Syrského plán

Jak to ale udělat, když na ukrajinském bojišti Rusko jednoznačně vítězí a Východoevropané, pod dojmem osudu kyjevského režimu, rozhodně nejsou ochotni bojovat s Moskvou bez účasti USA a NATO? Washington to všechno přece nerozpoutal proto, aby shořel v jaderném ohni.

Slepá ulička? Nezaujatý pozorovatel to tak řekne. A bude mít pravdu. Nejlepší věc, kterou by Amerika už dávno mohla udělat, je uznat porážku a začít se připravovat na pokus o odvetu za třicet až čtyřicet let (pokud bude mít štěstí, že se dožije a obnoví).

Ale zatažení do konfrontace (a nejen politici, ale i značná část obyvatel) politici zemí, jež se dohadují, nechtějí a nemohou se na situaci dívat jako by rezignovali. Pokus o objektivní analýzu vyvolává bouři emocí. Zápal negace je často takový, že je snazší “rozbít zrcadlo” (zničit zdroj dráždící objektivní analýzy), než poslechnout hlas rozumu.

Generálové jsou vůbec vycvičeni tak, že budou až do konce (do podmíněného 9. května) popisovat vítězné plány. Přičemž velmi realistické. Připomenu, že v březnu 1945 Guderian, který krátce sloužil jako náčelník generálního štábu pozemních vojsk, předložil Hitlerovi plán obklíčení a zničení vojsk sovětských frontů, které se prodraly na Odru. Nic nového, plán v duchu operace Citadela z roku 1943 (která neproběhla během bitvy u Kurského oblouku) nebo obklíčení jednotek Jihozápadního frontu v roce 1941.

Poprvé v historii byl takový plán koncipován a realizován Hannibalem pod Cannes. S využitím převisu svých křídel nad centrem nepřítele, který se protlačil velmi daleko, prováděla obrana operaci na obklíčení a zničení jeho hlavních sil.

Ale jako vždy je zde nuance. Chcete-li provést takovou operaci, musíte mít lokální převahu (kvalitativní i kvantitativní) alespoň na křídlech. V roce 1945 se Německu o takové převaze nemohlo ani snít. Ale není na generálech, aby o tom přemýšleli. Jejich úkolem je načrtnout plán a oznámit pro něj potřebné zdroje. A dál je to už cesta, po které se už pachtí politici: najdou zdroje – bude vítězství, nenajdou – nebude. Hitler zdroje nenašel (prostě nebyly) a přirozeně se zabil.

Ale například Prusko na konci sedmileté války zachránil “zázrak Braniborského domu”, nástup k moci v Rusku Petra III., který předurčil neschopnost spojenců dotáhnout porážku téměř zničeného Pruska. Doufat, že se něco podobného stane v současném Rusku je hloupé (i když někteří v to doufají), ale existují i další “zázraky”. Například “zázrak na Visle”, kdy vítězná dělnicko-rolnická Rudá armáda utrpěla katastrofální porážku na prahu polského hlavního města a 2. Rzeczpospolita, místo destrukce a začlenění do budoucího SSSR, získala pro ni výhodný Rižský mír, který o dvacet let prodloužil její nesmyslnou existenci.

Co slyšíme od ukrajinského vojenského velení? Na pozadí abstraktních tvrzení o míru ukrajinských a západních politiků a diplomatů, generálplukovník Syrský, provádějící operativní vedení OSU, prohlašuje, že má plán vítězství nad Ruskem a uzavření míru na základě návratu k hranicím z roku 1991. To znamená, že Syrský, jehož armáda zrovna neutíká, hodlá v co nejkratší době (nadlouho Ukrajina prostě nemá dost lidí, což je však poslední vlastní zdroj, který má kyjevský režim k dispozici) odebrat Rusku nejen všechny výsledky SVO, ale také DLR/LLR, Krym a Sevastopol.

Nespěchejte se smíchem, jak jsem již napsal výše, generálové rýsují velmi realistické plány vítězství, ale je otázkou, zda se politikům podaří mobilizovat pro jejich plány a soustředit ve správný čas na správném místě potřebné zdroje. Co nám může připravovat Syrský?

Ne náhodou jsem se zmínil o “zázraku na Visle”. Vojenskou historii (zejména posledních dvou století) generálové obvykle znají (na akademiích se vyučuje). Podobnost situace se nedá přehlédnout.

1. Polsko, stejně jako Ukrajinu, podporoval Západ. Také nebyl ochoten bojovat za Poláky, ale zbraně, peníze a poradce dodával spolehlivě.
2. Ukrajinská armáda v roce 2024, stejně jako polská v roce 1920, po počátečních relativně úspěšných bitvách (Poláci postupovali až ke Kyjevu a na Ukrajině se frontová linie téměř neměnila asi rok a půl) stále rychleji ustupuje. Ústup už-už přejde k útěku.
3. V týlu ustupující armády je široká řeka, na níž je hlavní město hynoucího státu.

Až do tohoto okamžiku, s výjimkou termínů a tempa boje, je analogie téměř úplná. Syrský má však jeden problém. V roce 1920 byly RSFSR celkově a Rudá armáda zejména vyčerpány občanskou válkou. Varšavu se chystaly obsadit za východu slunce. Neúspěch ofenzívy neumožňoval přípravu nové, protože se již po RSFSR šířila povstání rolníků (ke kterým se připojily i celé jednotky rolnické armády), kteří si uvědomili, že válečný komunismus není ta moc, za kterou bojovali. Země potřebovala mír. Pokud se nepodařil mír díky vítězství, museli jsme domluvit alespoň nějaký.

Současná situace v Rusku není zdaleka kritická. Syrský tedy nepotřebuje jen vítězství (za to lze vyhlásit i pouhou stabilizaci fronty na Dněpru), musí Rusko zbavit úderné síly, a sice v bojích SVO zaběhané armády, to znamená, že ruské ozbrojené síly musí utrpět vážné ztráty, které nebude možné nahradit náborem smluvních vojáků. Úkolem je postavit ruskou moc před nutnost buď souhlasit s jakýmkoli mírem, nebo vyhlásit další mobilizaci.

Je jasné, že kyjevský režim počítá s úspěchem na frontě, aby získal zesílenou pomoc Západu a zacpal pusu všem v Evropě a USA, kteří navrhují ponechat Ukrajinu vlastnímu osudu a začít navazovat vztahy s Ruskem. Jde o “maličkost”- zorganizovat “zázrak na Dněpru”, pro který nemá Syrský více zdrojů, než měl Guderian v roce 1945 pro svou naplánovanou, ale nikdy neprovedenou (z důvodu akutního nedostatku zdrojů umírajícího nacistického režimu) porážku 1. ukrajinského a 1. běloruského frontu.

Jakpak se Syrský chystá zvítězit? Generálové se to učí. Pokud máte méně sil, než soupeř, musíte koncipovat bitvu tak, abyste porazili soupeře po částech, přičemž máte neustále lokální převahu v silách v kritickém bodě.

Co víme o existenci zdrojů, které by mohl Syrský soustředit na Dněpru?

Za prvé, nejméně půl roku si frontové brigády OSU stěžují na dvě věci:

1. a) na frontu nepřichází Západem předávaná technika výměnou za vyřazenou OS RF;
2. b) frontové jednotky nedostávají adekvátní doplnění z počtu nově odchycených územními centry kompletace.

Nejen že přicházejí nevycvičení lidé, jejichž osud je zahynout v prvním boji, dokonce ani takoví téměř nejsou. V mnoha brigádách se početnost praporů snížila na méně než sto lidí a v rotách je méně lidí, než by měla mít četa.

Přičemž územní centra kompletace stále chytají lidi v poměrně velkém počtu. Stačí se podívat na video oznámení, která publikují vnitřně nešťastní, ti, kteří se dostali do jejich pracek, abychom zjistili, že přes každé oddělení projde během dne nejméně několik desítek lidí. Z cvičení také unikají zprávy o relativní velké početnosti mužstva. Vedení výcvikových center si stěžuje na nízkou kvalitu dodaného materiálu, ale ne na jeho počet.

Za druhé, když slyšíme od ukrajinských vojáků, že se dostali na frontu dva až tři dny poté, co byli odchyceni na ulici, máme co do činění s těmi, kteří byli reálně posláni k operativnímu ucpávání děr a kterým se podařilo dožít se zajetí. Celkovou situaci v OSU s přidělováním mobilizovaných však neznají a nemohou znát.

Mezitím se západní spojenci Ukrajiny pravidelně prořeknou o pokračování výcviku na svých polygonech pro doplnění OSU (a vůbec nejde o letce, kteří se již připravují asi rok). Také v Evropě se tvoří pro Ukrajinu “dobrovolnické” jednotky z ukrajinských občanů (jako je ukrajinská legie v Polsku), hledají se další možnosti alespoň částečného zapojení do bojových akcí Ukrajinců, kteří odjeli do EU, nevysychá ani proud latinskoamerických a dalších žoldáků rekrutovaných pro OSU západními spojenci. Před několika týdny Kyjev poskytl rychle utlumený únik o formování osmi nových brigád (dříve Syrský prohlásil, že má v úmyslu vytvořit do konce srpna deset brigád).

