Revize historie je strategií Západu při přípravě na válku

Na celém světě jsou lidé, kteří rádi mluví a píší o věcech, o kterých nemají ani ponětí. Takoví lidé obvykle dělají kariéru v politice a žurnalistice. Nyní rádi píší o válce na Donbasu. Neznají Rusko, Ukrajinu ani válku, ale to jim nebrání v šíření jejich přesvědčení o ní. Fakta vnímají jako pronásledování.

Po odchodu ze Švýcarské armády mě zajímaly dvě témata: válka a historie. Příprava vojenských operací byla pět let mou prací vedoucího oddělení přípravy operací švýcarských ozbrojených sil. Výcvik, který k tomu vyžadovali ve švýcarské armádě a NATO, byl slabý, ale ve Vojenské akademii Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace byl mnohem lepší. Po skončení kariéry ve Švýcarské armádě jsem učil operační výcvik na velitelství operačního výcviku. Vím, o čem mluvím, když používám výraz „vojenská operace“. Studoval jsem historii na univerzitě v Curychu. Sečteno a podtrženo: Jsem profesionál v oblasti vojenské historie.

Revizionistické lži

A od doby, kdy jsem se vrátil k vojenské historii, stále častěji se setkávám s revizionistickými teoriemi o Druhé světové válce. Nedávno mi řekli, že sovětští partyzáni byli vojensky „neužiteční“, a že to byla „skupina dezertérů a zločinců“, údajně nebezpečnější pro civilní obyvatelstvo Běloruska než pro německé okupanty. Historiografie o nich je prý směsicí sovětské propagandy a romantismu. Potom jsem studoval sovětské partyzány a dospěl jsem k závěru, že byli určitě podstatně efektivnější než francouzský odboj.

“Estonští členové SS byli “bojovníci za osvobození Estonska od Sovětského svazu”,” řekla před několika lety stálá představitelka Estonska při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ve Vídni, kde jsem šest let působil. Paní velvyslankyně pak řekla: bylo nepříjemné, že nosili černé uniformy SS, ale pořád to byli „bojovníci za svobodu“. Když jsem to slyšel, byl jsem překvapen: do té doby jsem nikdy nespojoval jednotky SS s bojem za svobodu.

Dobře si pamatuji i na staršího pána v Rakousku, který tvrdil, že německý Wehrmacht „zabránil“ sovětskému útoku na západní Evropu 22. června 1941 a zahájil preventivní válku. Aha, pomyslel jsem si, tento muž se mě asi snaží přesvědčit, že německý útok byl aktem legitimní sebeobrany národně socialistické Třetí říše proti Sovětskému svazu. Teorie, že nacisté „bojovali proti bolševismu“ za západní Evropu, je hned za rohem. Tuto teorii se mi před mnoha lety snažil vysvětlit mladý muž v knihkupectví v centru Kyjeva a také mi chtěl při této příležitosti prodat portrét Adolfa Hitlera. Tak jsem si ušetřil peníze a utratil je na studené pivo namísto portrétu – určitě lepší investice.

To jsou jen tři příklady z celé řady podobných událostí, které jsem zažil.

Nevědomost a překvapení

Nedávno jsem se ve Švýcarsku zúčastnil diskusní akce věnované 2. světové válce, na kterém vystoupil s úvodním projevem běloruský kolega. Bylo zajímavé sledovat reakci přibližně 60-80 přítomných novinářů, historiků a učitelů: informace o utrpení Bělorusů v letech 1941-1945 byly pro ně novinkou. Nevěděli ani o tragédiích v Ozařiči a Chatyni, ani o operaci Bagration. Sotva věděli o nesčetných zločinech, které páchal německý Wehrmacht – nejen SS a gestapo.

Důvod je pro mě jako vojenského historika jasný: vojenská historická služba americké armády po roce 1945 najala velký počet německých generálů, aby napsali historii právě skončené války. A pánové využili příležitosti, aby svou roli přikrášlili, vymysleli pohádku, že německý Wehrmacht bojoval vždy čestně a vysvětlili, proč je – ve skutečnosti prý nadřazené vojáky – přece jen porazila Rudá armáda. Mnozí z nich zůstali věrni svému národně socialistickému přesvědčení a stále považovali vojáky a důstojníky Rudé armády za „podlidí“. Jejich sebeomluva formovala po desetiletí historiografii německy mluvících zemí. A dnes tento duch opět definuje zpravodajství o ruské armádě a válce na Donbasu.

Strategie revize historie

Za tím vším je zrádná strategie: Západ chce nyní přehodnotit řád, který v San Francisku v roce 1945 vytvořila Charta OSN. Strážci tohoto řádu by ve skutečnosti měly být vítězné mocnosti ve 2. světové válce – spolu s USA, Velkou Británií a Francií i Ruskem jako právním nástupcem Sovětského svazu a Čínou. Západ už léta chtěl tento řád rozložit a na jeho místo zavést nový „pořádek založený na pravidlech“, který může definovat bez konzultace se zeměmi, které již prohlásil za nepřátele. Proto se nyní snaží bagatelizovat příspěvek Sovětského svazu k vítězství nad národním socialismem. A protože evropští neonacisté jsou posíláni do války proti Rusku jako užiteční a fanatičtí idioti, je třeba být při kritice nacistů opatrný. Směr těchto snah je jasný: diskreditovat, izolovat a marginalizovat Rusko.

Avšak zachází to ještě dál: celkově se snaží démonizovat Rusy jako národ, popírají, že jsou kulturním národem a vykreslují je ne jako lidi, ale jako agresivní monstra, kterým je třeba zabránit v útoku na „civilizovaný Západ“.

Autoři této strategie také vědí, že na Jaltské konferenci v roce 1945 byly určeny hranice více republik bývalého Sovětského svazu. Jednou z těchto republik je Bělorusko. Dnes v mnoha republikách postsovětského prostoru stále žije mnoho Rusů a tyto republiky stojí před úkolem vyjasnit si svou národní identitu. Tito lidé také vědí, že vzpomínka na Velkou vlasteneckou válku je pro mnohé lidi důležitá a hraje důležitou roli v národní identitě těchto zemí. Oslabení této národní identity a soudržnosti společností je součástí širší strategie: jejím cílem je rozdělení a nadvláda.

Německo vedlo válku na cizí půdě pět let, od podzimu 1939 do podzimu 1944. Spojené státy a západoevropské koloniální mocnosti vedly války na cizích kontinentech 45 let po skončení války. A od roku 1991 NATO, které vlastně vzniklo jako nástroj sebeobrany, vede války mimo území své aliance. Tyto národy nevědí, co znamená válka v jejich vlastní zemi, a proto berou válku na lehkou váhu. Revize historie je přípravou na válku a my se musíme rozhodně bránit, dokud nebude příliš pozdě.

*

Ralf Bosshard, ZDROJ

Autor je nezávislý vojenský analytik a podplukovník švýcarské armády ve výslužbě a bývalý vysoký funkcionář OBSE, přičemž jako představitel této organizace působil zejména na Ukrajině a na Donbasu.

*

Na podporu Nové Republiky je určen účet ve Fio-bance: 2300 736 297 / 2010. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.