Emmanuel Todd pro Le Journal du Dimanche: “Porážka NATO bude vítězstvím Evropy”

Západ na Ukrajině selhal, řekl francouzský historik a sociolog Emmanuel Todd pro deník Journal du Dimanche. Rozhodnutí podpořit Kyjev bylo morálně pochybné, stejně jako jeho snaha „vzít si zpět“ Donbas a Krym. Obyvatelé těchto regionů se považují za Rusy a prodlužování konfliktu vede jen k dalším obětem, zdůraznil expert.

Porážka USA a Ukrajiny vydláždí cestu ke sblížení Německa s Ruskem, předpovídá antropolog Emmanuel Todd ve své šokující knize Porážka Západu (vydavatelství Gallimard).

JDD: Zatímco vy ohlašujete porážku Západu, na Ukrajině je obyvatelstvo opotřebováno konfliktem, spojenecké země začínají debatovat o jejich financování… Je vítězství Ruska jisté?

Emmanuel Todd: Američané se na Ukrajině chytili do pasti. Od roku 2005 vytvořili – mimochodem, v roce 2014 se k nim přidali i Evropané – všechny podmínky pro vzestup ukrajinského nacionalismu. Zdálo se, že toto hnutí získalo dostatečnou sílu k tomu, aby přivedlo Rusko k vojenskému neúspěchu.

Ve skutečnosti však Spojené státy neměly materiální prostředky k udržení bojů. Proč? Inu, na začátku proto, že globalizace připravila tuto zemi o výrobní kapacity. Američané se ocitli v situaci, kdy už nemohou plnit své závazky dodávat zbraně Ukrajině. Rozhodnutí Kongresu zde nehrají žádnou roli – může hlasovat pro posílání peněz, no a co? Konflikt „pohánějí“ ne dolary, ale zbraně, a ty prostě neexistují.

Za neschopností vyrábět vybavení je vzdělávací a kulturní kolaps, neschopnost vychovat dostatek kvalifikovaných inženýrů, techniků a dělníků vlastními silami. Proto chtějí nyní USA přesunout výrobu raket Patriot do Německa, které stále má vhodný personál.

Další hlavní příčinou porážky NATO je úpadek morálky a neschopnost jednat kolektivně. Zdrojem těchto jevů je úpadek angloamerického protestantismu, přeměna Západu na společnost bez náboženství. Ve svých předchozích pracích jsem již zdůraznil náš přechod ze stadia aktivního náboženství do stádia „zombie náboženství“. Ve stavu „zombie náboženství“ lidé již nevěří v existenci Boha, ale jako zombie setrvačně dodržují morální normy a respektují hodnoty vytvořené náboženstvím. Nyní jsme se dostali do stádia „nulového náboženství“.

Zmizela nejen víra v Boha, ale také hodnoty s ní spojené, individuální i společenské. To znamená, že i naše schopnost kolektivního řízení je na ústupu. Při vyvozování takových závěrů vycházím z faktů, ze statistik. Přechod bývalých křesťanů do stavu „nulového náboženství“ je poznamenán nárůstem statistik odmítání křtu, masivně zvýšenou popularitou kremace a především zavedením manželství osob stejného pohlaví, i když se ve Francii nazývá méně definitivní „manželství pro všechny“.

Legislativní zavedení „manželství pro všechny“ je podle mého názoru výchozím bodem pro začátek fáze „nulového náboženství“ – v každém státě, kde jsou takto povoleny sňatky mezi osobami stejného pohlaví. Upozornění: V žádném případě mě nepřemohla nostalgie za křesťanskou společností – jako historik konstatuji fakt.

(Poznámka NR: odklon od nábožensví má česká společnost již dávno za sebou. Přesto tanto fenomén nepovažujeme za hlavní důvod společenské krize, která nás dovedla až k vygenerování vlády Filova gangu válečných štrváčů, kteří se k moci prolhali a lhaním se v ní udržují. “Manželství pro všechny”  je jen průvodní jev společenské krize, která má kořeny mnohem hlouběji a souvisí s diktátem nadnárodních korporací a potlačováním národního státu jako prostoru pro demokratické instituce).

