Začíná show připravená v USA ?

Já nebudu „nosit sovy do Athén“ s tím, že ve Venezuele proběhl volební podvod. Toho je v mainstreamu dost. Možná to byl podvod, možná nebyl. To se asi těžko dozvíme. Vzhledem k tomu, že západní média zatím píší o tisících protestujících v zemi, kde žije téměř 29 milionů lidí, není to nic strhujícího. Možná se lidé dívají, co se děje například v Argentině. Jedna NGO hlásí jednoho mrtvého při protestech (nedá se prý nezávisle ověřit) a asi 46 zatčených – podle rakouské ORF. Policie hlásí 20 zraněných.

Audiatur et altera pars – budiž tedy slyšena i druhá strana. Předkládám článek Juliana Röpckeho:

Přesně před rokem, začátkem srpna 2023, jsem již informoval o tom, jaký scénář spustí Západ pod vedením USA po volbách ve Venezuele. USA si vypěstovaly venezuelské opoziční kandidáty spoustou peněz, a proto nyní západní média po volbách poslušně informují o volebních podvodech. Der Spiegel to udělal v několika článcích, z nichž jeden měl titulek „Prezidentské volby ve Venezuele – s drzostí autokrata“ a v němž se dalo číst mimo jiné toto:

“Populární Machadová, jejíž kandidatura byla zakázána volebním soudním systémem z chabých důvodů, cestovala po zemi celé týdny s bývalým diplomatem Gonzálezem, který místo ní nastoupil jako kandidát.”

Opozice vyšlechtěná USA

Ale kdo je venezuelská politička Maria Corina Machado, o níž Der Spiegel tvrdí, že měla „zakázanou účast ve volbách z chatrných důvodů“? To, co Der Spiegel ve svých článcích o této dámě nezmiňuje, je to, že ona a její politické hnutí Súmate jsou minimálně od roku 2004 financovány National Endowment for Democracy (NED) miliony dolarů. NED organizuje proamerické převraty po celém světě a za posledních 30 let se podílel na všech proamerických převratech a pokusech o převrat po celém světě.

Machadová navíc podporuje americké sankce proti Venezuele. Byla jí proto zakázána účast ve volbách, protože zaprvé otevřeně podporuje opatření, která poškozují Venezuelu, ale jsou v zájmu jiné země (USA), a zadruhé proto, že byla otevřeně mnoho let financována, školena a podporována jinou zemí (USA).

Lehce se z toho dostala tím, že jí prostě zakázali účast ve volbách a nedali ji do vězení, protože kdyby například německý politik nechal svou stranu financovat v milionech čínským nebo ruským státem, musel by počítat s tím, že bude obviněn z nezákonného financování strany a v nejhorším případě skončí ve vězení.

To, že dáma bubnuje pro zájmy USA, prozradili nepřímo i před rokem ve Spiegelu, který o dámě tehdy informoval:

„Pokud by se jí to povedlo, budoucí vláda by privatizovala státní ropnou společnost PDVSA, v níž nedávno vyšla najevo řada korupčních případů. V jejich očích je právní jistota potřebná také k přilákání zahraničních investorů do země.“

To je přesně to, co americké ropné společnosti chtějí: Chtějí, aby byla státní ropná společnost PDVSA privatizována, aby ji pak mohli převzít jako „zahraniční investoři“ za zlomek její hodnoty, přičemž vysokou slevu zdůvodní údajně nezbytnými miliardami v investicích. To by jim dalo práva těžit venezuelská ropná pole – a Venezuela je koneckonců jednou ze zemí s největšími zásobami ropy na světě.

Machadové nejde o právní jistotu, ale o privilegia pro americké korporace. O tom se však čtenář Spiegelu nedozví.

Místo toho se čtenář Spiegelu dozví, že tato dáma je údajně ve Venezuele velmi oblíbená a prezident Maduro jí ukradl volební vítězství.

Téma Venezuely se nás bude v příštích dnech a týdnech zřejmě týkat častěji, jak ukázal Guaidóův poslední pokus o převrat, který tam v roce 2019 zorganizovaly USA.

Pro informaci překládám článek z ruské tiskové agentury TASS k tématu. Článek je formulován trochu neohrabaně, protože je to hostující článek profesora, ale ten pán je odborník na Latinskou Ameriku a proto je obsah článku velmi zajímavý.

Začátek překladu:

Volby ve Venezuele: Taktika USA rozložit region v aktivní fázi

Alexander Stepanov o pokusech zahraničních sil destabilizovat situaci ve Venezuele a rozdělit jednotu caracasských spojenců v regionu.

Volby ve Venezuele jsou další záminkou, jak upevnit vznikající bod obratu a posílit dezintegrační procesy na kontinentu. Zastánci americké politiky v zájmu udržení své hegemonie v regionu jednomyslně prosazují narativy o nutnosti zajistit „transparentní a demokratické volby“ ve Venezuele a od počátku podporují legitimitu opozičních sil. De facto dochází k pokusům o svržení ústavního pořádku silou – se zahraniční účastí.

Průkopník této rétoriky, argentinský prezident Javier Milei, ve svých příspěvcích na sociálních sítích přímo prosazuje převrat zahrnující armádu: „Data ukazují velkolepé vítězství opozice a svět čeká na porážku [vlády Madura], připouští. <…>. “Argentina nepřijme žádný další podvod a doufá, že tentokrát budou ozbrojené síly bránit demokracii a vůli lidu.”

Poselství je nezaměnitelné, adresátem je venezuelská armáda. Vlastenectví je však mezi představiteli venezuelských ozbrojených sil vysoké a efektivita Generálního ředitelství vojenské kontrarozvědky Venezuely (DGCIM) umožnila preventivně odstranit americké agenty a destruktivní opoziční představitele z řad a prostředí ministerstva obrany.

Obecně je třeba poznamenat, že volební proces ve Venezuele je zajištěn na nejvyšší úrovni, i když nelegální ozbrojené skupiny sponzorované zpravodajskými službami USA stále operují v pohraniční oblasti s Kolumbií a působí jako zástupci k vyvíjení násilného tlaku na Caracas a jednotlivé státy venezuelské federace budou na hranicích provádět sabotáže.

Ale zpět k vnějšímu kruhu. Dirigentem je jako vždy Anthony Blinken, ministr zahraničí USA, který jako vždy svým obvyklým způsobem, občas sklouzávajícím k arogantnímu tónu, vyzývá iberoamerickou komunitu k odsouzení Caracasu. V médiích šíří „vážné obavy“, že výsledky prezidentských voleb oznámené venezuelskou vládou „neodrážejí vůli lidu“.

„Vůle venezuelského lidu“ je samozřejmě viditelnější z Washingtonu, zvláště vezmeme-li v úvahu, že hlavní spouštěč protestů – americká ambasáda v Caracasu – je již dávno zavřená a nejdůležitější informace od amerického ministerstva zahraničí a tajných služeb nyní pravděpodobně pochází od agentů vlivu zasazených do radikální opozice a z médií.

Pokusy o vměšování

Venezuelské ministerstvo zahraničí uvedlo, že devět latinskoamerických zemí se pokusilo zasahovat do voleb, „aby narušily pokojný projev vůle“. Ve stejné době skuteční spojenci Venezuely v regionu (včetně Bolívie, Hondurasu, Kuby a Nikaraguy), kteří se rovněž vydali cestou boje za vlastní suverenitu a národní zájmy, gratulovali Nicolasi Madurovi k vítězství. Princip „divide et impera“ („rozděl a panuj“), který charakterizuje politiku Washingtonu v Latinské Americe, je v plné platnosti.

Existuje však řada známek toho, že hegemon ztrácí svůj dřívější vliv na svých jižních hranicích: od rostoucí obchodní a ekonomické spolupráce Číny s partnery v regionu přes největší megaprojekty v novodobé historii v energetice a logistice až po posílení vojenské a vojensko- technické spolupráce s ruskou armádou, plus vědecko-technická spolupráce s tradičními spojenci na jihoamerickém kontinentu a prosazování high-tech řešení v oblasti mírového využití jaderné energie.

Přetvoření geopolitické krajiny Latinské Ameriky a Karibiku je nevyhnutelné, včetně dalšího potvrzení legitimity oficiálního Caracasu a posílení pozice Venezuely v celém regionu.

Guaidó 2.0 „fofrem“

Do čela politického boje se najednou jako hlavní kandidát opozice na prezidenta země dostal Edmundo Gonzalez Urrutia, politický nováček, poněkud neambiciózní univerzitní profesor, kterého dříve v aktivním životě opozice nebylo vidět.

Gonzalez byl na kandidátce hnutí Plataforma Unitaria Democrática (PUD), nebo jen Unitární platforma (španělsky: Plataforma Unitaria (PU), koalice hlavních venezuelských opozičních stran, ale až do letošního dubna si nikdy nemyslel, že bude kandidovat na prezidenta.

Důvodem byla právní krátkozrakost koordinátorů protestního hnutí, kteří nevzali v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu země proti opoziční vůdkyni Marii Corině Machadové, který této ženě zakazuje kandidovat na veřejnou funkci po dobu 15 let.

Poslední dva měsíce byly pro Gonzaleze velmi odlišné od jeho předchozího aktivismu. Vedl nudné politické projevy, podával si ruce s cizími lidmi a mával publiku ze střech kamionů, kam ho nedbale umístili odvážní opoziční dobrovolníci.

Gonzalez připomíná zjednodušenou verzi bývalého venezuelského opozičního vůdce Juana Guaidóa, na kterého se ostudně zapomnělo. Stejně jako jeho předchůdce nese Gonzalez všechny vnější a neveřejné znaky, které naznačují, že je stvořením zahraničních kurátorů.

Gonzalezovo chování naznačuje, že on sám si není plně vědom své role „mocného beranidla“ současné administrativy.

Uprchlý defraudant Guaidó

Dne 22. prosince 2022 poslanci venezuelského opozičního shromáždění odhlasovali v prvním čtení odvolání „prozatímní vlády“ v čele s Juanem Guaidó.

V říjnu 2023 vydaly venezuelské donucovací orgány zatykač na Guaidóa, který uprchl do Spojených států.

Guaidó je obviněn z „úmyslné krádeže majetku společnosti Petróleos de Venezuela SA“. (PDVSA), což mělo za následek četné ztráty a bylo potvrzeno samotným americkým systémem nedávným odhalením soudu v Delaware, že podezřelý použil více než 19 miliard dolarů pro osobní účely.

Ale ani s tímto novým kandidátem to není tak jednoduché, když se podíváte na jeho životopis.

Gonzalez začal svou kariéru jako asistent venezuelského velvyslance ve Spojených státech, poté pokračoval ve své diplomatické práci v Belgii a El Salvadoru, působil jako venezuelský velvyslanec v Alžírsku a na konci svého funkčního období se stal velvyslancem v Argentině.

S nástupem Huga Cháveze k moci v roce 1999 a novým pokusem o dosažení národní suverenity došlo mimo jiné k obnově personálu v hlavních institucích země, přičemž zvláštní pozornost byla věnována ministerstvu zahraničí a diplomatům, kteří chovali obzvláštní city k Západu. V tomto okamžiku Gonzalez zjevně přišel s dráždivou myšlenkou usilovat někdy v budoucnu o pomstu. Takové nespokojené subjekty jsou v popředí zahraničních kurátorů opozice v Langley (sídlo CIA, pozn. překl).

