Thierry Breton se prezentuje jako anti-Musk. Ve skutečnosti lpí na tomto eurokomisaři ale stín střetu zájmů a obvinění, že digitální regulace má podporovat jeho vlastní telekomunikační služby. Potenciální cenzura poslouží byznysu i politice.
Milionář proti miliardáři. Když se mluví o podivné válce mezi eurokomisařem Thierrym Bretonem a většinovým vlastníkem X Elonem Muskem, je to nerovný boj. Nejen, co se týče jejich metod a postavení, ale také z hlediska přístupu médií. Denně se tiskem šíří informace o tom, co si máme o Muskovi myslet: je to prozatímním otloukánkem, než nastoupí Donald Trump. Na Muska víme každý “neúspěch” jeho X, každou mizérii v Tesle, známe obvinění z megalomanie a nařčení z nadržování krajně pravicovým agitátorům.
Breton, bohatý sluha superbohatých
Kontrast mezi tím, co víme o Muskovi, a tím, co víme o Bretonovi jako o člověku, je pozoruhodný. Začněme Bretonovým bohatstvím. Kolik německých čtenářů a diváků ví, že Breton je multimilionář? Podle opatrných odhadů se jeho majetek pohybuje mezi 200 a 250 miliony eur. Několik let se o Bretonovi dokonce uvažovalo jako o možném exekutorovi majetku Bernarda Arnaulta v případě jeho smrti. V minulosti Arnault soupeřil s Jeffem Bezosem a Muskem o to, kdo si udrží titul “nejbohatší člověk na planetě”.
Kontext týkající se Arnaulta je tedy v příběhu Bretona klíčový. Tento francouzský podnikatel je v současné době v čele žebříčku časopisu Forbes s 233 miliardami amerických dolarů. Stojí též v čele skupiny LVMH vyrábějící luxusní zboží, jejíž nejznámější značkou je Louis Vuitton. Arnault byl svědkem na svatbě Nicolase Sarkozyho a později se hlásil k Emmanuelu Macronovi. Jeho dcera Delphine je provdaná za Xaviera Niela, magnáta v komunikačním průmyslu, který kromě toho, že vlastní podíly v mnoha společnostech v tomto odvětví, má také většinový podíl v deníku Le Monde.
Jedná se o stejné odvětví, v němž Breton působil před svým politickým životem. Byl předsedou představenstva IT společnosti Bull, poté Thomson a v letech 2002-2005 France Telecom. Byl také členem představenstva společností AXA, La Poste, Dexia, Rhodia, Schneider Electric, Carrefour a Orange. V roce 2005 se stal ministrem hospodářství, financí a průmyslu za premiérů Jeana-Pierra Raffarina a Dominiqua de Villepina. Podle Bretona se s ním osobně telefonicky radil prezident Jacques Chirac.
Bretona s Arnaultem a Nielem spojuje to, že všichni jsou nyní pilíři “Macronie”, která drží Francii “na správné cestě”. Již dlouho se proslýchá, že právě síť frankofonní elity tvořená finančními a velkými korporacemi podporuje Macrona jako jednoho ze svých a finančně podpořila jeho sjednocovací hnutí “En Marche”, aby ho vynesla do sedla; Macron zase vynesl Bretona na pozici eurokomisaře.
Motivy jsou zřejmé. Nacionalistická Francie, která má pochybnosti o euru a Paktu stability a růstu nebo zpochybňuje EU v její současné podobě, je pro finanční elitu noční můrou. Bretonismus je tedy unijní verzí francouzského macronismu, má potlačit evropské “nepokoje zprava”. Jen tak lze plně pochopit urputnost boje mezi EU a Muskem. To je další důvod, proč by člověk jako Raphaël Glucksmann mohl být ve Francii využit k tomu, aby vytvořil styčný bod obrozující se levice.
Podobně jako u kariér aktivistů nevládních organizací se i u Bretona začíná projevovat otáčivý charakter jeho kariéry. Poté, co v roce 2007 opustil svůj úřad ve prospěch Jeana-Louise Borlooa, se v listopadu 2008 stal předsedou představenstva společnosti Atos, poskytovatele IT služeb. Skupina působí v oblasti manažerského poradenství, kybernetické bezpečnosti, cloudové bezpečnosti a big data. Zůstal v ní až do svého jmenování komisařem EU v roce 2019.
Předsudky a vlastní obchodní zájmy
To také objasňuje otázku, proč se komisař EU pro vnitřní trh tak často účastní soubojů s Elonem Muskem na Twitteru, resp. X. Je to proto, že generální ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie spadá nyní pod tohoto eurokomisaře, když už neexistuje komisař pro digitální ekonomiku a společnost.
Tím se dostáváme k jádru věci. Protože zatímco Muskovi je vyčítán každý špatný krok a každý projev oportunismu, je snadné přehlédnout, že Thierry Breton působí jako eurokomisař v oblasti, v níž je vzhledem ke své vlastní minulosti značně zainteresovaný. A zatímco síť X má být zotročena pravidly, Bretona vůbec nikdo nepodezírá, že by ve své politické funkci mohl současně prosazovat své vlastní obchodní zájmy.
Dalším choulostivým aspektem je skutečnost, že Atos za Bretonova předsednictví uzavřel partnerství se společností Google. A tento konkurent X je dodnes v Bruselu vítaným hostem. Na lobbistických setkáních patří mezi deset nejvýznamnějších společností. Na druhou stranu X mezi ně nepatří. Atos se nyní nachází v krizi a občas se dokonce hovořilo o bankrotu. Francouzská vláda již oznámila, že “nenechá Atos padnout”. Jeho divize Eviden dostala dokonce na starosti kybernetickou bezpečnost olympijských her v Paříži. V roce 2018, tedy rok před Bretonovým nástupem do funkce komisaře, dostal jen Atos od Evropské komise a jí podřízených orgánů 107 milionů eur. A stejně jako francouzská vláda i EU zadala společnosti Atos zakázky v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Sotva Breton opustil svůj úřad, prosadil dnes již nechvalně proslulý zákon o digitálních službách (DSA, pozn. red.), tehdy ještě známý jako “zákon o digitálních sítích”, který byl jedním z jeho dítek a jehož cílem je regulovat komunikační trh v souladu s odvětvím telekomunikací a informačních technologií, které Francouz předtím sám vedl. A když tehdy mluvil o roli “evropských šampionů”, každému pozorovateli muselo být jasné, že má zřejmě na mysli své vlastní společníky. Pro outsidery může DSA omezovat svobodu na sítích, ale pro vnitřní elitu jde především o vyštípání konkurence a udržení si vlastního postavení.
Střety zájmů paralyzují digitální Evropu
Breton se proto od prvního dne vyznačuje střetem zájmů. Protože se téměř všechny oblasti činnosti jeho úřadu překrývají s oblastmi jeho bývalé společnosti, objevovala se kritika již předem. Ještě před nástupem do funkce se osobně setkal s tehdejším předsedou Komise Jeanem-Claudem Junckerem. Tyto schůzky si svou výbušností v ničem nezadaly s výměnou textových zpráv Ursuly von der Leyenové s farmaceutickými společnostmi.
Až donedávna však nikdo v Evropské komisi nedokázal střet zájmů rozpoznat, a to ani tehdy, když byl Breton na začátku svého funkčního období v Evropském parlamentu s takovým obviněním konfrontován. Naopak, Bretonova odbornost byla po léta chválena. Vyvolává to vzpomínky na německého státního tajemníka se zkušenostmi se zeleným lobbingem z ne zcela neznámého think tanku. Schémata jsou vždy stejná. I zde si můžeme být jisti, že pokud už Breton nebude hrát roli v nové Komisi, určitě si své místo najde jinde. Koneckonců ve válkách miliardářů jsou neustále nějaké nové fronty.
Překlad původního článku ze serveru tichyseinblick.de
Foto: Thierry Breton v Evropském parlamentu. CC-BY-4.0: © European Union 2019 – Source: EP
Proste korporatni fasismus