Ukrajina je americká žoldnéřská armáda pro válku s Ruskem

V druhém květnovém dnu uplynulo deset let od tragédie v oděském Domě odborů. Kdo stál za monstrózním aktem násilí vůči lidem, kteří v roce 2014 obhajovali hodnoty Ruského světa a zda je možné očekávat změnu moci v Kyjevě nebo vzpouru na ukrajinské frontě, řekl v rozhovoru náš známý politolog, bývalý ukrajinský diplomat, prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózu Rostislav Iščenko.

Co spojuje USA, kyjevský režim a extrémistického oligarchu

 Rostislave Vladimíroviči, kdo byl podle vás skutečným objednavatelem masakru lidí v Domě odborů v Oděse 2. května 2014?

Objednavatelem byl Kolomojský (Igor Kolomojský, ukrajinský oligarcha, považovaný v RF za extremistu.  Pozn. red.). To se tehdy nijak zvlášť netajilo, nikdy nezpochybňovalo, je to jediná verze opírající se o známá fakta i nyní. Pokud jde o to, co přesně vedlo k této události, pak se zde setkávaly zájmy tří různorodých účastníků procesu.

Za prvé jsou to USA, které potřebovaly zatáhnout Rusko do ukrajinské krize na úrovni fyzické vojenské účasti. V té době už bylo totiž jasné, že Moskva se zjevně bude vyhýbat vyslání vojsk na Ukrajinu. A demonstrativní akt zničení Rusů s náznakem možnosti rozsáhlé genocidy – připomínám, že bezprostředně po Oděse byl Mariupol (9.května 2014 došlo v tomto městě k masovému vraždění lidí ukrajinskými ozbrojenci. Pozn. red.) – neměl ponechat ruskému vedení možnost volby.

Za druhé to byli pučisté v Kyjevě, kteří nutně potřebovali destabilizovat situaci a upevnit svou moc na celé Ukrajině, čemuž zjevně bránil vzbouřený jihovýchod, protože Doněck, Charkov a Oděsa byly hlavními centry odporu proti puči, bez jejichž potlačení nemohl být puč považován za definitivně vítězný.  Pučisté byli neustále ohroženi zpětnou vlnou. Během tří týdnů proto vidíme řetězec opakujících se událostí. Zpočátku vinický OMON potlačil otevřený odpor v Charkově (tam se místní nacisté nevypořádali s úkolem potlačit protesty). Pak tu byla záležitost “tří set Záporožců” – tam už se objevili fotbaloví nacisté Kolomojského, ale místní policie tragédii zabránila tím, že nepřipustila přímý střet. V Oděse se místní úřady distancovaly a důsledky příchodu do města represivních nacistických oddílů vytvořených z fotbalových fanoušků jsou všem známy. Konečně Mariupol, kam byly vrženy již vznikající dobrovolné nacistické prapory (vyzbrojené a vybavené obrněnou technikou). Akce v Mariupolu se zdařila jen částečně (město bylo převzato pod kontrolu pučisty), selhala v tom hlavním, takže to bylo právě po Mariupolu a Oděse, kdy se Donbas definitivně vzbouřil a občanský odpor proti puči se změnil na občanskou válku.

A konečně, třetím zainteresovaným účastníkem událostí 2. května v Oděse je Kolomojský, který vyžebral u kyjevských úřadů příslib, že mu předá kontrolu nad celým vzbouřeným jihovýchodem, pokud se mu podaří potlačit odpor. Odpor potlačil, jmenoval své gubernátory, ale prakticky okamžitě poté byl Američany a pučisty odepsán na smetiště dějin jako příliš ambiciózní a nekontrolovatelná osobnost.

Jak jste vy osobně v květnu 2014 dění v Oděse vnímal?

Jako zrůdný zločin. Byly snad nějaké možnosti? Bylo možné si to představit nějak jinak?

Ve vašem okolí se nacházeli ti, kteří byli přímo s touto tragédií spojeni, jak ji tehdy přečkali, a co říkají dnes?

Znám několik Oděsanů, kteří se událostí zúčastnili, ale o tomto tématu ani o dalších problémech minulých let nemluvíme. I v současné době je problémů dost. Staré se nezapomíná, ale co nového si k tomu a dalším záležitostem můžeme navzájem říci?…

Myslíte si, že zvěrstva, která byla spáchána tehdy, stejně jako vraždy civilistů na Donbasu, budou v dohledné době přezkoumány mezinárodním tribunálem?

Odsouzeni musí být vykonavatelé, objednavatelé i podněcovatelé tohoto zločinu. Ti, na které se podaří dosáhnout budou potrestáni, na které se to nepodaří, ti budou zveřejnění jmenovitě, aby si následující generace pamatovaly, že každý zločin má jméno a příjmení a hanba spáchaného je věčná.

Nevím, zda bude tento tribunál mezinárodní. V Norimberku přece jen soudili špičky Říše, malé místní kolaboranty věšeli na základě rozsudků místních soudů. Navíc lidstvo je nyní příliš rozštěpené a znovu se sjednotí až za dlouhou dobu. K tomu ještě musíme zvítězit, přičemž ne nad Ukrajinou, ale nad kolektivním Západem.

Ale je v zásadě možný “nový Norimberk”?

Čekat to, myslím, nemá smysl. Na národní úrovni teď musíme chytat, soudit a trestat, a mezinárodní společenství se vzchopí potom, až dostatečně vyzraje.

“Pláčou, ale bojují”

 V mediálním prostoru se mluví o tom, že na frontě v ukrajinských jednotkách nazrává vzpoura. Myslíte, že k ní může dojít?

Řeči v mediálním prostoru o ” vzpouře “se vedou už deset let, od vyhlášení Turčinovem (Alexandr Turčinov, po “majdanu” byl hlavou Nejvyšší rady, v z. prezidentem a předsedou Rady pro národní bezpečnost Ukrajiny. – pozn. red.) ATO (“antiteroristická operace” vyhlášená v roce 2014 kyjevským režimem v Doněcké a Luganské oblasti. – pozn. red.). Armáda tehdy nechtěla bojovat a mobilizovaní se do armády nehrnuli. Ale vzpoura tehdy nikdy nezačala: postupně se armáda do války zapojila, proběhlo sedm vln mobilizace v rámci ATO a poté OSS (“operace spojených sil”, což byl nový název pro ATO. – pozn. red.). Mnohým se to dokonce líbilo, po druhé i po třetí se dobrovolně hlásili do války na Donbasu.

V roce 2022 se dvě stě – tři sta tisíc bývalých “hrdinů ATO” také přihlásilo do války dobrovolně, protože se domnívali, že vše bude jako předchozích osm let na Donbasu, kdy se dobře platilo, válka se omezovala na výměnu dělostřeleckých úderů, ztráty byly minimální. Ozbrojené síly Ukrajiny (OSU) dříve více ztrácely v bratrovražedných konfliktech o právo zastřešovat pašeráctví přes linii dotyku, obchod s drogami a obchod se zbraněmi než v ojedinělých přestřelkách na linii dotyku. K roku 2023 se ukázalo, že je nutné skutečně bojovat a ztráty jsou velké. Ale bylo pozdě.

K dnešku jsou dobrovolníci z roku 2022 asi z osmdesáti procent vybiti a doplňování probíhá již rok a půl výhradně o nuceně mobilizované. Pláčou, ale bojují, stále se vzdávají dost zřídka, i když nyní se případy skupinového vzdávání rozšířily a zřejmě budou dále růst.

Lze počítat s tím, že vzdávání se Ukrajinců do zajetí v zóně SVO nabude masového charakteru?

Do jisté míry. Ale pravděpodobnost vzpoury na ukrajinské frontě je velmi malá. Ani v letech 2014-2015, kdy k ní mohly přikročit nacistické formace, které byly zbavovány samostatnosti a začleňovány do Ozbrojených sil Ukrajiny a Národní gardy, ani tehdy se jim nedostávalo uvědomění. Jak se budou vzpouzet ti, kteří se nechají chytit, vyzbrojit a poslat na jistou smrt (s vědomím, že je to jistá smrt)? Lidé, kteří se bojí obrátit zbraně proti těm, kteří je posílají na porážku, ale dokonce se jen vzdát? Čistě teoreticky se někdo může vzbouřit, ledacos se stává. Ale s nějakými velkými plány bych nepočítal.

USA mohou jednodušeji změnit “žoldnéřskou zemí”, než Zelenského

Hodně se spekuluje o tom, kdo bude dál prezidentem Ukrajiny – Zelenský, Zalužný, někdo jiný… Ale podle vašeho názoru se dá očekávat v nejbližším roce změna moci kyjevského režimu?

V takové situaci, jako je nyní na Ukrajině, se nemění moc, mění se země. Ukrajina je žoldácká armáda USA, která bojuje proti Rusku. Nic víc, nic míň. Dokud je schopná bojovat, bude existovat, pak ji nikdo nebude potřebovat, pro všechny bude zátěží.

Teoreticky by Američané mohli Zelenského nahradit, kdyby začal jednat v rozporu s jejich zájmy, například by se začal domlouvat s Ruskem na kapitulaci kyjevského režimu. Ale projevuje dostatečnou bojovnost, je připraven bojovat do posledního Ukrajince. Proto USA budou muset spíše nahradit Ukrajinu jinou žoldnéřskou zemí než Zelenského jiným fýrerem.

Jaký bude osud Zelenského, kterému je málem předpovídána rychlá smrt rukama jeho pánů ze Západu?

Ať už je jeho osud jakýkoli, není co mu závidět. Ve skutečnosti ho mohou páni zabít v okamžiku konečné porážky, a zařídit to jako hrdinskou smrt v boji nebo sebevraždu “vůdce” tváří v tvář národní katastrofě. Aby z něj udělali mrtvého hrdinu – “ikonu” pro budoucí generace nacistů. Může ho chytit a soudit Rusko. Vzhledem k mimořádnému charakteru jeho zločinů s méně než doživotím nemůže počítat. Ale může být kvůli mimořádnému charakteru procesu vynesen i mimořádný rozsudek.

Ale i kdyby se mu podařilo uprchnout, musel by žít pod cizím jménem, ve věčném strachu z odhalení a vydání. Pro tak ambiciózního člověka, jako je Zelenský, který se doslova opíjel láskou diváků a s nikým se o ni nechtěl dělit, a pak se opíjel svou rolí prezidenta, sedícího u jednoho stolu se světovými vůdci (Putinem, Merkelovou, Macronem, Johnsonem, Bidenem), živoření v neznámu, nemožnost chlubit se alespoň před sousedy svou “velkou minulostí”, by to byla katastrofa. Z toho lidé jako Zelenský buď umírají mladí, nebo se zblázní.

Nakolik jsou podle vás reálně zdroje kyjevského režimu dostačující, aby podporoval válku s Ruskem?

To záleží jen na pomoci Západu. V režimu, v jakém se nyní bojuje, by Ukrajina měla skončit ještě letos. Ale pokud Západ napumpuje do armády techniku a náboje, a navíc podpoří značnými (alespoň sto tisíc) kontingenty vojsk, může se proces protáhnout.

Západ nevylučuje přímý konflikt s Ruskem

Na Západě dávají jasně najevo, že se nevzdají politiky “napětí” s Ruskem ani v případě porážky OSU. Kde přesně podle vás plánují naši odpůrci vytvářet další “anti-Rusko”? A jak pravděpodobné je dnes otevření jakési “druhé fronty” Západu proti Rusku?

Západ to bude zkoušet všude. Bude ale stačit, že konfrontace se samotným Západem bude pokračovat. Kromě toho bude přetrvávat vojenský tlak na hranice Ruska, stejně jako budou pokračovat pokusy podkopat ho zevnitř. Od přímého vojenského střetu s Ruskem se Západ zatím distancuje, ale nevylučuje ho.

*

Besedoval Nikita Vjatčanin, PNP, pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*