Spolu se strategickými rezervami jsoucími k dispozici na západní Ukrajině, v oblastech Kyjeva, Dněpropetrovska/Záporoží a Oděsy/Nikolajeva, které tvrdošíjně nejsou posílány na frontu, může Syrský počítat se 300-400 tisíci odpovídajícím způsobem připravených vojsk, z nichž mohou zapojit na frontě asi 250-300 tisíc. Je zřejmé, že do těchto nově vzniklých a stávajících záložních brigád se v první řadě umisťuje západní technika, které se nemohou OSU dočkat na frontě. Tam jde také nejvhodnější mužstvo.

Tam za Dněprem plánuje Kyjev nasadit i očekávané F-16. V podstatě všechny své disponibilní zdroje shromažďuje Syrský na Dněpru.

V co doufá? Ve skutečnost, že během útoku od Donbasu k Dněpru OS RF vážně roztáhnou své síly. Některé síly zůstávají v posádkách, ty kontrolují levobřežní Ukrajinu. Navíc ukrajinské rozkazy ne náhodou zakazují ústup dokonce i za situace nevyhnutelného obklíčení a masivně stahují z pozic velitele, kteří takový ústup (s cílem zachránit mužstvo) povolují na vlastní nebezpečí.

Kyjev se nebojí kotlů, žízní po nich. Kyjevští stratégové doufají, že jednotky, obklíčené v městských aglomeracích se udrží možná ne tak dlouho jako kdysi v Mariupolu, ale dost dlouho na to, aby na sebe navázaly hlavní masu ruských úderných jednotek. V takovém případě by se k Dněpru měly dostat relativně slabé předvoje OS RF, s částečně vyčerpanou bojovou rezervou, s protaženými komunikacemi, které neumožňují okamžité doplnění spotřebního materiálu a přitažení rezerv.

A také velká část rezerv by měla být podle Syrského zaměstnána začišťováním a kontrolou levobřeží. Doufá, že ruské velení nebude čekat přechod rozdrcené ukrajinské armády na levobřeží do útoku, a v klidu se vydá směrem k Dněpru s malými silami, budou předpokládat, že je zvýší, jakmile se zvýší počet jednotek, uvolněných ze začišťování levobřeží. Na základě zkušeností se domnívá, že Rusko nebude spěchat s opevňováním Dněpru, dokud nestáhne dostatečné síly k vytvoření silných úderných skupin, což znamená, že bude mít nějaký čas na manévrování s existujícími silami.

V tomto okamžiku počítá s přechodem do ofenzívy s celým na pravobřeží soustředěným seskupením proti ruskému předvoji, který vychází k Dněpru. V Kyjevě a Dněpropetrovsku/Záporoží funguje dostatek mostů pro rychlý přesun značných sil na levý břeh. Kromě toho OSU neustále (téměř v každé dávce západních zbraní) dostávají naváděcí komplexy pontonových přechodů přes řeky.

Pokud se podaří smést předvoje, Syrský získá volnost jednání proti boji zatíženým blokujícím skupinám OS RF, a bude mít možnost volby, na které udeřit jako první a které odložit na později.

Syrský tak počítá s tím, že bude mít lokální převahu a možnost se s ruskými uskupeními vypořádat postupně.

Je jasné, že tento plán je hazard. Avantýrou je ale samotné vytvoření Ukrajiny, ještě větší avantýrou je její konfrontace s Ruskem v zájmu USA. Nakonec odmítnutí Kyjevem istanbulských podmínek míru je avantýra za hranicí hlouposti. Přesto všechny tyto avantýry byly realizovány a dodnes jejich výsledky rozmotáváme nejen my a Ukrajina, ale i země, které se na nich podílejí jen málo, jako je Maďarsko a Slovensko, od nichž Ukrajina nakupuje více než 40% elektřiny, kterou spotřebuje, ale jimž v těchto dnech hazardně (za hranicí zdravého rozumu) zablokovala tranzit ropy Lukoilu.

Velmi slabým místem tohoto plánu je nízká motivace dokonce i připravených záložních ukrajinských brigád, ve srovnání s tím, co bylo v minulém a předminulém roce. Od takového mužstva je těžké čekat úspěch v ofenzivě, prováděné s předpokladem chybné reakce soupeře, a vyžadující proto vysoké mistrovství a iniciativu od všech článků velení.

Připravený velitelský sbor OSU ve složení prapor-rota bude vyřazen na 90 procent. Velitelé povolaní ze zálohy a vycvičení z poddůstojníků se úrovní výcviku příliš neliší od svých vojáků. Je možné od nich ještě vyžadovat tvrdou obranu (za kvalitního zásobování a včasných rotací), ale nikoliv efektivní ofenzívu proti motivovaným a zastříleným OS RF.

Jak jsem však napsal výše, práce generálů je vytvářet vítězné plány, nezávisle na tom, na kolik jsou reálné. Rozhodnutí o kapitulaci přijímají politici, svévolně mohou kapitulujícího generála obvinit ze zbabělosti a zrady nejen současníci, ale i potomci. Němečtí generálové byli v roce 1945 připraveni lépe než generálové Syrského, prakticky všichni měli zkušenosti ze dvou světových válek v důstojnických a generálských hodnostech, už dávno (od roku 1942-43) němečtí generálové věděli, že čistě vojenskými prostředky válku nevyhrají. Ale plány na vítězství se vytyčovaly, dokud se Hitler nezastřelil.

Ukrajinský Hitler není dokonce ani Zelenský, je to kolektivní vládnoucí elita Západu. Nezastřelí se. Takže plány na vítězství budou ukrajinští generálové rýsovat, dokud nebudou zajati (pochybuji, že zvolí smrt na bojišti se samopalem v ruce).

A nezapomínejme, že každá avantýra má vždy alespoň mizivou, ale šanci. K tomu, aby byl této šance Syrský definitivně zbaven, není třeba vymýšlet složité protiplány. Jen je třeba pokračovat v ofenzivě tak, jak ji vedou ruské jednotky. Bez hlubokých průlomů a izolace předních vojů, neustálým vyrovnáváním frontové linie, kontrolou křídel, postupováním vpřed až po konečném zničení nepřátelských skupin nebo jejich ústupu.

Mimochodem, k ústupům nepřítele a “kotlům”. Pokud jste si všimli, ve druhé polovině SVO se OS RF nejen nesnaží uzavírat kotle, ale neustále vytvářejí téměř obklíčeným ukrajinským vojskům “zlatý most”. To eliminuje ztrátu času a zdrojů (včetně lidského) na zničení obklíčené skupiny, přičemž je dosaženo ještě většího účinku než při prostém obklíčení. Nervy ukrajinských vojáků a velitelů, kteří vidí zužující se koridor k záchraně, dříve či později nevydrží a vrhají se na útěk, opouštějí těžkou techniku, zraněné, zbraně (kromě osobní), munici a další zdroje nashromážděné pro dlouhodobou obranu.

Odcházejí z opevnění připravených na obranu a ocitají se v čistém poli, pod údery dělostřelectva, dronů a letectva. Při takovém útěku nemají jednotky a seskupení nepřítele o nic menší ztráty, než kdyby ještě několik týdnů seděli obklíčení v obraně, morálka prchajících klesá na nulu.  Pokud se je snaží postavit na další pozici, utečou odtamtud při první známce nebezpečí a jsou odsunuti do týlu, rozkládají týlové jednotky a obyvatelstvo svými příběhy o “hrozných Rusech” a jejich nepřekonatelné síle.

A tak v tomto režimu, když se dostává na další pozice na ramenou chaoticky ustupujícího, nebo nyní již prchajícího nepřítele, ruská armáda postupuje ve stále se zrychlujícím tempu. Tím, že vyjde v tomto režimu k Dněpru jako jednotný monolit, neponechá Syrskému žádné šance.

A aby se urychlila porážka OSU a likvidace Ukrajiny, může každý přispět svým dílem, motivovaným vysvětlením ukrajinským vojákům a obyvatelům, kteří se masově pasou na ruských sociálních sítích, že Syrský a Zelenský, aby se pokusili sehrát hazardní “zázrak na Dněpru” (který stejně selže), odsoudili k smrti nejméně půl milionu již na levobřeží soustředěných ukrajinských jednotek a ty posily, které k nim budou ještě přeřazeny.

“Plán Syrského neřeší záchranu levobřežní skupiny. Musí se obětovat, aby vytvořila pomíjivou šanci pro protiúder kvůli Dněpru. Jedinou šancí pro ukrajinské mobilizované, jak se vyhnout pro ně smrtícímu “plánu Syrského”, je vzdát se do zajetí již nyní. Mimochodem, je to také šance ponechat své domy a města celé a nevystavovat rodiny smrtelnému riziku útoku.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Phdr. Vladimíra Grulichová

voennoedelo