Šok! Země NATO včera začala vyhrožovat druhé zemi NATO kvůli přijetí rezoluce o nacistické genocidě v koncentračních táborech vážnými důsledky za narušování jednoty EU! A zakázala jejím politikům vstup na své území! A další šok! Brusel se postavil za nacisty! A čeští politici raději strachy mlčí!

(1) Včera 25. července vybuchla v Evropě politická bomba první kategorie. Od včerejšího večera totiž už obviňování EU ze skrytého nacismu není konspirace, ale holá realita, veřejně přiznaná i nejvyššímu Eurokraty!

Vláda Chorvatska včera večer prohlásila předsedu parlamentu Černé Hory Andriju Mandiće, místopředsedu Milana Kneževiće, a místopředsedu tamní vlády Aleksa Bečiće za osoby v Chorvatsku a v EU nežádoucí, a veřejně oznámila, že dokud bude v Černého Hoře v platnosti usnesení tamního parlamentu z minulého měsíce, které odsuzuje zločiny genocidy spáchané za II. světové války německými a chorvatskými nacisty v koncentračních táborech Dachau, Mauthausen a Jasenovac, nedovolí Černé Hoře nikdy vstoupit do EU! Chorvatská vláda dokonce do textu svého vyhlášení drze napsala, “že očekává, že se Černá Hora začne chovat v souladu s evropskými hodnotami a v evropském duchu”, a usnesení, které narušuje “dobré a benevolentní vztahy panující v EU” okamžitě zruší. K chorvatskému útoku na Černou Horu za usnesení odsuzující Genocidu páchanou v nacistických vyvražďovacích táborech D-M-J  se už předtím přidal prezident Evropské rady Charles Michel, a za trest za přijetí usnesení o Genocidě zrušil svoji plánovanou cestu do tamního hlavního města Podgorici. “Nacisté celé Evropy spojte se do boje za popírání genocidy Slovanů Hitlerem a jeho nohsledy!”,  je od letošních prázdnin oficiální politika EU. Fanatičtí banderovci na Ukrajině musí být radostí u vytržení! V EU i NATO už není genocida, jako genocida! Rozhodující je, kdo genocidu páchá, a na kom jim páchá!

Chorvatská vláda i část Eurokratů, která se účastní současného tažení proti Černé Hoře za usnesení o genocidě v nacistických koncentračních táborech D-M-J, neustále omílá, že malá skupina černohorských proruských politiků se snaží touto cestou rozvrátit jednotu EU. Skupina přitom není evidentně malá. Pro schválení rezoluce hlasovalo 41 ze 42 na zasedání přítomných černohorských poslanců. (Celkem 81 poslanců.) Černá Hora je členem NATO stejně jako Chorvatsko.

Koncentrační tábor Jasenovac byl ze všech nacistických vyhlazovacích táborů za II. světové války nejobludnější. Chorvatští ustašovci v něm Srby, Židy, Cikány a další etnika zaživa vařili v kotlích, pekli na rožních, podřezávali, stahovali z kůže, a ubíjeli těmi nejnepředstavitelnějšími způsoby. Obludnost a perverznost s jakou se Ustašovci v KZ Jasenovac snažili vyhladit jiné národnosti otřásla i německými generály, které tam Berlín poslal na inspekci. Generál von Horstenau si v roce 1942 zapsal po inspekci tábora do svého deníku “esence čisté hrůzy”, (the essence of horror). Arthur Hefner, Hitlerův pověřenec pro transport pracovních sil z Balkánu do Říše “nejděsivější tábor”, (scariest camp), “srovnatelný pouze s Dantovým Peklem”.

Ustašovci na rozdíl od německých nacistů nikdy nevedli žádnou evidenci vyvražďovaných, a genocidu prováděli stejně sadisticky a živelně jako banderovci na Volyni. Papežský nuncius hlásil do Vatikánu, že chorvatský vůdce Ante Pavelič dostává do své kanceláře každé ráno zásilku čerstvě vydloubaných srbských oči, aby měl přehled, jak se dílo daří. Podle jeruzalémského střediska Simona Wiesenthala jen v KZ Jasenovac, v tzv. “Balkánské Osvětimi”, Ustašovci sprovodili ze světa nejméně 85 000 civilistů. Ustašovci vraždili bez rozdílu věku. Jestli Němci sem tam nějaké rasově vhodné dítě zabavily k poněmčení, Ustašovci ne. Jen kojenců a dětí mladších 15 let zlikvidovali ve specializovaných dětských vyhlazovacích táborech nejméně 74 360.

