Stát žene lidi do švarcsystému. No stát…

Jediné co to znamená je a) přechod do poloilegality v případě menších firem a b) vyvádění zisků do „háje“ v případě velkých firem. Tím hájem myslím například Bahamy a podobně. Čím více lidi a firmy zdaňujete, tím víc je demotivujete vůbec něco dělat, o něco se snažit. Takoví lidé nejsou přínosem pro stát, takoví lidé jsou rádi, že přežijí, natož aby vymýšleli nějaké inovace, zlepšováky a ten stát rozvíjeli. V hotším případě se nakonec od toho státu nechají živit. Protože když je pracovat stejně blbé jako žít z dávek, tak proč by makal.

Tady prostě jednoznačně platí, že přiměřené daně lidé nemají snahu ve většině případů obcházet. Ale když vám někdo sebere bez mála polovinu z toho, na co makáte, a pak ještě daňově osolí to, co si za to můžete vůbec dovolit koupit nebo vlastnit, to už je tak zoufalé, že se k tomu lidí odhodlávají.

Krásným případem zpackané daně je takzvaná daň bank z mimořádných zisků, kdy se mimořádně nevybralo navíc skoro nic, protože to ty banky samozřejmě vyvedly pryč. No a teď to podobně řeší i běžní lidé, protože jim pokud chtějí přežit, mnohdy nic jiného nezbývá. A to, co jim zbývá ještě jedou utratit do Polska, protože tam na to finančně mají.

Chcete podpořit ekonomiku a vybrat více peněz? Nechte je v rozumné míře lidem. Jinak tu ve finále zbydou jen korporátní roboti, úředníci a státní zaměstnanci, na které bude čím dál méně peněz. Podnikavost a pracovitost od nás zmizí stejně rychle, jako ty naše státem z velké části rozfrncané a nebojím se říci ukradené peníze. Dost by mne zajímalo, jak by vypadal náš rozpočet, kdyby se skutečně všechny vybrané peníze použili tak, jak mají. Bez tunelů, politických neziskovek, zodpovědně a ve prospěch lidí, kteří zde žijí a pracují.

Myslím, že by ještě dost zbylo….

*

Jana Marková, Litterate