Milí Ukrajinci, naši nechtění spoluobčané…

převzato z FB

Český rozhlas Plus se ptá, zda máte nějaký vzkaz pro Ukrajince, kteří žijí v zahraničí, a nechtějí jít domů bojovat. Já mám.

Milí Ukrajinci, naši nechtění spoluobčané…

Jestli chcete umřít, vraťte se na trojzubou Ukrajinu a bojujte za režim, který rozpoutal bratrovražednou válku. Umřete a válku prohrajete. To je víc než jisté. Nikomu zde nestojíte za to, aby pro vás umíral.

Jestli chcete žít v emigraci zde, jste vítáni. Ale nezanášejte nám sem ukrajinské zvyky. Nepijte vodku na rohu ulice, nespěte ožralí v parku, neperte se s krajany ani s Rusy, a to ani o politické názory. O Putina tím méně. O vaše politické názory nikdo nestojí. O vaši vlajku také ne. Přijali jsme vás, protože jste byli v nouzi a nechtěli jste umírat.

Nechytračte, použijte ale nezneužívejte blahobyt sociálního systému. Netvořili jste ho doposud vy na není určen vám. Pracujte. Pracujte tvrdě, abyste i vy přispěli k tomu blahobytu. A učte se česky, případně i rusky. Proč česky je jasné. Protože tu chcete žít. Pokud ne, jděte hned. Proč i rusky? Protože ukrajinštinou zde nikdo nemluví a mluvit nikdy nebude, zatímco ruština je a zůstane jedním ze světově rozšířených jazyků. Vedle angličtiny. Staří všichni rozumí rusky, protože se učili ve škole osm let minimálně. Mnozí nemluví, ale rozumí. Mladí rozumí anglicky, protože bez angličtiny dnes nemají na školách šanci.

Smiřte se s tím, že vlast už neuvidíte, vidět nechcete a najděte vlast zde. Nebuďte jako ruská šlechtická emigrace v Paříži, která se tam třicet let po Leninově převratu upíjela a zpívala na balalajku.

Na Banderu , Šuchevyče, Melnyka a další “hrdiny” nacistické minulosti zapomeňte, pokud nechcete skončit jako oni. Nechtějte, aby vám někdo připomínal Jom kipur 1941 v roklině Babij Jar a 33 tisíc zavražděných Židů za dva dny. Celkem 120 tisíc Židů, ale i pravoslavných kněží a Romů tehdy zemřelo. Nechtějte, aby vám někdo připomínal masakr v Pavoloči, u Volyně a další zvěrstva OUN. Nebo banderovci vypalované salaše na Valašsku při jejich útěku na Západ.

Mnozí z nás jsou Židé, i když do synagogy nechodí a neslaví ani chanuku. Ale prakticky nikdo zde není a nechce být fašista. Fašisty pohrdáme, protože mnohým z nás povraždili nebo mučili babičky a dědečky. Pokud najdete někoho, kdo ještě dnes velebí nacistickou minulost, vyhněte se mu zdaleka.

Učte své děti tak, aby i ony byly platnými členy této společnosti. Učte je zejména historii podle českých učebnic, ne podle ukrajinských (ruské vám nikdo nevnucuje, i když v mnohém jsou přesnější). Učte je úctě ke kultuře, která vás přijala a dala vám druhou šanci žít. Učte je úzkostlivému dodržování českých zákonů a společenských pravidel, i těch nepsaných. Vstaňte v tramvaji pokaždé, když uvidíte kohokoliv staršího, těhotnou ženu či matku s dítětem a pusťte je velmi zdvořile sednout. Je to maličkost, ale důležitá. Naučit se učit sebe i své děti můžete od řecké komunity, kterou jsem přijali před šedesáti lety nebo od vietnamské komunity, kterou jsme přijali před padesáti lety.

Pošlete své děti do školy a nuťte je, aby se učili . Musí se učit o to víc a o to déle, oč méně znají jazyk země, ve které žijí. Dbejte na to, aby patřili vždy k té nejlepší části třídy. I za cenu násobného úsilí. Zcela nekompromisně jim vštěpujte, že se může stát, že budou terčem nevraživosti a nesmí na ni odpovídat ani nevraživostí , ani násilím. Nikdy. Veďte je k pokoře a skromnosti.

Jen tak vám dovolíme zde žít vedle nás, spolu s námi.