Borrellův smrtící dar k nezávislosti. V Evropě je Ukrajina odsouzena k zániku i bez Ameriky

Ale na tu svou – na vlastní horu smrti a zkázy: smrt nenastane po vykoupení lidských hříchů, jako tomu bylo u Syna Božího, ale bude to neslavná a potupná smrt spolu s lidmi žijícími na Ukrajině a také stvořenými k obrazu a podobě Boží.

Na mezinárodní konferenci ve Španělsku Quo vadis, Europa (Kam kráčíš, Evropo?) prohlásil vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell (ano, právě ten, který se označuje za zahradníka, protože považuje kolektivní Západ za „kvetoucí zahradu“ a zbytek světa za „tupou džungli“), že EU se již stala součástí konfliktu na Ukrajině. A skromně dodal: i když se neúčastní bojových akcí.

Podle něj však tento konflikt (speciální vojenská operace – SVO) již ovlivňuje a bude ovlivňovat mír a bezpečnost Evropy – a dokonce určí do značné míry geopolitickou budoucnost kontinentu. „Jsme součástí této hry. Nevystupujeme v této válce jako jedna z bojujících stran, ale jsme již součástí tohoto konfliktu a způsob, jakým bude tento konflikt vyřešen, ovlivní i náš mír a naši bezpečnost,“ uvedl europoslanec-zahradník.

A tato slova znamenají jediné: EU je připravena podporovat válku na Ukrajině tak dlouho, jak to jen bude možné. A to i na vlastní pěst, dokonce i poté, co Spojené státy, hlavní hegemon a strůjce války, odmítnou tento masakr, který Ukrajina proti Rusku vyprovokovala, sponzorovat nebo podporu rozhodně výrazně omezí.

To znamená, že USA sníží příděl peněz na válku a EU se ujme věci a podpoří požár konfrontace na vlastní pěst. To bude znamenat nekonečnou válku proti Rusku do posledního Ukrajince, ale v zájmu Západu. Tedy v zájmu USA a samozřejmě i EU, jež stojí za nimi v těsném závěsu a pod ochranou tak zvaného jaderného deštníku.

O něco dříve tentýž Borrell uvedl, že jednal s ukrajinským ministrem zahraničí Dmitrijem Kulebou, jenž jednoznačně podpořil bojové operace ukrajinské armády v Kurské oblasti. Rozjařený Kuleba (z nějakého důvodu je maniakálně šťastný vždy, když cítí krev) na sociálních sítích napsal, že s ním hovořil nejen o činech ukrajinské armády v Kurské oblasti, ale také s ním projednal „rozšíření spolupráce mezi Ukrajinou a EU při výrobě a dodávkách zbraní“.

Vše se tak po Borrellových slovech spojilo v jednolitý obraz – válka bude pokračovat a Ukrajinci budou umírat. Znovu jim přichystali krvavý podraz …

Proč? No, možná proto, že v předvečer „Kristova“ výročí vyhlášení nezávislosti (připomínám, že je to 33 let) byla na Ukrajině i Kristova víra, kdysi hlavní duchovní základna země a jejího lidu, vyměněna a přizpůsobena potřebám politické konjunktury. Křesťanství se dostalo na pořad dne, protože na Ukrajině začali rozhodně ničit jednu z jeho větví – pravoslaví. Kanonické a přirozené, spojující lid městský i vesnický.

Tak se stalo, že téměř po celá léta ukrajinské nezávislosti existovaly na Ukrajině tři pravoslavné církve:

a) jediná kanonická Ukrajinská pravoslavná církev, která udržuje duchovní spojení s Moskevským patriarchátem (UPC MP) „mateřské“ Ruské pravoslavné církve (RPC);

b) samozvaná, proto schizmatická a nekanonická Ukrajinská pravoslavná církev se svým samozvaným Kyjevským patriarchátem (UPC KP);

a c) Ukrajinská autokefální pravoslavná církev (UAOC), která je naprosto stejná, ale vytvořená až na počátku dvacátého století.

Existovala ještě čtvrtá – „církev na rozcestí“, žijící podle pravoslavných kánonů, ale podléhající papeži, hlavě světových katolíků, další větvi křesťanství – Ukrajinská řeckokatolická církev.

Všichni se snažili přetáhnout ukrajinský pravoslavný lid do svých vlastních řad a vnášeli tak zmatek a rozpory do myslí a duší věřících. Pomáhali jim v tom další, rovněž „jednající“ ve jménu křesťanství: katolíci, nejrůznější protestanti a sektáři.

