Sudetští Němci si chtějí připomenout konec války a odsun společně s Českem

ČTK: Augšpurk (Německo) – Sudetští Němci by si rádi v letech 2025 a 2026 společně s Českou republikou připomněli 80. výročí konce druhé světové války a odsunu německé populace z někdejšího Československa. Dnes to v bavorském Augšpurku na tiskové konferenci před začátkem sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) prohlásil sudetoněmecký předák Bernd Posselt.”…

ČNL: Ano, je možné, abychom si společně s tzv. sudetskými Němci připomenuli konec války a odsun. Ale máme jednu podmínku. Abychom si v době těchto setkávání společně pročítali dokumenty přijaté spojenci po skončení druhé světové válce, zejména z Postupimské konference, kde spojenci definitivně rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva nejen z Československa, usnesení Spojenecké kontrolní Rady (SKR) v Berlíně z 20. listopadu 1945, z Pařížské reparační smlouvy (PRS), která stanovila Německu povinnost zaplatit válečné reparace spojeneckým státům. Mezi signatáře PRS patří i Československá republika.

Pokud toto vše společně prostudujeme, můžeme se dozvědět, že to byli spojenci, kteří rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva, že podmínky přesídlení stanovila a hodnotila SKR a její představitelé též zhodnotili, jak Československo přesídlení příkladně zvládlo. Nadále společně zřejmě i zjistíme, že to byli Angličané, kteří se myšlenkou přesídlení německého obyvatelstva začali zabývat. Měli pro to dobré důvody. Zvali si i K. Henleina, aby si od něj poslechli, co vše mírumilovní sudeti musí vytrpět od zlých Čechů je utiskujících. Nakonec i Hitler jim zpíval z andělských not. Uvěřili jim. Brzy zjistili, že jim sedli na lep. A tak Angličané, konkrétně W. Churchill, nikoliv tedy Stalin, otevřel otázku urychlení přesídlení německého obyvatelstva z ČSR do Německa.

Nadto při studiu PRS jistě zjistíme, že Německo nám dosud nezaplatilo reparace. Při této příležitosti sudeti mohou nám svatosvatě slíbit, že udělají vše pro to, aby nám SRN co nejdříve dluh, a to dokonce přiměřeně zúročený, zaplatila.

Jestliže vše pečlivě pročteme, jistě všichni přítomní upustí od pohádek o hodnocení přesídlení německého obyvatelstva z Československa jako krvavých etnických čistek, jako válečného zločinu či dokonce genocidy. Ti, kteří tak dosud téměř pravidelně tak činil, sudeti i “naši” sudetomilové”, se se slzami v očích omluví za své hluboké neznalosti a slíbí, že se budou za vše, čeho se dopustili, kát a nebudou proto moci po delší dobu být politicky činní.

Lež konečně po celých desetiletích podlehne pravdě, která očividně zvítězí. Problém česko-sudeto-německý  bude tak pro vždy vyřešen v souladu s uvedenými dokumenty. Sudeti  nadále setrvají ve své německé vlasti a přestanou předstírat, že jsou našimi krajany. A naši sudetomilové konečně uznají, že nám nejbližším národem jsou Slováci a hned poté i Srbové. Pokud jde o Lužické Srby, pak sudeti budou moci napjat všechny síly, aby Lužičtí Srbové, kteří jsou v Německu zřejmě omylem považováni za národnostní menšinu, byli uznáni za samostatný národ.

**

Dr. Ogňan Tuleškov, České Národní Listy