VIDLÁKOVY KYDY: Taktika Saruman

Přátelé, můj včerejší článek byl velmi pesimistický. Pohybovat se na hraně velké války a prožívat větší krizi, než byla ta kubánská, to není žádná sranda. Pojďme si ale popsat stejné jevy jiným úhlem pohledu. Možná trochu optimističtějším. Ano, pořád se přibližujeme přímé konfrontaci s Ruskem, ano, snadno to může sklouznout k jaderným zbraním, ano, vládnou nám magoři a šílenci, pro které není žádná cizí oběť dost velká ano, v Kremlu sedí vládce, který nepokrytě mluví o tom, že v nejhorším případě prostě to červené tlačítko zmáčkne…. ale na druhou stranu, kdy bylo v této válce Rusku nejhůř?

Podle mě, pokud vůbec kdy byly, existovaly pro Putina dva kritické momenty. Jedním bylo určitě spuštění západních sankcí, protože nikdo nevěděl, co to přesně udělá a jak se s tím dokáže ruský průmysl i ruské finančnictví vypořádat. Druhým kritickým momentem byla částečná mobilizace. To zase nikdo nevěděl, jak velkou to vyvolá uprchlickou vlnu a jak moc ruské armádě chyběla živá síla. Vzhledem k tomu, že ruské armádě tahal trn z paty nejjebnutější Rus všech dob, Prigožin, zřejmě to dočasně vážný problém byl.

Ale obojí bylo už dávno. Ruská ropa se dál vesele prodává, Bachmut padl před rokem a ukrajinská ofenzíva uvízla na prvním z pěti opevnění. Od té doby už sledujeme jen rostoucí frustraci západních sdělovacích prostředků i rostoucí odvahu zahraničních novinářů, říkat nepříjemnou pravdu a odhalovat, že západní obraz této války stojí na propagandě, kterou podpírá milion mrtvých Ukrajinců. Rus už nemá žádný problém, má dost lidí, dost techniky, průmysl šlape, zahraniční diplomacie také a jak by řekl Dominik Ticháček, navíc mají Rusové spoustu času.

Jistý zbrojař, který byl u mě na návštěvě mi řekl, že všichni vědí, že je to v prdeli, ale nevědí, jak z toho ven.

Dodávky zbraní na Ukrajinu už ztratily punc zázračnosti. Sice se dodávají, ale všichni už vědí, že se nic nezmění. Přesně naváděnou munici Rusové dokáží rušit, jsou schopni střílet minimálně pětkrát tolik granátů denně… jen ve výrobě malých dronů asi Ukrajina drží s Ruskem krok. Ale malý dron sám o sobě situaci nezvrátí. Rusko má iniciativu po celé délce fronty.

A tak už vlastně zbývá jen taktika Saruman. Dělají to všichni, kteří prohrávají. Hitler nařídil svému veliteli Paříže, aby ji na rozloučenou co nejvíc zničil. Stejně tak neměli Schornerovi hoši jen obsadit v Praze mosty přes Vltavu, ale ještě zničit pár památek, aby šajse čechen věděli, zač je toho loket. Údery raketami dlouhého doletu v hloubi ruského území už možná nemají žádnou strategickou hodnotu… tedy kromě pomsty za prohru. Tak ještě trochu zaškodit, ještě zkusit Rusy vyprovokovat k něčemu, za co by je odsoudili i bratři Číňané, ještě zkusit vtáhnout evropské státy do války….

Prostě, když už se nedá nic dělat a jen se čeká na nevyhnutelný konec, tak si ještě alespoň dupnout. A když si Evropa na přímou válku netroufne, tak alespoň bude tímto způsobem okopávat kotníky. To víte, v roce 68 jsme se nebránili, tak to Rusákům vrátíme alespoň teď tím, že dovolíme aby české raketomety střílely na Bělgorod. Putina to nejspíš štve, ale v principu to nic neohrožuje a za každou raketu na Rusko přiletí deset raket na Ukrajinu.

Možná se nedíváme na začátek třetí světové války, ale na začátek konce. Možná se dočkáme nějaké exemplární ruské odpovědi… můj první tip jsou Pardubice. Tam je největší evropská továrna na střelnou bavlnu i na trhaviny a široko daleko není jediný systém protivzdušné obrany. Jedna dobře mířená střela by zničila polovinu evropské produkce základní vojenské suroviny. Řeší to Řehka nějak? Nebo spolu s Foltýnem především přitvrzují proti dezinformacím, které jsou nebezpečnější?

Možná už jde jen o to, zdržovat Rusy co nejdéle, donutit je vystřílet co nejvíc peněz a ztratit ještě nějaké vojáky a techniku. Pořád ještě je dost Ukrajinců, které je možné obětovat, pořád ještě se ve skladech dá něco vyškrábat a kurňa Strnad chce také zbohatnout jako Křetínský a Tykač. Ještě je možné přitáhnout v Evropě šrouby, ale velká válka z toho nebude, protože Rus vyhraje i přes nějaké ty ztráty, které se tam u nich stejně počítají jinak. Časem přijde trapný konec, ale to už všichni ti Tykačové a Strnadi budou dávno někde na Floridě i s výrobními linkami, které pojedou v Texasu a my si nějak budeme muset poradit s tím nadělením, že ruský medvěd je venku z brlohu, utrpěl nějaké šrámy, které ho ještě víc rozzuřily a veškeré naše zbraně se už někde šmelcují v ruských vysokých pecích.

Víte, vždycky jsem si myslel, že budeme vědět, že přichází konec světa. Že přijdou napínavé dny, kdy se světoví státníci budou předhánět v silných gestech a my se budeme dívat na oblohu, budeme si dělat zásoby a smiřovat se jeden s druhým, abychom odešli ze světa jako lidé. A ono ne, jestli to přijde, tak to bude jako zloděj v noci. Prostě to najednou bez varování buchne, někdo bude mít smůlu a někdo z pekla štěstí. Ale nebudeme mít čas, si uspořádat svoje věci. Nebudeme mít čas, napravit vztahy. Jen jednoho dne, ti co přežijí, zjistí, že civilizace skončila.

Tak snad se to nestane. Snad sledujeme začátek konce a ne začátek jaderného konfliktu. Snad sledujeme Sarumana zbaveného moci, který jen chce z pomsty ještě trochu zaškodit.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate