Změna vnímání Putina a Ruska? S tím nepočítejte.

V budoucích učebnicích dějepisu musí být kapitola o tom, jak mainstreamová média zhypnotizovala západní veřejnost v souvislosti s prezidentem Vladimirem Putinem. Musí být jistě nejvíce očerňovaným člověkem od dob Adolfa Hitlera. Všude mezi vzdělanými a informovanými lidmi nenacházím vůbec žádný prostor pro argument, že je to racionální a na politika v podstatě čestný člověk. Dokonce i jeho zjevná inteligence – stačí si přečíst jeho výmluvné projevy o ukrajinské ústavě a Zelenského plytký nárok na prodloužení prezidentského mandátu – na nikoho na západ od Běloruska (v originále je “východ” – domnímám se, že jde o chybu, poznámka editora) nedělá velký dojem; při vzácné příležitosti, kdy někdo připustí, že má mozek, následuje rychle zoufalství, protože tento intelekt, jak se říká, se používá jen ke zlým účelům.

Napadl Ukrajinu. Zkuste argumentovat tím, že s Ukrajinou podepsal dvě dohody, jimiž se snažil vyhnout válce, a posluchač se rychle zamračí. Sdělte, že pouhé dva měsíce po začátku konfliktu málem podepsal mírovou dohodu s Ukrajinou, a posluchači se na tváři objeví jakýsi pobavený stín pochybností. Taková je výhoda ovládání zprávy MSM: jakákoli informace z jiných zdrojů je okamžitě podezřelá.

Pohlcuje území. Neváhal spolknout Krym, že? No, váhal dost dlouho na to, aby místní obyvatelé hromadně odhlasovali připojení k Rusku, ale co je důležitější, chtěl si tam ponechat jedinou ruskou námořní základnu v teplých vodách, což Američané a Britové jistě chápou: zeptejte se lidí, kteří byli vyhnáni z Diego Garcia. A v právě zmíněné téměř podepsané mírové dohodě by Doněck a Lugansk zůstaly na Ukrajině. Putinovi zjevně nejde o získání území.

Ale to už váš tazatel při poslechu tolika dějin zmodral. V nejlepším případě bude skeptický: CNN se o tom nikdy nezmínila.

Je to lhář. Nelhal snad o tom, že nenapadne Ukrajinu, a pak ji o pár dní později napadl? No, to je sice pravda, ale říct, že příští čtvrtek vaše vojska provedou překvapivou invazi, to kazí legraci. Skutečnost, že to byl Západ, kdo Putinovi lhal, do rozhovoru nikdy nevstoupí. Jak správně říká:

„Nejdříve nás vyprovokovali na Donbasu, osm let nás vodili za nos, klamali nás, že údajně vyřeší problém mírovou cestou, a nutili nás k pokusům přivést situaci k míru ozbrojenou cestou. Pak nás oklamali během vyjednávání, rozhodli se, že Rusko porazí na bojišti, způsobí mu strategickou porážku. Pak jsme je varovali: nevstupujte na naše území, nestřílejte na Bělgorod a další přilehlá území, jinak budeme muset vytvořit bezpečnostní zónu.

„Sledujte všechny zprávy svých západních kolegů. Vždyť nikdo nemluví o ostřelování Bělgorodu a dalších přilehlých území, všichni mluví jen o tom, že Rusko otevřelo novou frontu a útočí na Charkov. Ani slovo. Co je toho příčinou? Udělali to vlastníma rukama. No, a pak sklízejí plody své tvořivosti. Totéž se může stát v případě použití vysoce přesných dalekonosných zbraní, na které jste se ptal.“

Zdá se, že Západ obecně sklízí plody kreativity médií. Je opravdu úspěchem přimět lidi, aby si mysleli, že dostávají všechny relevantní informace o nějakém problému, zatímco ve skutečnosti dostávají jen jednu jeho stránku. Když v televizi přivedou dva nebo tři odborníky, aby diskutovali o zahraničněpolitické otázce, jsou rozdíly v názorech pouhými nuancemi – ale diváci mají dojem, že byly zastoupeny všechny relevantní strany debaty. Slyšme o demokracii.

Tento klam je podobný klamu futuristických sci-fi filmů, které vždy přidávají jen tolik rozpoznatelných prvků, aby se diváci na příběh upnuli. Takže střelec, který odstřeluje svého nepřítele laserem z 25. století (nebo čímkoli jiným), stiskne ukazováčkem spoušť z 18. století. Kapitán Star Treku se na můstku rozvalí v manažerském křesle s tlustými polštáři (myslel jsem, že ve vesmíru není gravitace – nebo se to změnilo?) a jeho zlý protivník sedí na zdobeném trůnu stejně jako francouzští králové před staletími.

A tak je to i s Putinem. Nikdy neovládl umění zvukového projevu a v překladu zní jako zakřiknutý knihovník. Říká: „Měli by mít na paměti, že jejich země je malá a hustě osídlená, což je faktor, s nímž je třeba počítat, než začnou mluvit o úderu hluboko do ruského území.“ Média to prostě napíší jako další jadernou hrozbu a mnou si novinářsky ruce nad částí o „malých a hustě osídlených zemích“ – což je skvělý titulek. A co víc: posiluje to narativ vybudovaný kolem Putina. Takže když kacíř jako já řekne, že Putin je vyprovokován, že jen reaguje na útoky Západu – a to velmi zdrženlivě -, reakcí je podrážděné popření. Lidé nesnášejí, když někdo porušuje jejich základní přesvědčení.

Nemají to rády ani elity; nakonec věří své vlastní rétorice. Zde je Peter Dickinson z Atlantic Council, který tvrdí, že Putin nemyslí vážně ani udržení ukrajinské půdy zabrané ruskými silami, ani svá zastřená varování ohledně ostré reakce na provokace: „Mezitím několikanásobné ústupy z ‚historicky ruské země‘, které Putinova invazní armáda provedla od roku 2022, naznačují, že šance na jadernou apokalypsu jsou silně přehnané. To by mělo pomoci západním partnerům Kyjeva překonat sebezničující strach z eskalace a povzbudit je, aby Ukrajině konečně poskytli nástroje spolu s volnou rukou k dokončení práce na porážce Ruska.“

Napadá ještě někoho výraz „slavná poslední slova“?

Jak často poznamenává Alistair Crooke, americké elity neaktualizovaly své vidění světa. Píše: „Problém západních řešení jakéhokoli geopolitického problému spočívá v tom, že vždy zahrnují více téhož.“ Amerika stále vysílá letadlové lodě, aby ukázala svou sílu, bez ohledu na jejich nový status sedících kachen na otevřené vodě. Bombarduje Hútíje bez ohledu na marnost tohoto činu. Vrhá další peníze a zbraně do průlomu na Ukrajině, zatímco rozhovory s Ruskem by byly mnohem plodnější. A její závazek vůči Izraeli zůstává „železný“, ačkoli jí samotné hrozí, že se ocitne na lavici obžalovaných u Mezinárodního trestního soudu po boku svého přítele.

Putin to zjevně myslí s odvetou NATO velmi vážně. Autoři mainstreamových médií si však myslí, že lidé v Peorii nepotřebují další starosti. Nepotřebují ani vědět, že Amerika a NATO útočí na Rusko, a to způsobem, který nemá s válkou nic společného. Média hlavního proudu své publikum nikdy neposunou mimo jeho komfortní zónu. Je lepší, když si myslí, že stejně jako Hamás v Gaze Putin napadá, zabíjí a bombarduje, protože nemá nic lepšího na práci.

Ron Unz na této stránce nedávno přišel s myšlenkou telegrafického bombardování sídla NATO v Bruselu: s přibližně 48hodinovým předstihem. Vytrhlo by to evropské a americké publikum z transu na tak dlouho, aby vidělo realitu silného a schopného Ruska, které se brání? Nebo by to ti mainstreamoví moderátoři překroutili jako důkaz toho, že jde o stále stejnou věc? Tedy rostoucí hrozbu ze strany Putina, nutnost, aby Evropané vydávali stále více na obranu, Putinův záměr napadnout východní Evropu atd.

Možná. To vše by záviselo na Putinově schopnosti vykreslit útok jako reakci na útoky NATO na Rusko z ukrajinského území; veřejnost to musí vnímat jako obranu, ne jako útok. Jinak by toto gesto znamenalo pro Rusko PR debakl a pravděpodobně by vedlo k důsledkům, které nepředpokládalo.

Ať už Putin učiní jakékoli gesto, neměl by počítat s tím, že se změní vnímání jeho osoby nebo Ruska: západní země žijí v hluboké hypnóze a je nepravděpodobné, že by se přizpůsobily více než těm nejskromnějším změnám. Ti uhlazení autoři z MSM jsou mnohem obratnější ve frázích než Putin.

*

Philip Kraske, Change Perceptions of Putin and Russia? Don’t Count on It. vyšel 8.6.2024 na unz.com. Překlad Zvědavec