Harrypovy komentáře z Kosy

K válkychtivým magorům v Polsku, Francii, Británii, Pobaltí se minulý týden přidal německý kancléř Olaf Scholz. Proč náhle – po měsících odporu – najednou německý kancléř svolil k použití zbraní dlouhého doletu k útokům na ruské území? Všelijakých „vysvětlení“ existují desítky. Já se přikláním k těm nejjednodušším. Tak v prvé řadě je stále platný kancléřský akt, jehož podpisem se každý kancléř po zvolení musí zavázat pracovat vždy a za každých okolností v souladu se zájmy americké administrativy. Aby bylo jasno, jediná mocnost mající podepsanou smlouvu s Německem o ukončení okupačního stavu a normalizaci vztahů byl SSSR.

USA a Velká Británie jsou stále okupační mocnosti. Dále je tu událost, která rozbouřila vody minulý týden, kdy evropský komisař (mimochodem za Maďarsko) vyhrožoval gruzínskému premiérovi Ficovým osudem. Jsem si jistý, že to nebylo z jeho hlavy a nikdo z angažovaných ani v nejhorším snu nepředpokládal, že gruzínský premiér nejen tuto informaci vytroubí do světa, ale že dokonce poruší mezinárodní protokol a dá k dispozici úplný záznam telefonátu. Kdopak asi telefonoval Scholzovi? Jasné je jedno, Scholz se zalekl o svůj život a zničehonic obrátil o 180 stupňů. V tomto kontextu je nejzajímavější informace, že prý  atentát na Roberta Fica je záležitostí amerických a britských tajných služeb. Zda to bylo rukou jakéhosi pomatence je naprosto lhostejné. Haló pane Koudelko (!!!) – nikoliv ruské, ale prý  americké tajné služby provádějí teroristické akce na území Slovenska.

O víkendu proběhly volby do evropského parlamentu. Alternativou v celé Evropě se rozšířila jakási bezbřehá naděje na velkou změnu.

Půjdu volit a pětidemolice ani ANO to rozhodně nebude. Ale nadšení nesdílím. Nemyslím si, že se nějak výrazně přepíše politika EU a EP. Těch zklamání už bylo tolik, že raději budu příjemně překvapen. Pamatujete si na nadšení po volbách v Itálii? Všimli jste si během vládnutí George Meloniové, že by se politika Itálie nějak změnila? Nikoliv. Důvod je jednoduchý. Většina evropských zemí je natolik zadlužena a pod tak obrovským vlivem nadnárodního oligarchického systému, že jakákoliv národní politika je v podstatě nemyslitelná, respektive je myslitelná za cenu obrovského dopadu na životní úroveň a sociální standarty.

Dalším neduhem jsou milióny státních a evropských úředníků, kteří jsou nasátí na vysoké – v podstatě bezpracné – příjmy, které nejsou odvislé na jejich práci, ale na jejich loajalitě. Jistě víte, že existuje tzv. zákon o státní službě. Prosazením této legislativy do národních systémů ze strany EU znamenalo, že jakákoliv rychlá výměna a významná redukce státní správy je vyloučena.

Koneckonců s tím souvisí i další agenda – uměle vyvolaný nedostatek pracovních sil a neustálá mantra o negativní demografii v zemích EU. Nic není vzdálenější pravdě. Podle dat z Eurostatu dnes pracuje 28 % práceschopného obyvatelstva ve státní službě a neziskových organizacích. Oproti roku 1998 je to nárůst o 16 000 000 lidí!!! Dnes udává, že na jednoho důchodce musí být v solidárním důchodovém systému dva lidé ekonomicky činní. Je to neuvěřitelná hloupost. Ten problém je, že se do ekonomicky činného obyvatelstva počítají všichni pobírající mzdu a mzdu pobírá i těch 28 % zaměstnanců s nulovou přidanou hodnotou pro společnost. To znamená, že dnes jeden zaměstnanec ve výrobní sféře musí uživit ze svých daní nejen důchodce, ale i lidi, kteří společnosti nepřinášejí žádný ekonomický ani společenský efekt. Kdyby oněch 16 000 000 lidí pracovalo ve výrobní sféře (kam dovážíme migranty), pak by vytvořili hodnoty ve výši téměř 1 biliónu EUR. To by v podstatě nejen pokrylo deficit v důchodových systémech celé Evropy, ale 300 miliard EUR by ještě zbylo na zlepšení zdravotnictví a sociálních systémů!!! A jsou tu další 3 bilióny EUR, které se hází do kanálu – peníze vyhozené na zbrojení. Pro mě je EU a současný systém zvrhlý více než ten bývalý. Korupce a zlodějiny jsou tak velké, že afričtí diktátoři blednou závistí.

