Prohlášení PRAKu k dovolání NSZ ve věci pravomocně osvobozené Martiny Bednářové

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž podal 10. července 2024 dovolání proti osvobození učitelky češtiny Martiny Bednářové, která byla obviněna ze spáchání trestného činu popírání genocidia dle §405 tr. zákoníku, avšak byla odvolacím soudem pravomocně zproštěna obžaloby.

„Dovolání je založeno na závěru, že byť některá stíhaná vyjádření obviněné ve výsledku nelze považovat za popírání zločinů proti míru a válečných zločinů, lze v celkovém kontextu dovodit, že obviněná se v postavení učitelky pokoušela nepravdivými výroky takové zločiny ospravedlňovat,“ uvedl mluvčí NSZ Petr Malý.

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž v dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném (!) zasedání  předchozí rozsudky a usnesení soudů zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Společenství Proti Represím a Kriminalizaci (PRAK) k tomu vydává následující prohlášení:

Jsme hluboce znepokojeni tímto dovoláním z následujících důvodů:

* V obžalobou vymezeném jednání bylo dovozováno, že obžalovaná veřejně dílem popírala, dílem zpochybňovala a dílem se snažila ospravedlnit útok Ruské federace na Ukrajinu probíhající od 24. února 2022 a s ním spjaté válečné zločiny a zločiny proti míru. Nicméně sám Nejvyšší státní zástupce (NSZ) v dovolání konstatuje, že v obžalobou tvrzených výrocích není možno spolehlivě dovodit, že by obviněná válečné zločiny a zločiny proti míru jednoznačnou formou veřejně popírala či zpochybňovala.

* Soud konstatoval, že obviněná z hlediska pedagogického vedení žáků naprosto neobstála, ačkoliv hned vzápětí konstatoval, že učitelka svým přístupem vyprovokovala žáky k diskusi a k hledání vlastních argumentů, což jest obecně vládou prosazovaný přístup v boji proti desinformacím. Obžalovaná tedy byla souzena za postup souladný s vládou doporučovanou metodikou posilování resilience občanů proti desinformacím (když již odhlédneme od středověkého, v dějinách Evropy hluboce zakořeněného a přínosného procesního postupu zvaného advocatus diaboli, cíleně předkládajícího protiargumenty k diskutované tezi kvůli zvážení hlediska druhé strany). Z hlediska pedagogického tedy obžalovaná nejen neměla být kriminalizována, ale naopak měla být dávána za příklad efektivního pedagogického působení, protože vyprovokovala žáky k hledání vlastního stanoviska a formulování příslušných argumentů, což je do života mnohem cennější výbava, než bezduché opakování režimem prosazovaných frází, jako tomu bylo v období před listopadem 1989. Obžaloba by proto měla být Nejvyšším státním zástupcem pokárána za uplatňování přístupů, typických pro minulý režim, který byl zákonem označen jako zločinný.

* Zcela nepřípustný je pokus vykládat zahájení vyšetřování situace na Ukrajině z hlediska podezření z páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy Mezinárodním trestním soudem jako „notorietu“, tedy bez závěrů opřených o materiální důkazy považovat za prokázané a veřejně známé, že odpovědní představitelé Ruské federace a její ozbrojené složky se na území Ukrajiny těchto činů dopouštějí. Zcela je opominuta presumpce neviny, vlastní všem civilizovaným orgánům.

* Alarmující je tvrzení NSZ, že trestný čin dle § 405 trestního zákoníku je úmyslný, přičemž se nevyžaduje úmysl přímý, ale že postačí i prokázání úmyslu nepřímého, tedy že pachatel o nepravdivosti svých výroků musí vědět nebo s ní být minimálně srozuměn. Tyto předpoklady jsou podle NSZ naplněny „i v případech, kdy je pachatel sice subjektivně přesvědčen, že jeho názor je pravdivý, avšak ví o tom, že se zásadně liší od většinového názoru současné demokratické společnosti.“ V tomto kontextu by bylo zajímavé vědět, zda NSZ ví, jaké se traduje krédo Mistra Jana z Husi, a jaký nápis nese prezidentská standarta? Možná by byl překvapen, ale o názoru většinové společnosti v nich není ani zmínka.

* NSZ se tedy dožaduje silou svého úřadu, aby obžalovaná byla potrestána za to, že se její názor lišil od údajného názoru většinové společnosti, a to v podání NSZ, aniž by tento názor většinové společnosti měl v inkriminované době někdo prokazatelně k dispozici.

* PRAK tímto důrazně upozorňuje na právní zvrácenost tohoto argumentu NSZ, kdy snaha zavést do našeho trestního práva možnost prokázání naplnění subjektivní stránky trestného činu pouze tím, že se pachatel odchýlil od většinového názoru společnosti, posunuje naše trestní právo do oblasti totalitního zřízení, jemuž je umožněno kriminalizovat každého, kdo se odchýlí od převažujícího názoru. Dalo by se říci, že pokud je možné trestat někoho za to, že se odchýlí od většinového názoru demokratické společnosti, pak už tato společnost z principu demokratickou není.

Společenství PRAK proto doufá v moudré rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Členové společenství PRAK, 24. července 2024

• Tomáš Fürst
• Pavel Kalenda
• Stanislav Novotný
• Lenka Procházková
• Jindřich Rajchl
• Jan Schneider
• Josef Skála
• Jan Šolta
• Jaroslav Šulc
• Radim Valenčík