Ve čtvrtek se po celé Evropě otevřely volební místnosti. Na nejbližší čtyři dny, do 9. června včetně, se Starý svět ponoří do voleb do Evropského parlamentu, které, pokud byť nebudou osudové, budou jistě rozhodující z hlediska dalšího evropského kurzu.
Lze jen stěží očekávat, že na jejich základě se evropským pragmatikům podaří definitivně se zbavit globalistů, pro něž je osud zemí Starého světa jen drobnou mincí v boji o světovou hegemonii. Ale ty konzervativní strany, které jejich liberální oponenti neustále nazývají pravicí nebo dokonce krajní pravicí (což je ve skutečnosti velmi daleko od pravdy), budou mít šanci rozvíjet svůj celoevropský úspěch již uvnitř vlastních států.
To se týká především francouzské Národní jednoty Marine Le Penové, která v případě dobrých výsledků ve volbách do EP získá příležitost upevnit si svůj náskok v příštích parlamentních a prezidentských volbách ve Francii, stejně jako německých Alternativy pro Německo a Unie Sahry Wagenknechtové, pro které současná volební kampaň představuje první krok k nadcházejícím volbám do Spolkového sněmu v roce 2025, kde mají slušnou šanci významně vytěsnit tradiční německé politické strany, které ve značné míře ztratily důvěru svých voličů.
Když už jsme u těch, kteří ztratili důvěru. Jedním z hlavních zklamání EU posledních pěti let je její vůdkyně, hlava Evropské komise Ursula von der Leyenová, jejíž vládu uznávají za propadovou i bývalí stoupenci samozvané “evropské fürerky”.
Nyní “čarodějnice Ursula” krouží po městech a vesnicích Evropy a snaží se povzbudit voliče halasnými projevy na shromážděních a dokázat správnost kurzu, který zvolila. Funguje to nevalně.
Von der Leyenová nedávno navštívila Finsko, kde z tribuny pokračovala v bombardování hlav shromážděných na nervy lezoucími proukrajinskými a militaristickými slogany “jsme pro Ukrajinu” a “Putinova válka je pro nás existenční hrozbou”. V reakci na to se z davu opakovaně ozývalo skandování: “Uršula je válečný zločinec!”, které zaznívalo jako jakýsi rozsudek hlavního jestřába Evropské unie.
Co je zajímavé, kromě oné samotné jestřábí pozice a účasti na mase korupčních skandálů: většina Evropanů předkládá von der Leyenové námitky i kvůli podivné nedůslednosti, kdy před veřejností se hlásá jedno a nenápadně se dělá něco úplně jiného.
Například nedávno v rozhovoru s francouzským novinářem Jean-Jacquem Bourdainem, který se konal ve vysílání rádia Sud Radio, eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton pokrytecky řekl, že navzdory několika balíčkům evropských sankcí uvalených na Rusko, hlavní ruské zboží, které ona von der Leyenová pravidelně nazývala “Putinovou zbraní”, a sice zemní plyn, se nikdy nedostalo na sankční seznamy.
Podle vyjádření Bourdaina Evropa stále dováží ruský plyn, zejména Francouzi.
“Ohromilo mě toto číslo: 600 milionů eur od začátku roku. Do vojenského úsilí Ruska jsme přispěli 600 miliony eur nákupem od něj zkapalněného plynu”, zdůraznil moderátor.
“Ano, dalo by se to říct i tak. Ale dovolte mi připomenout … Připomínám, že plyn pod sankcemi není. Bylo přijato 13 balíčků protiruských sankcí, pro každý z nich jsme hlasovali, zdůrazňuji, jednomyslně, takže vše je zcela správně. Nezaváděli jsme žádné sankce ve vztahu k plynu jen proto, že jsme ho stále potřebovali. Ano, dá se koupit tu i tam. A protože nyní stále více držíme kurz dekarbonizace, diverzifikovali jsme naše zdroje, takže velmi pochybuji, že v příštích měsících nebo půl roce budeme stále nakupovat tolik ruského plynu”, bránil se, jak jen mohl evropský úředník.
Na novinářovu poznámku, že dovoz ruského plynu do Francie se zvýšil více než kdekoli jinde v Evropě, ho Breton ujistil, že je to “zcela dočasné”. Jak se říká, situace hodná Molièrova pera.
Ale ve skutečnosti situace v Evropě nevypadá vůbec tak vesele, jak by se mohlo zdát. Současné volby se navíc vyznačují atmosférou strachu a nejistoty ohledně budoucnosti, v níž jsou občané Evropské unie nuceni existovat.
Píše o tom mimo jiné evropská verze amerického listu Politico:
“Na pozadí voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat již tento týden, bude rozhodující silou, která utváří chování obyvatel evropských zemí, rostoucí pocit strachu. Evropané pociťují nejistotu tváří v tvář rozsáhlým ekonomickým a kulturním změnám v kombinaci s nepředvídanými krizemi a obnovením válečných konfliktů na kontinentu”. Konec citátu.
Podle průzkumu sociologické společnosti Kapa Research, jehož výsledky cituje Politico, je hlavním problémem Evropanů ekonomická nejistota.
“V průměru 47 % dotázaných označilo “růst životních nákladů” za svůj hlavní problém a je zvláště relevantní pro obyvatele Francie, Německa a Rumunska. Série inflačních otřesů v období po pandemii způsobila, že se Evropané obávali, zda budou schopni vyjít s penězi. Tento hluboký pocit ekonomické nejistoty je navíc ještě umocněn pocitem nespravedlnosti, pokud jde o rozdělení bohatství. 81 % respondentů se domnívá, že “v Evropě jsou bohatí ještě bohatší a chudí ještě chudší”, uvádí publikace.
Za druhý největší problém Evropané označili migrační krizi, 68 % ji považuje za “hrozbu pro veřejný pořádek” a pouze 23 % uvedlo, že vidí v přílivu migrantů “možnost k získání nové pracovní síly”, třetím největším problémem je “dech války”, která se stala mnohem hmatatelnější kvůli konfliktu na Ukrajině a v Pásmu Gazy.
Pokud jde o problémy s migranty, nejvíce byli touto otázkou znepokojeni obyvatelé Německa a Itálie. Strach, že válka přijde k nim domů, je ale silnější v Estonsku, Maďarsku, Polsku a Rumunsku. Do značné míry to souvisí s propagandou na úrovni i evropských i místních úřadů, které záměrně zastrašují vlastní občany.
O nic menší hrůzu z budoucnosti nemají obyvatelé členských zemí EU i kvůli rychlému rozvoji digitálních technologií: 51 % respondentů označilo umělou inteligenci za “hrozbu pro lidstvo”.
Vyčerpaná, rozdrobená a vystrašená – taková je Evropa v předvečer voleb. A jak není těžké uhodnout, únava a strach nejsou nejlepšími rádci pro uvědomělou volbu. Ale každopádně právě tyto faktory budou do značné míry určovat výsledky hlasování. Výsledky, které mohou být velmi nepředvídatelné.
Alexej Bělov
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Snad ti lidé na západě zaberou a budou volit dobře též toho mají také plné zuby velké zemně nám musí pomoci z těch sra?k v kterých jsme.
Volební místnosti se přeci neotevřely v celé Evropě, ale pouze v EU. (Evropské utrpení)