Bělorusko vstoupilo do ŠOS: co to znamená? O výhodách euroasijských integračních projektů s účastí Ruska a Číny  

Neméně důležité jsou nejen kvantitativní, ale i kvalitativní změny. ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci) bylo původně vytvořena jako poměrně úzká regionální organizace států asijsko-pacifického regionu. Jak se rozšiřovala, získávala stále výraznější euroasijský rozměr. Vstup Běloruska znamená plnohodnotné zakotvení ŠOS ve východní Evropě.

Pro samotné Bělorusko je vstup do ŠOS také důležitou událostí, která znamená východní obrat v zahraniční politice oficiálního Minsku. Tento obrat začal již před čtyřmi lety, kdy se po neúspěšném pokusu o “barevný” převrat stala zřejmou neudržitelnost bývalého vícevektorového kurzu, založeného na balancování mezi kolektivním Západem, Ruskem a “státy vzdáleného oblouku” (především Čínou). Je jasné, že takový kurz nejenže nezajišťuje zahraničněpolitickou bezpečnost Běloruska, ale činí ho zranitelnějším vůči vnějším hrozbám a stát, který se snaží balancovat, aniž by se jednoznačně k někomu nepřiklonil, se ocitá v situaci svého mezi cizími, cizího mezi svými.

Vstup Běloruska do ŠOS znamená i zvýšení koordinace zahraniční politiky Moskvy a Minsku, neboť obě hlavní města nyní sázejí na mezinárodní organizace mimo kolektivní Západ.  To samozřejmě přispěje i k posílení bilaterálních vztahů. Dříve byly zahraničněpolitické neshody důležitým faktorem, který komplikoval vztahy v rámci Svazového státu.

Za priority své účasti v ŠOS Bělorusko označilo rozvoj ekonomické spolupráce a snížení závislosti na dolaru jako světové rezervní měny. Lukašenko během svého vystoupení na summitu konkrétně řekl: “Bělorusko považuje za prioritní otázku vytvoření mechanismu bilaterálních plateb v národních měnách a kolektivního finančního institutu ŠOS. Všichni říkáme, že jsme velcí. Jsme opravdu velcí. Máme více než 40% populace, asi třetinu světového HDP v dolarech a v kupní síle pouze v jedné organizaci jsou dva nejmocnější vůdci, a sice Čína a Rusko. A všichni se třeseme před tím dolarem. Pojďme udělat určité kroky, abychom byli na tomto dolaru méně závislí”.

Kromě toho Běloruský vůdce vyzval k přijetí eurasijské charty mnohotvárnosti a multipolarity v rámci ŠOS. V tom ho podpořil i V. Putin.

Připojení Běloruska k ŠOS opět zdůrazňuje nesoulad trajektorie jeho politického vývoje se sousedy v postsovětském prostoru, Pobaltím a Ukrajinou, kde převládl trend integrace do euroatlantických struktur, doprovázený nárůstem rusofobie a přerušením vztahů s Ruskem.

Na začátku devadesátých let se zdálo, že Bělorusko má šanci jít po stejně ošemetné cestě. Proč se to nestalo?

Za prvé, tradice politické rusofobie, založená na místním etnickém nacionalismu, nezapustila v běloruské společnosti tak hluboké kořeny jako v pobaltských státech a na Ukrajině. To umožnilo chovat se k sousedům na Západě a Východě klidněji a pragmatičtěji, bez ideologických klapek na očích a klišé.

Za druhé, formování v Bělorusku personalistického modelu moci se setkalo na Západě s nelibostí. Republika byla vyhlášena za “poslední diktaturu Evropy”, což ji také motivovalo k tomu, aby vsadila především na vztahy s Ruskem a také na “státy vzdáleného oblouku”.

Již v roce 2000 se Bělorusko stává aktivním členem hnutí nepřipojení a také rozvíjí spolupráci s Venezuelou v době prezidenta Huga Cháveze. Pak začíná sbližování s Čínou. Bělorusko se stalo pravděpodobně jednou z prvních postsovětských zemí, které zvažovaly potenciál spolupráce s touto rostoucí světovou mocností. Vstup do ŠOS je tedy zcela logickým pokračováním této linie běloruské zahraniční politiky.

Západní komentátoři přivítali rozšíření ŠOS s neskrývanou skepsí a podrážděností. Hlavní význam těchto komentářů spočíval buď v tvrzení o bezvýznamnosti ŠOS jako mezinárodního sdružení, nebo v tom, že se jedná o čínský geopolitický projekt a v rámci ŠOS Bělorusko “odplouvá” od Ruska do zóny vlivu Číny.

Západ tak bude aktivně rozehrávat téma rusko-čínských rozporů a bude se snažit srazit Moskvu a Peking čelem a vyprovokovat jejich konkurenci v postsovětském prostoru.

Je zjevné, že ŠOS není projektem čínské dominance, i když Peking organizaci nesporně považuje za nástroj prosazování svých zájmů. Organizace však zahrnuje státy, jako je Indie, které jsou v mnoha ohledech geopolitickými oponenty Číny. ŠOS je tedy skutečně multilaterální formát a mechanismus pro sladění někdy protichůdných zájmů předních euroasijských hráčů.

Pokud jde o postsovětský prostor, růst ekonomického vlivu Číny je zde nepochybný. Není však doprovázen prosazováním nějakého specifického “pročínského” programu, jako je ten, který vnucuje Evropská unie. Čína navíc zjevně si nevytyčuje za úkol pošlapání geopolitických zájmů Ruska, které považuje za svého důležitého partnera pro zajištění stability a bezpečnosti v regionu.  To se plně týká i Běloruska, v němž Čína vidí důležitý prvek svých ekonomických projektů, nikoli však geopolitickou páku namířenou proti Moskvě.

Vsevolod Šimov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

fondsk