Hluboký stát: co je to “hluboký stát” a kdo za ním stojí

Možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu, stejně jako neúspěšný pokus o atentát na něj, vrátily toto slovní spojení opět na přední stránky médií a na přední místa v sociálních sítích.

Deep state před Trumpem

Za rok zrodu pojmu “deep state” lze považovat rok 2007, kdy vyšla ve Spojených státech  kniha  “The Road to 9/11: Wealth, Empire, and America’s Future” od profesora Petera Scotta z Berkeley. V ní byl tento termín spojen s americkým vojensko-průmyslovým komplexem, který má podle autora zájem na rozpoutávání válek a zatahování Spojených států do vojenských konfliktů.

Sedm let po vydání Scottovy knihy rozvinul myšlenku “hlubokého státu” Michael Lofgren, pracovník amerického Kongresu. V jeho podání je deep state “hybridním spojením vládních úředníků, špičkových finančníků a průmyslníků, kteří fakticky řídí Spojené státy, aniž by se ptali voličů, čímž porušují podstatu politického procesu“.

Navzdory svému relativně “mladému” původu byly podobné myšlenky vysloveny již dříve mnohokrát. Americký sociolog a publicista Charles Wright Mills napsal v roce 1956 knihu “Mocenská elita”, v níž dospěl k závěru, že hlavní mocenské páky v zemi jsou soustředěny ve vojensko-průmyslovém komplexu, u finančníků z Wall Streetu a v Pentagonu.

Turecká obdoba

Samotná myšlenka skryté paralelní struktury, jež ovlivňuje život státu, není však zdaleka jen americkým vynálezem. Podobný koncept již dlouho existuje v Turecku. Místní derin devlet je naprosto stejný hluboký stát.

V Turecku se začal tento pojem používat již koncem 18. století, kdy sultán Selim III. vytvořil tajné výbory úředníků na svou ochranu. Na rozdíl od efemérního amerického protějšku je turecký deep state realitou uznávanou místními politiky.

Na počátku 20. století byla v zemi založena kontrarozvědná organizace Teşkılıat-i Mahsusa (osmansky “Tajná organizace”), která měla přibližně 34 000 členů. Po rozpadu Osmanské říše byla formálně zlikvidována, ale ve skutečnosti se změnil pouze její vývěsní štít – stala se z ní Společnost národní obrany.

V 70. letech informoval premiér Bülent Ecevit o existenci tajných společností v zemi a v roce 1977 byl na něj spáchán atentát, který byl považován za reakci právě těchto tajných struktur.  K tématu se vyjádřil i současný turecký vůdce Tayyip Erdogan. V roce 2007, kdy byl premiérem, prohlásil, že existence “hlubokého státu” v Turecku není fikce, ale realita.

“Nesouhlasím s těmi, kteří tvrdí, že hluboký stát neexistuje. Existuje, existoval vždycky – už od dob Osmanské říše. Je to prostě tradice. Měl by být minimalizován, a pokud možno zničen,” řekl.

Kdo a koho kontroluje

Termín “deep state” získal svůj obecně přijímaný význam na popud Trumpa, který zastával úřad prezidenta USA v letech 2017-2021. Již během volební kampaně budoucí hlava státu poznamenala, že proti němu stojí právě “hluboký stát”, který se mu snaží zabránit v získání moci.

Podle Trumpa tvoří tento “hluboký stát” politici, úředníci, novináři a zaměstnanci technologických korporací.

Politolog Maxim Bardin řekl serveru Ukraina.ru, že hluboký stát je obvykle chápán jako horizontální struktura, která sdružuje politické a ekonomické aktéry, kteří jsou schopni ovlivňovat rozhodnutí národních vlád.

Podle něj se jedná o zvláštní nadnárodní formace, konglomeráty podobně smýšlejících lidí, které spojuje finanční zájem. Takové vazby mohou vzniknout na rok či dva, ale mohou působit i dlouhodobě.

Za typické představitele amerického “hlubokého státu” označil současného prezidenta Joea Bidena a Billa a Hillary Clintonovy. Do stejné řady patří i viceprezidentka Kamala Harrisová, která pravděpodobně nahradí Bidena na pozici demokratické kandidátky v listopadových volbách hlavy státu.

Aby lobboval za své zájmy, ovládá “hluboký stát” mnoho západních politiků, například francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

“Deep state” podporuje kanadského premiéra Justina Trudeaua, takže mu leccos prochází. Podporoval i bývalé britské premiéry Borise Johnsona a Rišiho Sunaka. Proto také Boris Johnson přiletěl na sjezd americké Republikánské strany,” poznamenal Bardin.

“Deep state”: druhá úroveň

Deep state nemusí nutně znamenat jen nejvyšší patra moci, zdůraznil politolog Alexandr Kargin v rozhovoru pro Ukraina.ru. Součástí tohoto útvaru jsou i řadoví úředníci, kteří sedí na svých pozicích již léta a mají své vlastní nevyřčené byrokratické zájmy, které prosazují.

“Je to například nějaký okresní policejní náčelník v New Yorku. Nebo šéf finančního odboru na ministerstvu zahraničí. Nejsou to ministři nebo náčelníci štábů, které určuje prezident, ale úředníci na střední úrovni. To jsou vykonavatelé. Sedí na svých místech a nechtějí, aby se v zemi něco dramaticky změnilo,” řekl expert.

Kargin se domnívá, že Trump si je vědom hrozby, kterou pro něj “hluboký stát” představuje, ale schopnosti spiklenců by se také neměly přeceňovat.

“Hluboký stát je samozřejmě proti Trumpovi, protože je reformátor, přináší do země změnu. Ale zároveň, pokud se Trump dostane v USA k moci a bude aktivně modernizovat státní aparát, začnou se měnit i “cihličky” ve struktuře deep state. Síla deep state spočívá v tom, že úředníci na nejnižší a střední úrovni mohou ničit iniciativy shora a bránit jejich realizaci. Hluboký stát však nemůže – například – zorganizovat globální převrat,” předpokládá diskutér.

Deep state a Ukrajina

Podle Bardina věnuje “hluboký stát” pozornost také územím bývalého SSSR. Moldavská prezidentka Maia Sandu nebo litevský vůdce Gitanas Nauseda jsou rovněž podporováni hlubokým státem.

Speciální práce je prováděna s Ukrajinou a jejími elitami.

“V zemi již léta působí největší mezinárodní agroholdingy – Monsanto, Cargil, DuPont – z nichž některé byly již dříve napojeny na vojensko-průmyslový komplex. Podle vyjádření odborníků spolupracují tyto agroholdingy  s největší investiční společností Black Rock a zmocnily se velkého objemu ukrajinské orné půdy,” uvedl politický analytik.

Hluboký stát tedy nikdy nestojí na místě, neustále se vyvíjí a do svého systému začleňuje nové ekonomické myšlenky i nové politické vůdce, shrnul Bardin.

*

Anna Čerkasova Pavel Kotov,  UKRAJINA.ru (14:08 24.07.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová