Ale je tu ještě jedna, už ne tak zřejmá skutečnost. Upřesnění přesného termínu (“do konce víkendu”) naznačuje, že Biden, respektive jeho rodina a okolí, dostali ultimátum, které se neodvážili ignorovat.
Bidena se snažili odstranit z volebního klání již delší dobu – nejméně dva měsíce, což znamená, že spiknutí se začalo rýsovat již dříve, nejméně před půl rokem. Prezident a jeho tým však až do poslední chvíle tlaku odolávali, a to poměrně účinně. Dokonce i Obama, označovaný nyní Bidenovým okolím zcela otevřeně za jednoho z hlavních koordinátorů protibidenovské kampaně v Demokratické straně, vyjadřoval na veřejnosti až do poslední chvíle podporu Bidenově kandidatuře na znovuzvolení. První veřejné pochybnosti o Bidenově schopnosti vyhrát volby si dovolil až po zveřejnění v Newsweeku, tedy poté, co tým a rodina (od soboty americká média informovala, že rozhodnutí odstoupit z voleb projednává rodina) stávajícího prezidenta dostaly “nabídku, která se nedá odmítnout”.
Je třeba poznamenat, že Bidena podporovala až do konce rodina Clintonových, která je v posledních letech faktickým vlastníkem Demokratické strany. Clintonovi až do minulého pátku večer prosili stranické dárce, aby Bidena neopouštěli, a požadovali, aby se kolem něj přední demokraté semkli. Nemluvíme tedy jen o sešrotování nemocného starce, ale můžeme mluvit o skutečném převratu v Demokratické straně – neprohrál pouze Biden, ale prohráli i Clintonovi, a to je mnohem významnější.
Poslední hranice Bidenovy a Clintonovy obrany byla překročena předminulý týden, kdy demokratičtí dárci vyvinuli rozhodující tlak na Nancy Pelosiovou a Chucka Schumera (vedoucí demokratických frakcí ve Sněmovně reprezentantů a Senátu USA). Demokraté sdělili těmto vedoucím představitelům, že pokud zůstane Biden kandidátem, strana nedostane ani cent, a tuto informaci okamžitě vypustili do tisku. V důsledku toho se Pelosiová a Schumer přidali k Bidenovým skeptikům a začali starého pána aktivně přesvědčovat, aby odešel po dobrém.
Ale, jak je zřejmé, ani to nestačilo, a aby se Clintonova citadela rozlomila, bylo třeba dát Bidenovým ultimátum. Můžeme si dokonce zhruba představit, o co šlo. V předvečer Bidenova “odpovědného rozhodnutí” CIA náhle přiznala, že v příběhu o notebooku Huntera Bidena zfalšovala údaje o jakési ruské stopě. V kombinaci s již existujícími problémy rodiny se zákonem se začaly rýsovat mimořádně chmurné vyhlídky. Bidenovi si museli rychle uvědomit, že už neexistují žádné červené čáry a že příběh s laptopem není zdaleka to nejhorší, dokonce ani poslední z možných obvinění, jež by se mohla stát opět aktuálními.
Bidenovi samozřejmě nechtěli odejít bez záruk. Pouhé záruky demokratů jim nestačily, protože s největší pravděpodobností by moc měli získat republikáni – minimálně na další dva až čtyři roky. Demokraté se na volební katastrofu v nadcházejících volbách připravují. Je nepravděpodobné, že by Trump, jehož pronásledovali osm let a nedávno ho skoro zabili, souhlasil se zárukou osobní imunity pro Bidenovy nebo Clintonovy, kteří prohráli vnitrostranický boj.
Bidenovi nemohli tedy získat stoprocentní záruku, ale mohli se nechat přesvědčit, že souhlasem s odchodem bez odporu volí menší zlo. Zhruba řečeno, mohli dostat informace, které je přesvědčily, že s Bidenovým odchodem by k Trumpovu vítězství v prezidentských volbách (a k vítězství Republikánské strany ve volbách do Kongresu) nemuselo dojít nebo by nemuselo být úplné a komplexní.
Biden podpořil jako svou nástupkyni ve funkci viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Může to být výsledek konsensu všech demokratů, ale stejně tak to může být páka, jak si pro sebe vyhradit prostředek nátlaku na vlastní stranu, aby demokraté nezapomněli na svůj závazek vůči Bidenově rodině.
V každém případě, ať už se Harrisová nebo někdo jiný stane jedničkou na kandidátce demokratické strany, celý povyk “hlubokého státu” kolem Bidenova odstoupení z kandidatury má smysl pouze tehdy, pokud mají alternativní plán, který by jim mohl přinést ne-li vítězství, tak je alespoň zachránit před katastrofální porážkou.
Je nepravděpodobné, že by sponzoři Demokratické strany počítali s tím, že nový kandidát vyhraje volby proti Trumpovi. Někteří demokraté jsou již současnou volební kampaní rozčarováni a budou ji jednoduše ignorovat. Je rovněž nereálné vyrukovat se zcela novou osobností pro volby, které začnou již 20. září (začátek předběžného hlasování).
Bidenovi potenciální nástupci mezi současnými demokratickými lídry mají stejné problémy jako Harris – jsou také většinou staří (i potenciálně nemohoucí), a hlavně jsou stejně jako Biden zodpovědní za neúspěchy americké politiky, protože byli ve vedoucích pozicích jeho týmu.
Pro období svého potenciálního prezidentství se Trump pojistil proti “tragickým nehodám” tím, že si za svého kandidáta na viceprezidenta vybral Jemse Davida Vance, konzervativního senátora z Ohia, který je zastáncem ještě radikálnější reformy americké politiky a ekonomiky, než jakou navrhoval Trump. Pokud J. D. Vance po svém zvolení své názory nezreviduje (jak se to u západních politiků často stává), pak – po případném Trumpově odstranění – vstoupí do Oválné pracovny muž, který bude pro stávající “deep state” ještě nebezpečnější než sám Trump.
Současný “hluboký stát” nemůže Trumpovi dovolit, aby dokončil své funkční období v plném rozsahu. Konzervativní reformátoři podporující Trumpa dali zcela jasně najevo, že do konce jeho druhého funkčního období bude současný “deep state” poslán na smetiště dějin (mnozí i do vězení), a to na úkor přerozdělení, v rámci reformy rozpočtových finančních toků. Za čtyři roky bude muset Trumpa vystřídat Vance, který by měl za osm let ve funkci prezidenta učinit reformy nezvratnými a USA “opět velkými”.
Není známo, do jaké míry jsou plány na změnu zahraničněpolitického kurzu a vnitropolitické reformy realizovány. Pravděpodobně se nedočkáme výrazných strategických změn, ale spíše korekce. Spojené státy jsou totiž v takovém stavu, že k realizaci plánovaného je třeba mít nejen touhu, ale i talent a štěstí. Rotace “deep state” se však zdá být téměř nevyhnutelná. Jediný způsob, jak se jí vyhnout, je zabránit Trumpovi, aby se dostal k moci.
Už dávno se pokoušeli odstranit Bidena, ale kritickým okamžikem, kdy se jeho odchod stal nevyhnutelným, byl neúspěšný atentát na Trumpa. Reakce veřejnosti jasně ukázala, že i kdyby byl Trump při druhém pokusu zabit, Bidenovy šance na vítězství by se příliš nezvýšily. To je případ, kdy pověst politika je natolik pošpiněna, že prohraje i s lampionem.
Pokud však “tragická nehoda” změní tvář americké kampaně ještě před Trumpovým zvolením, tzv. Ne-Biden má šanci porazit Vance.
Trump si tedy musí následující tři a půl měsíce hlídat uši jako oko v hlavě. Jsou chvíle, kdy se kulka dotkne jen ušního boltce, ale jsou i chvíle, kdy proletí jedním uchem tam a druhým ven a vynese s sebou všechny plány, šance a ambice spolu s částí lebky.
Lidé, kteří si objednali Trumpa a zlomili Bidena, se nezastaví. Mají příliš mnoho co ztratit a nehodlají se vzdát svých pozic bez boje. Boj bez pravidel, který známe jako obecný rys americké zahraniční politiky, vznikl opět jako základ politiky domácí (kdo vystřelil první a měl štěstí, ten je hrdina, a komu se nezadařilo, ten je gauner).
Máme za sebou první dějství dramatu s názvem “Volby v USA 2024”, hlavní události jsou teprve před námi.
*
Rostislav Iščenko, UKRAJINA.ru (06:28 22.07.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Ano je v tom moc peníze a odplata za spáchané zločiny Trump by měl mít vlastní nepodplatitelnou ochranku. Pokud by ho dokázali zavraždit tak budou lidé volit Vance.
Myslím, že je to daleko jednoduší. Jak říká pan Schneider. Sleduj tok peněz. No a pokud straničtí podporovatelé uviděli výkon starého “Džoua” v debatě, docvaklo jim, že by určitě nic nepřiteklo. I toho největšího pitomečka od “sponzorů” by, po zhlédnutí toho zoufalství napadlo, že to jsou peníze hozené do kanálu.
Když se dělá politika made in USA musí se počítat s masakry,atentáty a samozřejmě válkami. Holt socialismus má jinou politiku.