Když jsem byl malý, význam měly jmeniny a svátky církevní a státní. Gratulace k narozeninám mi pak celý život připadala směšná, neboť narození není sportovní ani žádný jiný výkon. Vlastně mi z dnešní perspektivy připadá, že než k narození, mělo by se raději gratulovat k úmrtí.
„Tak už to máš za sebou!“ nosily by se oslavenci lahve, květiny a bonboniéry. Oslavenec by se usmíval a po každém podání ruky by si v rozpacích uhladil božíhodové sako. „Ani sem nevěděl, jak ně to uteklo. Jak sa včil dostanu do nebe skrz peklo?“ zpívalo by se.
-> Čtete pokračování textu na serveru Blogosvět.
Hezké…
Velmi rád jsem četl články L.Vaculíka i když ke konci se již projevoval jako politika ČSSD ,ale přesto to byl krásný člověk.
Možná máte i částečně pravdu, mohl být jen POMÝLENÝ. Já, po těch třiceti letech, když vidím některého z té skvadry, mám pocity na zvracení.O NĚJAKÉM ČTENÍ ANI NEMLUVĚ, ČEST VÝJIMKÁM.