Dále se podíváme na jednu zajímavost týkající se sankcí. Ne, tentokrát se nejedná o Rusko a sankce proti němu. Byť i jeho se to okrajově dotýká. Jistě však čtenářům KOSY není neznámá skutečnost sankcí ze strany USA vůči Číně. Okrajově se to možná dotýká bezpečnosti, ale ten skutečný důvod je samozřejmě ekonomický. Čína svým ekonomickým rozvojem a technickými schopnostmi v kombinaci s výraznou proexportní politikou čínské vlády válcuje Spojené státy a postupně likviduje jejich hegemonii. Pominu, že si to Západ svojí krátkozrakou politikou zavinil sám. Ať mi někdo vysvětlí rozdíl mezi ohrožením ze strany HUAWEI a APPLE. Apple je sice americkou firmou, ale 90 % produkce pocházelo z Číny a spřátelených zemí. Nevím, zda už Apple dostavil svoji fabriku v Indii, která by měla produkci s Číny snížit. Ovšem už ani Indie není tím bezproblémovým satelitem západního světa, ba právě naopak. A počet problémových velkých zemí pro USA stoupá. Jednak se začala nepřátelsky vůči USA chovat půlka Afriky, v reakci na izraelskou akci v pásmu Gaza zaujímá negativní stanovisko vůči Izraeli a USA čím dál větší počet zemí Latinské Ameriky. A co hůř, velice problematické začíná být pro USA i Mexiko. Jak jistě nemusím připomínat, Mexiko je signatářem USMCA – dohody o volném obchodu mezi Kanadou, Spojenými státy a Mexikem. To je známo i Číně.

Když se k moci po volbách dostal silně levicový prezident López Obrador, došlo k výraznému posílení ekonomických vazeb s Čínou a k napětí s USA. Dlouhodobě je mezi USA a Mexikem problém ohledně drogových kartelů. Paradoxem je, že na jedné straně vydávají USA miliardy na boj proti drogovému obchodu, na straně druhé CIA je na drogové kartely napojena a peníze z drog tvoří značnou část neoficiálních zdrojů CIA.

Pro zajímavost – po odchodu USA z Afghánistánu klesla produkce drog z této země o 98 % (!?!). Dalším výrazným zdrojem napětí mezi USA a Mexikem je hranice, přes kterou proudí milióny nelegálních migrantů z Latinské Ameriky. Nyní se však přidal další zdroj napětí, který dráždí USA. Spolupráce s Čínou přinesla zajímavá čísla. Obchodní obrat mezi Čínou a Mexikem vzrostl o 3,5 % v roce 2022, ale v roce 2023 náhle o 34,8 %. Loňský údaj byl jeden z nejvyšších na světě.

Tajemství je zde prosté: v honbě za ziskem sankce šikovně obcházejí nejen západní podnikatelé, ale i čínští. Mexiko se stalo pohodlným uzlem pro překládku produktů z Říše středu do Spojených států, čímž se obešla zákonná omezení. Pekingu zde hraje do karet to, že Mexičané podepsali USMCA. Kongres požaduje, aby Mexiko důsledně sledovalo původ zboží, které přepravují přes americko-mexickou hranici, ale oni se jen usmívají a pokračují v posílání čínského zboží v rámci reexportu. A co víc, uvalují omezení na dovoz produktů z Ameriky (například GMO obilí). Vojenská spolupráce byla pozastavena. Migrační krize není vyřešena – miliony lidí téměř denně útočí na státní hranici jižních amerických států a což přivádí  republikány k  zuřivosti. Věci dospěly do bodu, že v ústředí Donalda Trumpa, podle zpráv britského listu The Daily Mail, uvažují o provedení speciální vojenské operace k dekartelizaci mexického severu. Údajně je Donnie po návratu do Oválné pracovny připraven vyslat speciální jednotky, drony a přesné střely, aby zlikvidoval vůdce největších drogových kartelů ve Spojených státech mexických (USM). Že to není v souladu s mezinárodním právem? A kdy se jím vlastně Washington řídil?

