, že tohle není derby Sparta vs. Slavia, tohle je válka, kde proti sobě stojí dvě země s velice odolnými lidmi. Takže to není o tom, že někomu fandím, je to o tom, že denně umírají za cizí zájmy na obou stranách fronty stovky až tisíce mladých kluků a co hůř i civilistů. To bychom měli mít na paměti především.

A když už jsme u válečné situace na Ukrajině, 20. srpna proběhlo zasedání válečné rady ukrajinského parlamentu. Nedokážu posoudit, jakou moc a sílu má dnes parlament, nicméně určitě má více informací než běžný občan i média. Zaujalo mě prohlášení jedné z nejfanatičtějších nacionalistek na Ukrajině Mariany Bezuglé:

„Ukrajinská armáda se začíná bez boje stahovat z Donbasu, protože Zelenskyj a Syrskyj tam neposílají žádné posily ani munici. Armádě tak nezbývá než vyklízet opevněné prostory a ustupovat, protože už nemá čím střílet. Rusové rychle obsadí klíčová města Pokrovsk a Toreck, a za nimi už není vybudovaná žádná opevněná obranná linie. Rusové tak budou moci postupovat dále k Pavlodaru a ke Slavjansku. Kvůli zpackané invazi do Ruska tak Ukrajina přijde o celý Donbas, a ruská vojska snadno z jihovýchodu proniknou k Charkovu, a přes Pavlodar k Dněpru. Všechny oběti desítek tisíc Ukrajinců, tak budou marné a válka prohraná.“

Situace na Donbasu asi musí být pro ukrajinské vojáky opravdu velmi mizerná, když tohle čteme.

*

Závěr bych si dovolil nasměrovat na odborníka přes „závětrné elektrárny“ Jozefa Síkelu. Ten „věštecky“ předpovídal, kterak nás azerbajdžánský plyn a ropa zbaví závislosti na Rusku. Tak bych tomuto „odborníkovi v pravém smyslu toho slova“ doporučil se podívat na videa z návštěvy Putina u Alijeva a jeho manželky. A co víc, ať si přečte smlouvy, které spolu podepsali. Mimo jiné o dodávkách ropy a plynu do Ázerbájdžánu. Zajímavostí je i skutečnost, že druhý den po Putinově odletu podal Ázerbájdžán přihlášku do BRICS.

A pokud se určitým způsobem povedlo přitáhnout k západnímu světu bezvýznamnou Arménii, ztratil podstatně významnější hráče regiónu – Gruzii a Ázerbájdžán. Právě přes ně se bude realizovat přepravní koridor spojující Rusko, Čínu, Irán. Dohody o čínských a ruských investicích v Afghánistánu už byly rovněž podepsány. A my zase musíme kroutit hlavou nad americkou a evropskou diplomacií, která dělá vše pro výraznou asijskou integraci, která bude mít nedozírné následky pro evropskou ekonomiku. Abychom si dokázali představit tento ekonomický svazek, jedná se o 2 miliardy obyvatel, a protože i Indie chce hrát významnou roli v regionu, bude to svazek s polovinou světové populace a 35 % světového HDP.

*

napsal Harryp, Kosa Zostra