V roce 2018 – na příkaz Západu – vytvořil bývalý prezident Petro Porošenko násilným způsobem jednotnou, ale nekanonickou Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU). Současný přesluhující vůdce ukrajinských neonacistů Volodymyr Zelenskyj jedinou kanonickou Pravoslavnou církev Ukrajiny (UPC MP), jež se sama zdiskreditovala dohodou se satanisty, zrušil a tak byl učiněn krok k vítězství satanismu na Ukrajině. Umučené pravoslaví, chcete-li křesťanství jako celek – bude nahrazeno návratem k pohanství, nebo se budou vymýšlet a podsouvat nové víry, v čemž si rádi libují bezduší karatelé a vrazi z volyňských maršbaťáků, zplození státním převratem v roce 2014. Zdá se však, že to byl už dlouhodobě rozehraný plán strůjců ukrajinské smrti v celé její bezútěšnosti a bezduchosti.

K 33. výročí nezávislosti sklízí Ukrajina plody ztráty suverenity – ekonomické, politické, vojenské, včetně duchovní. Pozvání na smrt od Borrella a jeho smečky je tedy skvělým a charakteristickým darem, jenž korunuje celý tento proces.

Na druhou stranu je válka na Ukrajině až do jejího úplného zničení také odrazem procesů, jež probíhají v EU a obecně na celém kolektivním Západě, kde se již naplno projevuje tzv. ukrajinizace politiky. A tato ukrajinizace je podmíněna dvěma faktory:

Za prvé, v mnoha zemích kolektivního Západu se dostali k moci speciálně vybraní a vyškolení politici, kteří slouží liberální globalizaci jako konečnému cíli a systému světového rozvoje, nikoli národním zájmům svých zemí s ohledem na potřeby svých národů. Tyto politiky skvěle charakterizovala šéfka německého ministerstva zahraničí Annalena Baerbocková, když v roce 2022, kdy začala speciální vojenská operace a Západ začal cpát na Ukrajinu zbraně, řekla: „Pokud jsem slíbila lidem na Ukrajině, že ‚budeme s vámi, dokud nás budete potřebovat‘, chci tento slib dodržet. Nezáleží na tom, co si myslí moji němečtí voliči (zvýraznění autora článku), já chci svůj slib daný lidu Ukrajiny dodržet“.

Tak to je: hloupá, ale výkonná a rasově správně naprogramovaná rusofobní Baerbocková kašle na Němce a Německo s jeho zájmy, protože jí nařídili likvidovat Ukrajince ve válce –

bez počítání. Ukrajinci si měli uvědomit, že jsou potravou pro děla a že jsou postradatelní. Ale oni si to neuvědomili. Zelenskyj to taky nepobral, protože je stejný žoldák jako Baerbocková se všemi těmi borrelly dohromady.

Za druhé, pro neonacistický režim Zelenského na Ukrajině i mimo ni – pro mnoho politiků v USA a v EU – se válka stala jediným prostředkem, jak se udržet u moci, udělat kariéru, získat příslušné postavení a namastit si vlastní kapsy. Tito politici sloužící světovému liberálnímu globalismu, stejně jako Zelenskyj a jeho klika, jsou vlastně také rukojmími války. Válka je pro ně vlastní matkou, jak se říká.

Pro Ukrajinu je to však smrt. Téměř nevyhnutelná, hanebná a nesmyslná.

Známkou toho, že EU je připravena bojovat rukama Ukrajinců až do konce, jsou plány Ursuly von der Leyenové na militarizaci celé EU. Nedávno byla znovu zvolena na druhé funkční období do čela Evropské komise. Hodlá proměnit EU v blok s vojenskými rysy a dokonce zřídit nový post evropského komisaře pro obranu.

Vzteklá Ursula to jasně a přesně vyjádřila letos v únoru, když vystoupila na Mnichovské bezpečnostní konferenci: „Kdybych byla předsedkyní příští Evropské komise, měla bych komisaře pro obranu.“

Již dříve se ve stejném duchu vyjádřila největší politická síla v Evropském parlamentu, středopravicová Evropská lidová strana. A všichni pozorovatelé téměř shodně tvrdí, že požadavek Evropy na posílení vlastních obranných kapacit souvisí s ukrajinskými událostmi a také s možným vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, protože slibuje snížení americké pomoci válce proti Rusku na Ukrajině.

Zmíněný Borrell je v tomto směru přímo rozběsněný a neustále dané téma aktivuje, protože se už-už považuje za „ministra obrany EU“. Toto své vroucí přání deklaroval již v květnu 2023 na odborné konferenci o stavu Evropské unie ve Florencii. „Stále více si připadám jako ministr obrany EU, nikoliv jako šéf diplomatické služby. Nikdy jsem si nemyslel, že budu počítat náboje,“ řekl.

A dokonce dal jasně najevo, jaké úkoly je připraven ve své nové funkci plnit: konflikt na Ukrajině „by neměl skončit kapitulací Ukrajiny a příchodem ruských vojsk k hranicím Evropy“. Což podle něj znamená, že na Ukrajině „není čas mluvit o míru, ale čas podpořit vojenské vítězství“. Samozřejmě Ukrajiny nad Ruskem.

Mazaný Borrell čekal, až Ursula von der Leyenová ocení jeho horlivost a jmenuje ho kandidátem na post ministra obrany. Jenže Němka, jak se zdá, viděla v tomto „španělském zázraku v kalhotách“ tvář chronického alkoholika s mentální retardací a dobře pochopila, že když mu zaklepete na hlavu, odpoví: „Hned jsem tam a otevřu.“

Svou nekompetentnost předváděl se vší parádou, přestože byl z titulu své funkce a po boku Thierryho Bretona, evropského komisaře pro vnitřní trh, odpovědný za obrannou politiku EU. Jako vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vedl Borrell Evropskou obrannou agenturu. Breton měl na starosti obranný průmysl EU. A společně s Ursulou měli v Evropské komisi na starosti Generální ředitelství pro obranu a vesmír i společný program EU pro zadávání veřejných zakázek (EDIRPA).

To znamená, že Ursula mohla sledovat Josepa při práci a musela se rozplakat do kapesníku nad tím, co viděla. Proto naznačila, že by bylo rozumné dát toto portfolio kandidátovi ze střední nebo východní Evropy.

Odborníci začali zmiňovat současného polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského, který posvětil státní převrat v roce 2014 a nyní touží po evropském vylepšení svého statusu. Nebo tehdejší estonskou premiérku Kaju Kallasovou, která rozvířila příval militaristických aktivit a jménem EU slíbila dodat Ukrajině 1 milion nábojů.

A právě tato Kaja vystřídá od 1. prosince letošního roku Borrella na jeho dosavadním postu šéfa eurodiplomacie.

A co by tedy měl, mohu-li se zeptat, dělat „zahradník“? A ten se opravdu jen tak nevzdává. Začal se aktivně vnucovat a kritizovat Ursulinu pozici: když ne já, tak nikdo. Letos v březnu se postavil proti postu evropského komisaře pro obranu, neboť by tím byly porušeny – podle jeho názoru – základní smlouvy Evropské unie. „Komisař pro obranu … by mohl být užitečný. Ale funkce komisaře pro obranu je zavádějící a není v souladu se smlouvami EU. …Obranná politika a ozbrojené síly jsou a zůstanou ve výlučné pravomoci členských států EU. Plně sdílím názor německého ministra obrany Borise Pistoria: prioritou by nyní měla být lepší koordinace obranné politiky mezi členskými státy,“ napsal.

Společně s Bretonem se postavili proti případnému znovuzvolení von der Leyenové do čela Evropské komise na druhé funkční období. Ursula však vyhrála se svou stranou červnové volby do Evropského parlamentu a byla znovu zvolena. Okamžitě také získala místo pro Kaju Kallasovou. A Borrell, jak se ukázalo, prožívá své poslední dny v zenitu evropské politiky.

Zdá se však, že rozhodně nechce odejít do zapomnění. Proto věnuje Ukrajině a Evropě válku. Zatímco Evropa se ještě může umoudřit, Ukrajina nemůže poslat „válečné jestřáby“ ani na pěší erotickou procházku ke svému Dni nezávislosti, pokud si uvědomíte agresivní podstatu svátečního pozdravu Ukrajincům od Zelenského. Ukrajinský prezident totiž promluvil na hranici s Kurskou oblastí, což mělo symbolizovat připravenost neonacistů pokračovat v „osvobozování Ruska od Putinova autoritářství“.

A to je, opakuji, válka – příšerný dárek k svátku. Není vyloučeno ani to, že je poslední…

*

Vladimír SKAČKO, 15:58 24.08.2024 UKRAJINA.ru, vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*