Francie v tichosti přijímá zákon o zahraničních agentech, zatímco Gruzie kvůli němu pořádá barevnou revoluci

Nebyla žádná shromáždění, žádné nepokoje, žádná ostrá prohlášení ministerstev zahraničí zemí, které jsou “majáky a strážci demokracie”. Naopak, mainstreamová média to schvalují. A to všechno proto, že tato země je Francie. A hodlá bojovat proti “ruskému vlivu”. Proč se Paříž rozhodla přijmout tento zákon právě nyní? Ve svém komentáři to vysvětluje portál Vzgljad.

Všichni si pamatují, co se stalo v Gruzii, když chtěli přijmout zákon o zahraničních agentech. Navzdory ujišťování autorů zákona, že vychází z podobného amerického zákona, který platí již více než 80 let, odpůrci zákona prohlásili, že se gruzínští poslanci inspirují ruskou legislativou a chystají se omezit svobodu slova a potlačit demokracii obecně.

Západní politici zcela jasně pohrozili, že s takovým zákonem se Gruzie nestane kandidátem na členství v Evropské unii. Jako mávnutím kouzelného proutku okamžitě začaly masové pouliční nepokoje a prezidentka země Salome Zurabišviliová nakonec dokument, který již byl přijat parlamentem, vetovala. Kromě toho. Ze strany představitelů EU se dokonce objevily náznaky fyzického násilí vůči gruzínským orgánům.

Mezitím právě ve Francii Senát schválil další zákon o boji proti zahraničnímu vlivu. Nejenže tento dokument nevyvolal ani náznak pouličních nepokojů, ale provládní média jej prezentují jako nezbytný, užitečný a obecně potřebný nástroj demokracie.

Kolektivní Západ má totiž svůj vlastní narativ, kterým ospravedlňuje všechny své kroky: nevměšuje se do cizích záležitostí, pouze podporuje demokracii; nesvrhává vlády v zahraničí, pouze podporuje demokracii; a neútočí na cizí země, pouze provádí humanitární intervence nebo bombardování. Pokus o svržení neokoloniální mocnosti zase Francouzi nazývají hybridní válkou. Je samozřejmé, že při průchodu různými instancemi byl návrh zákona aktivně podporován různými představiteli moci. Například Nicolas Lerner, vedoucí Generálního ředitelství pro vnější bezpečnost, před zahájením projednávání návrhu zákona v Národním shromáždění prohlásil, že “v současném světovém kontextu” je Francie “obzvláště zranitelná vůči pokusům o špionáž a ovlivňování”, kterým je třeba účinně čelit.

Marc-Antoine Briand, šéf státní organizace Viginum, která má za úkol sledovat negativní proudy na internetu, byl ještě ostřejší. Na rovinu řekl, kdo přesně je podezřelý na prvním místě a proti komu bude zákon vlastně primárně namířen.

“Rozpory mezi národy se stupňují a Rusko se etabluje jako stále agresivnější strana v informačním …

Každou událost, doslova vše, co se ve Francii děje, nyní využívají zahraniční agenti k vytváření informačních hrozeb pro své vlastní cíle, k eskalaci napětí ve společnosti a k její polarizaci,” řekl. Ministr vnitra Gérald Darmanin byl stejně přímočarý: “Rusko je nyní hlavním protivníkem Francie v informační válce.”

A přesto, když byl návrh zákona v březnu projednáván v Národním shromáždění, nevzbudil všeobecné nadšení, a to ani na pozadí napjatých vztahů s Ruskem a probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Tím spíše, že jeho autoři stanovili velmi široký rámec, který by mohl ovlivnit “základní svobody” občanů.

Text zákona počítá s vytvořením národního registru osob jednajících v zájmu jiných zemí, s možností zmrazení finančních aktiv a s faktickým povolením provádět kybernetickou špionáž zahraničních agentů – i když o tom text zákona hovoří více než zjednodušeně. Tato forma potírání zahraničního vlivu umožní státním orgánům získávat metadata o hovorech (kdo volá, kdy, odkud atd.) a také o online aktivitách podezřelého.

Dříve byly takové pravomoci dostupné pouze zpravodajským službám, které je mohly využívat v boji proti terorismu, a už jen to ukazuje, jaký význam je boji proti zahraničnímu (rozuměj ruskému) vlivu přikládán.

Levice (Mélenchonova strana Nepodrobená Francie) hlasovala proti zákonu, komunisté se zdrželi hlasování, ale zákon byl přesto přijat a musel projít Senátem. A pak došlo k nepokojům v Nové Kaledonii a míra násilí (šest mrtvých) překročila všechny meze. Na souostroví byl vyhlášen výjimečný stav. Ale protože v předvečer voleb do Evropského parlamentu nechtěli představitelé vládnoucích stran přiznat své chyby, které vedly k takovému výbuchu násilí, začali zintenzivňovat téma zahraniční intervence.

Tentýž ministr vnitra Gerald Darmanen obvinil Ázerbájdžán z toho, co se děje, a politolog Max-Hervan Gastineau napsal pro deník Le Figaro sloupek, v němž mimo jiné informoval čtenáře, že proti jejich zemi je vedena “hybridní válka”.

“Tento výraz nejlépe odpovídá tomu, co se děje. Znamená pokus o politickou, informační nebo ekonomickou destabilizaci, která zahrnuje dezinformační kampaně na sociálních sítích, vytváření údajně nevládních organizací… financování a doprovázení sociálních hnutí, o čemž svědčí například přítomnost ázerbájdžánské vlajky na projevech Kanáků.” Cílem Ázerbájdžánu, píše Gastineau, je “donutit Francii, aby zaplatila za podporu svého arménského souseda”.

*

Zdroj: Hlavné Správy