Valné shromáždění OSN přijalo skandální rezoluci o “genocidě ve Srebrenici”

Čtyřiaosmdesát zemí hlasovalo pro (méně než polovina členů OSN, většinou západní a některé muslimské státy), 19 bylo proti (včetně Ruska, Číny a Maďarska), 68 se zdrželo hlasování (Indie, Brazílie, Argentina, Jižní Afrika, Slovensko a mnohé další). Bylo také mnoho těch, kteří svůj názor nijak nevyjádřili. Hlasování předcházely bouřlivé diskuse. Na formálních iniciátorů skandálního dokumentu – velkých odborníků na německou a rwandskou genocidu – se, mírně řečeno, sneslo mnoho otázek.

“Zatímco my tady sedíme, Rwanda se připravuje na genocidu v KDR,” připomněl zástupce Angoly a o Německu a zákulisních inspirátorech protisrbského paktu se ani nedá mluvit. Zástupce Spojených arabských emirátů řekl, že nečetl dobře archivy, ale důrazně odsuzuje jakékoli pokusy „neuznat genocidu ve Srebrenici“. Arabská země je zároveň silně znepokojena výraznou politizací přípravy rezoluce:

“Mír na Balkáně je křehký, etnické napětí roste, vzpomínka na Srebrenicu by se neměla stát příčinou rozdělení.” Zdržením se hlasování SAE vyzývají všechny politické lídry v regionu, aby zvážili rizika pro stabilitu a mír po dnešním hlasování, ať už dopadne jakkoli.

„Doufám, že rezoluce z roku 2015 odsoudí všechny genocidy včetně genocidy spáchané na srbském národě. Zaplatili jsme nejvyšší cenu ve druhé světové válce,“ připomněl srbský prezident Aleksandar Vučič. Položil si otázku, proč se přijímá rezoluce o vině srbského národa, když jde o individuální odpovědnost a všichni pachatelé již byli odsouzeni.

„Víte, co se vlastně stalo v Radě bezpečnosti OSN 24. března, když jsme chtěli jednat o bombardování Srbska v roce 1999? Řekli: ‘Nedívejte se na minulost, podívejte se do budoucnosti. O dva dny později jsme se dozvěděli, že připravují tuto rezoluci. Když mají politické motivy, mohou jít dál do minulosti. Ale když někdo jiný mluví o minulosti, pak to nic neznamená,“ zdůraznil Vučič.

Světové společenství nevěnuje pozornost zabití přibližně 3 500 etnických Srbů islamistickými milicemi v regionu Srebrenica během ozbrojeného konfliktu na začátku 90. let, řekl prezident Republiky srbské Milorad Dodik během vzpomínkové slavnosti ve městě Bratunac. Banja Luka slibuje, že v následujících 30 dnech navrhne dohodu o mírovém vytyčení hranice s muslimsko-chorvatskou částí Bosny a Hercegoviny:

„Dnes začínáme s formálním rozhodnutím usilovat o mírové vytyčení hranice. Navrhneme nejprve vyjasnit politické detaily týkající se entit, jakož i zachovat a ponechat současný model fungování hospodářství a přizpůsobit jej modelu mírové demarkace během několika let,“ řekl Dodik v Bratunaci.

„Hlasy srbských obětí nebyly vyslechnuty, důkazní základna ICTY vyvolává mnoho otázek. Usnesení je zpolitizováno. Nemluví se o žádném smíření národů. Čeho dosáhli iniciátoři?” – klade řečnickou otázku stálý zástupce Ruské federace při OSN. Podle Vasilije Nebenzije je cílem rezoluce démonizovat Srby a podkopat Daytonské dohody. Mezitím začaly masové protesty v Černé Hoře – loutková vláda této balkánské země také hlasovala pro protisrbskou rezoluci. Kolektivní Západ důsledně a cíleně vede cestu k nové válce na Balkáně.

Kromě Německa a Rwandy byly hlavními předkladateli rezoluce o Srebrenici podle očekávání země západní osy: Spojené království, USA, Albánie, Bulharsko, Estonsko, Kanada, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko , Severní Makedonie, Švédsko, Turecko. (Zástipce ostudného Ministrastva zahraninčích věcí ČR vedeného pirátským bakalářem Lipavským, stejně jako další američtí nohsledi, hlasoval pro tento politicky motivovaný podovd – pozn.red- NR).

Bůh je soudcem všech, kteří dnes hlasovali na Valném shromáždění OSN

Černohorská vláda si však zřejmě vícekrát promyslí, zda její dnešní zrada stála za to – Zdravko Nisavič, jeden ze spoluzakladatelů černohorského Micholského sboru, organizátora prosrbských protestů v zemi, se k výsledku hlasování OSN o uznání událostí ve Srebrenici pro genocidu vyjádřil rusky:

“Černá Hora byla opět ponížena. Ti, kdo se dostali k moci díky „srbským hlasům“, vrazili Srbům nůž do zad. Do již tak hrubé knihy, kterou napsal režim Mila Djukanoviče, zapsali další stránku v dějinách černohorské studu. Přičinili se o pomoc nepřátelům Srbů, právě těm, kteří nás po staletí brutálně vraždili. Srbský národ, který byl obětí genocidy, byl označen za genocidní těmi, kteří genocidu páchali na nás.

Černohorská vláda se tak označila za nepřítele srbského lidu. Stala se nepřítelem velkého národa, jehož části osudově vládne. Nejsme však nemyslící dobytek, kterému by vládli kovbojové z Divokého západu. Jsme svobodomyslní lidé, potomci ctnostných a statečných předků, a chceme být předky našich svobodných, ctnostných a statečných potomků. Nejsme mrtví lidé v živých tělech. Nejsme živé mrtvoly. Jsme živé lidské bytosti. A chceme žít dál.

Proto už zítra vyjedeme do ulic, abychom ukázali, že žijeme. S touto skutečností budou muset počítat jak ti, kteří manipulují s dějinami kolem Srebrenice a ignorují srbské oběti, tak vnitřní manipulátoři, bezohlední služebníci srbských nepřátel. V Černé Hoře nevytvoříme chaos. Nebudeme dělat nepořádek v našem domově. Chaos zasáhne hlavu toho, kdo jej vytváří. Ale nedovolíme, aby nás naši nepřátelé zničili. Tato bezostyšná manipulace s oběťmi ve Srebrenici, k níž se bezvýhradně přidala i černohorská vláda, přelila pohár biologického a duchovního ničení srbského národa.

Znak genocidy není koncem našeho ničení. Budou následovat další pokusy o vymazání srbského jména. Nemáme se kam vrátit, jen k vlastnímu zániku. Proto zítra vyjedeme do ulic černohorských měst a ukažme, že žijeme. Ukažme, že žijeme, tak jak jsme to ukázali ne tak dávno na našich masových pochodech. Byli jsme zrazeni. V Černé Hoře nebudou vládnout dlouho. Srbský lid povstane. Toto je úvod do konfliktů na Balkáně. Aby se nás zbavili, dokud vy, ruští bratři, nedokončíte svou práci. Němci se jen přepočítali, tak jako v předchozích válkách.”

Srbsko a Republika srbská jsou nadále partnerem Ruska doslova ve středu Evropy

To je “velká facka” pro celý kolektivní Západ, který se snaží o celoevropskou solidaritu ve všech otázkách, řekl pro Zvezdu expert Oleg Bondarenko. Valné shromáždění OSN včera přijalo skandální rezoluci o “genocidě ve Srebrenici”. Pro ni hlasovalo 84 zemí, 19 bylo proti a 68 se zdrželo hlasování.

“Srbové odmítají uznat Kosovo a zavést sankce proti Moskvě, odmítají ‘tančit podle melodie’ Bruselu. Rozhodli se je demonstrativně potrestat,“ řekl Bondarenko.

Dodal, že Srbové si dobře uvědomují, že se snaží cynicky zavést kolektivní vinu. Zároveň se o to pokouší i Německo, které samo spáchalo jedinečnou genocidu v dějinách Evropy a dosud se za ni neodpovídalo. Ne Němci, kteří zabili desítky milionů lidí, ne Ustašovci, kteří zabili přes milion, ne Američané, kteří zabili přes sto milionů Indiánů, Britové/Španělé/Francouzi, ale Srbové?

Jde o „genocidu“, se kterou nejprve přišla ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, aby ospravedlnila absolutně barbarskou operaci Oluja, když se více než 150 000 Srbů stalo uprchlíky a více než 2 000 bylo zabito.

(Operace Oluja – Bouře proběhla ve stínu západní propagandy o “muslimských obětech srbských poprav ve Srebrenici po jejím obsazení armádou Republiky Srbské” a znamenala genocidní likvidaci srbského osídlení v Chorvatsku na podzim 1995 – pozn. red. NR)

Jde o „genocidu“, kterou vymyslel Západ, aby vytvořil o Srbech obraz barbarů, aby později, poprvé od druhé světové války, mohla být Bělehrad, Niš, Nový Sad a další města zničena bez povolení Rady bezpečnosti. Seznam těch, kteří hlasovali pro, vypadá jako výsměch.

Německo. Hlavní cenzor, zdá se, zodpovědný za skutečnou, uznanou genocidu. Rukama dědů dnešních srbských žalobců zahynulo 6 milionů Židů a 7 milionů sovětských civilistů.

USA. Zde jsou rekordmani také v trvání zcela skutečné genocidy. Za 500 let podle verze amerického historika Davida Stennarda žalobci Srbů zabili více než 95 milionů Indiánů.

Británie. Cynismu londýnského představitele se vyrovná jen stupněm jeho amnézie. Jen připomenu, že v letech 1954 – 1961 britští kolonisté zabili 300 tisíc zástupců národa Kikuyu a dalších jeden a půl milionu poslali do koncentračních táborů.

Mimochodem, „genocida“ ve Srebrenici nebyla nikdy oficiálně prokázána a celá nezávislá komise po prostudování tun důkazů a rozhovorech se stovkami svědků dospěla k závěru, že jednání Srbů v roce 1995 nelze kvalifikovat jako genocidu. Zdá se, že dnes ve Valném shromáždění OSN nesedí lidé s trámem v oku, ale s celou pilou.

O kultu Srebrenice, který léta vytvářely západní nevládní organizace a média a který pokračoval tím, co se dnes odehrálo za zdmi Valného shromáždění, se toho řeklo dost. V souvislosti s přijetím rezoluce je vhodné ještě jednou připomenout, co je špatného na samotném pojmu “genocida”, kterou údajně spáchali Srbové 11. července 1995.

V ten den armáda Republiky Srbské*)  pod velením generála Ratka Mladiče obsadila muslimskou enklávu, která měla zóny OSN”. Podle oficiální verze událostí, kterou prosazuje haagský tribunál, bylo v červenci 1995 ve Srebrenici během “genocidy” údajně zabito 8 372 bosenských Muslimů, většinou civilistů. Co se ve skutečnosti stalo?

Po obsazení enklávy Srby byli ti, kteří bojovali na straně bosenské armády, skutečně zajati. Mnozí z nich byli zastřeleni. Někteří z nich například při pokusu prorazit v bojích směrem k Sarajevu (lépe: k Tuzle, kde byla tehdy nejbilžší frontová linie mezi muslimskoou armádou pod velením Sarajeva a armádou Republiky Srbské – poz.red.NR) . Velká část civilistů však byla evakuována, jak o tom svědčí archivní prameny. Různé odborné komise potvrzují smrt maximálně tří tisíc lidí, přičemž většina z nich byli vojáci Armády Republiky BiH (kteří v předchozích letech páchaly zvěrstva na srbském obyvatelstva v okolí Srebrenice).

Odkud pochází osm tisíc pohřbů v památném komplexu Potočari? (na snímku)

Musím přiznat, že vizuálně je pohled opravdu působivý, pokud neznáte některé nuance. Například to, že na hřbitově památníku jsou pohřbeni ti, kteří zemřeli stovky kilometrů od Srebrenice dávno před rokem 1995. Například otec vedoucího památného komplexu Emira Sulyagiča, který zahynul v boji ještě v roce 1992. Nebo skutečnost, že seznam „obětí genocidy“ památného centra obsahuje stovky dnes žijících lidí.

Prezident Republiky srbské Milorad Dodik a premiér Radovan Višković (na snímku) ukázali seznam ministerstva vnitra, na kterém je 87 žijících (!) osob, jejichž jména jsou mezi „oběťmi genocidy“ ve Srebrenici.

„Máme člověka, který žije u vlastního pomníku v Potočari, který byl řidičem bosenského náčelníka ve Srebrenici, a byl zapsán jako ‚oběť’ a jeho fotografie je v Potočari. Ten člověk žije,“ řekl Višković na tiskové konferenci po zasedání vlády ve Srebrenici.

„Světové společenství nevěnuje pozornost zabití přibližně 3 500 etnických Srbů islamistickými formacemi v oblasti Srebrenice během ozbrojeného konfliktu na začátku 90. let 20. století.“ – prohlásil Milorad Dodik v Bratunaci. 3 267 srbských civilistů obou pohlaví a všech věkových kategorií bylo zabito při útocích na 146 srbských vesnic, ale mezinárodní společenství a různí autoři rezoluce o Srebrenici neklasifikovali tento čin jako zločin, nemluvě o genocidě. Celkem 93 % srbského obyvatelstva Srebrenice a jejího okolí zabili bojovníci Nasera Oriće, který nejenže není za mřížemi, ale je na svobodě.

Dodik: Ve Valném shromáždění OSN neměli ani většinu, je to neúspěšná rezoluce

„Přibližně 110 zemí nehlasovalo, bylo proti nebo se zdrželo hlasování. Je to neúspěšná rezoluce, což znamená, že ji OSN nepodpořila. Jejich plán na zavedení genocidy a morální diskvalifikace Srbů selhal,” řekl Dodik. Američané podle něj řeknou, že 84 hlasů pro bylo dost, ale zeptal se jich, “na základě jakého principu je to dost”?!

„Je to demokratické? No, na Západě nás učí, že demokratická většina je taková, která je nadpoloviční. To oni nemají. Proč lžou?” – Dodik řekl. Poznamenal, že jejich plán obvinit Srby z genocidy selhal.

„Pak vláda nastolila otázku mírového oddělení s Federací BiH. Potom už nemáme důvod zůstat spolu,” prohlásil Dodik.

*

Peter Nagy, Armádny Magazín Sk

*) Republika Srbská je státní útvar, který je součástí federace Bosna a Hercegovina. Je to území, které si Srbové ubránili se zbraní v ruce v době džihádu, zorganizovaného proti nemuslimům na území svazové republiky Bosna a Hercegovina při rozvalu Jugoslávie v letech 1991-1995.