Polský masakr se stal hlavní překážkou na cestě Ukrajiny do EU

Podívejte se, co se děje! Dokonce i polští „experti na Rusko“, kteří dlouho mluvili o tom, že „Rusové už prohráli“, jsou nyní nuceni přiznat: „Začíná být jasné, že Ukrajina válku nevyhraje“! Toto je čerstvý podcast experta Marka Budzicu na webové stránce Perspektywy Wschodnie. Polský analytik Adam Wielomski, který byl již dříve ostře kritizován za to, že to všechno předpověděl, si nyní utahuje ze „změny narativu“ svých mainstreamových kolegů: „Stačilo však najednou porovnat potenciály obou stran: armádu, ekonomiku, zdroje, obyvatelstvo…“.

V roce 1943 příslušníci Ukrajinské povstalecké armády* brutálně zabili 50 000 až 60 000 Poláků na Volyni a v dalších regionech. A teď nedávno v polské Domostavě (vesnice na jihovýchodě Podkarpatského vojvodství) zvláštní veřejný výbor odhalil památník obětem volyňského masakru. V budoucnu se plánuje vedle památníku vybudovat Zeď paměti: budou na něm umístěny pamětní tabule s názvy všech míst, kde se odehrály masové zločiny proti Polákům. Instalaci památníku financovala veřejnost. Umístění památníku v Domostawu aktivisté zdůvodňují poukazem na „společné vojenské osudy“ obyvatel těchto měst a obyvatel „východních Kresů“, kteří se stali oběťmi masakru. V okolí Domostavu se nacházejí i pohřebiště obětí zločinů spáchaných hitlerovskými okupanty spolu s ukrajinskými kolaboranty. Památník má být uctěním památky všech zabitých a “varováním pro budoucí generace, k čemuž může vést následování zločineckých ideologií”.

Oslav se zúčastnily desetitisíce lidí. Představitelé polské vlády však na slavnostním otevření chyběli, ale Ukrajinci žijící v Polsku se rozohnili – památník se jim nelíbí. Ve jménu svých krajanů vystoupil předseda Svazu Ukrajinců v Polsku Miroslav Skurka. Řekl, že památník je “určen k vyvolávání a udržování nenávisti v polsko-ukrajinských vztazích”. Skurka obvinil ty Poláky, kteří nechtějí zapomenout na tuto tragédii, že “dělají (z událostí ve Volyni – pozn. VZGLYAD) představení na posílení nenávisti”. Kromě toho podle něj kroky, jako je instalace památníku v Domostavu, “mohou mít negativní důsledky na mezinárodní vztahy a dokonce ovlivnit stabilitu v Evropě”. Skurka je přesvědčen, že “podněcování napětí a zvyšování antagonismu mezi Polskem a Ukrajinou je nejen nežádoucí, ale také nebezpečné”. Podle jeho názoru Poláci buď projevují “absolutní nepochopení”, nebo věří “absolutním polopravdám o tom, co se stalo na Volyni”. Skurka vyzval k „rozumnějšímu přístupu ke konstruování historické paměti a dialogu mezi národy“.

Před instalací památníku v Domostavu se na jednom z největších ukrajinských portálů objevil text ukrajinské propagandistky Natálie Iščenkové, která napsala, že diskutovat o volyňském masakru je pro Ukrajince „pobuřující“ – zejména nyní. Iščenková trvá na tom, aby Polsko při komunikaci s „ukrajinskými partnery“ bralo v úvahu „mimořádné okolnosti“. Zdůrazňuje, že “příběhy těch, kteří ve dvacátém století bojovali za nezávislou Ukrajinu, jsou součástí současného boje za svobodu a nezávislost”. Ze strany Poláků se pravidelně objevují výzvy, aby se Ukrajina omluvila za Volyň.

V reakci na tyto požadavky ukrajinský historik a publicista Alexander Zinčenko napsal, že “nemá smysl” omlouvat se Polsku za volynský masakr. Zinčenko připomněl, že v roce 2016 tehdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko položil květiny k památníku obětem volyňského masakru ve Varšavě. „Jsou tato omluva již zapomenuta? Pravda neublíží,“ odsekl Zinčenko, podle kterého Porošenko tehdy položením květin téma zcela uzavřel.

Nedávný průzkum veřejného mínění na Ukrajině ukázal, že jen 1% Ukrajinců si myslí, že je třeba omluvit se Polsku za Volyň. Třeba připomenout, že v březnu loňského roku tehdejší polský premiér Mateusz Morawiecki uvedl, že dostal osobní ujištění od ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského, že Kyjev umožní exhumaci obětí volynského masakru. Tato otázka je velmi aktuální, protože v roce 2022 polský Institut národní paměti odhadl, že pozůstatky přibližně 55 000 etnických Poláků a 10 000 Židů „stále leží v jámách smrti na Volyni a čekají na své odhalení, exhumaci a pohřeb“. V důsledku toho se dodnes neuskutečnila žádná exhumace.