Ustašovci byli jediní nacisté, kteří provozovali speciální dětské vyhlazovací tábory. Díky této jejich sadistické libůstce nakonec několik tisíc dětí vyvražďování přežilo. Prominentní Rakušanka Diana Budisavljević, rozená Obexer, s podporou berlínských hlavounů zděšených neskrývanou ustašovskou brutalitou, která hrozila provalením do amerického tisku a následnou mezinárodní blamáží, ještě v době, kdy USA nebyly vtaženy do války, a bylo německým zájmem, aby tomu tak zůstalo, dostala zelenou a s pomocí Červeného kříže a dalších neutrálních zemí mohla zachránit 12 000 dětí, a jejich identitu i osudy zaznamenávala do kartotéky vedené v němčině od 23. října 1941 do 13. srpna 1945. Milovan Žanić, ministr spravedlnosti Ustašovské republiky, se 31. května 1941 veřejně v rádiu chvástal: „Neexistuje žádná metoda, kterou bychom my Ustašovci nepoužili, abychom tuto zemi učinili chorvatskou a neočistili ji od Srbů. Zničte je, kdekoli je najdete.” 10. dubna 1941, kdy byla ustašovská republika vyhlášena, v ní přitom žilo 3,3 milionu Chorvatů, 1,95 milionu Srbů, 700 000 bosenských Muslimů, 150 000 Němců, 75 000 Maďarů, 40 000 Židů a další etnika včetně Romů a Čechů. Kolik jich bylo vyvražděno není možné spočítat, protože nebyla žádná evidence. Různé odhady začínají na půl milionu. Jen vyhlazovacích táborů měli Ustašovci podle vlastní evidence 71, a to ještě provozovali 329 dalších tzv. pobočných věznic. (Autor zdrojových textů, významný německý historik Wolf Oschlies.)

Nejnovější útoky Chorvatska proti Černé Hoře vedené s cílem ochránit jejich nacistické dědictví, kterého se odmítají zbavit, potvrzují obavy Státní Rady Slovinska, která už v roce 2009 varovala, že Chorvatsko nepatří do NATO, protože se odmítá distancovat od své nacistické minulosti. V této souvislosti je typické, že hnutí Tomia Okamury SPD je českými médii pravidelně osočováno z přátelských vztahů s údajně neonacistickou AfD, ale fialové vládní strany nejsou nijak popotahovány za současnou tichou podporu tažení Chorvatska a Bruselu proti Černé Hoře kvůli rezoluci o genocidě páchané nacisty v KZ Dachau, Mauthausen a Jasenovac. Je přitom nasnadě, že právě nastal čas, kdy my Češi můžeme politicky Srbům vrátit podporu, kterou nám poskytli v letech 1938 i 1968. Zločiny Genocidy nacistů v KZ  D-M-J jsou neoddiskutovatelné. Není možné, aby v ČR byli soudně potrestáni redaktor Svobodného rádia Kapal, komunista Skála a amatérský historik Václavík za zpochybňování genocidy v Katyni, a současně česká vláda nechala bez rázné diplomatické odpovědi současné útoky Eurokratů a Chorvatů proti rezoluci parlamentu Černé Hory odsuzující genocidu spáchanou nacisty v koncentračních táborech D-M-J. Tato Genocida je jasně a bez nejmenších rozporů dokázána všemi historickými výzkumy. A přesto stát EU nyní vyhrožuje zemi, která chce do vstoupit EU, že její úsilí zhatí, pokud nepřestane připomínat jeho nacistickou minulost! To je absurdní. Stát poražený ve II. světové válce, pachatel té nejohavnější genocidy v Evropě, nyní šikanuje s podporou bruselského komisaře Michela, stát, který byl součástí vítězné koalice, která porazila nacisty, a národ, který v boji proti nacistům obětoval statisíce životů! A jen proto, že Černá Hora nyní připomíná Chorvatsku, že by se mělo veřejně distancovat od zločinů Ustašovců a nacistických tradic. Obojí je přitom podmínkou jak členství v NATO, tak v EU.

Jsem teď zvědav, kolik českých politiků má ještě letos v plánu dovolenou v Chorvatsku. Vláda vyhlásila prázdniny a politici míří na jih. Možná ani nejsou fašisté a jen se bojí, že by jim Chorvati mohli taky zakázat vstup na své území, jako Mandičovi, Kněževičovi a Bečičovi, kdyby jim důrazně připomněli, že II. světovou válku prohráli, genocidu páchali, tak ať laskavě zmlknou, a Černé Hoře a jejich poslancům se omluví.

Ovšem tím by zřejmě nastal problém s Ukrajinou.  Černé Hoře se nyní za rezoluci odsuzující zločiny nacistů vyhrožuje zákazem vstupu do EU, a Ukrajině se členství slibuje, ačkoli se stejně jako Chorvatsko svého nacistického dědictví odmítá vzdát. Černá Hora je od roku 2017 členem NATO stejně jako Chorvatsko. Vzniká tak další otázka. Jak může jeden stát NATO vyhrožovat druhému státu NATO, že zmaří jeho vstup do EU, neboť přijímá rezoluce odsuzující nezpochybnitelné zločiny nacismu? Je snad NATO další organizace nacistů? To vše je určitě voda na Putinův mlýn. A ten je vyhlášený, nacisty mele důsledně. 

(2) Tuto neděli 28. července proběhnou ve Venezuele volby, a řada pozorovatelů nevylučuje, že v pondělí 29. července v zemi vypukne občanská válka. Proamerická opozice má poprvé za 25 let šanci vyhrát prezidentské volby. Její kandidát Edmundo González má podle západních průzkumů, provedených “vyhlášenými” neziskovkami, náskok 20% (dle Fridrich Naumann Stiftung, která ovlivňovala i poslední volby na Slovensku, viz MAP 1669, nebo MAP 1765), nebo 30% (dle Chatham House), před úřadujícím prezidentem Nicolasem Maduro. Nálada v Jižní Americe je zjitřená. Brazilský prezident Lula i další levicoví jihoameričtí politikové veřejně vyzvali Madura, aby případnou porážku uznal. Ten ovšem ve videu svým stoupencům tvrdil, že zemi čeká v případě jeho porážky krvavá lázeň. Ve venezuelských volbách obecně platí, že odhady západních neziskovek nakonec neodpovídají volební realitě. Volební podvody a nesrovnalosti jsou ovšem na americkém kontinentu běžnou realitou. Asi není náhodou, že opozice i nadace Fridrich Naumann si shodně stěžují, že 4.5 milionu Venezuelanů se nemůže účastnit voleb, protože žijí v zahraničí a nemají venezuelský pas, a nemohou tak volit. Oprávněných voličů je 21 milionů ve Venezuele a 69 211 Venezuelanů má právo volit v cizině. Představa, že 1/5 venezuelských voličů má o výsledku voleb rozhodovat z ciziny, jak požadují západní nadace,  je pro voliče v ČR varováním, jak snadné je podle plánů politických neziskovek přijít o kontrolu nad vlastním státem.

Že je situace ve Venezuele nepřehledná, a nikdo netuší, jak nedělní volby dopadnou, a co se stane potom, se dá usuzovat i z posledních kroků Putina. Ten před třemi dny udělil několika nejvýznamnějším představitelům tamního režimu vysoká ruská státní vyznamenání za dlouhodobý přínos k budování Rusko-Venezuelského přátelství. Poslal těsně krátce před volbami své lodě demonstrativně chvilku kotvit do venezuelských přístavů. A vyslal několik členů Dumy, aby dohlédli na spravedlivý průběh voleb. Ruské možnosti jsou omezené, protože Maduro nenalezl za poslední roky své vlády žádný recept na vysokou inflaci a všeobecný krach venezuelské ekonomiky. Venezuela sice čelí US sankcím, ale na rozdíl do jiných zemí postižených podobně, se jí nepodařilo vyvinout dlouhodobý úspěšný recept na jejich eliminaci, a nedávné ztlumení inflace na 60% ročně se Madurovi povedlo jen dík “vyšší dolarizaci venezuelské ekonomiky”. Venezuela je vlastníkem největších zásob nevytěžené ropy na světě, a s plynem je na tom obdobně. Maduro těsně před volbami podepsal dohodu s ruskými těžaři, a s ostrovy Trinidad a Tobago uzavřel smlouvy o společné těžbě na moři. Maduro oznámil, že Venezuela vstoupí do BRICS.

Další vývoj v zemi je však nejistý. Nový prezident bude inaugurován po Novém roce, a vláda a parlament mají mandát do konce příštího roku. Venezuela má slušné zásoby ruských zbraní a výzbroje, a USA by je určitě rády při změně režimu vykoupily a poslaly Ukrajině. Zda ke změně dojde, nebo jak bude změna rychlá, se ukáže v pondělí. V každém případě půjde o zajímavou a napínavou volební bitvu. Ministr obrany Venezuely Vladimir Padrino se totiž před několika dny nechal slyšet, “že revoluce bude pokračovat, ať dopadnou volby jakkoli”. Krom armády disponuje Madurův režim i vlastními milicemi. Většina expertů doufá, že obě znesvářené strany venezuelské politiky nakonec zasednou za jeden stůl, a vytvoří nějakou přechodnou vládu národní jednoty. Jinak zemi čeká občanská válka, bojí se. Ani USA nezůstávají stranou a 25. června vyslaly jaderné bombardéry a tankovací letadla, aby nacvičovaly jaderné údery na Jižní Ameriku. Pro US letectvo je nasazení B-52 tímto směrem velmi velká rarita, a má zřejmě co dělat s pokusem odstrašit Madura. Ten přibližně ve stejné době vykřikoval u venezuelských hranic, že jeho armáda odrazí všechny, kdo se chystají vpadnout do země. Venezuela je v případě Madurova setrvání u moci potenciálním hostitelem ruských (jaderných) raket, které Putin veřejně sliboval před měsícem rozmístit po celém světě v důsledku šíření obdobného arsenálu USA v Evropě. Kuba vzhledem k letitému dodržování závazku Washingtonu z Karibské krize, neudeřit na Kubu výměnou za stažení sovětských raket ze země, nepřipadá v úvahu.

(Omluva. Před pár dny jsem se přepsal v datu atentátu na Trumpa, místo července jsem napsal červen. Omlouvám se a děkuji za upozornění.)

Michael Svaoš, MaP 2049, na titulním snímku je zachycena jedna ze tisíců porav v chorvatském vyhlazovacím táboře Jasenovac