Vladimir Kozin: NATO a Ukrajina netuší, co na ně Putin a Lukašenko chystají

NATO připravuje armádu a rakety, aby zabránilo Rusku dojít do Žitomiru a Kyjeva. Rusko má však také “pátý článek” pro případnou odpověď na západo-ukrajinskou agresi. Společně s Běloruskem dáme alianci důrazný úder.

Řekl to vojenský politolog Vladimír Kozin v rozhovoru pro Ukrajina.ru.

Na setkání v Minsku jednali ruský prezident Vladimir Putin a běloruský prezident Alexandr Lukašenko o synchronizovaných cvičeních nestrategických jaderných sil.

Již dříve, 21. května, začala v Jižním vojenském okruhu Ruska první etapa cvičení k nácviku bojového použití taktických jaderných zbraní. Nařídil je ruský prezident Vladimir Putin jako reakci na stále agresivnější rétoriku západních zemí ohledně možnosti vyslání vojenských kontingentů na Ukrajinu.

– Vladimíre Petroviči, co znamenají jaderná cvičení Běloruska s Ruskem? Jak byste obecně komentoval výsledky návštěvy Vladimira Putina s ruskými ministry v Minsku?

– Po rozmístění ruských nestrategických jaderných zbraní v Bělorusku pořádají Moskva a Minsk již třetí společné cvičení s účastí těchto sil. Cílem je nejen zvýšit jejich bojovou připravenost, ale také zajistit synchronizaci jejich použití. Představitelé obou spojeneckých států se domnívají, že každý z nich přispívá k posílení bezpečnosti druhé strany.

Taková prohlášení prezidentů Ruska a Běloruska na jaderné téma, která učinili 9. a 24. května letošního roku (i dříve), nedovolují pochybovat o tom, že odpověď na další eskalaci agrese NATO proti Rusku s pomocí Ukrajiny a z jejího území dostane adekvátní razantní odpověď.

Velitelství tohoto vojenského paktu si to ani neuvědomuje. Tato reakce bude diktována zájmy ochrany národní bezpečnosti Ruska a Běloruska.

Rád bych také upozornil na Stoltenbergův výrok o uplatnění článku 5 Washingtonské smlouvy o založení NATO proti nám. Rámec státní politiky Ruska v oblasti jaderného odstrašování, schválený v roce 2020, identifikuje šest významných vojenských nebezpečí, která představují hrozbu pro náš stát. Jsou uvedena v bodě 12.

Některá z nich se vztahují k agresivním akcím NATO a Ukrajiny, které vedou proti Donbasu, Novorosiji a Rusku jako celku. Jinými slovy, my také máme svůj “pátý článek” pro případnou odpověď na agresi Západu.

– Už dříve, 21. května, provedly Ozbrojené síly Ruské federace (RF) cvičení nestrategických jaderných sil na bázi Jižního vojenského okruhu. Máme z cvičení nějaké konkrétní výsledky, které vypovídají o závažnosti našich záměrů?

– V souladu s pokyny vrchního velitele ozbrojených sil Ruské federace skutečně začala první etapa cvičení v Jižním vojenském okruhu pod vedením generálního štábu, a to praktickým nácvikem přípravy a použití nestrategických jaderných zbraní.

Pojem “nestrategické jaderné zbraně” se v této souvislosti nepoužívá jen tak náhodně. Znamená to, že během těchto cvičení nebudou použity ruské strategické jaderné zbraně (tj. ty, které by mohly být přepraveny na vzdálenost větší než 5 500 kilometrů).

Taktické jaderné zbraně (TNW) lze s určitým omezením klasifikovat jako “nestrategické jaderné zbraně”. Mohou zahrnovat rakety odpalované ze země i ze vzduchu, tj. letecké bomby.

– Proč říkáte s určitým omezením?

– Strategické jaderné zbraně mají spodní hranici 5 500 kilometrů. Zničené ruské a americké jaderné střely středního a kratšího doletu měly dolet 500 až 5 500 kilometrů. S ohledem na to lze logicky předpokládat, že pozemní rakety a letecké bomby od nuly do 500 kilometrů by měly být klasifikovány jako nestrategické jaderné zbraně nebo také taktické jaderné zbraně.

Ale. Faktem je, že například taktické bomby může dopravit na cíl bombardér středního doletu. Tedy do hloubky 1 000 až 1 500 kilometrů. Jasný rozpor.

Problém je také v tom, že v oblasti kontroly jaderných zbraní stále neexistuje v mezinárodním právu všeobecně uznávaný pojem taktické jaderné zbraně. Jelikož to nebylo předmětem písemných dohod mezi SSSR/Ruskem a USA o jejich geografickém omezení nebo fyzickém zredukování.

Byly realizovány pouze dobrovolné – tzv. prezidentské iniciativy – Moskvy a Washingtonu, které zazněly na počátku 90. let. Týkaly se stažení významné části taktických jaderných zbraní z arzenálu národních jaderných zbraní v duchu dobré vůle.

Tyto dohody navíc nepodléhaly kontrolám jejich dodržování.

Personál leteckých jednotek ruských vzdušných a kosmických sil (VKS) zapojených do cvičení cvičí s vybavením leteckých zbraní speciálními hlavicemi, včetně hypersonických raket Kinžal. Letectvo rovněž nacvičuje lety do určených hlídkových oblastí.

Jak již dříve informovalo ruské ministerstvo obrany, cvičení je zaměřeno na udržení připravenosti personálu a techniky jednotek bojového použití nestrategických jaderných zbraní s cílem včasně a správně reagovat a zajistit bezpodmínečnou ochranu územní celistvosti a suverenity našeho státu. Jedná se o reakci Ruska na provokativní prohlášení a hrozby některých západních představitelů.

V rámci první etapy začaly raketové útvary Jižního vojenského okruhu procvičovat úkoly bojové přípravy spočívající v získání speciální munice pro operačně-taktický raketový systém Iskander, vybavení nosičů touto municí a vydání pokynů k tajnému přesunu na určené stanoviště, kde se připravují k odpálení raket.

Vzhledem k tomu, že máme naplánováno několik fází těchto květnových cvičení, je předčasné hovořit o konkrétních výsledcích celého souboru plánovaných aktivit. První fáze cvičení však ukázala, že rozmístění “nestrategických jaderných zbraní” proběhlo normálně, tedy včas a kompletně.

– Co musíme udělat, aby Západ skutečně pochopil, že jsme připraveni použít taktické jaderné zbraně? Jak bychom měli demonstrovat naše jaderné síly, abychom byli přesvědčiví?

– Někteří odborníci navrhují, že k demonstraci naší připravenosti použít taktické jaderné zbraně by mělo Rusko provést skutečný výbuch taktické jaderné hlavice nad ostrovem Nová země. Nebo provést podzemní zkušební výbuch jaderného zařízení.

Jinými slovy, odstoupit od Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, připomínám, že Rusko ji ratifikovalo v roce 2000, zatímco Spojené státy to odmítají doposud.

Osobně takové názory nesdílím. Stačí provést jmenovaná cvičení, o nichž je řeč, a aniž by se “to natahovalo na dlouhé lokte”, rozmístit v západní části Ruska další pozemní a letecké nosiče nestrategických jaderných zbraní.

Bylo by vhodné zajistit plnou připravenost k použití strategických jaderných i nejaderných zbraní se zvýšenou přesností.

Také bych považoval za potřebné změnit současnou jadernou strategii Ruské federace, aby byla v pohotovosti a nepropásla preventivní jaderný úder tří západních jaderných mocností (Spojených států, Velké Británie a Francie).

Mám na mysli možnost provést jako první preventivní a varovný jaderný úder proti těmto jaderným státům. A také proti zemím NATO, které souhlasily s rozmístěním amerických taktických jaderných zbraní na svém území: proti Belgii, Itálii, Nizozemsku, Turecku a Německu.

K tomuto seznamu bych přidal i ty, kteří souhlasili s tím, že budou na svém území hostit letouny certifikované k dopravě jaderných zbraní, jako jsou F-35 a F-16 příslušných modifikací.

– Z Finska zaznívají výzvy k zablokování Baltského moře pro údajně nelegální tankery převážející ruskou ropu nebo zkapalněný plyn. Jedná se o reálný scénář, nebo jen o výhrůžky? Jaký závěr bychom z toho měli vyvodit?

– K takovým hrozbám je třeba přistupovat s velkou pozorností. Zejména s ohledem na načasování a rozsah jejich praktické realizace.

Jednoznačně z toho vyplývá alarmující závěr: NATO se připravuje na rozsáhlou a multifunkční válku proti Rusku a Bělorusku. Za tímto účelem jsou posilovány kombinované jaderné a nejaderné prostředky předsunutého nasazení Spojených států amerických a Severoatlantické aliance proti našim dvěma spojeneckým státům.

Co se týče výhrůžek, že pod různými záminkami “zablokujeme Rusku přístup k Baltskému moři”, zastánci jeho přeměny nikoliv v mírovou zónu, ale v “jezero NATO”, by se měli důrazně poučit, že Baltská flotila, dvakrát vyznamenaná Řádem rudého praporu, a naše letectvo mohou rychle zablokovat úžiny vedoucí k tomuto moři – a to pro všech devět států NATO. Navíc v obou směrech.

– 20. dubna poskytl polský ministr zahraničí Sikorski rozhovor německému listu Bild. Řekl, že “by bylo lepší, kdybychom Putina zastavili 500-700 kilometrů na východ od nás”. Pět set kilometrů od Varšavy je západní hranice Žitomirské oblasti; a 700 kilometrů – to je již Kyjev. Západ chápe, že můžeme dojít až ke Kyjevu a Žitomiru, a pokusí se nás tam zastavit?

– Ano, přesně tak to Západ chápe.

Navíc se snaží zastavit naše síly odrážející ukrajinsko-natovskou agresi proti Rusku nejen “cizíma rukama” (tj. ukrajinskýma), ale i svýma. Tedy armádou NATO. A to co nejdále od Žitomirské oblasti a hlavního města Ukrajiny.

Stručně řečeno, Západ se snaží zvýšit laťku pro eskalaci své ozbrojené agrese tím, že ji posílí svými pravidelnými ozbrojenými silami a systémy přeshraničního úderu delšího dosahu.

– Jak vidíte náš postup u Charkova?

– Charkovská oblast není jediným a ani posledním strategickým cílem ruských ozbrojených sil.

Demilitarizace a denacifikace Ukrajiny zůstává generální linií Moskvy. V opačném případě bude prozápadní Ukrajina – bez ohledu na to, kolik kilometrů čtverečních z ní v důsledku její brzké porážky zbude – trvale představovat reálnou hrozbu pro Ruskou federaci a Běloruskou republiku.

– Ředitel FSB Alexandr Bortnikov prohlásil, že NATO “doslova zatahuje” Moldavsko do vojenské konfrontace s Ruskem a Běloruskem…

– S tímto názorem šéfa FSB se plně ztotožňuji. Všechny tři pobaltské státy, Polsko, Švédsko, Finsko, Rumunsko, Česká republika a některé další byly a jsou vůči Moskvě a Minsku ostře agresivní. Stejně jako USA, Spojené království, Francie a SRN.

– Existuje v současné době perspektiva diplomatického urovnání ukrajinského konfliktu?

– Za prvé. Termín “konflikt” staví na jednu šachovnici agresora (Ukrajinu a NATO) a oběť agrese (nejprve Donbas a později Rusko). Nejpřesnější by byla kvalifikace: “agrese Ukrajiny a NATO” je formou ozbrojené konfrontace a “genocida” je metodou, jež byla použita k ničení civilního obyvatelstva Donbasu, Novorosije a Ruska jako celku.

Za druhé. Zatím taková perspektiva, o níž se zmiňujete, neexistuje.

Jsem přesvědčen, že by nebylo v našem zájmu obnovit takový dialog v kontextu nevyhlášené rozsáhlé ozbrojené agrese Spojených států amerických a NATO proti Rusku, jejíž kvantitativní a kvalitativní eskalace nadále pokračuje.

Za třetí. Obzvláště ostražití a odborně nároční bychom měli být u “parafovaných dohod”, které jsou odsouhlaseny na jednáních pouze na úrovni vedoucích delegací (ti připojují své iniciály, nikoliv podpisy, a to na každou stránku dokumentu).

Tento parafovaný dokument je pouze návrhem dohody, a to v prvním nástinu, nikoliv v posledním. Takovou dohodu musí ještě schválit nejvyšší vojensko-politické vedení stran. Možná i jejich parlamenty.

Za skutečnou lze považovat pouze takovou smlouvu nebo dohodu podepsanou předsedy vlád nebo prezidenty smluvních stran, která obsahuje ustanovení o předchozím plnění jejích klíčových ustanovení státem, který zahájil ozbrojenou agresi.

Termíny “agrese” a “genocida” by měly být v tomto kontextu spojeny s Ukrajinou a zeměmi NATO, stejně jako “eskalace agrese”. Měly by se stát klíčovými slovy v našich informačně osvětových aktivitách doma i v zahraničí.

*

Rozhovor vedla Anna Čerkasova, zdroj: UKRAJINA.ru (07:47 26.05.2024)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová