Válka o Trumpovo ucho

V letech 1739 až 1742 probíhala mezi Anglií a Španělskem tzv. válka o Jenkinsovo ucho. Tato “nevídaná” válka byla jen jednou z etap pronikání britských obchodníků do španělských kolonií v Latinské Americe.

Důvodem byl – jak už to obvykle bývá – obchod a ekonomika. Jako důvod k válce posloužilo ucho kapitána obchodního loďstva Roberta Jenkinse, které mu údajně uřízli Španělé při útoku na anglickou obchodní loď.

Je známo, že kapitán Jenkins se v březnu 1738 objevil na zasedání anglického parlamentu se skleněnou lahví, v níž bylo lidské ucho zalité alkoholem. Podle Jenkinse to bylo jeho ucho, které mu uřízl španělský důstojník při nevyprovokovaném útoku (v té době ještě mezi oběma zeměmi žádná válka nebyla) na jeho mírumilovnou obchodní loď.

Nikdy se nepodařilo prokázat, že se skutečně jednalo o Jenkinsovo ucho, uříznuté Španěly. Dodnes se také neví, zda vůbec k útoku španělské válečné lodi na anglickou obchodní loď došlo. Nenašel se žádný důkaz, i když Španělé provedli pečlivé vyšetřování a tvrdili (i s patřičnými podpůrnými dokumenty), že k žádnému incidentu vůbec nedošlo a že si celou historku zcela jistě vymyslel sám Jenkins, který měl problémy se španělskou pobřežní stráží kvůli pašování zboží ve španělských vodách.

Britský kabinet si válku nepřál, ale britští obchodníci ji potřebovali, aby posílili svůj vliv ve španělských koloniích. Opozice vyvolala skandál, kabinet byl nucen jednat a válka začala. Vedla se bez velkého nadšení. Obranné akce byly pro obě strany lepší než útočné. Ztráty na lidech a lodích byly na obou stranách značné a výsledky téměř nulové. Postupně střety utichaly a z války se stala válka o rakouské dědictví (žádný samostatný mír vzhledem k “válce o Jenkinsovo ucho” nikdy uzavřen nebyl).

Sám Jenkins udělal skvělou kariéru: dařilo se mu jako obchodnímu námořníkovi, a dokonce byl po určitou dobu faktickým guvernérem ostrova Svaté Heleny, téměř sto let předtím, než tam byl vyhnán Napoleon.

Ponaučení je následující: když je válka zrovna potřebná, může začít i kvůli maličkosti. A může být zahájena i při naprosté neochotě stran konfliktu bojovat. Takové války však málokdy přinášejí významné výsledky, jsou však důležité pro sledování trendů. Ke konci osmnáctého století získala Anglie absolutní dominanci v transatlantickém obchodě, i když ztratila své kolonie v Severní Americe.

Nebudu se pouštět do nějaké podrobné analýzy a vyvracení různých verzí pokusu o atentát na Trumpa. Jednak jsem to již několikrát udělal ve svých rozhovorech, jednak je to zbytečné cvičení – každý si stejně vybere verzi, která se mu osobně líbí, a bude se jí držet bez ohledu na skutečná fakta.  Zvláště takovou, jež dovedně, byť zcela nevěrohodně vysvětlí jakékoli okolnosti, které člověku vyhovují.

Dovolím si jen říci, že z mého pohledu je zcela nemožné něco takového zinscenovat. Je tu spousta svědků, několik televizních kanálů, z nichž většina je Trumpovi nepřátelská, ochranku zajišťuje tajná služba, která podléhá Bidenovi a bude mu podléhat ještě půl roku – což je doba dostatečná na to, aby zlomila nejen pár kariér, ale i životů. Takže sebemenší náznak, že akce byla zinscenovaná, by odpůrci odhalili.

Na druhou stranu profesionální americká tajná služba dala střelci šanci, aby na Trumpa vystřelil. Není to poprvé, co se střílelo na prezidenta. Na Reagana stříleli až pětkrát, byl dokonce vážně zraněn, ale přežil. Tam však došlo k selhání tajné služby ve chvíli, kdy osoba opouštěla budovu a blížila se k autu. Dav, z něhož atentátník vyskočil, byl dva kroky od atentátníkova cíle. Strážci reagovali bleskově, ale nebyli schopni předem určit střelcovy záměry. Reagovat začali až po prvním výstřelu. V důsledku toho byl Reagan dvěma kulkami zasažen.

V případě Kennedyho zůstala Oswaldova pozice bez dozoru, ačkoli existuje důvodné podezření, že osudný výstřel vypálil jiný střelec, a to z jiného místa, ale v tomto případě se kolona pohybovala, cesta z letiště do sídla guvernéra je totiž poměrně dlouhá. Rozhodnutí letět do Dallasu padlo až těsně před odletem, tajná služba měla tedy málo času na prostudování celé trasy a zřejmě neměla ani dostatek lidí k tomu, aby pokryla všechna problematická místa.

V tomto případě byl Trump umístěn jako cíl na střelnici a odstřelovači za jeho zády, kteří kontrolovali sektor, z něhož se střílelo, zahájili palbu až poté, co už bylo Trumpovo ucho poškozeno. Zopakovat synchronizované otočení hlavy s výstřelem, kdy kulka, která mířila do spánku, proletěla kolem a jen lehce roztrhla ucho, není možné. Milisekundová chyba stačí k tomu, aby byla smrt prezidentského kandidáta zaručena.

Objevily se i otázky týkající se střelce. Ukázalo se, že střelcem byl, jak se předpokládalo, člověk s labilní psychikou, který kolísal ve svých sympatiích mezi demokraty a republikány – hodil se tedy naprosto ideálně pro roli “osamělého cvoka”, jenž bývá při takových operacích utajeně vybrán a použit: předpokládá se, že bude zabit, otázka ohledně snajpra se stane irelevantní – a skutečný střelec v tichosti odejde.

Navíc střelcovi známí uvedli, že nemohl zasáhnout cíl ze vzdálenosti patnácti metrů, takže šance, že by Trumpa málem zasáhla jeho kulka, je minimální. S největší pravděpodobností jen hloupě vystřelil směrem k tribuně, čímž zabil a zranil diváky a odvedl pozornost, zatímco skutečný odstřelovač, který Trumpa málem zabil, opouštěl místo atentátu.

Nebudu tvrdit, že atentát provedl Bidenův tým. Určitě se tam o tom diskutovalo, jinak by starý pán, který je už dlouho ve stavu “co slyším, to vykecám”, tuhle nevyhrkl, že – vzhledem k Trumpovi – “už dávno nastal čas trefit se do černého”. Zdá se, že Bidenovo okolí už zcela přestalo brát ohled na jeho osobu. Biden upadl do vegetativního stavu, proto s ním neprobírají důvěrné záležitosti, o nichž by prezident formálně vědět neměl, aby v případě potřeby (pokud bude muset vypovídat v Kongresu) nelhal pod přísahou.

Pravděpodobnější je, že střelbu zorganizovaly a financovaly ty kruhy amerického establishmentu, které nedovolily, aby byl Biden z voleb odvolán, a to navzdory nespokojenosti značné části nejen demokratických voličů, ale i stranické elity. Uvědomují si, že Biden volby téměř jistě prohraje, ale zřejmě nemají jiného kandidáta, takže jediným východiskem je odstranění příliš charismatického konkurenta s tím, že republikáni nebudou schopni dohodnout se na náhradníkovi a značná část jejich voličů odmítne volit někoho jiného než Trumpa.

Není jisté, že by Biden dokázal porazit třeba i zabitého Trumpa, ale dává to alespoň nějakou šanci. V opačném případě není šance vůbec žádná.

To znamená, že na Trumpa mohou střílet i podruhé nebo potřetí. Zdá se, že si to uvědomuje, a proto na post viceprezidenta nominoval člověka, který vystupuje z radikálnějších pozic než on sám. Nepřátelé teď musí přemýšlet, zda by nebylo lepší nechat Trumpa na pokoji, protože jeho nástupce může být pro ně ještě horší.

Je tu však taková drobnost. Za prvé, kandidát na viceprezidenta je poměrně mladý. Má co ztratit, včetně své kariéry. Takže jeho předvolební prohlášení se nemusí shodovat s jeho činy, pokud bude muset plnit povinnosti prezidenta místo viceprezidenta. Mohou se ho pokusit ovlivnit.

Za druhé, zaručeně se stane prezidentem pouze v tom případě, že bude Trump po svém zvolení zavražděn. Nyní je jen na prvním místě v seznamu (který musí schválit sjezd, a tam mohou nastat v případě zabití Trumpa nejrůznější překvapení).

V každém případě bude nutné volby vyhrát a bez Trumpa není vítězství zaručeno. S ním to – samozřejmě – také není stoprocentní, ale pořád je tu 98-99 %, že republikáni volby vyhrají. Bez Trumpa však toto číslo dramaticky klesne a není jasné, zda potom pravděpodobnost překročí 50 procent, pokud je vůbec překročí.

Do republikánského sjezdu 19. – 22. srpna a do začátku volební kampaně (první den předběžného hlasování je 20. září) má Trump ještě spoustu šancí, aby schytal zase nějakou kulku – ti, kdo pokus o atentát zorganizovali, se neuklidní, hrají vabank. Po volbách, až bude karta vynesena, snad bude klidněji, ale jisté to není. Trump je symbolem úspěšného boje amerických průmyslníků a amerických bankéřů o ubývající zdroje. Jeho odstranění tuto konfrontaci nezruší, ale průmyslníky alespoň dočasně oslabí. Bankéři mohou po volbách využít své šance. V sázce je tolik peněz, že se kvůli nim likvidují celé země, takže není důvod trápit se kvůli nějakému jednomu člověku.

Trumpův atentát by prý mohl vyvolat občanskou válku v USA. Ta už ve skutečnosti probíhá dávno, ale mocné federální centrum (armáda, speciální služby, FBI, ministerstvo zahraničí, státní byrokracie jako celek), jež v případě občanské války v USA zanikne tak, jako zanikla ústřední sovětská byrokracie po rozpadu SSSR, zatím brání tomu, aby tato válka propukla do otevřené horké podoby a ohrozila jednotu USA, na níž mají stále zájem právě bankéři i průmyslníci. Bude atentát na Trumpa dostatečným šokem, aby prolomil tuto hráz zadržující válku?

Možná, ale pochybuji o tom.

Každopádně – pokud začne “válka o Trumpovo ucho”, bude mnohem krvavější a ničivější než válka o Jenkinsovo ucho – a není jisté, zda ji USA přežijí. Takže to budou i trumpovci i jejich odpůrci, kteří ji budou brzdit.

Trumpovi je třeba popřát hodně zdraví a dlouhá léta, protože dokud bude živ a schopen aktivity, konfrontace v USA se bude stupňovat, ale nikdy neskončí. Trump je vynikající charismatický vůdce, ale je příliš nekompromisní na to, aby získal souhlas průmyslníků a bankéřů. Zejména proto, že USA už na takovou dohodu nemají prostředky a k dosažení kompromisu je třeba být velmi pružný a přesvědčivý, což není Trumpův případ.

*

Rostislav IŠČENKO,  UKRAJINA.ru (22:06 16.07.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová. Grafika zachycuje scénu, kdy důstojník španělské pobřežní stráže napadá anglického kapitána obchodní lodi Janinse, který se živil pašováním ve španělských vodách.

*

Na podporu Nové Republiky je určen účet ve Fio-bance: 2300 736 297 / 2010. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*