Rostislav Iščenko: Zatímco my doufáme ve vítězství zdravého rozumu v Evropě, oni čekají na trofeje z Ruska

Jestliže jsme mohli dříve říkat – a také jsme to říkali, že v Evropě dochází k rozkolu elit a že vládnoucí elity mají zájem na válce s Ruskem, zatímco evropské ekonomiky a představitelé eálného sektoru o ni zájem nemají, nyní už tento zájem o válku zahrnuje stále více Evropanů ze všech možných vrstev.

– Rostislave Vladimiroviči, jak hodnotíte vyhrocenost současné konfrontace mezi Ruskem a blokem NATO k dnešnímu dni?

– Současná konfrontace se Západem je svou úrovní mnohem nebezpečnější než ty dřívější, z nichž začínaly války v minulosti. Odstrašujícím prostředkem jsou totiž jaderné zbraně. Díky Bohu, že zatím není moc v rukou takových lidí, kteří by rádi mávali jaderným obuškem a křičeli, vybombardujme Varšavu, Londýn, Washington, stejně nebudou schopni odpovědět.

Inteligentní lidé to chápou, stále ještě chápou, o co jde, a proto se velmoci zatím nedostaly do přímého vzájemného konfliktu, ačkoliv k tomu mají velmi blízko. Ukrajina je blízko katastrofě, i když u nás si zase mnozí lidé říkají, že postupujeme kilometr za týden nebo dokonce za den, jak dlouho budeme takhle postupovat?

Faktem je, že ve válce může fronta stát na jednom místě deset let, pak se najednou jedna strana zlomí a vše skončí okamžitě, během několika týdnů, někdy i dnů. Proto je Ukrajina nyní blízko katastrofě, ale i kdyby k ní došlo, konfrontace se Západem nikam nezmizí.

Z mého pohledu je summit NATO důležitý ne proto, co slíbili nebo neslíbili Zelenskému a Ukrajině, ale proto, že NATO označilo asijsko-pacifický region za svou oblast působnosti.

Je to jen potvrzením toho, že Západ se nehodlá vzdát a hodlá i nadále bojovat s Ruskem a Čínou a bude všemožně blokovat a bránit možnosti vybudování nového rusko-čínského systému.

Přes všechny řeči o tom, že v Evropě vítězí zdravý rozum atd. atp., jsou nyní evropské země vůči Rusku a Číně, ale především vůči Rusku, agresivnější než před rokem či dvěma.

V té době totiž teprve začínali, stále ještě očekávali, že Rusko rychle zničí ekonomické sankce a oni budou žít jako dřív, jako vítězové. Nyní si prakticky zničili vlastní ekonomiku tím, že zničili evropsko-ruský obchod. Některé podniky se ještě pořád hýbou, Evropa má stále poměrně vysoká čísla HDP, ale je to jen oddálená smrt, stejná, jako u člověka s rakovinou, který ještě chodí, usmívá se, podává si s druhými ruce, a někdy ani neví, že je nemocný, ale smrtka už mu stojí za zády.

A Evropané si to uvědomují, uvědomují si, že nyní nebudou schopni obnovit svou ekonomiku bez zničení Ruska. Bez trofejí z ruské strany se nebudou moci vrátit do stavu, v jakém byla Evropa před rokem 2022.

Proto se jejich jednání a podpora Spojených států mění z vynucené na vědomě aktivní. Proto byl summit NATO o tom, jak bude Evropa aktivně, přesvědčivě a radostně spolupracovat se Spojenými státy. Evropské státy dosáhly již téměř úrovně 2 % HDP na financování obrany. Ve 23 zemích z 32 jdou na financování obrany 2 % HDP nebo i více. Už neplatí Trumpova slova z nedávné doby, kdy řekl, že pouze dvě evropské země dávají 2 procenta, ostatní dávají méně, proto jdou všechny náklady na vrub Spojených států.

Evropa se začíná zapojovat do války vědomě, ne proto, že jí pohrozili výpraskem. Začíná si uvědomovat, že je to její osobní zájem, nejen zájem vládnoucích elit. Jestliže jsme mohli dříve říkat – a také jsme to říkali, že v Evropě dochází k rozkolu elit a že vládnoucí elity mají zájem na válce s Ruskem, zatímco evropské ekonomiky a představitelé reálného sektoru o ni zájem nemají, nyní už tento zájem o válku zahrnuje stále více Evropanů ze všech možných vrstev.

Ukrajina už teď ani neví, proč bojuje, ale už nemůže nebojovat, protože do této války bylo investováno příliš mnoho. Stejně tak Evropané nemusí chtít konfrontaci s Ruskem v osobní rovině. Ale na úrovni svých systémových zájmů jsou rukojmími své dosavadní politiky. Proto se Evropa snaží vyrukovat s novými iniciativami, jen aby rozvinula konfrontaci s Ruskem.

– Jaký byl výsledek mírové cesty maďarského premiéra Orbána?

– Orbán podnikl kyvadlovou diplomatickou výpravu ve stylu amerických státních tajemníků. Existují pádné důvody k domněnce, že uskutečnil tento nájezd v koordinaci s Donaldem Trumpem a na jeho žádost. Donald Trump, kandidát na prezidenta Spojených států, už dříve prohlásil, že ví, jak usmířit Rusko a Ukrajinu, a že to udělá ještě před svým prezidentstvím.

Trump však dobře ví, co může položit na stůl, aby nebyl rovnou odsouzen. A to je velmi obtížné, neboť musí chránit zájmy Spojených států. Zájmy Spojených států však nejsou v žádném případě totožné se zájmy Ruska. Ani tak, jak to chápe Biden, ani tak, jak to chápe Trump.

Trump se nemůže zcela vzdát Ukrajiny. Je tedy třeba pokusit se nějak ochránit zájmy Zelenského. Trump však musí Putinovi něco nabídnout, aby třeba alespoň souhlasil s rozhovorem. A k tomu je potřebné pochopit postoje všech zúčastněných států. Každopádně Orbán jel do Kyjeva, řekl Zelenskému, zastavme palbu a začněme jednat.

Zelenskyj řekl, že se mu ten návrh nelíbí, ale pak s Orbánem mluvil poměrně dlouho. To znamená, že mu vysvětlil ukrajinskou pozici, co Ukrajina může udělat, co nemůže udělat, co chce, co nechce, v čem může udělat kompromis, v čem nemůže udělat kompromis.

Orbán pak také mluvil s Putinem, myslím, že od něho získal mnohem méně konkrétních informací, kromě toho, že Rusko potřebuje bezpečnostní záruky. A jaké bezpečnostní záruky, to jsme už Američanům sdělili v roce 2021. Stáhněte infrastrukturu NATO do hranic z roku 97 spolu s neutralizovanou Ukrajinou.

Východní Evropa by měla být demilitarizovanou zónou na hranicích Ruska. To je pozice Ruska, kterou Spojené státy vždy odmítaly a budou odmítat i nadále. S tím šel Orbán za Trumpem.

Abych nezapomněl, zastavil se také v Číně. A tam si vyslechl postoj Si Ťin-pchinga, protože Spojené státy rozvíjejí, jak jsem řekl, systémovou konfrontaci. Celý západní blok proti Rusku a Číně, ne jako dřív: Spojené státy s Japonskem, Austrálií, Novým Zélandem, Koreou, Filipínami, Tchaj-wanem proti Číně v Pacifiku, Spojené státy s NATO proti Rusku v Evropě. Ne, nyní bojuje celý kolektivní Západ na všech válečných scénách.

Můžeme tedy očekávat zhoršení vztahů s asijskými zeměmi, s Japonskem, s Jižní Koreou. Čína může očekávat zhoršení vztahů s Evropou. Protože USA a jejich spojenci konsolidují své síly, snaží se nekonfrontovat jednotlivé státy, ale konfrontovat systém se systémem. Analogicky s druhou světovou válkou. Orbánova cesta je do jisté míry přínosná i pro nás. Můžeme získat informace o některých akcích a myšlenkách našich protivníků z první ruky. Maďarsko však nemůže být prostředníkem při jednáních mezi Ruskem a Spojenými státy.

– A kdo by tedy mohl zprostředkovat jednání mezi Ruskem a USA?

– Indický premiér prohlásil, že Indie je připravena poskytnout jakoukoli pomoc při obnovení míru. Víte, abyste mohli být prostředníkem, musíte být pro obě země dostatečně důležitým partnerem. Čína je již zapojena do velké hry na naší straně, Indie by potenciálně mohla v určité fázi zprostředkovat alespoň přivedení partnerů k jednomu stolu. Je to však také velmi omezené, protože ekonomická závislost Indie na Spojených státech a dokonce i na Rusku je větší než závislost Američanů a Ruska na indickém trhu.

Zprostředkovatel musí jednat nejen přesvědčováním, ale v některých případech i nátlakem. Musí být schopen trvat na svém vidění problému. V kontaktech mezi USA a Ruskem takový plnohodnotný prostředník není. Tím by mohla být Čína. Ta je důležitým partnerem pro obě strany. Karta Číny hozená na jednu misku vah, by tu druhou převážila. Proto nyní, kdy je Čína s námi, výrazně převažujeme nad Západem. Kdyby byla Čína na straně Západu, byli bychom na tom špatně. Byli bychom rozpolceni mezi Dálným východem a Evropou a nevěděli bychom, co dělat.

Mimochodem – i z ekonomického hlediska, protože trhy na jihovýchodě, kterými nyní kompenzujeme uzavření západních trhů, by byly pro nás uzavřeny. To by byla obrovská rána. Čína by tedy potenciálně mohla být prostředníkem, ale už teď je vázána na naší straně. Teoreticky by mohla být prostředníkem i Evropská unie, neboť je důležitá jako trh pro nás, pro Čínu i pro Spojené státy. Je však již také vázána, a to na americkou stranu.

Teoreticky, pokud by BRICS byl víceméně koncentrovanou organizací, a ne jen zájmovým klubem, pak by vedoucí státy BRICS mohly v rámci organizace působit i jako prostředníci, protože jejich společná váha je skutečně velká. Opět však nemají žádný mechanismus, který by jim umožňoval vystupovat jako kolektivní zprostředkovatelé. A jednotlivě mohou být jen stejným kyvadlovým dopravcem zásilek, jako je Orbán. Jednalo by se se o misi dobrých služeb, nikoliv o misi zprostředkovatelskou.

– Zelenskij nedávno informoval, že na území Polska vznikne dobrovolnický legion, jehož součástí budou i Ukrajinci, kteří jsou nyní v Evropě. Jak hodnotíte efektivitu této formace?

– Víte, z hlediska propagandy to bude pravděpodobně docela účinné. Ukrajina zas bude moci říkat, že bratři v rozumu tam formují ukrajinské jednotky, pomáhají, budou poskytovat další pomoc Ukrajině. Těm, kteří teď sedí v zákopech na ukrajinské straně a nevědí, co mají dělat, ta informace alespoň na chvíli zvedne náladu.

Z praktického hlediska to nebude mít žádný zvláštní přínos, protože je jasné, že dobrovolníků nebude mnoho. Legie – legion je vojenská jednotka neurčité velikosti. Může mít 5, 50, 500 nebo 5 000 mužů. A pořád to bude legie. Takže vám ukáží 100 dobrovolníků. Řeknou, koukněte, to je ukrajinský legion, který se formuje v Polsku. Nebo polsko-ukrajinský legion, na názvu nezáleží. Pak najdou způsob, jak ho naplnit, ne úplně dobrovolně, ale taky ne úplně násilím.

Nemyslím si, že v Polsku budou chytat Ukrajince na ulicích, ale myslím si, že polské úřady budou vytrvale nabízet jednotlivým Ukrajincům, aby se do zmíněného legionu přihlásili za nejrůznější výhody, benefity nebo pod hrozbou nějakých represí. Třeba – spáchal jsi trestný čin, můžeš jít na 15 let do vězení, ale také můžeš vstoupit do legionu.

Nemyslím si, že by tato jednotka, i při takovém kvazi-dobrovolném doplnění, měla nějaký vážný dopad na průběh bojů. Je nepravděpodobné, že by se podařilo vytvořit velkou formaci, která by přímo dychtila po boji na ruské frontě. Protože všichni ti, kteří utekli z Ukrajiny do Polska, neutekli proto, aby bojovali.

Jsou zaměstnáni v polském hospodářství. A Polsko z toho těží a dobře na tom vydělává. Hlavně však z jejich práce těží konkrétní lidé. Pokud by tedy byli jakýmkoli způsobem nuceni, polská společnost by okamžitě začala křičet: “Proč mi berete toho chlápka, vezměte si někoho jiného!“ Kromě toho nemají žádný právní mechanismus potřebný k tomu, aby všechny tyto lidi pochytali a poslali do vojenské služby.

Mohou deportovat pouze za konkrétní trestné činy. EU už rok a půl debatuje o tom, jak dostat miliony ukrajinských mužů nějakým způsobem zpět. Takže bych to viděl jen jako další propagandistický tah. Jako další pračku špinavých peněz pro nejrůznější žoldáky.  Pak tam mohou poslat pod rouškou Ukrajinců z Polska kdejakého Kolumbijce, potažmo další černochy z celého světa.

*

Rozhovor s Rostislavem Iščenkem vedli: Taťjana Čugajenko a Denis Rudomjotov, zdroj: UKRAJINA.ru (11:04 14.07.2024), vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Na snímku: Rostislav Iščenko, publicista tiskové agentury Rossija Segodňa, v rozhovoru pro Ukraina.ru.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*