Až na dřeň

Nevíme, zda li zůstala bez Vašeho  povšimnutí zpráva o dalším navýšení poplatku za odtah vozidla při nedovoleném parkování v Praze. Dvojnásobná cena oproti současné byla schválena Magistrátem hlavního města Prahy a v podstatě Vás ,,nevhodné“ odstavení auta přijde s pokutou na cca 5000,- Kč. Což není málo už ani pro střední vrstvu. Přidejme ještě opravu za poškození kol, což se prostě děje, a nespoléhejte na řešení Vaší stížnosti, na to je odtahová služba dostatečně chráněna a v podstatě se s Vámi nebaví. I to už máme za sebou a nešlo o levná kola na škodovce.

Výše uvedené není jediným zvyšováním pokut za údajné přestupky. Je třeba si uvědomit, že tyto postihy by nebylo možno vybírat, kdyby dopředu nevznikaly zákony, které omezují používání vozidel v Praze. V podstatě jde o jakousi přípravu na patnáctiminutová města. Pražané teoreticky nemohou své vozidlo po Praze beztrestně používat, protože zónové parkování je určeno za a rezidentům a za b k výběru peněz. Chcete vozit děti na kroužky, sporty, jezdit kvůli práci, dojet do zdravotnického zařízení mimo svou oblast? Tedy plaťte, ať má Pirát Hřib dostatečně zeleně dobrý pocit. A protože mít zaplacené stání ve své čtvrti ještě neznamená, že za vybrané  peníze město postaví parkovací domy a garáže, abyste měli kde vozidlo odstavit, jde o další skrytou daň za vlastnictví auta.

Podobná situace je u pokut za dopravní přestupky. Nejdříve se připraví silniční pravidla tak, aby mohly vznikat, pak se určí, co je jak ,,nebezpečné“ a finančně se to ohodnotí. Samozřejmě s perspektivou dalšího navyšování výběru peněz. A když to nestačí, vznikne bodový systém dostatečně kladně podpořený médii a snadno zneužitelný státní mocí k odebírání řidičských průkazů a peněz plebsu a holotě. I ten lze poté snadno přitvrzovat a zároveň ekonomicky motivovat strážce pořádku k vyšší aktivitě. Vy se nakonec mezi sebou můžete přít jen o tom, jestli jsou přestupky skutečně nebezpečné, které ano a které ne, zároveň se najde úžasné množství idiotů spokojených se všemi restrikcemi a prezentujícími se prohlášeními o tom, že pravidla je třeba za každou cenu dodržovat, protože jsou a jsme přeci více než zvířata. To, že je určují pouze mocipáni a pomocí nich nás ovládají jako otroky, už tito lidé nevnímají. Přitom třeba silniční pravidla v Evropě či v USA slouží především k totální represi. Ne, že by ta zásadní neměla platit, ale řada z nich je pro ty, kteří ovládají svá vozidla s přehledem, naprosto nadbytečná.

O naší kritičnosti k velkému množství nařízení týkajících se dopravy už víte. Jenže on je podobný přístup k občanům i v jiných sférách. Pokuty se rozdávají za cokoliv a s Green shitem jich bude ještě více. Občas se tak každý z nás stává nedobrovolným investorem do pošahané a destruktivní ideologie, aniž by se ho kdokoliv ptal na názor. Státní úředník je drábem většinou bez povinností vyvažujících to, co musí občan. To občas je stále častější, spíše už je to nahrazováno výrazem non-stop. Aniž by nějak razantně stoupaly platy či důchody, poplatky a postihy za cokoliv rostou geometrickou řadou. Chcete li udělat něco, na čem stát může vybírat desátky, plaťte. Přidejte k tomu zvyšování daní ať už přímých, tak i nepřímých, cen čehokoliv a dojdete k tomu, že Vám z výplaty nezbývá skoro nic. A je jedno, jak vysokou máte, procentuální vyjádření zůstává stejné. Ještě nedávno jsme po podrobném výpočtu došli k 18%, ale tento údaj klesá. To je reálná výše peněz, kterými disponujete po zaplacení všeho včetně všech dph, poplatků a daní skrytých v cenách čehokoliv i těch veřejně přiznaných. Bohatí vědí a svá bydliště ne nadarmo mají v daňových rájích.

Hoblování občanů je nekončící a zároveň je v rozporu s tím, kolik si politici, elity a mocní přidávají. Peníze se přelévají z jedné strany na tu druhou v takové míře, že si to velká část lidí neuvědomuje. Kilo jablek za 80,- Kč není náhoda a ani nejde i konečný cíl, bude hůře. Ani pohonné hmoty, energie, ostatní potraviny se už nikdy nevrátí na původní ceny. Mocní zkouší, kam až lze zajít. Ani revoluce by to nezměnila, protože lidstvo zdegenerovalo tak, že zisk a peníze se staly jediným, co jej zajímá. Lecos lze částečně normalizovat, ale muselo by dojít k naprosté změně systému, přičemž ten využívaný Západem či Čínou už je buď plně kreditní, nebo se k němu blíží. Žít v něm spokojeně mohou už jen lidé se stádním vnímáním své existence. A na svobodomyslné tu je bič v rukách těch, kteří vládnou.

Až uslyšíte idioty tvrdit, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, budete mít tu ,,čest“ setkání s někým, kdo se podřídil, ohnul hřbet a dost možná skočí na povel s okna. A až budete nadšeně hltat příspěvky policisty, který vysvětluje, že vše, co je zákon, on musí vymáhat, přičemž mu k tomu pomáhá jeho právní nadřazenost a dostatečná muskulatura (ano, jeden takový rozdává rozumy na Tik-toku a má vysokou sledovanost), pak jste tou ovcí vy samotní. Svobodný člověk se nepodvoluje, hledá vlastní cesty a uznává ta pravidla, která mu pomáhají přežít. V podstatě je to rebel řídící se přírodou, instinkty, rozumem, a tím, co považuje za správné a smysluplné. Za volantem, na ulici a ve všech představitelných situacích. Takový člověk je však předurčen být vyvrhelem, protože odmítá nechat se sdírat až na dřeň. Ti poslušní jsou totiž životodárnou mízou systému, který z nich udělal směsí zákonů, směrnic, nařízení, postihů a daní otroky. Na ostatní je pořádán hon.

Jindřich Kulhavý, iNadhled