Orbán v Moskvě

Antirusismus a nenávist k Rusku se staly eurofóbií a většině úchylným a svazujícím bruselským pravidlům se vymykající maďarský premiér Orbán si počkal, až bude půlročním šéfem EU. Hned vzápětí po převzetí funkce udělal první vstřícný krok směrem k ukončení války na Ukrajině. Řev z Bruselu a některých paláců obydlených současnými vládci byl slyšet až za Uralem, ale Orbán už je zvyklý a jen se pousmál.

Maďarsko se dlouhodobě i přes setrvávání v EU odmítá účastnit vyzbrojování Ukrajiny. Stejně tak negativně přistupuje k migraci, přičemž za svůj přístup dostalo od bruselských struktur obří pokutu. Což samo o sobě může znamenat vážné úvahy o vystoupení z EU. Podobně nesouhlasí s vyhlašováním ortelů a trestů Mezinárodním soudem v Haagu, který považuje za nekompetentní k takovým rozhodnutím, jakým je ,,stíhání“ Vladimíra Putina. Orbán vede zemi prostě jiným směrem, než nás Fiala. Nedá si diktovat a přidělává vrásky evropským liberálům. Ze země vytěsnil vlivného miliardáře a manipulanta Sorose a dal mu zapomenout na maďarský původ. Má velmi chladný přístup k LGBT aktivistům. Stal se spoluzakladatelem nové frakce v Evropském parlamentu. I přes obrovský tlak z Bruselu i USA je oblíbeným ve své zemi.

Nedejme se zmást, Orbán je politik a stratég, takže ne všechny jeho kroky mohou přijímat euroskeptici s nadšením, nicméně jde o nejrealističtějšího eurounijního politika. Babiš, přestože s Orbánem sdílí mnoho společných názorů, je proti němu učeň. Také slovenský premiér Fico by se mohl učit od maďarského předsedy vlády stání si za svými zásadami a prioritami.

Orbán nemá jistě jen dobré vlastnosti, některým proevropsky uvažujícím Maďarům se zdá, že si zprivatizoval celou zemi, ale to může být pouze důsledek rozložení sil v tamní společnosti a nenávist eurohujerů ke všemu, co Maďarsko vzdaluje od postnacistických ideálů vedoucích k současnému modelu Evropské unie ovládané především Němci a nadnárodním kapitálem. Tímto narážíme na historické a příbuzenské vazby řady vrcholných funkcionářů především německého původu k strukturám a osobám kdysi se hrdě hlásících k nacistické ideologii. Těch potomků zapřisáhlých fašistů máme ve vysokých funkcích více.

Cesta Orbána do Moskvy patří k dalším odvážným kouskům maďarského předsedy vlády. Bylo načase začít jednat o míru s Ruskem. Zatím nejočekávanějším kandidátem na zprostředkovatele mírových rozhovorů byl Turek Erdogan. I on umí zdatně lavírovat v hraničních polohách mezinárodní politiky, jen na rozdíl od Orbána u něho o demokracii nemůže být ani řeč. Orbán za sebou nemá velkou armádu, pouze pár milionů svých voličů. Přesto přistál v Kyjevu i v Moskvě a po dlouhé době má někdo nejen odvahu se vzepřít, ale zároveň i pro Evropu něco udělat.

Od samozvaného diktátora Zelenského, kterému už dávno skončil prezidentský mandát a i přes násilné zrušení opozičních stran se bojícího o další vlastní osud v případu nezvolení, získal představu o názoru na možné ukončení bojů. S tím vzápětí přiletěl do Moskvy, jistě předal získané informace a vyslechnul si i druhou stranu. Nyní se bude hledat diplomatický prostor na vyjednávání, který se může najít a nemusí. Přesto je iniciativa Orbána obdivuhodná, což potvrdil svou podporou i slovenský premiér Fico zotavující se z neúspěšného pokusu o vraždu příznivcem Progresívného Slovenska a jeho vůdce Šimečky.

Co si o mírových jednáních myslíme my? Kreml vyčkává na výsledky amerických voleb, mezitím ale chce co nejdále postoupit co nejblíže ke Kyjevu. Přestože Rusko nemá zájem o další územní celky, získává tím silnější pozici k jednání a prostor pro možné politické ústupky. Krym, Donbas, Luhansko a Záporoží Kyjevu a Západu už nikdy nepřenechá, vzalo si ho zpět. Slovy klasika:,, Ukrajina dostala šanci a prosrala ji“. Omlouváme se za ten výraz, ale kdyby nedošlo k Majdanu a snaze připojit se k NATO a EU, k následnému terorizování krajanů na východu země, Rusové by ji nechali pravděpodobně žít vlastním životem i přes množství Ukrajinců hlásících se k nacismu a odkazu Bandery.

Majdanem vytvořeným americkou CIA byla překročena hranice Moskvou určené a vnímání ohrožení vlastní bezpečnosti v Rusku dovedlo obě země k současnému konfliktu. Následky jsou katastrofální pro velkou část už tak sebedestruktivního Západu, především jeho evropské enklávy, a pro Ukrajinu samotnou. Orbán je jedním z mála, kdo uvažuje realisticky, je dostatečně tvrdý a zároveň zdaleka není bezvýznamným. Přitom by klidně mohl počkat na úplnou kapitulaci Kyjeva a nárokovat si historicky k Maďarsku příslušnou část současné Ukrajiny, což by byl majstrštyk. Takto nezíská nic, jen prestiž. Pokud se mu tedy podaří zahájit dialog mezi Kyjevem a Moskvou. Štěstí přeje odvážným a připraveným.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled