Filozof Manda o premiérově projev na Devíně: „Nesmyslné“ progresivistické a liberální ideologie nelze zastavit prostřednictvím křesťanství a ani prostřednictvím ústavních změn, protože jejich zdroj leží mimo duchovní či ideologickou sféru. Leží v materiální a především v ekonomické realitě

V jeho vystoupení mě zaujalo zejména jeho vyzdvihování role křesťanství při obraně naší společnosti před „nesmyslnými“ progresivními a liberálními ideologiemi. Jeho názor, že stát se bez církve nedá řídit, protože stát musí mít duši a srdce, je z mého pohledu otevřeným přiznáním strany Směr, že sama nedisponuje ucelenou, teoreticko-praktickou představou pozitivního rozvoje naší společnosti, která by se stala „světskou“ duší a srdcem slovenské společnosti a bránila by ji před \”nesmyslnými\” ideologiemi.

Ideje svobody, spravedlnosti a demokracie, které jsou takříkajíc standardní výbavou dnešních politických stran, v jejich abstraktním, tj. nekonkrétním či ahistorickém chápání, se nemohou stát „duší a srdcem“ společnosti. Protože – tak, jak to můžeme vidět i u nás – různé části společnosti je chápou rozdílně a dokonce protikladně. Uvedené ideje v jejich abstraktním pojetí jsou „duší a srdcem“ společnosti, ale takovou „duší a srdcem“, které společnost rozdělují a nesjednocují za její pozitivním společným cílem.

Uvedené tvrzení jasně dokládají peripetie s naší demokracií, když se opozice a koalice vzájemně staví do role obránců demokracie a současně jsou druhou stranou považovány za nepřátele demokracie. Podobně je to is idejemi svobody a spravedlnosti. Idea svobody v konkrétních podmínkách vlády soukromého vlastnictví výrobních prostředků sice umožňuje pracujícím svobodný pohyb v rámci EU, ale tato svoboda končí na prahu soukromých podniků, kde se svobodný pracující mění na vykořisťovanou pracovní sílu či otroka zájmů kapitalistů. Idea spravedlnosti, jejímž základem je rovnost, se v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních prostředků mění na vztah ekonomicko-sociální nerovnosti a podřízenosti námezdní pracovní síly podnikateli.

„Nesmyslné“ progresivistické a liberální ideologie nelze zastavit prostřednictvím křesťanství a ani prostřednictvím ústavních změn, protože jejich zdroj leží mimo duchovní či ideologickou sféru; leží v materiální a především v ekonomické realitě. „Nesmyslné“ ideologie jsou zoufalým projevem upadajícího a rozkládajícího se kapitalismu, který chce prostřednictvím „nesmyslných“ ideologií odvrátit pozornost nespokojených občanů od skutečných příčin rozkladu dnešní společnosti a odvrátit jejich energii od revoluční přeměny materiálních podmínek existence společnosti pro boj s větrnými mlýny.

Křesťanství nemůže zabránit šíření „nesmyslných“ ideologií stejně, jako nemohlo zabránit přeměně rovnosti původních křesťanů na nerovné křesťany, kteří zůstali rovní už jen ve vztahu k Bohu. Ve svém pozemském životě se proměnili v nerovné křesťany, kde někteří křesťané vykořisťují jiné křesťany a žijí z jejich práce. Jednoduše řečeno, dnešní křesťanství se opírá o tytéž materiální základy společnosti, které jsou dnes zdrojem „nesmyslných“ ideologií, a proto se proti nim nemůže účinně postavit.

Zdůrazňování významu křesťanství v obraně „normální“ společnosti nebylo prozíravé ani z hlediska politické podpory strany Směr, vždyť mnoho Slovenek a Slováků, kteří podporovali Směr, nejsou nábožensky věřící, ergo, Směr s nimi v boji proti „nesmyslným“ ideologiím příliš nepočítá.

Sociálně-ekonomické a politické podmínky života naší společnosti se zhoršují as ohledem na celkový vývoj ve světě lze předpokládat, že se budou zhoršovat i nadále. A právě v takových situacích by se měla společnost sjednotit kolem jasné, teoreticko-praktické ideje boje za lepší společnost, ideje prezentované vedoucí politickou silou.

Filozof a vysokoškolský pedagog doc. PhDr. Vladimír Manda, CSc. z Katedry filozofie a politologie FF UKF v Nitře ve svém článku komentoval proslov předsedy vlády SR Roberta Fica během celonárodních oslav výročí příchodu Cyrila a Metoděje na bratislavském hradě Devín dne 5. července 2024, ve kterém vyzval občany Slovenska „postavit obrovský liberálním ideologiím, které se šíří jako rakovina“.

Se zájmem jsem vyslechl projev Roberta Fica na Devíně , u příležitosti oslav příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

V jeho vystoupení mě zaujalo zejména jeho vyzdvihování role křesťanství při obraně naší společnosti před „nesmyslnými“ progresivními a liberálními ideologiemi. Jeho názor, že stát se bez církve nedá řídit, protože stát musí mít duši a srdce, je z mého pohledu otevřeným přiznáním strany Směr, že sama nedisponuje ucelenou, teoreticko-praktickou představou pozitivního rozvoje naší společnosti, která by se stala „světskou“ duší a srdcem slovenské společnosti a bránila by ji před \”nesmyslnými\” ideologiemi.

Ideje svobody, spravedlnosti a demokracie, které jsou takříkajíc standardní výbavou dnešních politických stran, v jejich abstraktním, tj. nekonkrétním či ahistorickém chápání, se nemohou stát „duší a srdcem“ společnosti. Protože – tak, jak to můžeme vidět i u nás – různé části společnosti je chápou rozdílně a dokonce protikladně. Uvedené ideje v jejich abstraktním pojetí jsou „duší a srdcem“ společnosti, ale takovou „duší a srdcem“, které společnost rozdělují a nesjednocují za její pozitivním společným cílem.

Uvedené tvrzení jasně dokládají peripetie s naší demokracií, když se opozice a koalice vzájemně staví do role obránců demokracie a současně jsou druhou stranou považovány za nepřátele demokracie. Podobně je to i s idejemi svobody a spravedlnosti. Idea svobody v konkrétních podmínkách vlády soukromého vlastnictví výrobních prostředků sice umožňuje pracujícím svobodný pohyb v rámci EU, ale tato svoboda končí na prahu soukromých podniků, kde se svobodný pracující mění na vykořisťovanou pracovní sílu či otroka zájmů kapitalistů. Idea spravedlnosti, jejímž základem je rovnost, se v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních prostředků mění na vztah ekonomicko-sociální nerovnosti a podřízenosti námezdní pracovní síly podnikateli.

„Nesmyslné“ progresivistické a liberální ideologie nelze zastavit prostřednictvím křesťanství a ani prostřednictvím ústavních změn, protože jejich zdroj leží mimo duchovní či ideologickou sféru; leží v materiální a především v ekonomické realitě. „Nesmyslné“ ideologie jsou zoufalým projevem upadajícího a rozkládajícího se kapitalismu, který chce prostřednictvím „nesmyslných“ ideologií odvrátit pozornost nespokojených občanů od skutečných příčin rozkladu dnešní společnosti a odvrátit jejich energii od revoluční přeměny materiálních podmínek existence společnosti pro boj s větrnými mlýny.

Křesťanství nemůže zabránit šíření „nesmyslných“ ideologií stejně, jako nemohlo zabránit přeměně rovnosti původních křesťanů na nerovné křesťany, kteří zůstali rovní už jen ve vztahu k Bohu. Ve svém pozemském životě se proměnili v nerovné křesťany, kde někteří křesťané vykořisťují jiné křesťany a žijí z jejich práce. Jednoduše řečeno, dnešní křesťanství se opírá o tytéž materiální základy společnosti, které jsou dnes zdrojem „nesmyslných“ ideologií, a proto se proti nim nemůže účinně postavit.

Zdůrazňování významu křesťanství v obraně „normální“ společnosti nebylo prozíravé ani z hlediska politické podpory strany Směr, vždyť mnoho Slovenek a Slováků, kteří podporovali Směr, nejsou nábožensky věřící, ergo, Směr s nimi v boji proti „nesmyslným“ ideologiím příliš nepočítá.

Sociálně-ekonomické a politické podmínky života naší společnosti se zhoršují as ohledem na celkový vývoj ve světě lze předpokládat, že se budou zhoršovat i nadále. A právě v takových situacích by se měla společnost sjednotit kolem jasné, teoreticko-praktické ideje boje za lepší společnost, ideje prezentované vedoucí politickou silou.

Bohužel naše parlamentní politické síly včetně strany Směr nedisponují žádnou přesvědčivou ideologií, jejímž prostřednictvím by mohli mobilizovat občany k překonávání potíží.

Tvrzení v Ústavu SR, že Slovenská republika se neváže na žádnou ideologii, se opírá o představu „nadstranického“ státu, který společnost neorganizuje k nějakým společným cílům, ale pouze technicky zajišťuje její chod. Na straně druhé, uvedená teze zjevně odporuje tomu, že „nadstranický“ stát je řízen vítěznou politickou stranou.

Uvedená teze vedla politické strany k tomu, že se přestaly věnovat jedné z prvořadých funkcí politické strany, tj. formování vlastní ideologie, teoreticko-praktického nástroje duchovního vedení společnosti k lepšímu životu. Jejich ideologická aktivita se redukovala na nesourodá pragmatická řešení nedostatků bez potřebné vize rozvoje společnosti. Jejich snaha se zaměřovala především na získání voličů ve volbách s cílem dosáhnout politické moci. V podmínkách relativního klidu a progresu společnosti to postačovalo, ale v případě krizových podmínek společnosti, v jakých se dnes nacházíme, tento pragmaticko-technický přístup v žádném případě nestačí. R. Fico to odkazem na potřebu křesťanství jasně demonstroval.

Další vývoj naší společnosti, v podmínkách absence vlivné politické ideologie, je tak ve „hvězdách“, tj. v jejím náhodném pohybu a ne v cílevědomém a organizovaném pohybu směřujícím k překonání naší současné krize.

*

Autor: doc. PhDr. Vladimír Manda, CSc. – filozof a pedagog působící na Katedře filozofie a politologie FF UKF v Nitře

Zdroj: noveslovo.eu / InfoVojna

Na podporu Nové Republiky je určen účet ve Fio-bance: 2300 736 297 / 2010. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.