A když už jsme u těch sankcí…

Plyn z Ruska zatím nebyl zařazen na bruselské protiruské sankční seznamy, protože ho země EU potřebují, řekl v pondělí evropský komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. „Dovolte mi připomenout, že na plyn se nevztahují sankce… Proti Rusku bylo přijato 13 sankčních balíčků, z nichž každý byl odhlasován jednomyslně… Neuvalili jsme sankce na plyn jen proto, že jsme ho stále potřebovali,“ řekl pro francouzské Sud Radio. Breton také vyjádřil pochybnosti, že po snaze o diverzifikaci a dekarbonizaci evropského energetického sektoru budou země EU v blízké budoucnosti nakupovat hodně ruského plynu. V komentáři k informaci, že Francie zvýšila dodávky ruského plynu více než kdokoli jiný v Evropě, evropský komisař uvedl, že jde o „zcela dočasný“ jev. To se má změnit se 14. balíčkem „sankcí“, který má mimo jiné omezit nákup LNG z Ruska.

No jsem na to zvědav. Francie a Španělsko zvýšili nákup ruského LNG o 150 %. A pochybuji, že by se jednalo o dočasné řešení. Ten plyn totiž není moc kde nakupovat. Rád bych připomenul, že po „vykopání“ Francouzů z Čadu, Mali, Burkina Faso, Nigeru, příklonu Alžírska ke spolupráci s Ruskem a Čínou, došlo k výraznému omezení hlavních dodavatelů plynu do Španělska a Francie. Že by země Afriky nechtěli dodávat plyn do Evropy nehrozí, ale začali požadovat burzovní ceny, což představuje 3 – 5x vyšší cenu. Ale vezměme si na pomoc data z Reuters. Podle ní zvýšilo Rusko vývoz do Evropy o 39 %. Výpočty se opírají o data sdružení ENTSOG, které v Evropě zajišťuje přepravu plynu, a o denní hlášení Gazpromu k jeho tranzitu plynu přes Ukrajinu. Průměrný denní vývoz plynu sítí potrubí do Evropy se tak v květnu zvýšil na 89,5 milionu metrů krychlových, zatímco v dubnu činil 83,4 milionu metrů krychlových. Loni v květnu to bylo 64,5 milionu metrů krychlových. V roce 2022 Rusko dodalo do Evropy různými cestami celkem 63,8 miliardy metrů krychlových plynu. Loni se objem plynu dodaného do Evropy snížil o 55,6 procenta na 28,3 miliardy metrů krychlových. A letos za první 4 měsíce dodalo Rusko do Evropy 13 miliard metrů krychlových. Jde opět o výsledek, k němuž Reuters došel na základě vlastních výpočtů.

V tomhle kontextu mě napadá otázka, opravdu je Rusko nespolehlivý partner, jak nám dennodenně tvrdí mainstream? Rád bych viděl zemi, která svým nepřátelům dodává tolik (a v podstatě čehokoliv) plynu, o kolik si řekne, a ještě navrch platila přepravní poplatky zemi s kterou je ve válečném konfliktu. Němci by si měli připomenout 70. léta a tehdejší SSSR, který je ropou a plynem zachránil. I díky protažení plynovodu a ropovodu nastal následně „zlatý věk“ Německa. Pravděpodobně si Evropa chce nutně připomenout poválečná léta. Jak dlouho nás chce EU takhle oblbovat netuším, ale je dobré zjištění, že se začínají ptát mainstreamová média.

Perličky na závěr.

Viděl jsem video ze zásahu americké letadlové lodi Dwight Eisenhower. Jestli se jedná o realitu, pak jsem zvědav na reakci veřejnosti a novinářů po doplutí do amerického přístavu. Vědomí, že „sandálníci“ jsou schopni trefit a poškodit pýchu americké námořní moci asi USA na kreditu příliš nepřidá.

Americký občan Scott Ritter chtěl cestovat do Turecka a následně na ekonomické fórum do Petrohradu. Má štěstí, že je americkým občanem, kde vládne bezbřehá demokracie. Tato americká demokracie v podobě ministerstva zahraničí mu zakázala vstoupit na letadlo do Istanbulu a zabavila mu pas. Ritter řekl, že se to stalo, když nastupoval na let z New Yorku. Podle policistů byl pas zabaven „na příkaz“ amerického ministerstva zahraničí. Jak Ritter uvedl, jeho zavazadlo bylo odstraněno z letu a samotný vojenský analytik byl vyvezen z letiště. Inu ještě že není občanem KLDR, to by ho čekal ještě koncentrák. Dalším stejně postiženým je bývalý soudce Nejvyššího soudu New Jersey Andrew Napolitano, autor a hostitel podcastu Judging Freedom na YouTube, jemuž byl rovněž zakázán vstup do letadla na cestě do Ruska.

*

Harryp, Kosa Zostra