Kdo vlastně planetě pomáhá a kdo ne
Na opačné straně vědeckého spektra ohledně klimatu stojí emeritní přírodovědní profesoři, neúplatní vědci a řada významných osobností z mnoha sfér života společnosti. Jednou z nich je zcela jistě Patrick Moore, bývalý ekologický aktivista a zakladatel hnutí Greenpeace. Ten analyzoval data týkající se úrovně oxidu uhličitého v atmosféře za velmi dlouhé období, což šiřitelé klimatické apokalypsy dělají jen velmi neradi.
Moore dospěl k závěru, že kdybychom nezačali spalovat fosilní paliva, rostliny by přibližně za 500 let začaly umírat a planeta s nimi. Úroveň oxidu uhličitého byla totiž někdy do roku 1850 nebezpečně nízká, kolem 350 ppm (částic na milion) a mohla se dále snižovat. Při koncentraci 250 ppm rostliny začínají umírat. Zachránilo tedy spalovaní fosilních paliv planetu? A kdo ji tedy vlastně chce opravdu zničit?
Oxid uhličitý jako životodárný plyn
Současná koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je někde kolem 400 ppm a zvyšuje se. Něco z tohoto zvýšení je zřejmě způsobeno člověkem, tedy jeho průmyslovou produkcí. Není to zcela zřejmé. Nicméně, když slovy světoznámého klinického psychologa Jordana Petersona „dáme ďáblu, co jeho jest“ a uznáme, že nárůst množství oxidu uhličitého v atmosféře je částečně antropogenního původu, pak nás musí zajímat, jak se toto zvýšení skutečně projevuje.
Problémem klimaalarmistů je, že veskrze pozitivně. Od roku 2000 planeta zezelenala o neuvěřitelných 20 procent. Výnosy pěstovaných plodin vzrostly o 13 procent. Pouště, které se podle klimatických šílenců měly nekontrolovatelně zvětšovat, se zřetelně zmenšují. Toto jsou údaje NASA získané z obrovského množství satelitů, nikoli nějaké měkké odhady. Také si je nikdo nedovolí zpochybňovat.
Vyšší koncentrace oxidu uhličitého je rajskou hudbou pro veškerou vegetaci. Rostliny dýchají póry zvanými průduchy. Pokud nemají v atmosféře dostatek oxidu uhličitého, tyto póry se rozšiřují, což způsobuje značné odpařování vody. Při vyšší koncentraci jsou průduchy uzavřeny a rostlinám stačí mnohem menši množství vody k životu. Proto dokáží expandovat do polosuchých oblastí na okraji pouští a tím je zmenšovat. Nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je tedy jednoznačně, o řád, pozitivním prvkem, který dalece překonává případná negativa. Jsou-li vůbec nějaká.
Ukončete ty nesmysly
Nejvíce reprezentativním uskupením disentních vědců je zcela nepochybně Nevládní mezinárodní panel pro klimatické změny (NIPCC). Jeho členové se opravdu vážně snaží společnými silami pochopit příčiny a důsledky klimatických změn. Nejsou napojeni na žádnou vládu a nejsou jimi sponzorováni. Není tedy překvapením, že jejich závěry se od těch oficiálně proklamovaných zásadně liší.
Na závěr své poslední zprávy o klimatických změnách konstatují, že globální válka proti fosilním palivům nebyla nikdy postavena na spolehlivém vědeckém a ekonomickém výzkumu. Proto vyzývají tvůrce politických strategií na celém světě, aby tuto pravdivou skutečnost uznali a onu válku ukončili.
Dodávám, že to se může stát jedině tehdy, pokud dojde k velkému politickému třesku v klíčových státech. Přes některé náznaky tomu ale zatím mnoho nenasvědčuje. Občané západních zemí si stále užívají své vysoké životní úrovně a nechtějí si přiznat, že katastrofa se blíží. Ovšem nikoli ekologická.
*
Autor Václav Musílek je předsedou pražské organizace Trikolory, otištěno v Deníku TO
Děkuji,
zajímavá teorie a snad možná celosvětově měřitelná.
Nejsem vědec, ale jako tichému pozorovateli, bych raději co se týče globálního oteplování, více pozornosti věnoval sluneční aktivitě.*
Uz to,ze se nevedou zadne poradne debaty o tom,co doopravdy skodi a co ne,jasne rika,ze je to podvod
Správně všechno to jsou žvásty stejně jako zelený blábol klíčový stát za nedlouho zbankrotuje a poté bude na světě lépe.
Že daleko větší problém je zamořování půdy a vod odpadem, který se exponenciálně zvyšuje. A to zamořování je těžko možné vrátit zpět. Sice řeky a moře jsou do jisté malé míry schopné si trochu samy pomoci, ale ten přísun škodlivin je stále větší, jak s tím mohou bojovat? Podívejte se na to, co denně… Číst vice »