O tom, co je zač velký americký, primárně superimperiální web Foreign Affaires nemá smysl na Kose psát jen bych se opakoval. A pokud to náhodou netuší takový nějaký psáč Krupka z Deníku.cz jde o jeho problém a udělá určitě dobře, když si to, za cenu vypocení trochy duševního sádla – zjistí.

Za sebe konstatuji, že na FA chodím stále častěji a raději! Protože jakkoliv tamní komunita je posedlá Americou first a její světovládnou dominancí, dokáže se, minimálně občas na svět a jeho problémy podívat střízlivým pohledem příslušníka zbylých 7 670 000 000 obyvatel této planety. Což je něco, co si čeští psáči a intervjůci absolutně nemohou dovolit.

Jeden takový článek, který by v českých podmínkách nikdy nemohl spatřit světlo světa je ten, jenž musíte dostat na sklo, který nedávno FA vydaly pod názvem

For the Rest of the World, the U.S. President Has Always Been Above the Law

podle překladače

Pro zbytek světa stál americký prezident vždy nad zákonem

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o premisách bývalého prezidenta Donalda Trumpa o jeho trestní imunitě vyvolalo vážná varování před novým rozšířením prezidentské moci. 1. července soud rozhodl v poměru 6–3, tedy po stranické linii, že prezidenti požívají imunitu vůči trestnímu stíhání za své „oficiální činy“, související přímo s výkonem funkce, ale nalezl také, že stále mohou být stíháni za neoficiální činy, byť vykonávají prezidentský úřad. „Soud účinně vytvořil nadzákonnou zónu kolem prezidenta,“ napsala soudkyně Sonia Sotomayor ve svém nesouhlasu. „Při každém použití úřední moci je nyní prezident králem nad zákonem.“

Mnoho komentátorů její kritiku zopakovalo. Rozsudek „ruší dlouho ustálenou zásadu, že prezidenti, stejně jako všichni ostatní, podléhají zákonu,“ poznamenala právní vědkyně Kate Shaw. „Pokud je prezident králem, pak jsme poddaní, jejichž životy a živobytí jsou v bezpečí pouze tehdy, pokud na sebe nevyvoláme hněv exekutivy,“ varovala sloupkařka New York Times Jamelle Bouieová. „Pokud by Trump jako vrchní velitel nařídil svým vojákům někoho zavraždit nebo provést puč, zdálo by se, že to spadá pod ustanovení o absolutní imunitě rozhodnutím soudu,“ vysvětlila právní vědkyně Cheryl Bader. Rozhodnutí soudkyně Aileen Cannonové z 15. července zrušit obvinění proti Trumpovi za nesprávné zacházení s utajovanými dokumenty, i když je pravděpodobné, že se proti němu bude odvolávat a bude zrušeno, se přidalo k chóru znepokojených hlasů.

Většina analytiků si však nevšimla, že tento nedostatek právní odpovědnosti za rozhodnutí amerického prezidenta, včetně rozhodnutí nařídit armádě použití smrtící síly, není nic nového. Pro většinu světa mimo Spojené státy je to již dlouho realitou. Po celá desetiletí vedli američtí prezidenti nezákonné války, plánovali atentáty na zahraniční vůdce, nezákonně zadržovali a mučili lidi, svrhli demokratické vlády a podporovali represivní režimy bez jakékoli možnosti právní odpovědnosti u domácích nebo mezinárodních soudů.

Přestože lidé na celém světě trpěli těmito nezákonnými činy, Američané žili v bublině – bublina, kterou toto rozhodnutí jejich soudu konečně splasklo. Na tomto rozhodnutí je skutečně tak děsivé, že má potenciál učinit prezidentovy činy ve Spojených státech stejně nekontrolovatelné jako mimo ně.

SMRTELNÁ SÍLA

Sotomayorová ve svém nesouhlasu nastínila znepokojivý příklad typu akce, kterou by nyní prezident mohl podniknout a očekávat trestní imunitu díky rozhodnutí Nejvyššího soudu: „Nařídí Navy’s Seal Team 6 zavraždit politického rivala? Je imunní.“ Přesto má prezident již dlouho možnost nařídit americké armádě, aby zabíjela beztrestně. V letech od útoků z 11. září 2001 dohlíželi američtí prezidenti na obrovský rozmach používání smrtící síly americkou armádou v zahraničí, někdy způsoby, které porušovaly mezinárodní právo, domácí právo nebo obojí.

Přibližně 300 000 iráckých civilistů bylo zabito v přímém důsledku americké války v Iráku, která začala v roce 2003, válka, kterou generální tajemník OSN Kofi Annan nazval „ilegální“. Odhaduje se, že v přímém důsledku války proti Talibanu, al-Káidě a přidruženým silám v Afghánistánu, která začala v roce 2001, zemřelo více než 70 000 afghánských a pákistánských civilistů. Spojené státy odůvodnily tuto válku jako zákonnou podle článku 51 Charty OSN. v době, kdy jen málo států akceptovalo, že článek 51 lze použít k ospravedlnění válek proti nestátním aktérům.

Americká armáda se po dvě desetiletí účastnila bojů v Afghánistánu a čelila vážným obviněním z válečných zločinů, včetně mučení ve vazebním středisku na letecké základně Bagram. Bagram byl jen jedním z několika amerických zadržovacích zařízení, ve kterých byli zadržovaní mučeni. Spojené státy provozovaly nezákonné „černé mučírny“ CIA na několika místech po celém světě, jako je Kosovo, Litva, Polsko, Rumunsko a Thajsko, kde tajně držely a týraly zadržované osoby.

Ve válce v Libyi v roce 2011 vedené NATO za významné účasti USA zemřely stovky lidí. Přestože byla válka povolena Radou bezpečnosti OSN, Kongres USA nikdy neschválil účast USA v ní. Dva právníci nejvyšší administrativy informovali, že americký zákon známý jako usnesení o válečných silách vyžaduje, aby válka skončila po 60 dnech. Prezident Barack Obama tuto radu ignoroval a místo toho se rozhodl přidat na stranu dvou dalších právníků nejvyšší administrativy, kteří tvrdili, že vojenská operace v Libyi nepředstavuje „nepřátelství“, a proto nepodléhá tomuto zákonu.

V letech 2021 až 2023 prováděla americká vláda protiteroristické operace v 78 zemích, včetně pozemních bojových misí v nejméně devíti zemích. Nyní s více než 11 000 systémy bezpilotních letadel mají Spojené státy kapacitu k provádění náletů ve velké části světa bez upozornění. Tyto systémy, běžně známé jako drony, se obecně používají k cílení a zabíjení podezřelých teroristů. V nedávné minulosti tyto údery zahrnovaly „podpásové útoky“ – smrtící údery proti lidem, jejichž identita byla neznámá, ale jejichž pozorované chování bylo v souladu s chováním teroristů. Cíl by mohl zahrnovat například muže vojenského věku, který v oblasti, kde probíhaly boje, nese něco, co vypadá jako zbraň. V posledních několika letech Spojené státy provedly nálety v nejméně čtyřech zemích. Většina těchto operací byla založena na chabém čtení zákona schváleného Kongresem týden po útocích z 11. září, který prezidenta opravňuje k použití síly proti těm, kdo útoky provedli, a jakékoli zemi, organizaci nebo osobám, které je ukrývaly.

Všechny tyto kroky vyvolávají obtížné právní otázky, o kterých přetrvávají neshody. Američtí vládní právníci mohou a mají přijít s právními argumenty na jejich obranu – některé jsou věrohodnější než jiné. Ale jen málo z těchto argumentů bylo kdy zveřejněno nebo testováno u soudu.

KRÁTKÁ RUKA ZÁKONA

Po léta byly činěny pokusy přimět Spojené státy k odpovědnosti za jejich nepovolené násilí. Právníci ve Spojených státech a v zámoří podávali případ za případem zpochybňujícím americkou armádu a operace CIA v zahraničí, ale jen málo z nich se dostalo přes procedurální a jurisdikční překážky. V důsledku toho byl americký prezident již dlouho „králem nad zákonem“, pokud jde o akce mimo Spojené státy.

Americké soudy v posledních desetiletích opakovaně zamítly právní námitky u amerických soudů proti válkám vedeným prezidentem bez ústavně vyžadovaného povolení Kongresu. Soudy případy zamítly ještě předtím, než vyslechly argumenty o tom, zda prezident porušuje zákon. Namísto toho obecně došly k závěru, že případy představují politické otázky, k jejichž řešení soudy nejsou vhodné, nebo že žalobci nemají aktivní legitimaci. Důsledkem těchto rozhodnutí bylo převrácení ústavního pořádku na hlavu – požadavek, aby Kongres shromáždil nadpoloviční většinu v obou komorách, aby se pokusil zastavit prezidenta ve vedení války, spíše než aby k tomu musel prezident předem získat souhlas Kongresu.

Dokonce i občané USA byli zabiti bez jakékoli odpovědnosti nebo právního přezkumu. Otec Anwara al-Awlakiho zažaloval Obamu u federálního soudu USA ve snaze odstranit amerického občana al-Awlakiho z amerického seznamu cílených zabíjení. Nedlouho poté, co soud žalobu zamítl s odůvodněním, že představuje politické otázky a al-Awlakiho otec nemá příslušné formální postavení, americká vláda zabila al-Awlakiho při náletu dronu. Al-Awlakiho 16letý syn, rovněž americký občan, byl o dva týdny později zabit při útoku jiného dronu. Jeho osmiletá dcera, rovněž občanka USA, byla o několik let později zabita při nájezdu amerického komanda. Žádný soud neposoudil zákonnost těchto rozhodnutí ohledně použití smrtící síly.

Dobře zdokumentovaný program mučení také vedl k malé odpovědnosti. Po nástupu do úřadu v roce 2009 se Obama rozhodl vyšetřit pouze dva případy špatného zacházení se zadržovanými, které vedly k smrti, a to i přes dostatek důkazů o rozsáhlém programu vlády USA ohledně nezákonného zadržování a mučení v letech po útocích z 11. září. Obama později uzavřel vyšetřování dvou úmrtí a nařídil zničení výslechových videokazet CIA, aniž by zahájil trestní oznámení. Žádní významní zainteresovaní správní úředníci nečelili žádné disciplinární žalobě. Jeden se stal federálním soudcem. Gina Haspelová, která podle New York Times sledovala, jak byl zadržený podroben „silnějšímu výslechu“ a waterboardingu na černé stanici CIA, kterou provozovala v Thajsku, se později stala ředitelkou CIA během Trumpovy administrativy.

Vzhledem k tomu, že trestní odpovědnost byla shozena se stolu, žalobci poškození ve „válce proti terorismu“ podali u amerických soudů občanskoprávní žaloby proti vládě USA a vládním úředníkům USA podle statutu Alien Tort Statute, který umožňuje neamerickým občanům podávat žaloby domáhající se náhrady škody za způsobenou újmu v důsledku porušování mezinárodního práva, neuspěli. Hope Metcalfová, která zastupovala oběti mučení ze strany amerických úředníků, vzpomínala: „Narazili jsme na 7 000 různých překážek“ a „žádný ze soudních sporů ATS nepokročil ani za mnoho let, kromě případů soukromých dodavatelů“. Velmi málo z těchto žalob dosáhlo podstaty; většina neuspěla pro nedostatek jurisdikce nebo z důvodu suverénní imunity. Nejvyšší soud ve svém nejnovějším rozhodnutí o zákonu zasadil zákonu velkou ránu, když rozhodl, že se nevztahuje na chování, které se odehrává mimo Spojené státy.

Několik pokusů o právní odpovědnost u zahraničních soudů také rychle ztroskotalo. Žaloba hledně válečných zločinů podaná v Belgii proti prezidentovi George HW Bushovi a ministru zahraničí Colinu Powellovi iniciovaná iráckými oběťmi války v Zálivu v roce 1991 byla pod silným diplomatickým tlakem vlády USA stažena. V únoru 2011 prezident George W. Bush zrušil své vystoupení v Ženevě kvůli hrozbě trestního řízení proti němu za jeho účast v americkém programu mučení po 11. září.

Spojené státy nesouhlasily s jurisdikcí žádného mezinárodního soudu, který by mohl mít pravomoc určovat, zda jsou války, které vedou, zákonné. Když Mezinárodní trestní soud zahájil vyšetřování obvinění z mučení ze strany amerických sil v Afghánistánu (ICC měl jurisdikci, protože Afghánistán je stranou Římského statutu, který legitimuje soud), Trumpova administrativa použila proti soudcům a zaměstnancům soudu bezprecedentní ekonomické sankce. donutit ji k „depriorizaci“ obžaloby. Tento případ zůstal na mrtvém bodě.

Absence jakékoli právní odpovědnosti za jednání několika prezidentů v zahraničí je ještě horší, když neexistuje žádná politická odpovědnost. Američtí občané, kteří jsou naštvaní na prezidentovo jednání doma nebo v zahraničí, mají alespoň možnost volit v prezidentských volbách. Mají také možnost hlasovat pro členy Kongresu, kteří by mohli – alespoň teoreticky – obvinit a odvolat prezidenta z funkce za porušení zákona. Hlasování ohledně prezidenta nebo pro členů Kongresu však není možností pro neamerické občany, kteří žijí v mnoha zemích, kde americký prezident nařídil silám provádět cílené zabíjení nebo svrhnout jejich vlády. V tomto ohledu zůstávají občané USA v privilegovaném postavení i po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Trump v. Spojené státy americké . Je skutečně zarážející, že země, která právem oslavuje svůj trvalý a neochvějný závazek k právnímu státu a demokratickým principům vládnutí, začala prosazovat takovou globální kontrolu s tak malou právní nebo politickou odpovědností vůči těm, kterých se akce její vlády nejvíce dotkly.

Nic z toho nemá bránit rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl prezidentovi udělena imunita pro úřední úkony. Její kritici mají pravdu, že je v rozporu s americkým demokratickým ideálem, že moc se musí zodpovídat zákonu. Rozhořčení, které vyvolalo rozhodnutí Nejvyššího soudu, však odráží malé, ba žádné pochopení toho, jak mnoho z činů amerického prezidenta dlouho pociťuje a chápe většina zbytku světa.

JAK BÝT ODPOVĚDNOU SUPERVELMOCÍ

Řešení problému beztrestnosti vyžaduje řešit nejen absenci trestní odpovědnosti za jasně nezákonné činy prezidenta ve Spojených státech, ale také dlouhodobou absenci odpovědnosti za jasně nezákonné činy prezidenta a vlády, kterou prezident vede. na celé zeměkouli.

V jiných částech světa může trpělivost s nezodpovědnou mocí – americkou nebo jinou – ubývat. Bezprecedentních 43 států postoupilo situaci na Ukrajině ICC. Toto vyšetřování již vyústilo v šest zatykačů, včetně zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina. Bylo vyvinuto soustředěné celosvětové úsilí využít aktiva ruské centrální banky k zaplacení škod způsobených Ruskem během jeho nezákonné války na Ukrajině. Dynamika roste také za snahou vytvořit nový tribunál , který by soudil zločin agrese na Ukrajině. Mezitím izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí vlastnímu pravděpodobnému zatykači od ICC. A francouzský soud nedávno potvrdil zatykač na syrského prezidenta Bašára al-Asada.

Spojené státy mají s ICC dlouhodobé napjaté vztahy. Jedním z kroků k řešení beztrestnosti doma i v zahraničí by bylo pokračovat v posilování vztahů USA se soudem. Prvním krokem je přestat vyhrožovat uvalením sankcí u soudu, jak nedávno učinili členové Kongresu v návaznosti na oznámení, že žalobce ICC Karim Khan žádá o zatykače na Netanjahua a izraelského ministra obrany Yoava Gallanta. Spojené státy by také měly pokračovat v podpoře práce soudu, stejně jako v případě vyšetřování ruských válečných zločinů.

Ale to nestačí. Spojené státy by také měly akceptovat, že nedisponují imunitou vůči jurisdikci ICC, když údajně páchá zločiny na území státu, který je stranou soudu. To nemusí znamenat předání občanů USA do Haagu. Místo toho to vyžaduje prokázat, že Spojené státy vyvinuly skutečné úsilí při poskytování odpovědnosti za stejné zločiny doma. ICC je koneckonců zřízen jako soud poslední instance – zasáhne pouze tehdy, když to vnitrostátní soudy nejsou schopny nebo ochotny tak učinit.

Americká vláda může také poskytnout silnější občanskou odpovědnost, když neoprávněně páchá škody v zahraničí. Americká armáda již poskytuje ex gratia platby za omezených okolností, kdy uznává, že civilisté byli poškozeni americkou vojenskou akcí. Spojené státy například pravidelně poskytovaly dobrovolné kondolenční platby civilním obětem amerických vojenských operací v Afghánistánu. Ale tento systém se ani zdaleka nepřibližuje tomu, aby poskytoval odpovědnost za škody způsobené ve válce, včetně mnoha civilních úmrtí způsobených „chybou“. Spojené státy by mohly být průkopníkem robustnějšího kompenzačního programu, který by civilistům umožnil žádat odškodnění za újmu způsobenou jim nebo jejich majetku v důsledku amerických vojenských operací – přijetím „ režimu válečných deliktů “, aby se minimalizovalo zbytečné utrpení civilistů.

Kongres by také měl získat zpět svou ústavní roli při rozhodování, kdy se Spojené státy zapojí do vojenských operací v zahraničí. Kritickým prvním krokem by byla revize rezoluce o válečných mocnostech, která by jasně definovala „nepřátelství“ a stanovila přerušení financování pro jakoukoli válku, která trvá déle než 60 dní, pokud to výslovně nepovolí Kongres. To by prezidentům ztížilo vedení válek bez získání souhlasu Kongresu.

Problém prezidentské imunity – a schopnosti prezidenta jednat mimo zákon – nevznikl rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci Trump v. Spojené státy americké . Jednoduše se tím obnažil a rozšířil. Mimo Spojené státy byli američtí prezidenti již dlouho schopni beztrestně porušovat zákon a přivodit přitom civilistům smrt a ničení majetku. Teď, když to platí i ve Spojených státech, snad bude vůle s tím něco udělat.

*

Autoři: OONA A. HATHAWAY a Gerard C. a Bernice Latrobe Smithovi jsou profesory mezinárodního práva na Yale Law School a nerezidentem v Carnegie Endowment for International Peace.

**

Kdybych otiskl text, který jste právě dočetli a neudal, odkud pochází originál a kdo jsou autoři, co byste usoudili o tom, kde jej vlk vzal ?

Vůbec nepochybuji, že psáč Krupka a jemu poodbní by okamžitě řičeli jako šílení, že jde o ruskou propagandu, sebranou ze Sputniku či Rossia Today a tak podobně! Prostě jasné dezinfo, které má rozvrátit naši užasnou liPDRskou demokraturu /liberálně progresivistickou/.

Jenže ono ouha!!! Ouha! Tohle vypustil americký superimperiální web Foreign Affaires, Braný mimořádně vážně v nejvyšších patrech americké politiky i zákulisí!! FA že by bylo nástrojem kremelské propagandy? To snad nenapadne ani takového poloyntelygenta, jako je nájemný psáč Krupka!

Zkrátka věci se mění, ledy pukají! I profesoři mezinárodního práva z právnické fakulty slavné Yale v tom mají jasno. Na rozdíl od Krupků, Václavů Moravců a dalších.

Ještě před nějakými třemi roky by něco takového nebylo vůbec možné. Dnes už v USA ano.

To je jedna rovina, proč jsem po tomhle textu sáhl všemi deseti. Tím druhým je jeho hlavní premisa – ano, americký prezident a vůbec každý občan USA stojí dlouhodobě nad zákonem. Alespoň pro zbytek světa. A Nejvyšší soud USA , to teď , co se prezidenta týče – svým nálezem zacementoval!!!

To je prostě fakt a svět s ním bude muset žít! Jenže krajně nerad a jeho většina si to bude pamatovat. A zařídí se podle toho. Až zase Amerika a kolektivní Západ budou žádat globální Jih, aby podpořil JEJICH SVĚT PODLE JEJICH PRAVIDEL. Jak to asi dopadne je na bíle dni. Ale my se budeme přesvědčovat o ruské a čínské podvratné roli v Africe a v Asii!!! Tohle umíme fakt skvěle!

Opakuji – ten článek vyšel ve Foreign Affaires!!!!

*

Zdroj: Kosa Zostra, publikováno30 července, 2024, autor: vlkp

*

Vážení čtenáři, texty, které přejímáme a překládáme z jiných zdrojů, sice nemusí vždy odpovídat názoru redakce, ale uveřejňujeme je proto, aby vyvažovaly jednostrannou ulhanost a překrucování českých médií a ukázaly jiné pohledy na politické, kulturní a společenské problémy.

Věříme, že naši čtenáři to chápou a proto náš web v hojném počtu navštěvují.

Děkujeme i za podporu Nové Republiky finančními dary na konto FIO banky:

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*