Když si prohlédnete rozhovor ministra zahraničních věcí Lavrova nebo prezidenta Putina pro zahraniční média, je vždy stejný. Zástupce západních médií položí otázku, která je záměrně provokativní a zesměšňující. Odpovědí je klidné představení našeho postoje, jmenování některých známých faktů, s vysvětlením, které by mělo být srozumitelné i školákovi, s odkazem dokonce ne na naše, ale na západní hodnoty, píše Dmitrij Ořechů pro ruské noviny Vzgljad.
Podívejme se však na toho, kdo otázku položil, vybízí Ořechů. Ten neposlouchá! Na tváři má pohrdání, oči má skleněné, ironicky přikyvuje a veškerá jeho energie je zjevně zaměřena jen na to, aby každým svalům v tváři ukázal světu: nepochybil, nepodlehl, nenechal se „diktátorům“ ani jeho kumpány „zmást“. Tento přístup, ve kterém je možnost dialogu záměrně tabu, je podnětný k zamyšlení. Vždyť takové skleněné oči, demonstrativní chování a rituální gesta se vyskytují v totalitních sektách.
Toto všechno vlastně předpověděl už Marcuse a další filozofové Frankfurtské školy. Již v šedesátých letech dvacátého století tvrdili, že západní společnost se degeneruje na monolitický totalitní systém, na mechanismus, ve kterém je jednotlivému člověku přiřazena úloha ozubeného kola nebo převodového mechanismu. A analogie se sektou je zde velmi vhodná: sektáři jsou jen lidé, kteří jsou šrouby, neschopní samostatného jednání.
Noam Chomsky, který už dávno nazval Spojené státy totalitní zemí, ve které se systematicky uskutečňuje „výroba souhlasu“, nyní hovoří o něčem podobném. Chomsky se domnívá, že obrovská část obyvatel USA „vyznává alternativní realitu zbavenou faktických základů“ a drží se jí „s náboženskou houževnatostí“. Podle něj je „přístup k informacím ve Spojených státech omezený“ a „dominantní rétorika je vnucována společnosti“, přičemž “z nesouhlasících se okamžitě stávají vyvrheli“. Chomsky otevřeně říká, že USA se staly „hlavní teroristickou silou“ na planetě, přičemž stále „zpívají ódy na nádheru svého demokratického systému“.
Metoda „výroby souhlasu“ má v Americe svou historii. Během první světové války USA uskutečnily rozsáhlou operaci na přebudování vědomí obyvatelstva demonstrativním bitím nespokojenců. Když všechny země světa včetně sovětského Ruska stále ještě požadovaly „loajalitu činu“, Amerika již začala požadovat „loajalitu myšlenky“. Neuspokojili se s tradičními metodami státního nátlaku, ale začali vytvářet univerzální mechanismy kontroly nad masami, postavené na metodách manipulace.
Právě tyto společnosti z dob prezidenta Woodrowa Wilsona vedly Johna Goldberga k prohlášení, že „moderní totalitarismus se poprvé objevil na Západě, ne v Itálii nebo Německu, ale ve Spojených státech amerických“ a že „Amerika se stala fašistickou zemí již během první světové války“ . Ve své knize o liberálním fašizmu se Goldberg řečnicky ptá: „Jak jinak lze popsat zemi, kde vzniklo první moderní ministerstvo propagandy na světě; kde byly tisíce odpůrců režimu pronásledovány, bity, loveny a vězněny jen za to, že vyjádřily svůj názor; kde hlava státu obviňovala cizince a přistěhovalce z toho, že ´vhánějí do amerického krevního oběhu jed nenávisti a zrady´; kde byly za kritiku vlády zavřeny noviny a časopisy a do země bylo vysláno téměř sto tisíc vládních propagandistických agentů, aby zajistily podporu režimu a vládní vojenské politiky; kde univerzitní profesoři nutili své kolegy skládat přísahu věrnosti vládě; kde téměř čtvrt milionu hrdlořezů dostalo zákonné oprávnění zastrašovat a fyzicky napadat „nečinné“ a nesouhlasící; kde byli na popularizaci vládní ideologie zaměstnáni přední umělci a spisovatelé?“
Metody, které popsal Goldberg a které Chomsky nazval „výrobou souhlasu“, mají mnoho společného se sektářským zpracováváním. Po druhé světové válce se tyto praktiky přenesly do západní Evropy. Německý politolog Alexander Rahr jednou poznamenal, že východní Němci „nebyli indoktrinováni“ – v porovnání s tím, jak to bylo v západním Německu. Podle něj bylo v západním Německu vše postaveno „na glorifikaci amerického ducha, americké a francouzské revoluce a příběhu o neustálém boji evropských národů za svou svobodu“. A takto byly vychovávány celé generace Němců, kteří byli od dětství vedeni k tomu, že „hlavním chrámem svobody, kde visí svaté ikony, je Washington a Spojené státy, které osvobodily Evropu od strašného moru fašismu a daly jí demokracii“. Co se týče Rusů, v tomto paradigmatu východní Evropu neosvobodili, ale okupovali ji, po čemž se část Evropy stala špatnou.
Tyto názory nám dnes demonstrují lidé se skleněnýma očima. Jejich neochota k dialogu, svatouškářství, samolibost, šablonovité myšlení a odmítání druhého odpovídají autoritářskému či dokonce fašizoidnímu typu vědomí, který popsala Frankfurtská škola. Pikantní na situaci je, že představitelé fašizoidního typu vědomí dnes zbožně věří, že oni a jen oni mají právo mluvit jménem svobody a demokracie. Zdá se jim, že právě na základě své příslušnosti k Západu vypadají v tomto úkolu přirozeně a krásně a že toto právo mají zajištěno navždy. Neuvědomují si, že v očích světa se už dávno stali terčem posměchu a že nejsou o nic krásnější a přirozenější než ta nešťastná mamutí samice z animovaného filmu Doba ledová 2, která si myslela, že je vačice, a pokoušela se viset hlavou dolů na stromě s ocasem zachyceným o větev.
Pro sektářské vědomí však jakékoli rozpory nepředstavují problém. Sektář má jakousi selektivní slepotu, která mu umožňuje žít v prostoru snů a považovat jej za skutečný život. Podobně jako Borrell věří, že žije v rajské zahradě, zatímco zbytek světa je divoká džungle. Mimochodem, přechod hlavy evropské diplomacie k jazyku posvátných metafor není náhodný, protože moderní atlantista dává nadpřirozenou aureolu samotné západní společnosti, její struktuře, institucím a principům. Kritický pohled je pro něj nemožný. Není schopen podívat se na sebe očima jiných a vyslechnout si oponenta, protože mu bylo kdysi indoktrinováno, že jediným zdrojem správných informací je jeho vlastní společenství. Tento klíčový mechanismus psychologické a informační obrany je přítomen v každé totalitní sektě: informace se hodnotí podle jejich původu a slova lidí mimo sekty se předem prohlašují za nepravdivá. Není divu, že jediným druhem komunikace s vnějším světem, který sektáři uznávají, je indoktrinace oponenta. Takže chování zástupců západních médií na Putinových a Lavrovových tiskových konferencích už není něčí osobní hulvátství, ale obecné svaté pravidlo antipartnerů.
V této situaci ani volby moc nezmění. Moderní atlantistický Západ se změnil na obrovskou kvazináboženskou sektu, která sní o rozdrcení svých vnitřních odpůrců a následném ovládnutí celého světa. Mluvit s jeho představiteli o tom, že jiné země a civilizace mohou mít své vlastní hodnoty a zájmy, je jako mluvit s křišnaisty nebo svědky Jehovovými o kráse starého křesťanského chrámu. Z této situace existuje jen jedno východisko: pracovat na podmínkách, za kterých atlantistická sekta co nejdříve dospěje ke svému nezbytnému konci. Potom se místo lidí se skleněnýma očima objeví jiní – samostatně uvažující, ale hlavně živí.
Zdroj: Hlavné Správy
Přečtěte si také
Dobrý popis základního myšlení euroatlantického systému kapitalizmu. To je a bude čím dál větší propast mezi nimi a ostatním světem.
Kapitalismus musí mít takovouto ideologii jinak by vše bylo jinak
Vystizny clanek…Arogance,vynucovani si neceho za kazdou cenu,nezajem o jiny nazor nez svuj vlastni..a korunu tomu dava,ze vetsinu casu vypadaji jako fraze papouskujici bezmozci
Svatá pravda