Pamět neslouží každému stejně

Sobotní článek získal velkou pozornost facebookových cenzorů (na Nové Republice vyšel ZDE). Poprvé ve více jak jedenáctileté historii našich stránek se nepodařilo ho nasdílet či aspoň uveřejnit na této sociální síti. Okamžitě po přidání byl smazán s vysvětlením, které je směšné, navíc se to dělo pokaždé, když se kdokoliv z našich čtenářů pokusil o to samé. Jedná se tak o nejcenzurovanější článek za dobu působení inadhledu, což je vzhledem k jeho charakteru a obsahu doslova alarmující. Oni chtějí válku za každou cenu.

Přitom se nejednalo o nic jiného, než o setkání maďarského premiéra Orbána a ruského prezidenta Putina, přičemž úvodní fotografie byla zdokumentováním podání si rukou těchto dvou politiků doplněná další, na níž byl přeškrtnutý ukrajinský voják klečící u hrobů svých spolubojovníků. Šlo tak o grafické zvýraznění snahy ukončit válku, o což stojí každý normální člověk. O pár hodin dříve byl Orbán u Zelenského a zjevně se snaží z pozice předsedajícího v Evropské unii zahájit mírový proces. O tom hovořil i článek, ovšem jak se zdá, západním cenzorům jakákoliv zmínka o míru vadí. Dle všeho umírající Ukrajinci a v menší míře Rusové Západu vyhovují.

Dnes se však chceme zabývat dalším tématem. Tím je míra zapomnění čišící z našich celebrit i normálních lidí. Prezident Petr Pavel má zajímavou minulost. Byl vším, čím mohl být. Tedy uvědomělým pionýrem, svazákem, komunistou (pionýrem a svazákem byl skoro každý, bylo to víceméně povinné, a že se autor článku tomuto vyhnul, je světlá výjimka. I když beru zpět v SSM mne lanařili a jeden den jsem zapochyboval o úspěšnosti vzdoru, abych v něm však nadále pokračovat a svazákem se přesto nestal). Petr Pavel se stal hrdým obráncem socialistické vlasti z pozice profesionálního vojáka. Pravděpodobně měl i složku u STB, tu měl však v té době kdekdo. Po tzv. Sametové revoluci však velmi rychle zapomněl na své dosavadní politické vzdělání a směřování. Se stejným nadšením, se kterým dosud sloužil své socialistické vlasti vedené komunisty, začal plnit úkoly zadané Západem. Vcelku mrštně se překabátil a stoupal v žebříčku hodností i pozic v organizaci NATO a dotáhnul to nejužšího vedení. Po splnění mise, respektive ještě v poslední fázi její existence, začal být připravován na boj o funkci prezidenta České republiky.

Za osobou Petra Pavla musíme vnímat tým, který ho na Hrad dosadil. V jeho čele je bývalý diplomat Kolář sloužící momentálně Západu. Samotný Pavel prošel dlouholetou liberální výchovou, nicméně na komunistickou éru má být zapomenuto. Přitom právě schopnost měnit barvu by u prezidenta neměla být chápána jako dobrá vlastnost. Média dělají vše proto, aby se na ni zapomnělo. Vytváří mu auru lidového prezidenta, který rád chodí mezi lid. Navštěvuje sportovní akce, dokonce z pohledu všeobecného zájmu menšího významu, například rugby. Jezdí na motorce a všeobecně je evidentní, že mu hořící benzín nesmrdí. To by bylo příjemné, kdyby však neměl tu minulost, kterou má, a kolem něho se nepohybovali lidé typu Koláře st.

Přestože říkáme, že vývoj provází veškeré dění kolem nás, takže Rusko už zdaleka není Sovětský svaz, Evropská unie nemá nic společného s bývalým EHS, Kateřina Konečná není zdaleka tou komunistkou, kterou by možná byla v době Štrougala, média i lidé mají většinou jiný metr. Jistě, i Petr Pavel prošel vývojem a na svou stranickou komunistickou příslušnost v chodbách sídla NATO zapomněl. Dalo by se to chápat, kdyby nyní ovšem se stejným nadšením nestál přesně na opačném břehu. Místo, aby využil historické příslušnosti k bývalým východním ideálům a stávající pozice v západních strukturách k snaze uklidnit vzájemné vášně a hovořil o potřebě jednání o mírovém řešení konfliktu na Ukrajině, je jedním z organizátorů zbrojení Ukrajiny.

Svým chozením mezi lidi už je proslulým. Ti všichni, kteří považují jeho cestu životem plnou změn názorů za správnou, zároveň neuznávají, že i jinde vývoj způsobuje posun. Jestliže Vladimír Putin zažil neméně dlouhou dobu  doprovázenou různými událostmi, je stále brán jako stará struktura (jen s mnohem vyšším IQ než náš prezident) a je za každou cenu kritizován, Petru Pavlovi, kdyby mohli, nasadí svatozář. Bohužel to platí i pro lidi, u kterých bychom to za běžných událostí nečekali. Týká se to i bývalých disidentů, zásadních odpůrců komunistického režimu, rebelů. Všichni tito při setkání s prezidentem majícím kladný vztah ke komunistické éře zapomínají, s kým mají tu ,,čest“. Ptáme se tedy, zdali i oni tenkrát hráli svůj odpor k režimu, nebo jsou li všichni skutečně prodejní.

Charakterní člověk se brání útisku, nesvobodě či teroru bez ohledu na to, kdo je způsobuje. Jestliže nás utlačovali Germáni, nacisté, poté komunisté, později nás ovládnul Západ a jen hlupák nevnímá dopad této reality, stavíme se i nyní proti šílenství jdoucím z Bruselu. Říkáme, že se svět zbláznil, ovšem to je jen dojem z toho, co se prvoplánovaně děje.

Důsledkem hamižnosti elit, touhy po moci a nadřazenosti je i covid, Green Deal, manipulace s počasím, plánují Great Reset. Chtějí nás zvyšováním daní připravit majetek, likvidací svobod, schopnosti přepravovat se donutit k poslušnosti. Všudepřítomnou kontrolou zajičťují plnění svých cílů. Jejich prodlouženou rukou jsou tzv. liberálové vládnoucí Západu. Petr Pavel je momentálně liberál. A všichni ti, kteří si s ním tak radostně podávají ruku, vnímají pouze část jeho osobnosti. Ten zbytek ignorují. Krátká paměť je prostě smutná.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled