Ještě neví, jak to dopadne

„Je nechutné, jak zbrojaři vydělávají na tom strašném konfliktu na UA.“

S prezidentem i premiérem jsme se shodli na základním bezpečnostním rámci České republiky

Hnutí ANO vždycky pomáhalo Ukrajině.

Rusko je agresor.

Nezavleču zemi do války. Jsem diplomat, ne voják.

Jestli Ukrajina vstoupí do EU, bude to pro naše zemědělství strašný průser.

Obranná smlouva s USA je dobrá věc. Mají ji na Slovensku i v Maďarsku.

Chceme zabránit Leyenové ve znovuzvolení.

Odcházíme z Renew (a nejspíš uděláme frakci s Orbánem)

NATO je základem naší bezpečnostní politiky.

Petr Pavel se fotil s tím masovým vrahem Gerasimovem…

Aby se nezvýšily koncesionářské poplatky, budu krvácet na barikádě (Dříve také řekl, že by se koncesionářské poplatky měly zrušit úplně).

Ano, myslíte si to správně. Autorem všech těchto výroků je Andrej Babiš a řekl je někdy v průběhu posledních dvou let.

Dává vám to smysl? Je tam všechno. Výroky, které každý dezolát s chutí podepíše, ale i výroky, které by podepsal každý liberál… tedy, kdyby nevěděl, že je řekl Babiš. Kdyby to věděl, tak si třikrát odplivne a procedí mezi zuby, že Andrej je stejně kolaborant, Putinův slouha a nepatří mezi civilizovanou společnost tvořenou Fialy, Rakušany, Kolaji a Pekarovými a Danuší Nerudovou.

Vždycky, když Andrej Babiš řekne nějaký libtardí výrok, zavlní se i diskuse u mě na webu a já se dozvím, že se Andrej konečně odkopal a je jasné, že je jen druhá strana mince Pětikolky. Já sám jsem několikrát o hnutí ANO řekl, že jejich politika je prakticky totožná s tou Fialovou, jen Andrejko by to dělal lépe, manažersky efektněji a nemohl by kvůli popularitě zvýšit daně, protože to by mu jeho voliči neodpustili.

Pak zase Andrej řekne něco dezolátského – začne mluvit o míru, nízkých cenách energií, zepsuje Fialu za důchody, zajede si za přítelem Viktorem do Maďarska, se Zemanem byl Babiš kamarád, ale když mu nabízel první pokus na složení vlády, tak to Andrejko odmítl… Zkrátka ti, co politiku moc nesledují, jsou se svým Veľkým Bocianem spokojení a naopak znalí národovci (včetně mě) jsou na infarkt.

Je to dost podobné tomu, co dělám na blogu já. Píšu už sedm let a pořád se spekuluje, za koho vlastně kopu. Je úplně jedno, že jsem mnohokrát psal, čeho chci dosáhnout a jak toho chci dosáhnout. Stačí o někom napsat pár pozitivních vět a už je jasné, že jsem se odkopal. Už jsem byl slouha Zemana, Babiše, Okamury, Rajchla… Vzhledem k tomu, že na vlastní kůži zažívám tu jistotu gaučových bojovníků, jaký vlastně jsem, nemám moc rád tu přímočarou jistotu, která má o Babišovi jasno a ví přesně, jaký vlastně je. Já osobně si totiž myslím, že to (ještě) neví ani Babiš.

Ano, on prostě ještě neví, jak co dopadne. Neví, jak dopadnou volby, neví, jak to dopadne na Ukrajině, neví, jak to dopadne v Rusku, neví, jak to dopadne ve Francii i v Maďarsku. Neví, kam se dějiny pootočí. Ale stará se, aby žádnou možnost nezazdil předem.

Pokud Rusko prohraje, tak přece vždycky říkal, že NATO je základem naší bezpečnosti. Pokud prohraje Ukrajina, tak přece byl vždycky pro mír. Pokud to volební matematika neumožní jinak, tak přece vždycky měl rád Blažka a chtěl koalici s ODS. Pokud naopak Modroptáci prohrají, tak nikdy nebyl proti Turkovi či Konečné. Pokud v eurovolbách uspějí liberálové, tak je přece Macronovým přítelem. Pokud uspějí konzervativci, vždycky oceňoval, jak má Orbán zorganizovanou partaj.

Vzhledem k tomu, že ANO teď opustilo frakci Renew, tak zřejmě už Andrejko ví, že Macron ve volbách dopadne špatně. A nebo už prostě není možné dál lavírovat a je nutné si vybrat. A vzhledem k tomu, že před slovenskými prezidentskými volbami podpořil Pellegriniho, tak už věděl, že Peter to dá. Samozřejmě si to také někdy vyhodnotil špatně. Po volbách v roce 2021 myslel, že Zeman už to nedá a umře. Nestalo se.

Svým textem nechci Andreje Babiše omlouvat. To ani náhodou. I mě osobně dost vytáčí jeho lavírování a i když jsem se s ním několikrát sešel, dodnes nevím, jak to doopravdy má. V tomto ohledu Babiš zůstal stejný od chvíle, kdy vstoupil do politiky. Mohu si do něj promítat víceméně cokoliv a vždycky najdu důkazy, proč to tak je. Stejně tak ale vždycky najdu důkazy, proč to tak není. Politika sledování směru větru…

Ale možná je to docela dobrá taktika. Náš národ bude vždycky rozdělený skoro přesně padesát na padesát. Je to naše strategie pro přežití. Ať vyhraje kdokoliv, vždycky se to nejpozději za čtyřicet let otočí. Proto je vždycky zapotřebí mít dostatečně velkou menšinu, která se bude schopna tvářit jako většina a přesvědčí nového protektora, že náš národ bude loajálně spolupracovat. Proč by tedy mělo být divné, že máme i partaj, která se umí tvářit stejně rozděleně?

Koneckonců, podívejte se do Afriky nebo jižní Ameriky. O převraty tam není nouze. Akorát tentokrát už nevyhrávají Pinočetové propojení s Washingtonem. Protizápadním „komunistům“ to jde v poslední době lépe a lépe. Možná proto, že nepraktikují politiku pozdního Sovětského svazu, ale spíš politiku dnešní Číny a vojenství dnešního Ruska. Naše země (jak trefně podotkl Ivo Budil) se stále méně podobá demokracii a stále více připomíná jihoamerickou banánovou diktaturu. Ostatně, vojáka v čele už máme a strategický komunikátor je stejně zelený mozek jako PePa. V takovém prostředí se mocenská situace mění měsíc od měsíce a jak nedávno podotkl Petr Hampl, včerejší pokorní slouhové jednoho impéria se mění v odbojné pučisty a vítače BRICSu.

Dneska mají ve Vídni tiskovku Babiš, Orbán a Kickl. Řeknou nám něco o nové frakci v ojroparlamentu…

Berte dnešní článek jen jako myšlenkové cvičení a připomenutí, že v politice není nic jistého ani jasného.