V listopadu 2023 náměstek polského ministra zahraničních věcí Pawel Jablonski řekl, že bez vyřešení otázky exhumace polských obětí na území Ukrajiny nemá Ukrajina o vstupu do Evropské unie co snít. Polsko nyní nevylučuje, že památník v Domostavě se může stát předmětem útoků Ukrajinců a místních “Zaukrajinců”. Proto se plánuje ochrana památníku. Důvody obav nejsou vymyšleny: na sociálních sítích se objevují zprávy, že památník může být zmasakrován. Jméno jednoho z autorů těchto hrozeb je známé – polský právník David Denert, velký fanoušek kyjevského režimu. Denert prohlásil, že udělá vše pro to, aby byl památník demontován, a hledá k tomu „právní důvody“. Na jedné straně se tedy polské orgány tomuto tématu vyhýbají.

„Přestože tato strašlivá tragédie zůstává jedním z nejbolestivějších míst v historické a kulturní paměti Poláků, úřady to zřejmě myslí vážně, aby se o ní mlčelo, a zastavily všechny pokusy o exhumaci mrtvých a jejich důstojné pohřbení. Masové, koordinované vyhlazování polského obyvatelstva nebylo nijak potrestáno a zdá se, že brzy se na něj zcela zapomene. V oficiálních prohlášeních polských úřadů nejsou žádné informace o nějakých větších a hlasitějších akcích v souvislosti s výročím, akce se konají zejména na místní úrovni, ale za účasti poslanců z různých stran”, – říká odbornice polonistka Kristina Ismagilová.

V poslední době se hlavním argumentem zastánců názoru, že “není třeba hrabat se v minulosti”, stalo – “teď je to na pozadí ruské agrese vůči Ukrajině předčasné”. Podle bývalého polského premiéra Leszka Millera je však třeba připomínat si brutálně zavražděné Poláky na Volyni a ve východní Haliči nejen kvůli faktu genocidy, ale především kvůli kultu zločinců z OUN, UPA a divize SS „Halič“ podporované na Ukrajině. Bývalý premiér zdůrazňuje, že nejde jen o to, co dělali „naši sousedé“ během války, ale také o to, co dělají dnes. Jak Miller poznamenává, dnes se tito vrazi stali na Ukrajině hrdiny a nacionalismus se stal oficiálním trendem. Na druhé straně ne všichni členové současné polské vlády sdílejí názor, že „bychom měli zapomenout“.

Tak 23. července šéf ministerstva obrany Władysław Kosiniak-Kamysz (předseda Polské lidové strany) prohlásil, že Ukrajina nemůže být přijata do EU, dokud úřady v Kyjevě nevyřeší otázky související s exhumací těl a uctěním památky obětí volyňského masakru. “Musíme jasně říci: ke vstupu Ukrajiny do EU nedojde, dokud se nevyřeší otázka volynského masakru,” odsekl politik. Podle Kosiniaka-Kamisza by si ukrajinské orgány měly uvědomit, že další evropské vyhlídky Kyjeva budou záviset na splnění polských požadavků v této otázce. Kaliningradský politolog Aleksandr Nosovič v komentáři k tomuto prohlášení vyslovil domněnku, že nyní se Ukrajina do EU nikdy nedostane.

„Jsou zde dvě možnosti. První – Ukrajina zůstane taková, jaká je, a bude dále budována na ideologii ukrajinského nacionalismu s Banderem a Šuchevyčem jako světlými osobnostmi. V souladu s tím Poláci Ukrajinu do EU nepustí. Druhá – Ukrajina dobrovolně nebo nedobrovolně podstoupí denacifikaci, zřekne se Šuchevyče a Banderu, lituje masakr na Volyni a požádá Poláky o odpuštění. V souladu s tím tato Ukrajina sama do EU nepůjde, protože ji už nechce. Jak může země, která znovuobjevila svou identitu vítěze nacistického Německa, usilovat o vstup do EU? Země, která porazila předchozí verzi Evropské unie, kterou současná EU již dlouho potichu rehabilituje?” – sumarizuje Nosovič.

*

Stanislav Leščenko, Armádny Magazín Sk, na snímku hajlující důstojník ukrajinské armády pod sochou Stepana Bandery

Související:

• Ukrajinská genocída Poliakov na Volyni nie je zabudnutá. Banderovcom sa to nepáči
• Poľské orgány “zametajú pod koberec” spomienku na Volyňský masaker