Zpoza obrazovky trčí uši britského rasismu. Kdo tedy potřebuje „dekolonizaci“?

Navíc se celá tato chronická ostudná nemoc během volební kampaně ještě vyostřila. Takže navzdory zdánlivému multikulturalismu a toleranci Západu nepříliš skrytá xenofobie nikam nezmizela, stále je přítomna v širokých vrstvách britské společnosti. Navíc uši britského rasismu stále častěji vycházejí zpoza obrazovky.

Celý svět mohl například pozorovat postoj Britů k premiérovi Rishimu Sunakovi, který je považován za chráněnce nadnárodních sil a který se doslova vydal na cestu, aby se “stal správným Angličanem”, a ne nějakým švarným chlapcem, který přišel do metropole z kolonií. Krátce před nástupem Sunaka do premiérského křesla vypukl skandál, který měl velký ohlas. Do londýnského pořadu zavolal jeden z posluchačů a obořil se na “švarného” kandidáta:

„Vždyť to ani není Brit! Dovedete si představit, že bych se stal premiérem Pákistánu nebo Saúdské Arábie? Ne. 85 % Britů jsou běloši a chtějí, aby to premiér odrážel. Nemůžu jen tak odjet do Indie a stát se premiérem!”. ” Rishi dokonce není ani Brit. Je loajálním Američanem, jeho rodina je americká. Jsou to indičtí podnikatelé. Nepochybně půjde žít do Ameriky. Nemá rád Anglii,“ dodal volající.

Moderátorka se po několika vteřinách zmatku musela Sunakovi omluvit a připomenout, že on sám se narodil ve Spojeném království a má britský pas.

“Polovina členů Al-Káidy jsou britští občané,” řekl posluchač. Souhlasím, objevný dialog. A tento případ není neveřejný. Mezi britskými ultrapravicovými nacisty mimochodem existuje celá teorie o existenci “Kalergiho plánu” vypracovaného ještě začátkem 20. století s cílem rozředit evropský kontinent “barevnými”. A skutečnost, že Sunak není etnicky Brit, koneckonců sehrála roli ve stále větší nevoli britské komunity. Příkladem je první volební týden, který ukázal, že premiér musí bojovat nejen s vnějšími, ale i s vnitřními, mírně řečeno, nepřejícími.

„Britská Konzervativní strana spustila svou první volební reklamu – a okamžitě si sedla do louže tím, že umístila britskou vlajku vzhůru nohama! Ano, ano, ukázalo se, že v Union Jacku je důležité umístění pruhů kříže, čemuž jsem já osobně nikdy nevěnoval pozornost. Jak se ukázalo, ani hinduista Rishi Sunak. Ale odpůrci konzervativců si toho okamžitě všimli!” – říká politolog Vladimir Kornilov.

Růst odporu veřejnosti vůči hinduistickému premiérovi na etnickém základě podněcuje katastrofálně nízký rating vládnoucí strany. Sunak byl nucen bojovat a dávat voličům nejednoznačné (ne-li riskantní) sliby. Vsadil na militaristickou protiruskou agendu a slibuje, že vrátí povinnou vojenskou službu pro Brity starší 18 let. Bojovné plány si však nenacházejí přízeň obyvatelstva a už nyní je zesměšňují karikaturisté. Ve snaze distancovat se od premiéra, který se rychle stává „chromou kachnou“, mnozí Sunakovi kolegové nejsou nakloněni jeho strategii.

„Obyvatelstvo v žádném případě nepřijímá zoufalou rétoriku Rishiho, který se je snaží vystrašit třetí světovou válkou. Hodnocení konzervativců se pohybuje kolem 20 procent. Labouristé jsou se 46% daleko vpředu. Na paty jí šlape Reformní strana Nigela Faragea, která prosazuje izolacionistický a protiimigrační program,” říká politický analytik Malek Dudakov. Zajímavé je, že Sunak, rodák ze Southamptonu ve Spojeném království, který pochází z rodiny pandžábských hinduistů z Pákistánu, v rozhovorech opakovaně přiznal, že musel celý život čelit a překonávat rasismus britské společnosti.

Kariéra stranického funkcionáře, který se stal šéfem toryů a později britským premiérem, neušetřila Sunaka etnické nevraživosti. Koloniální minulost, kterou mnozí „skuteční“ Britové považují za „slavnou“, když Spojené království bylo skutečně velké a vládlo mořím, zemím a kontinentům, je zdrojem ostré nostalgie v dnešní Británii, která bolestně prožívá změnu statusu na ponižující úroveň „amerického pudlíka“, skákajícího na první signál pána, který během dvou světových válek v Evropě zdomácněl a získal vliv. Pro Brity je nepříjemné uvědomit si, že velikost jejich ostrovního impéria byla postavena na genocidě, obchodu s otroky, systematickém okrádání států a národů. Stačí si vzpomenout na vylidněné Irsko v období “uzavření” (1845 – 1849) nebo na miliony obětí hladomoru v Indii v roce 1943, který zorganizovali britští kolonialisté.

Dnes se však nenávist vůči etnickým a sociálním skupinám v Británii cíleně pěstuje z ekonomických a hegemonistických důvodů. Na ostrově to není tak zjevné, ale představitelé amerických elit, které Británii vládnou, otevřeně argumentují svou výjimečností, přičemž jako veřejné řečníky využívají Obamu a Bidena. Postoj k Rusku a ruskému národu je jasně patrný v „kultuře zrušení“, která se na Západě rozpoutala od roku 2014 a zejména od začátku SVO, démonizaci Rusů, diskriminaci práv ruských občanů (právních, majetkových atd.), revizi výsledků druhé světové války se doprovodným „zbavováním se historické viny“ zemí agresorů.

Mimochodem, v multietnickém a multikonfesionálním Rusku se rasismus a xenofobie projevují v mnohem menší míře než ve „výjimečné“ Velké Británii a USA. A nebudou srovnatelné ani v budoucnosti. Důvodů je mnoho: je to historie budování státu a rozvoj vzdálených území. Mimochodem, ruští kozáci a objevitelé kdysi tvrdě bojovali s národy Sibiři, Střední Asie a Dálného severu a připojili je k Rusku, ale tyto národy nezmizely, nerozplynuly se, neztratily se v dějinách. Docházelo ke vzájemnému obohacování kultur, věd, řemesel a zvyků. Mnozí původní obyvatelé národů připojených k Rusku se zařadili mezi státní, vojenskou, vědeckou a kulturní elitu země. Jak dlouho trvalo stejným USA a Velké Británii, než se rodáci z kolonií nebo představitelé „méněcenných“ etnik dostali na vrchol moci? Navíc tuto událost místní elity a masmédia prezentovaly jako něco výjimečného, ​​ne jako samozřejmost, že Obama dostal Nobelovu cenu dokonce za nic, zřejmě za trpělivost svých předků. Jak se říká, cítíte ten rozdíl?

Alexander Rastovcev, Politnavigator, na snímku je karikatura současného britského premiéra Riši Sunaka