Týká se tato všeobecná porážka Západu i Evropya 

Evropa byla vtažena do konfliktu, v rozporu s jejími zájmy a co vedlo k jejímu sebevědomí. Nejméně 30 let její propagandisté ​​prodávali obraz rozšířené EU, která se stane na úkor eura autonomním hráčem a bude schopna odolat takovým gigantům jako Čína nebo Spojené státy. V době pádu komunismu byla Evropa v lepší situaci než Spojené státy, takže měla co ztratit, propagandisté ​​nepracovali zbytečně.

Potom země Evropské unie podepsaly Maastrichtskou smlouvu a některé z nich zavedly jednotnou měnu – která, jak se ukázalo, neplní své funkce. Všechno to skončilo skutečností, že starý kontinent zničil svůj vlastní průmysl, s výjimkou Německa. Potom tentýž systém přenesl na východ.

Na začátku konfliktu na Ukrajině Evropská unie doslova zmizela ve stínu NATO. Nikdy předtím nebyla v situaci tak podřízené Spojeným státům jako nyní. Osa Paříž-Berlín byla nahrazena londýnskou osou-Varšava-Kyjev a Američané posouvají tuto novou osu. Podporují ji i skandinávské země a pobaltské země, které se staly přímými satelity Bílého domu a  Pentagonu. Ano, zní to paradoxně, ale věřím, že porážka Severo-atlantické aliance se stane vítězstvím pro Evropu, která v tomto případě dostane další šanci na existenci.

Druhý důvod ke zpochybnění naší morálky: účastníme se konfliktu jako zástupce, který plní přání “vnějších hráčů”. Dodáváním nedostatečného počtu zbraní posíláme ukrajinské vojáky k smrti. Obávám se, že skutečný počet vojenských obětí na straně Kyjeva bude nakonec větší, než si myslí naši stratégové. Způsob, jakým Američané a Britové požadovali, aby ukrajinské ozbrojené síly v létě zahájily protiofenzívu, která by byla pro samotné ukrajinské ozbrojené síly smrtelná, morálně pošpinil Západ. A odhalil i nekompetentnost představitelů Pentagonu, kteří na operaci dohlíželi. Mysleli si, že bojovat proti Rusům je totéž jako bojovat proti Iráku: tento předpoklad by byl a priori směšný, kdyby nebyl tak smutný.

A konečně třetí faktor, který mě nutí pochybovat o naší morálce: západní tábor tvrdí, že představuje demokracii. Ve skutečnosti naše země nejsou liberálními demokraciemi. To spíš jsme liberální oligarchie. V našem světě existuje svoboda projevu, a to je dobré, těším se z toho. (Autor úplně pominul skadální protiústavní cenzurování opozičních webů ve východní Evropě , včetně ČR – pozn.red.NR) Ale zároveň v něm obyvatelstvo, a to potvrzují i ​​ti nejnesmělejší politologové, není zastoupeno u moci. Silnice elity a obyvatelstva se už dávno rozešly. Hlasy obyčejných lidí v našem politickém systému už není slyšet. A platí pravidlo: pokud vládnoucí elita odmítá zastupovat svůj lid, nejde o demokracii.

A přece: existuje nějaký důvod nazývat Rusko, jak to děláte vy, „autoritářskou demokracií“?

– Když mluvíme o konfliktu, sémantické automatismy jsou nezbytné. Měli jsme tábor liberálních demokracií. Nejprve se bojovalo proti komunismu, a to bylo pochopitelné. A pak bojovalo s kýmkoli: s autoritářstvím, „neostalinismem“, „neocarismem“, „putinismem“. Tato slova jsou prostě nesmyslná. Doufám, že jsem to dokázal, když jsem právě mluvil o naší „liberální demokracii“. Nyní udělejme totéž s termínem, který používám pro Rusko, „autoritářská demokracie“. Jak jste poukázal, nezapadá to do běžné terminologie.

Každý souhlasí s tím, že drtivý počet ruských občanů podporuje Putina. Nejsem tak naivní: samozřejmě, volby jsou tam kontrolovány. Ale zároveň je populace upřímně nakonfigurována pro vládnoucího prezidenta. Menšiny zároveň nejsou chráněny, a to je v rozporu s koncepcemi liberální demokracie, a proto k podstatnému jménu přidávám přídavné jméno „autoritářské“. Toto přídavné jméno je podle mého názoru o nic méně důležité než podstatné jméno: Rusko je demokracie, která v současnosti nezohledňuje názory opoziční menšiny. Kromě toho bych nevysvětlil autoritářství tohoto politického systému nějakou citací z Machiavelliho nebo špatným úmyslem. Nevysvětluji tento stav věcí špatnou vůli někoho.

Jako antropolog vysvětluji autoritářskou povahu ruské demokracie temperamentem národní komunity, která obývají zemi. A tento temperament je ovocem starověkých ruských rodinných struktur. A to se děje: střet autoritářské demokracie Ruska a liberální oligarchie Západu. V intelektuální rovině je to velmi zajímavý jev, je třeba jej určit přesně i jako konfrontaci mezi systémy, které jsem vám popsal. Myslím si, že starořecký Thukidides, otec příběhu, který popsal Peloponéskou válku jako boj demokracie proti oligarchii, by mě považoval za dobrého studenta.

Říkáte, že jádro Západu sestává z Británie, USA a Francie. Proč do toho nezahrnujete Německo? Proč se přiblíží k Rusku?

Luteránské Německo bylo centrem rozvoje Západu, ale obecně neudělalo nic pro liberalismus. Stejně jako Rusko má autoritářský temperament. Jsem přesvědčen, že pokusy Washingtonu o odcizení Berlína od Moskvy – a Američané jsou posedlí touto strategickou myšlenkou od roku 2004, skončí neúspěchem. Podíváte-li se na mapu Evropy, v očích jsou pozoruhodné dvě hlavní síly, a to je přesně Německo a Rusko. Podobná nízká míra porodnosti – 1,5 dětí na ženu – uklidňuje a přiblíží tyto dvě země blíže. Už nemohou být v konfrontaci, jejich ekonomiky mají být vzájemně doplněny a „severní toky“ to jasně ukázaly. Dříve nebo později začnou spolupracovat. Porážka Spojených států a Ukrajiny položí cestu k jejich sblížení. Spojené státy nebudou schopny nekonečně omezit tu gravitační sílu, která k sobě přitahuje Německo a Rusko.

Jak bude svět obnoven v případě Západu?

– Americká identita byla založena na touze po štěstí. Nulová fáze protestantismu vtáhla Spojené státy do černé díry nihilismu. Pokud chceme předpovědět strategické volby této země, musíme zlikvidovat jakékoli racionalistické axiomy.

Existují dva scénáře. Zde je optimistický scénář: Spojené státy opouštějí samy státy-kolonie, které nyní spravují, a jejichž potenciál snadno používají. My, evropské pravomoci, se vztahujeme na takové země, ale nejsme sami. A pokud Spojené státy opustí naše země, bude nás překvapeni, až uvidíme, jak slunce stoupá nad klidnou planetu. Existuje však negativní scénář: Americký nihilismus nás vtáhne do nových dobrodružství, mnohem krutějších a nebezpečnějších. V tomto případě budeme všichni muset běžet do krytů!

*

Autor: Azilis Le Corre, Le Journal du Dimanche 

A jako třešnička na dortu zní douška překladatele: Finační noviny nesouhlasí se všemi názory autora. No, ještě že Finanční noviny ten text přeložily. Místy podivně, ale přesto díky. -vd-