Gonzalezovy skryté ambice (i podle hodnocení opozice) však byly v rozporu s jeho skutečným potenciálem a charakterem. Navzdory Gonzalezovým hlasitým prohlášením, že „ukončí 25 let venezuelské nadvlády v rámci politiky, kterou Chávez popsal jako socialismus pro 21. století“, způsob, jakým bývalý diplomat během celé doby hovořil a předával poselství předvolební kampaně, projevil velkou nejistotu.

Jeho charakteristický tlumený tón hlasu a lhostejný výraz obličeje, získaný za léta pečlivé diplomatické práce, nezapadají do obrazu energického politika, na kterého jsou opoziční voliči zvyklí.

Zvyk americké zpravodajské komunity spoléhat se na představitele se slabou vůlí je stále převládající. Vzpomeňme na Zelenského a většinou bezpohlavní eurokraty. Není těžké jim přičíst odpovědnost za destabilizaci vnitropolitické situace v zemi, přičemž hlavními aktéry jsou lidé speciálně vyškolení a připravení k tomuto účelu.

Přes bezvýznamnost protestního potenciálu nelze vyloučit provokace a ovlivňování situace ve Venezuele s nepostradatelnou zahraniční účastí a finanční podporou. Je snazší svalit vinu za vlastní chyby při plánování převratů na snadno ovlivnitelné lidi. Alespoň tuto tendenci nyní demonstruje metodologie CIA.

Konec překladu „hostujícího profesora” i konec článku Juliana Röpckeho.

Uvidíme, co se z toho vyvine. Možná vypuknou masové protesty, možná se situace uklidní.

Ještě jednou se podíváme, co píše ÖRF:

Venezuela odmítá „vměšování“.

Latinskoamerické země Argentina, Kostarika, Ekvádor, Guatemala, Panama, Paraguay, Peru, Dominikánská republika a Uruguay ve společném prohlášení vyzvaly k „úplnému ověření výsledků za přítomnosti nezávislých volebních pozorovatelů“. Panama také oznámila, že stáhne diplomaty z Venezuely.

Venezuela okamžitě oznámila, že stáhne všechny své diplomatické zaměstnance z většiny těchto států. Venezuela „rozhodně odmítá vměšování a prohlášení skupiny pravicových vlád“, řekl venezuelský ministr zahraničí Yvan Gil na X. Venezuela také požaduje, aby tyto vlády okamžitě stáhly své zástupce z venezuelského území. Jsou to Argentina, Chile, Kostarika, Peru, Panama, Dominikánská republika a Uruguay.

Naproti tomu mexický prezident Andres Manuel Lopez Obrador prohlásil, že chce uznat výsledek ve Venezuele. Své blahopřání vyjádřili i Madurovi spojenci Rusko, Čína a Kuba, stejně jako Nikaragua, Bolívie a Honduras. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl: „Vidíme, že opozice se nechce smířit s porážkou, ale věříme, že to musí udělat, Kreml také varoval ostatní státy, aby se nevměšovaly do venezuelské politiky.

Před nedělními volbami několik průzkumů předpovídalo vítězství opozice. Ještě před hlasováním však pozorovatelé nepředpokládali, že volby budou svobodné a spravedlivé,“ končí svou analýzu rakouská ÖRF. Závěr nechtěně souzní s článkem z Anti-Spiegelu.

Josep Borrell, vysoký představiel EU pro zahraniční záležitosti, také vyzývá k transparentnosti a zveřejnění procesu sčítání. A vůbec ho přitom neruší, že předsedkyně Komise EU právě zahájila druhé funkční období, přestože vůbec neprošla nižádnými volbami. Tvrdí že „věrohodné zprávy od domácích a mezinárodních pozorovatelů naznačují, že volby byly poznamenány četnými nedostatky a nesrovnalostmi“. Nejlepší je tedy volby úplně vynechat, že. Alespoň u těch předem vyvolených.

**

MUDr. Ivan David, CSc., překlady Jana Kunšteková, FB (30.7.2024)